Jak oživit interiér?

Existuje mnoho možností, jak si upravit stěny. Povrchové úpravy či nátěry mohou mít různé struktury, barvy, ale i vzory, které se dají vykouzlit tradičními malířskými technikami.

Omítky

Vnitřní omítky jsou vždy základem povrchové úpravy stěn. Jejich podstatnou funkcí, kromě estetické, je však ochrana před mechanickým poškozením. Dalšími funkcemi mohou být i akustická, tepelně izolační, požární, fungicidní nebo antistatická. Podle zhotovení se omítky dělí na jednovrstvé, dvouvrstvé nebo nástřiky. Podle vzhledu jsou omítky hladké, zrnité nebo hlazené, strukturované či plastické.

 

Vápenná štuková omítka

Nejběžnější omítkou je dvouvrstvá štuková vápenná omítka. První, zdrsněná vrstva - jádro je z hrubé vápenocementové malty o tloušťce 1,5 až 2 cm (pokud je stěna příliš nerovnoměrná, může být i silnější, v takovém případě se však nanáší omítka po částech). Při požadavku na vyšší pevnost se na podkladovou vrstvu nanese cementová malta. Druhá, vrchní vrstva je z jemné vápenné malty - štuku. Nanáší se v minimální vrstvě (2 až 4 mm). Struktura jejího povrchu závisí na zrnitosti omítkoviny, která je podle zrnitosti frakce 1 až 2 mm. Na omítku se pak nanáší malba.

 

Hlazená sádrová omítka

Vyšším standardem dokončení stěn je sádrová omítka. Její jádro má tloušťku 1,5 cm a povrch 5 mm, který je složený z vody, vápna a sádry se zrnitostí 0,2 mm. Povrchová vrstva se vyhladí kovovým hladítkem a vytvoří se tak dokonale hladká plocha, na kterou se pak nanese malba. Vzhledem k vyšší ceně se tato omítka používá v náročnějších interiérech. Při rekonstrukcích se před aplikací sádrové omítky musí stará malba odstranit až po základ omítky. Stěna se impregnuje penetračním nátěrem a pak se nanese sádra, na kterou se nanáší malba.


Strukturovaná omítka

Protipólem hlazené sádrové omítky je strukturovaná omítka. Speciální technikou nanášení a úpravy vrchní vrstvy vzniká výsledná struktura omítky. Ačkoli se tyto omítky uplatňují zejména jako vnější omítky na fasády domů, lze je použít i v interiéru. Strukturované omítky se natírají nebo se zhotovují z probarvené omítkové směsi, která již vytváří výslednou barvu omítky. Použití strukturované omítky v interiéru je vhodné jen pro zdůraznění určité stěny nebo stavebního prvku (např. povrchová úprava krbů, exponovaná stěna apod.). Aplikace strukturované omítky na všech stěnách interiéru se nedoporučuje, neboť v důsledku větší plasticity omítky se na ní ve větší míře usazuje prach. Pokud i přesto použijeme tuto omítku v interiéru, můžeme ji čistit např. vysavačem se štětinovou násadkou. Omítky se dají většinou mýt, ale vlhké čištění stěny není příliš vhodné.

 

Rekonstrukce stěn

Při rekonstrukcích objektů se často ponechá původní omítka, do níž se vysekají například drážky na nové elektrické rozvody. Tím vznikne rozdíl mezi povrchovou strukturou původní omítky a výraznou zrnitostí nové omítky v místě drážek. Tento problém lze zcela odstranit jen použitím nové stěrky - omítky s určitou zrnitostí na celou stěnu. Částečným řešením může být použití nátěru s obsahem křemičitého prachu, který vytvoří povrch s jemnější zrnitostí. Tím se rozdíly v zrnitosti omítky mírně vyrovnají. Případně lze nátěr zhotovit válečkem, který vytvoří strukturu nátěru podobnou pomerančové kůře.

