Jak na sanaci zdiva?

Přehled běžně používaných sanačních metod a jejich principy, na nichž jsou metody založeny.Zásady provádění , použité materiály popř. nástroje.

Způsoby odstraňování vlhkosti je možno rozdělit do čtyř základních skupin

1. Stavební úpravy

2. Dodatečné vkládání vodorovné izolace

3. Metody chemické

4. Metody elektrofyzikální

Odstranění vlhkosti speciálními stavebními úpravami :

a) Odstranění zeminy od stěny

Lze uplatnit v případech kdy úroveň podlahy není příliš hluboko pod terénem. Je třeba dbát na to, aby pata základu zůstala dostatečně chráněna před promrzáním. Tímto opatřením se zamezí pronikání vlhkosti ze zeminy do zdiva a umožní se jeho vysušení.

b) Odstraňování vlhkosti pomocí vnitřní přizdívky

Pomocí drenáže se zachycená voda odvede od budovy. Drenáž se doporučuje provézt pod úrovní vodorovné izolace. Jestliže podklad budovy tvoří jíl, je nutné postupovat opatrně, aby v důsledku jeho vysušení nedošlo k sedání budovy.

c) Injektování zeminy kolem základů

Těsnící materiál se injektuje ocelovými trubkami a otvory, která se osadí po obou stranách základového pasu a na celou výšku suterénního zdiva z vnější strany. Jako injektážní tekutina se používalo cementové mléko, nyní hlavně chemické roztoky.

d) Odvětrání zdiva pomocí vnitřní přizdívky

Větrací dutina je spojena s venkovním vzduchem jedním vstupním otvorem dole a jedním výstupním otvorem nahoře. Přizdívka je vybudována na izolační vrstvě, na půl nebo na čtvrt cihly. Aby přizdívka byla izolována na místech, kde se stýká s vlhkým zdivem, ponoří se distanční cihly do asfaltu a ve zdi do kapes na cementovou maltu. Aby nedocházelo v izolační dutině na vnitřním líci vnější stěny ke kondenzaci, omítá se tato stěna sanační omítkou, která je hydrofobní a má malou tepelnou vodivost.

e) Odvětrávání zdiva pomocí profilovaných sanačních folií

Nehnijící profilovaná folie z polystyrénu vysoké hustoty s tepelně navařenou nosnou výztužnou mřížkou se připevňuje speciálními hmoždinkami nebo podložkami s nastřelovacími hřeby. U podlahy a u stropu jsou osazeny provětrávací lišty. Díky profilování folie vzniká mezi vlhkou zdí a novou vnitřní omítkou provětrávaná vzduchová mezera. Omítka se nenahazuje, ale natahuje hladítkem. Folii lze též místo omítky obložit sádrokartonovými deskami připevněnými na maltové terče na folii.

f) Sanační omítky

K sanaci starých zavlhlých objektů nestačí tradiční omítky připravované na základě vápenných nebo vápenocementových malt. Jejich znehodnocení postupuje velice rychle. Proto se přistupuje u takových objektů k aplikaci sanačních omítek.

Ty musí splňovat tyto požadavky:

  • malý difúzní odpor
  • hydrofobita ( aby do zdiva nepronikala dešťová voda, od tajícího sněhu apod.)
  • malá tepelná vodivost ( Tepelně izolační vlastnosti omítky omezí kondenzaci par ve zdivu ).
  • dostatečná pevnost a přídržnost k podkladu
  • souč. tepelné roztažnosti stejný nebo nižší než podkladní zdivo
  • Značná pórovitost ( Kvůli větší odolnosti proti mrazům a proti působení solí )

Pro praktické posouzení je vhodné se přidržet kritérií návrhu WTA 2/2/81/vědeckotechnické společnosti pro péči o památky a sanaci stavebních objektů v SRN:

  • objemová hmotnost menší než 1400 kg/m3
  • souč. difuzního odporu menší než 12
  • pevnost v tlaku mezi 1,5 až 5 Mpa
  • poréznost větší než 40 % objemu

 

Ze sanovaného zdiva musíme odstranit vždy starou omítku do výšky alespoň 80 cm nad hranici provlhčené omítky. Spáry mezi cihlami je nutné vyčistit alespoň do hloubky 2 cm.U obnaženého zdiva se provede chemická analýza. Jako spojovací most mezi podkladem a vlastní omítkou se doporučuje provedení podhozu, které se neprovede celoplošně, ale síťovitě. Vrstva podhozu nesmí překročit tloušťku 0,5 cm a spáry nesmí být vyplněny.Vlastní sanační omítky mohou být nanášeny v jedné nebo více vrstvách. Přitom je třeba dodržet celkovou tl. Min 2 cm, jednotlivé vrstvy musí mít tl. Min 1 cm.
Povrch spodních omítkových vrstev musí být po zatuhnutí řádně horizontálně zdrsněn. 4ekací doba před nanesením další vrstvy je jeden den na 1 mm tl. Omítky. Tuto čekací dobu je nutno u větších tl. Bezpodmínečně dodržet.

