Stáří můžeme oddálit, když nedovolíme tělu rezivět
Oxidují předměty z kovů, tedy pokud je řádně neošetřujeme, a také oxiduje naše tělo. Jenže, často se stává, že se o svůj plot či automobil staráme více, než o své tělo. A přitom, nedovolit tělu oxidovat, to vlastně znamená, nedovolit mu stárnout. Lehké, že? Ale přibližme si to v praxi. Ta již tak jednoznačná a jednoduchá není, i když bojovat proti stárnutí se dá. Chce to jen najít si správné spolubojovníky.
Rezavý jako automobil?
Překyselením našeho organismu nastává také jeho oxidace. Ve škole jsme se učili že oxidace jde ruku v ruce s rezivěním. Alespoň co se týče kovů. Může tedy naše tělo zrezivět, když není kovové? Inu, představme si nás samotných, jako jablko. Překrojíme ho napůl a co se po chvíli stane? Dužina začne hnědnout. To proto, že jablko napadnou zákeřné volné radikály. Volné radikály jsou nestabilní molekuly, které obsahují lichý počet elektronů. Tyto se snaží jakýmkoliv způsobem dosáhnout opět sudého stavu a přitom napadají stabilní chemické látky. Představme si je, jako zhrzené partnery při tanci. Společensky naladěný elektron zůstane během hudby bez partnerky. Jelikož nesnáší být o samotě, drze se přivine k elektronu (tedy ... "elektronce") nejbližší molekuly a surově ji odtud vytrhne k sobě. V té chvíli má partnerku (tedy je v páru a volný elektron zaniká), ale co se stane s okradenou molekulou? Zjistí, že někde v jejím nitru chybí jeden elektron a udělá přesně to samé - okamžitě zaútočí na sousední molekulu, aby si doplnila pár a tím se sousední molekula stane novým volným radikálem. Drzost nad drzost. Pro nás je však podstatné, že vznikne řetězová reakce - domino efekt, který můžeme rovnou přirovnat k vlně tsunami, ženoucí se naším tělem poškozující vše, co jí stojí v cestě. A my? Oxidujeme a rezavíme. Zdá se, že boj proti volným radikálům je předem prohraný. Není. Vraťme se k našemu hnědnoucímu jablku. Vezměte si do ruky citron. Překrojte ho a pokapejte zhnědnutou dužinu jablka. Chvíli počkejte. Voilá ... dužina se rozplynula. Proces oxidace se zastavil a jablko doslova omládlo. Takže, přece jsou na světě bojovníci proti volným radikálům.
Oxidace = stárnutí
Ještě v devatenáctém století vědci popírali existenci volných radikálů. V té době bylo nemyslitelné představit si, že mohou existovat nespárované elektrony. Vědecké poznatky jsou však neustále plné nových objevů a důkazů. Je zajímavé, že století, ve kterém žijeme bylo prohlášeno za století boje proti radikálům. Tato iniciativa vzešla na základě poznatků o existenci přímého spojena mezi výskytem velkého počtu civilizačních chorob způsobených z nadměrné tvorby volných radikálů a sníženým stavem jejich odstraňování v organismu. Volné radikály s žravosti sobě vlastní napadají a poškozují mastné kyseliny, kyselinu deoxyribonukleovou (DNA), bílkoviny a podobně. Čím je člověk starší, tím více je snížena jeho schopnost odolávat těžkému boji s oxidací. Jenže - odkdy je člověk "starší"? Vědecké studie, statistiky a výzkumy (všechny do jednoho bez výjimky) potvrzují, že narušení rovnováhy přirozeného stavu lidského organismu nastává v současnosti již ve věku, kdy bychom se mohli cítit ještě velmi mladí. Naše rovnovážné "jing a jang" trpí díky blahobytu, ve kterém jsme se ocitli (nesmějte se - je to pravda). Upřednostňujeme to, co nám chutná a ne to, co naši rovnováhu vytváří. Kouříme, přejídáme se, žijeme ve znečištěném prostředí nezdravým životním stylem - konzumním stylem. A přitom nechceme stárnout! To bychom se museli alespoň na rok odstěhovat minimálně do Kazachstánu, jíst kozí a ovčí sýr, v potu tváře kráčet se stoletým domorodým pastýřem do vysokých kopců a nedýchat výfukové plyny. Po uplynutí roku bychom se sice s pláčem vrátili domů jako do zaslíbené země, ale naši známí by nám s určitostí složili poklonu typu: "Člověče, ty jsi omládl".
