Klimatizace a náš byt
Při pohledu na rtuť teploměru, která se znovu šplhá kdesi ke třicítce a ani v noci moc neklesá, si mnozí vzpomeneme na dobu před rokem, když jsme si slibovali, že toto léto už určitě budeme začínat s pojistkou v podobě klimatizační jednotky, namontované alespoň v nejexponovanejší místnosti bytu.
Klimatizace je pro mnohé z nás v létě vykoupením. Ale kde najít tu správnou?
Právě v bytech ve městech vyskočí teplota na skutečně neúnosnou míru. Rodinné domy mají i v létě přirozené ochlazení venkovního vzduchu v okolním prostředí - travnaté plochy nežhnou tak jako asfalt silnic a stromy poskytují stín, kterým nejednou stíní i střechu stavby a zadrží vláhu. Jižní nebo západní fasáda několikapodlažního domu se v déletrvajících vedrech nestihnou v noci ochladit. Pak už zbývá jediné řešení - montáž klimatizace. Jako dodatečné řešení ve starší stavbě, která nemá vlastní klimatizaci, se používá několik typů klimatizačních jednotek:
Mobilní (přenosné) klimatizace
Existují dva druhy mobilních klimatizací - kompaktní nebo s odděleným kompresorem a kondenzátorem. Kompaktní klima obsahuje kompresor a kondenzátor a ohřátý vzduch se pak odvádí potrubím (hadicí) ven z místnosti. Je třeba utěsnit otvor, přes který se udělá vývod hadice do venkovního prostoru - otevření větráčku určitě není vhodným řešením. Výkon tohoto typu je přibližně 2 kW a mnohé mají zabudovaný elektrický ohřev. V zimě mohou sloužit i na vytápění. V oddělených jednotkách je část s kompresorem a kondenzátorem umístěna mimo místnosti, například na balkoně nebo pod oknem. S vnitřní jednotkou je spojená dvojitou trubkou nebo hadicí. Jednotky bez oddělené části s kompresorem výrazně zvyšují hlučnost v ochlazovaném interiéru.
Okenní klimatizace
Zahrnují v jedné vnitřní i kondenzační část, jsou praktickým řešením okamžité klimatizace. Klimatizace se instaluje do okna nebo na parapet tak, aby část s výparníkem směřovala do místnosti a část s kondenzátorem do venkovních prostor. Vnitřní i vnější ventilátor jsou poháněny jedním motorem. Tato zařízení jsou určena především pro chlazení, jejich výkon se pohybuje od 2 do 6 kW.
Trh nabízí i okenní jednotky s funkcí vytápění. Jejich výhodou je snadná instalace. Dnes se již používají minimální, neboť se musí umístit do okenního otvoru. Zabírají nezanedbatelnou část okna, o estetičnosti pohledu zejména zvenku se dá dost polemizovat.
Typ "split" nebo "multisplit"
Nejčastěji používané klimatizační jednotky se skládají ze dvou (nebo více - typ multisplit) oddělených částí: ve vnitřní části, umístěné v místnosti, je filtr vzduchu a chladič s ventilátorem. Vnější díl obsahuje kompresor, ventilátor a kondenzátor a s vnitřní částí je propojen obvykle měděným potrubím s tepelnou izolací nebo speciální hadicí.
Typ "split" má pouze jednu vnější a jednu vnitřní část, na rozdíl od typu "multisplit", kde je na jednu vnější část napojeno několik vnitřních částí, a pak můžete klimatizovat i celý byt. Protože vnější část splitové klimatizace bývá umístěna v kompaktní skříni mimo klimatizované místnosti (na stěně domu, lodžii nebo na střeše), klimu v interiéru není téměř slyšet.
Umístění venkovní jednotky
Jako první krok je určení vhodného místa pro vnitřní a vnější jednotku. Venkovní jednotka by měla být na přístupném místě (na balkonech a lodžiích, pod oknem v panelácích, na zemi nebo fasádě rodinného domu do výšky 3 m od země atd.). V případě nedostupných míst se instalace zbytečně prodražuje a komplikuje přístup při případných servisních zásazích a pravidelném čištění. Také je třeba dbát na to, aby vzdálenost mezi vnější a vnitřní jednotkou byla co nejmenší. V opačném případě se instalace opět prodražuje, snižuje se výkon klimatizace i spotřeba elektrické energie je vyšší.
Před koupí splitové klimatizace je nutné prověřit možnost umístění vnější části. Tento krok je třeba konzultovat s majitelem objektu a se stavebním úřadem. Je třeba zjistit možnost odvádění kondenzátu jak z vnitřní, tak z venkovní jednotky. Vnitřní jednotka (v letním období) a venkovní jednotka (v zimním období) kondenzuje vodu (asi 5 litrů za 24 hodin). Nejlépe se řeší odvod kondenzátu samospádem do odpadu, vyvedením mimo objekt, případně se odvádí do sběrné nádoby. Doporučujeme vybírat místo v blízkosti sifonu nebo na obvodové zdi.