Podobný rozdíl v zrnitosti stěn vznikne, když původní stěny s tradiční vápennou omítkou navazují na nově vytvořené sádrokartonové stěny, které jsou naopak dokonale hladké. Rozdíly v zrnitosti omítky se vyrovnají opět použitím hlazené stěrky na původní zeď. Omítkovina se zrnitostí se nemůže nanést na sádrokartonovou stěnu, protože by na ni nepřilnula.

 

Nátěrové hmoty

Současné vnitřní nátěrové látky se rozdělují na akrylátové, silikátové a modifikované silikátové. Akrylátové barvy vysycháním tvrdnou, jsou dobře otěruvzdorné a lze je nanášet na většinu podkladů. Protože silikáty tvrdnou na základě reakce nátěrové látky s podkladovým povrchem, nejsou vhodné na všechny podklady. Modifikované silikáty jsou kombinací vlastností akrylátových nátěrů a silikátů. Použití konkrétní barvy je vhodné konzultovat s odborníkem - prodejcem nátěrových hmot.

Důležitou vlastností barevných nátěrů je jejich prodyšnost, krycí schopnost a stálobarevnost. Prodyšnost znamená, že barva neuzavře mikroskopické póry v omítce a stále dýchá. Krycí schopnost vyjadřuje sytost barvy a její schopnost překrýt barevné rozdíly v podkladu a také schopnost překrýt světlým odstínem původní tmavý nátěr. Stálobarevnost je odolnost barvy především proti působení přímého slunečního světla. Tato vlastnost je důležitá pro možnost dokoupení barvy na případné opravy a domalování po určitém čase. S tím však úzce souvisí princip míchání barev.

 

Míchání barev

Levné barvy se míchají ze základní bílé barvy, do které se bezprostředně před aplikací přidává určité množství jednoho nebo více barevných tónovadel. Tento způsob míchání je nepřesný a prakticky nelze dosáhnout stejný odstín po určitém čase. Také sytost barev je mezní. Dokonalejší míchací systémy vnitřních barev vycházejí z vlastních systémů barevných vzorkovnic a způsobu značení barev, kterým odpovídají přesně dané receptury míchání základních barev (až čtyři barevné základy) a barevných pigmentů (12 až 16 barviv). Jednotliví výrobci barev mají své vlastní barevné vzorkovnice. Proto je třeba vybírat barvu dle vzorkovnice výrobce, jehož barvy se budou používat, případně si je třeba podle barev vybraných z původní vzorkovnice zvolit podobné odstíny z nabízeného barevného spektra. Podle receptury pro konkrétní barevný odstín jsou na přesných vahách odvážené potřebná množství barviv, které jsou v míchacím stroji řádně promíchané se základní barvou. Na různé barevné odstíny se používají různé výchozí základní barvy, což ovlivňuje fakt, že některé syté odstíny (např. červená) jsou výrazně cenově dražší než běžné světlé odstíny (např. šedá). Čerstvě natřená barva nemá výsledný barevný odstín a na její posouzení je třeba počkat, až zaschne.

 

Příprava

Malovat lze jen na dobře vyzrálou vápennou omítku (14 až 21 dnů), aby nevznikly ve výsledném nátěru skvrny. Malování samo je náročné především na dodržení čistoty okolí a lze jej provést svépomocí bez obav z ohrožení výsledné kvality.

Nejdůležitější při malování je vlastní příprava - demontáž nebo obalení vypínačů a zásuvek, olepení oken a dveří páskou a jejich zakrytí fólií, zakrytí podlahy a ostatních předmětů v interiéru před případným znečištěním. Čištění a úklid závisí na kvalitě přípravy a udržování čistoty při malování. Náročnější, přesto zvládnutelná i pro domácího kutila, bývá příprava podkladu při malbě na starší, původní nátěry (např. při rekonstrukcích). Staré nátěry je třeba důkladně oškrábat, což vyžaduje určitou zručnost a potřebné nářadí. Pokud je třeba nanést novou malbu na výrazně odlišné barevné odstíny staré malby, lze před novým nátěrem použít vrstvu bílého nátěru, který odizoluje starou barvu a zabrání případnému barevnému ovlivnění nového nátěru. Některé barvy (např. žlutá, zelená, červená) mohou mít nižší krycí schopnost. Pro vytvoření dokonalého nátěru jsou nutné tři vrstvy stejné barvy, nebo může být první nátěr bílý a další dva požadované barvy.