Dodatečné vkládání vodorovné izolace :

Nová izolace se vkládá do spáry, která je podříznuta v maltové vrstvě cihelného zdiva. Spáry se prořezávají ruční nebo motorovou pilou. Podřezávání se provádí na úsecích, aby se nenarušila nosná funkce stěny. Tyto úseky bývají obvykle dlouhé 1 m. Jako izolační materiály se vkládají asfaltové pásy, PVC folie či hliníkové folie. Mezeru nad izolačním materiálem je třeba vyplnit cementovou maltou případně s vodotěsnými přísadami. Mezera se uklínuje např. keramickými destičkami či břidlicí. Důležité je důkladné spojení jednotlivých dílů izolačních materiálů ( u asfaltové lepenky např. 10 cm). Omítky kolem nové izolace se provedou ze sanačních omítkovin, aby nedocházelo k přenosu vlhkosti nad izolaci. U smíšeného nebo kamenného zdiva není možné prořezávat spáru a proto se používá technologie postupného vybourávání zdiva.

Speciální metodou vkládání vodorovné izolace do zdiva zarážení izolačních desek (plechů) do zdiva. Horizontální izolace se vytváří zarážením vlnitých desek z nerezavějící oceli do spáry cihelného zdiva. Jednotlivé vlnité plechy se ve spojích překrývají. Izolační desky jsou vložené do čelistí pneumatického kladiva, které je namontované na pohyblivém rámu. Kladivo pracuje s frekvencí 1,180 až 1,450 úderů za minutu. Izolační desky je možno zarážet do cihelného zdiva o max. tl. 90 cm.

Metody chemické :

Chemická hydroizolační clona se u těchto metod vytváří tím, že se do zavlhlého zdiva napouští látka, která proniká do pórů zdiva, kde vznikne vodonepropustná vrstva proti vzlínající kapilární vodě.

a) Metoda Tizol

Zeď je navrtána řadou otvorů se zešikmením 15 – 30°o průměru 3 až 4 cm. Vzdálenost otvorů od sebe je 16 až 20 cm ( podobně jako u metody Injektol E), 6lábek před vrty se plní třikrát až čtyřikrát. Proces injektáže trvá 8 až 10 hodin. Směs Tizol se skládá z vodního skla a hydrofobní látky.

b) Metoda Injektol E

Byla vyvinuta podnikem OSP v Opavě. Látka se skládá z křemičitanu draselného, hydrofobní látky, fungicidní látky a ředidla. Průměrný počet vrtů na 1 m zdiva je 7. Nejvhodnější umístění je ve dvou řadách nad sebou. Průměr vrtů 25 až 38 cm, sklon 30 až 45°, hloubka 75 mm od protilehlého povrchu stěny. Vryty se vyčistí stlačeným vzduchem a zalijí vápennou vodou. Do vrtů se pomocí nálevky naleje Injektol E :
1. náplň – zředěná s vodou 1 : 3
2. a 3. Náplň nezředěná.
Průměrná spotřeba je přibližně 15 l na 1 m2 půdorysné plochy. Vrty se ucpou skelnou vatou.

c) Metoda Tosil – hydrofob

Infuzní prostředek se skládá z hydrosolu oxidu křemičitého TOSIL, hydrofobizátoru Silgel a hydrolyzační složky (směs etylalkoholu, vody a kyseliny fosforečné). Vrty se provádějí do hloubky 100 mm před protější líc stěny. Průměr vrtů je 35 až 42 mm, sklon 15 až 30°. Počet vrtů na 1m zdiva je 4 až 7. Infuzní prostředek je zaváděn do každého vrtu ze samostatné nádobky, jejíž hrdlo je napojeno na polyethylenovou hadičku o průměru 8 až 10 mm. Druhý konec hadičky je zaveden do vrtu a v jeho ústí utěsněn. Při napouštění vrtů se uplatňuje hydrostatický tlak sloupce kapaliny a proto se nádoby s chemikálií umisťují na stojan s možností změny výšky nad vrty od 0,5 do 2 m. Pět dní po ukončení injektáže se vrty vyplní jemnozrnou vápenocementovou maltou s hydrofobním prostředkem.