Nikdy není pozdě začít
Prevence a zvrácení oxidace oddaluje stárnutí a omlazuje. To je v dnešní době známá věc. Představme si ve zkratce jednotku ORP - je to měrná jednotka, která ukazuje působení okysličovadla (oxidačně - redukční potenciál). Čím je vyšší ORP potravin nebo nápojů, tím více oxidují buňky a naše tělo stárne. Oxidační reakce na kyselost probíhá prakticky v každé buňce našeho těla a nejdůležitějšími cílovými orgány jsou: srdce, mozek, ledviny, nervy, játra a plíce. Naštěstí existuje armáda bojovníků proti oxidantům. Nazýváme je antioxidanty a to zcela logicky.
Antioxidanty
- Vitamin C - bojuje v první linii, ale také v záloze. Je významný z pohledu imunitní obrany a také chemických procesů v místech, kam se jiní obránci nedostanou - na molekulární úrovni
- Vitamin E - zabraňuje oxidaci tuků a chrání stěny buněk tak, jako antikoncepční pilulka ženské vajíčko a nepustí záškodníka.
- Koenzym Q10 - je přátelský koenzym, který se rád setkává a spolupracuje se selenem, vitaminem E a betakarotenem. Společně posilují své účinky a tvoří tak čtyřku, bojující na každé frontě proti volným radikálům.
- Selen - opět ta nešťastná rakovina. Dnes je známo, že překyselení a oxidace organismu jsou hlavním spouštěčem této choroby. Studie WHO (do které se zapojilo 27 zemí) prokázala, že pacienti s rakovinou trpí téměř vždy nedostatkem selenu. Proto byl také povolán ze zálohy do boje.
Začít zdravě žít není jen výsadou mladých
Opravdu nikdy není pozdě začít se stravovat a žít tak, aby nám byl náš organismus vděčný za každé nové ráno. Bojovníků tedy známe dost, ale kde je hledat? Možná vás napadl ten nejjednodušší způsob, jak vytvořit armádu bojovníků proti volným radikálům - z pilulek proti oxidaci a šumivých vitaminových přípravků, které nabízejí lékárny. Poslední výzkumy však ukazují, že u některých antioxidantů dochází při dlouhodobém užívání v čistém stavu k tzv. zvratu antioxodantu, kdy se jeho antioxidační účinek změní na prooxidační (vysoce nežádoucí účinek). Tato vlastnost, jejíž mechanismus není ještě pochopen, byl pozorován při beta karotenu (provitamin A), vitaminu E, vitaminu C a flavonoidů. Při antioxidantů přijímaných přirozenou cestou žádný zvrat zaznamenán nebyl. A přirozená cesta - to je konzumace zdravých potravin, kde jsou sice antioxidanty v nekoncentrovaném a nestálém stavu, ale v konečném důsledku nám pomohou mnohem více. Odborníci se shodují na tom, že účinnost přírodních antioxidantů přijímaných přirozeně (například v čaji nebo v ovoci) je výrazně vyšší než u stejné dávky podané v čisté formě, jako potravinový doplněk (například vitaminová tableta). Takže následující řádky budou patřit právě přirozenosti.