 

Penetrační nátěr

Před barevným nátěrem je vhodné na podklad nanést penetrační nátěr, který zajistí vyšší přilnavost nátěrových hmot a zpevní podklad. Penetrační nátěry s přísadou křemičitého písku částečně vyrovnávají i pórovitost podkladu. Lze je použít na staré i nové suché a čisté podklady. Nanášejí se štětcem, válečkem nebo stříkacím zařízením. Štětec a váleček jsou vhodnější, protože svým mechanickým působením usnadňují pronikání do podkladu.

 

Jednobarevné malby

Nátěrové hmoty se nanášejí štětcem nebo válečkem. První nátěr se doporučuje nanášet štětcem aby lépe pronikl do podkladu. Barvy je třeba před použitím naředit podle návodu. Doporučuje se naředit pouze množství potřebné k nanesení obou nátěrů. Zbytek neředěné barvy se musí uschovat v uzavřené nádobě v temperované místnosti. Barva tak vydrží na případné opravy nátěrů přes půl roku. Když se barva ředí vodou, za krátký čas zplesniví, což se projeví zápachem.


Dekorativní malby

V současnosti jsou módní dekorativní nátěry, které vznikají vzájemnou kombinací dvou barevných odstínů. Výrazný podíl na výsledném dekorativním efektu má technika nanášení barev na zeď. Nátěry se nanášejí stěrkou nebo hladítkem, kartáčem, houbou či hadříkem, plochým nebo tvrdým kulatým štětcem, válečkem, případně dalšími technikami. Vznikají tak působivé barevné plochy, které jsou pro svou individualitu a určitou nepředvídatelnost výsledku vždy tak trochu tajemstvím. Při jejich realizaci je důležité dodržet zvolený dekor na celé ploše, a to i v těžko přístupných místech, což může způsobovat potíže při svépomocné realizaci tohoto druhu nátěru. Při náročných aplikacích je vhodnější obrátit se na firmy s dostatkem zkušeností. V každém případě je vhodné zamýšlený záměr nejprve odzkoušet na menším vzorku ..

Do módy se vracejí tradiční techniky malování - například houbou či přes šablonu nebo i jejich kombinace, jako je tomu v tomto případě.

V nabídce dekorativních stěrkových materiálů jsou i takové, které imitují např. klasický mramorový vzhled, přírodní kámen. Nátěry mohou mít efekt starobylé patiny, saténového nebo pískového povrchu. Svou odolností mohou být určeny do nenamáhaného prostředí, nebo naopak do prostředí, kde se požaduje odolnost proti otěru a vodě, případně odolnost proti kyselinám, zásadám, olejům a dezinfekčním prostředkům. Pod dekorativní malby je třeba nanést penetrační nátěr, který se aplikuje na vytmelený a vybroušený podklad. Na tento nátěr se pak nanášejí jednotlivé dekorativní vrstvy. Dekorativní nátěry jsou pro svou pracnost a náročnost na kvalitu materiálu mnohem dražší než malby prostou barvou.

 

Hladká podkladová stěrka

Pokud při malování na starší omítku s větší zrnitostí chceme dosáhnout hladký výsledný povrch, lze pod malbu použít hladkou stěrku. Na původní omítku (podle stavu je třeba seškrábat všechny staré vrstvy malby) se nanese stěrková směs s malou frakcí (0 až 0,5 mm), která se po zaschnutí přebrousí a vznikne tak dokonale hladká plocha, která zpevní a vyrovná zrnitost podkladu. Na stěrku se pak nanášejí penetrační nátěr a další barevné nátěry.