Celá propojovací trasa mezi vnitřní a vnější jednotkou: propojovací potrubí s izolacemi, kabely a hadicí se mohou zasekat do zdiva nebo se skryjí v liště. Zasekání trasy je ideální ve stádiu stavby pro prašnost při sekání. Zejména u bytových domů však třeba dát pozor na oslabení nosných konstrukcí, nezasekávat vedení do nosné zdi, případně trasu konzultovat s odborníkem v oblasti stavebních konstrukcí. Provedení s lištou je rychlejší, ale méně estetické. Dlouhé vedení v horizontálním směru se doporučují mírně spádovat pro odvod kondenzátu.
Ve fázi stavby je ideální řešení ukrytí obou klimatizačních jednotek - proto je třeba uvažovat o klimatizaci již v projektu. Projektant by měl při samotném návrhu počítat s umístěním tak, aby se v interiéru objevila jen mřížka nebo štěrbina vývodu vzduchu a celé zařízení s vedením zůstalo skryto před zraky obyvatel domu. Podobně pro vnější část najde v rámci dispozice vhodné umístění.
Nejčastěji se vnitřní jednotky umísťují pod strop. Ideální je, když mají systém difuzéru přizpůsobitelný pro chlazení i vytápění (u klimatizací, které lze použít v dvojím režimu). Při chlazení je funkční horizontální režim - studený vzduch se fouká směrem ke stropu a rozhání se po celé ploše místnosti, pak klesá k podlaze a celý prostor se rovnoměrně ochlazuje. Při vytápění proud teplého vzduchu směřuje k zemi přes štěrbinu pracující ve vertikálním režimu.
Aby nám "klima" neškodila
Přesto, že moderní jednotky mají dokonale propracovaný systém difuzéru, musíme se při jejich umístění v rámci dispozice místnosti řídit několika zásadami:
1. návaznost na venkovní jednotku - ta je dána
2. umístění pod strop - chladný vzduch klesá směrem k zemi, proto je výhodné zejména při ochlazování prostředí, v zařízeních používaných i na vytápění, je vhodné i umístění pod okenní parapet.
3. umístění v návaznosti na pořizovací předměty a pohyb osob v místnosti - ideální je umístění před balkónové dveře, případně před okno. Prostor před balkónovými dveřmi bývá obvykle volný a obyvatelé bytu v něm pobývají minimálně - je vhodný i pro jednotky, které se používají na vytápění. Pokud však najdeme v místnosti jiné, výhodnější místo, které se nevyužívá.
4. pohyb vzduchu v místnosti - abychom si ho uměli snadněji představit, použijeme alespoň schémata pro dva nejčastěji používané typy splitové klimatizace:
Podstropní jednotka
Studený vzduch se dodává paralelně s obvodem stropu, mezi proudem vzduchu a stropem se objevuje negativní tlak, který zapříčiňuje "přilepení" proudu na strop. Tento účinek má velkou důležitost, zvlášť když se dodává ochlazený vzduch. Vzduch má být dodáván v malých množstvích do každé jednotky, s nejširším možným rozptýlením na strop a nejvyšší možnou rychlostí.
Parapetní splitová jednotka
Vyfukuje studený vzduch do místnosti ve vertikálním směru, proud vzduchu odsává vzduch z místnosti. Míchaný vzduch stoupá vzhůru, otáčí se u stropu vodorovně. Stále se míchá se vzduchem v místnosti. Pro účinné míchání může být teplotní rozdíl mezi teplotou okolí místnosti a primární teplotou přiváděného vzduchu i 10 - 15 ° C. V obou případech není třeba budovat proudění zejména studeného vzduchu v místnosti žádné překážky a omezení.
Nákup a instalace
Často se objevují v letácích hypermarketů nabídky na zakoupení cenově velmi výhodných klimatizačních jednotek. Pokud však nejde o přenosnou klimatizaci s jednoduchým zaústěním výfukové hadice do exteriéru, může se nám cena prudce zvýšit při instalaci – i v případě, že jsme zruční a dokážeme více méně odborně zajistit instalaci sami, musíme počítat s nákupem dalšího instalačního materiálu. Servis si musíme v tomto případě také zajistit sami, vhodné je mít i předem zjištěn přinejmenším záruční servis. Pokud při nákupu sice dražších jednotek ve specializované firmě si smluvně zajistíme instalaci, záruční i pozáruční servis, měli bychom se vyhnout případným finančním ztrátám na základě chyb v instalaci či pracného shánění seriózních servisních techniků.