Vitamin C
Určitě víte, kde ho hledat. Pro úplnost dodáváme, že přirozené zdroje kyseliny askorbové, čili "céčka" jsou zejména ovoce a zelenina. Jsou také doprovázeny látkami, které samotným vitaminem pomáhají v lepší vstřebatelnosti. Je dobré nezapomínat, že vitamin C je rozpustný ve vodě, je citlivý na znehodnocení, například tepelným zpracováním a dlouhodobým skladováním. Lépe se vstřebává spolu s jídlem. Spolupůsobí i s dalšími antioxidanty. Nemá význam jej přijímat velké množství najednou, protože ho tělo nevyužije a přebytek se obvykle vyloučí močí, čili jsou lepší menší dávky v průběhu dne. Organismus si neumí vytvořit zásobu na delší období a je nutné ho pravidelně přijímat zařazováním vhodné stravy a případně doplňků. Čím čerstvější plod, tím větší je pravděpodobnost vyššího podílu vitaminu C a dalších užitečných látek. Zde je seznam potravin s obsahem "céčka" - číslo za názvem potraviny vyjadřuje podíl vitamínu C v mg na 100 g potraviny. Podíl vitaminu C v 100 g potraviny v mg je pouze přibližný a odvíjí se od země původu potraviny, způsobu pěstování, skladování, zrání na slunci, místem kde se hospodaří a dalších vlivů: paprika 100 - 200 - podle barvy plodu červené mají nejvyšší obsah, rajčata 30 (umělé zrání má negativní vliv - uvnitř jsou mnohdy zelená, červená a chutná, zralá na přirozeném slunci, jsou nejhodnotnější), česnek 15, kopr 100, brokolice 80, brambory5 - 20 (podle druhu. s poznámkou, že nové jsou bohatší na vitamin C), květák 65, kedlubny 55, pažitka 40, petrželová nať 150, pórek 18, ředkvičky 15, zelí, kapusta 45, pomeranče 38, jablka 7, banány 7, černý rybíz 110, červený rybíz 32, jahody 50, kiwi 84, citrony 44, Papája 55, maliny 22, borůvky 15, ostružiny 20.
Vitamin E
Je pokládán za elixír mládí nejen pro nitro člověka, ale i pokožku. Zabraňuje jejímu stárnutí, bojuje proti vráskám a rozzařuje pleť. Kromě toho obnovuje svalovou hmotu a mnoho žen mu vděčí za pevná prsa a neplandavý zadek. Nedostatek "Éčka" zapříčiňuje také vznik stařeckých skvrn a to nejen na rukou. Základním poznatkem o vitaminu E je skutečnost, že patří mezi vitaminy rozpustné v tucích. Naše tělo si jej nedokáže vytvořit svépomocí. Musíme mu ho dodávat ve formě živin, které jsou také obsaženy v plodinách a potravinách. Kde ho tedy najdeme? Ořechy - vlašské ořechy, mandle, pistácie a arašídy, lískové oříšky; rostlinné oleje lisované za studena - kukuřičný, řepkový, slunečnicový, sezamový, palmový, rýžový, olivový; semena, obilí a luštěniny - kukuřice, sezam, slunečnice, čočka, fazole, cizrna, ječmen, oves, lněná semínka; pšeničné klíčky a olej z pšeničných klíčků; zelenina - špenát, zelí, sladké brambory; maso a produkty zvířat - maso, mléko, vejce.
Koenzym Q10
Nejvíce se ho nachází v kukuřici, ořeších, sóji, mase (drůbež, vepřové i hovězí), rybách (sardinky, makrely), brokolici, špenátu, řepkovém, sojovém a sezamovém oleji. Předpokládá se, že při normálním složení stravy přijímáme denně 5 až 10 mg koenzymu Q10. Další je tvořen v našich buňkách. V zemích Evropy se obvykle doporučuje jeho příjem mezi 10 a 30 mg denně. Koenzym Q10 je obsažen v mnoha dalších potravinách. Bohužel, díky technologickému zpracování je značné procento obsaženého koenzymu zničeno dříve, než se dostane na stůl. Na rozdíl od zemí třetího světa není v ekonomicky vyspělých zemích problém v množství potravy, ale v její kvalitě. Používané technologické postupy zpracování potravin vedoucí k jejich tzv. hygienické nezávadnosti a dlouhodobé trvanlivosti mají za následek ztrátu značného množství vitaminů, minerálů a stopových prvků.