 

Barevnost v interiéru

V současnosti je oblíbené barevné řešení interiéru. Vyplývá to jednak z nabídky kvalitních nátěrových hmot na trhu, ale také z překonání vžité obavy z barevných interiérů. Na trhu je dostatek odborné literatury o barevnosti interiérů, která se zabývá různými teoretickými pravidly pro uplatnění barev v interiéru a současně přináší mnoho praktických ukázek.

Obecně platný je princip výběru barev podle ročních období. To neznamená, že budeme celý byt malovat čtyřikrát ročně, ale jde o systém výběru barevných odstínů inspirovaných ročními obdobími, které vzájemně ladí a mohou vytvořit konkrétní barevnou atmosféru. Pokud se nejedná výslovně o výrazný barevný záměr, vhodné je vyhnout se přímým, plným barvám a volit lomené odstíny barev. Takto barevně řešené stěny vytvářejí estetické pozadí na jiné výrazné prvky interiéru a zároveň umožňují použít další barevné odstíny, které se vyskytují v interiéru. Vymalováním koupelny např. ostrozelenou barvou si můžeme způsobit problémy se sháněním vhodných zelených ručníků, které se nebudou příliš bít se zelenou barvou na stěnách. Barevnost interiéru je úzce svázaná s denním, ale především s umělým světlem. Jejich vzájemným spolupůsobením se v interiéru vytváří výsledná barevná nálada a atmosféra.

Při výběru barev si lze barvu vyzkoušet vymalováním malých ploch (stačí plocha asi 50 x 50 cm) v uvažovaných barevných variantách v konkrétním interiéru a posoudit ji při denním a nočním osvětlení. Seriózní prodejci jsou schopni namíchat minimální množství barvy na posouzení odstínů. Druhou variantou je zakoupení konkrétního množství barvy jen na první nátěr. Barvy jsou dostatečně krycí, takže už po prvním nátěru lze posoudit výslednou barevnost, případně jemně barevně korigovat druhý nátěr.

comments powered by Disqus

Podobné články


Děti pomáhají zařídit svůj pokojíček

Ruku na srdce - jak často berou rodiče při zařizování dětských pokojů v úvahu přání svých ratolestí? Mnozí...
více…

Základní části šicího stroje

Šicí stroje se liší podle značky a modelu, fungují však stejným způsobem a mají stejné základní...
více…

Typy šicích strojů

Šicí stroje se používají na sešívání látek pomocí nití. V roce 1846 patentoval E. Howe první funkční šicí...
více…

Problémy u šicích strojů

Howeovův vynález šicího stroje kolem roku 1845 byl nejprve považován za ohrožení pro krejčí a švadleny, uvádí...
více…

Jak kupovat šicí stroj

Šicí stroj je nutností, pokud plánujete doma šít v jakémkoli rozsahu. Práci zvládnete mnohem rychleji a...
více…

Jak se naučit základy práce se šicím strojem

Šití je příjemný koníček i činnost. Avšak stejně jako u kteréhokoli jiného nástroje či vybavení se musíte...
více…

Jak vybrat dobrý šicí stroj

Výběr správného šicího stroje vyžaduje udělat si čas na průzkum, aby pak vybraný stroj odpovídal Vašim...
více…

Jak vybrat šicí stroj

Výběr správného šicího stroje je důležitým prvním krokem, abyste pak doma mohly šít skvělé výrobky. Vhodný...
více…

Jak vyčistit šicí stroj

Šicí stroj stejně jako ostatní stroje vyžaduje pravidelnou údržbu, aby správně fungoval. Když se budete řídit...
více…

Jak opravit šicí stroj II.

Šicí stroj je mechanické zařízení sloužící k šití, které vydrží i velké množství šití během krátkého...
více…