Selen
Nachází se v půdě a v kamenech, kumuluje se v rostlinách a jimi vstupuje do potravinového řetězce. Selen je přítomen ve většině potravin a jeho bohatými zdroji jsou ořechy (zejména para ořechy), ryby a jiné produkty rybolovu, vnitřnosti (ledviny, játra) a maso. Selen je také v obilovinách, zelenině a jiných rostlinných potravinách, ale jeho obsah kolísá podle složení půdy, na níž vypěstované. Obecně platí, pokud denně sníme 400 až 600 g čerstvého ovoce a zeleniny, uděláme už hodně pro naše zdraví. Od jablka po cibuli jsou téměř všechny druhy ovoce a zeleniny bohaté na bioaktivní rostlinné látky. Vynikajícími antioxidanty je také koření. Hřebíčekje na antioxidanty z koření nejbohatší, následuje máta peprná, nové koření, skořice, oregano, tymián, šalvěj, rozmarýn, šafrán, estragon. Absolutním králem antioxidačních koření je norský hřebíček.
Pokud konzumujete hotová jídla,
omáčky a jiné potravinářské výrobky, tak ve větším množství obsahují antioxidanty: rajčatové omáčky, bazalkové pesto, hořčice, sušená rajčata a rajčatový protlak, čokolády s vysokým obsahem kakaa, ze sýrů je to hlavně Brie, Gorgonzola a Roquefort, dále většina cereálií. Bohaté na antioxidanty jsou i téměř všechny lesní plody, též sušená jablka, sušené švestky, sušené meruňky, artyčoky, citrónová kůra, zelí, červené a zelené chilli. Střední hodnoty mají sušené datle, sušené mango, černé a zelené olivy, červené zelí, červená řepa, paprika, guava a švestky.
Alkohol a zdravé nealkoholické nápoje
Mezi alkoholické bojovníky proti volným radikálům prokazatelně patří červené víno. Kromě vysokých antioxidačních účinků působí proti karcinogenům a chrání srdce. Dobrou zprávou pro pivaře je to, že antioxidanty najdete i v tomto pěnivého moku. Z nealko nápojové nabídky nesmíme zapomenout na šťávu z granátových jablek, hroznovou a jiné ovocné šťávy, černý a zelený čaj a kupodivu i na kvalitní presso kávu, která je podle výzkumů dokonce téměř 15x bohatší na antioxidanty, než černý čaj. Jaké by to však bylo, pokud bychom nezmínili obyčejnou vodu? Věděli jste, že voda je nejzdravější poživatina na světě? Tak, teď to už víte. A pokud chcete dovést svůj pitný režim k dokonalosti, zkuste pít ionizovanou vodu. Tu si můžete připravit i doma pomocí přístroje na ionizaci. Dostatek kvalitní pitné vody je životně důležitý pro každý organismus. Stále více a více lidí se nespokojuje s vodou z vodovodu, která je chlorovaná a dezinfikována, spoléhá se na vodu správné kvality upravenou čisticím zařízením. Ionizační zařízení je vysoce výkonné filtrovací zařízení, produkující ionizovanou vodu, bohatou na kyslík a zbavenou těžkých kovů a jedovatých látek. K ionizaci dochází v tomto přístroji obvykle na dvou elektrodách. Opačné náboje se přitahují: molekuly s kladným nábojem jsou přitahovány katodou (ta má záporný náboj), ty se zápornou zase anodou (kladný náboj). Katoda tak přitahuje vápník, sodík, draslík a hořčík, nejdůležitější prvky zásadité stravy. Molekuly vody vytvářejí shluky. V klasické vodě jsou tyto shluky z 12-18 molekul, v ionizované pouze ze 6. Shluky se totiž při ionizaci přetvářejí. To molekulám umožňuje dostat se rychleji do buněk. Hydratační účinky jsou tak až šestinásobné! Rovněž se tím výrazně zlepšuje rozpouštějící schopnost vody, takže její konzumací se zvyšuje efektivita metabolismu. Vnitřní prostředí našeho organismu je mírně zásadité, takže pití alkalické vody nemá žádné nežádoucí účinky, naopak má pozitivní vliv na stav vodních zásob těla a tím zlepšuje kvalitu života. Pitím této vody aktivujeme a posilujeme přirozený obranný systém těla. Tím se bráníme nemocem a naše energie stoupá na nejvyšší možnou úroveň. Při ionizaci má zásaditá molekula vody jeden atom kyslíku a jeden vodíku (OH-). Kyslík má jednu volnou vazbu, což mu umožňuje navázat se na volné radikály a udělat z nich stabilní. Bonus: Ionizovaná voda má výborné účinky při překyselení žaludku, průjmy a dalších zažívacích potížích. A protože oxidace probíhá na povrchu pokožky i v jejím nitru, mytí pleti takovou vodou zabrání tvorbě vrásek.
Podtrženo, sečteno
Před závěrem jeden příběh: Šéfredaktor Guinessovy knihy rekordů odešel na japonský ostrov Tokunošima při Okinawě, aby natočil rozhovor s nejstarším (podle dokladů), obyvatelům planety Země. Pan Izumi (měl v té době 115 let) se těšil velmi dobrému zdraví a po celý život tvrdě pracoval. Aktivně pracoval až do 105 let. Šéfredaktor byl překvapen počtem lidí na ostrově, kteří se dožili vysokého věku (na tomto ostrově je největší hustota dlouhověkosti na celé Zemi). Zvláštní je, že obyvatelé ostrova téměř neznali tradiční nemoci stáří - artritida, osteoporóza, skleróza a další. Do konce života si uchovali výborné zdraví. a na první pohled by jim nikdo nehádal tak vysoký věk. Na žádost novinářů, si Ishegeo Izumi nechal udělat celkovou zdravotní prohlídku, která zjistila překvapivé výsledky - proč dlouhověkost obyvatel na tomto ostrově je odlišná od ostatních Japonců? Zjistilo se, že voda, kterou užívali obyvatelé ostrova Okinawa, je velmi odlišná od vody ve zbytku Japonska a po celém světě. Voda je bohatá na vápník a má záporné ORP, to znamená, že má záporný náboj. A zásaditá voda s vápníkem - to je vlastně ten roky hledaný elixír mládí. Došli jsme tedy k závěru, že voda hraje v našem životě mnohem větší roli, než jakou jsme si mysleli. Zvlášť pokud jde o ionizovanou vodu - živou vodu. Naštěstí pro nás nežijeme v době alchymistů a taková voda není patentovaná (neplatíme za ni stovky korun). Drahý je jen přístroj na její výrobu. Není to však horentní částka. Určitě ne větší, než ta, kterou vyhazujeme za drahé léky.
Na závěr
Vnitřní stárnutí na druhém člověku málokdy poznáte na pohled. Jiné je to se stárnutím vnějším. I vy jste někdy nadávali při setkání se spolužáky ze střední na fakt, že někteří vypadají i po dvaceti letech mladě? Každý z nás je jiný. Na každého ovlivňuje způsob života, jaký žijeme. V předchozích řádcích jste se dočetli o "rezivění" lidského organismu. Pokud se začnete zajímat o boj s volnými radikály, účinky boje proti nim se dostaví brzy a budete to právě vy, u koho se zastaví čas.