Metody elektrofyzikální :

Tyto metody pracují na principu elektroosmózy – jde o pohyb tekuté fáze pórovitou pevnou fází pod vlivem účinku stejnosměrného el. proudu. Tento princip lze názorně předvést na jednoduchém pokusu. Zapojíme stejnosměrné napětí do U-trubice s vodou, V jejímž ohbí je vrstva práškového křemene. Voda po zapojení napětí není v obou ramenech stejně vysoko, jak by podle zákona o spojených nádobách měla být, ale u katody (tj. u záporného pólu) vystoupila mnohem výš než u anody.

Elektroosmotická instalace se skládá z elektrod zabudovaných do zavlhlého zdiva a z elektrod zemních. Ty jsou vodivě spojeny nakrátko. Aktivní elektroosmóza má navíc přídavný zdroj elektrického napětí usměrňující působení síly proti vzlínající vodě. El. pole se může vytvořit s větším spádem a tím může vysušování zrychlit. Používají se napětí od 1 do 24V.

a) Metoda PU – 10

U nás nejpoužívanější elektrofyzikální metoda vyvinutá OSP Opava. Elektrodu ve zdivu tvoří pásová elektroda tvořená pásem elektrovodivé hmoty- grafitové barvy. Kladem pásové elektrody je zmenšení pracnosti a velká styčná plocha se zdivem. Dosáhne se malého přechodového odporu mezi elektrodou a stav. Kcí. Uprostřed pásové elektrody je uložen kabel – měděný drát obalený elektrovodivou pryží. Zemní systém elektrod lze za podmínek na jednu zemní elektrodu pro celý objekt. Tato instalace poskytuje stavební praxi technické i ekonomické výhody. Napájecí zdroj stejnosměrného napětí má malé rozměry. Potřebný výkon je jen několik Wattů a proto je roční spotřeba el. en. hospodářsky zanedbatelná.

b) Metoda Ladicom

Metoda, která není založena na principu elektroosmózy.Byla vyvinuta v Německu. Je založena na kompenzaci el. nábojů na tomto principu :
Během vertikálního pohybu vody ve zdivu a při jejím vypařování vzniká proces, při němž se oddělují el. náboje. Záporně nabité náboje se shromažďují v odpařovací zóně stěny v horní části nad zemí, kladně nabité náboje jsou v základové části zdiva. Po vložení ocelových tyčí do zdiva působí jako elektrický dipól a vyřadí značný úsek zdiva od el. siločar. Výsledkem je zrušení el. nábojů vyvolaných transportem vody, tj. toho el. náboje, který měl určující podíl na zvlhčení zdiva. Po proměření el. pole ve vlhkém zdivu se podle výpočtů určí potřebný průměr, délka a poloha kovových dipólů ve zdi. Do zdiva větší tl. Se vyvrtají otvory shora dolů pod určitým úhlem, u zdiva menší tl. Se vyfrézují drážky. Do otvorů či drážek se vloží dipóly a otvory se uzavřou maltou.

Vhodná metoda se vybere podle konkrétních podmínek a měření. V některých případech jsou vhodné i kombinace těchto metod.

 

comments powered by Disqus


Podobné články


Izolace spodní stavby před vodou

Voda je sice životodárná tekutina, ale stavbaři ji moc rádi nemají. Na tom, jak se bude v budoucím domě bydlet se...
více…

Přírodní střešní izolace

Byly doby, kdy střechy patřily zejména holubům, harampádí, na venkově zejména kopám sena. V tom posledním...
více…

Střešní izolace - konopí, ovčí vlna

Konopí, ovčí vlna, celulóza, korek; tento výběr nevypadá jako výsledek vědeckého pokroku kosmického věku ani...
více…

Opravy balkonů - sanace konstrukcí, rekonstrukce podlahy

Opravy balkonů nejsou jednoduchou záležitostí. Zkušeností s realizací oprav přibylo, ale ne vždy je dokážeme...
více…

Nežádoucí tepelné mosty - špatná izolace

Kvalitní architektonický návrh, podle kterého se má postavit, případně kompletně zrekonstruovat a zaizolovat dům, by...
více…

Nadměrná vlhkost zdiva může časem způsobit velké škody

Tvrdí se, že povodeň je horší než požár: dokud před ohněm utečeme, před vodou utéct je nemožné. Vlhkost...
více…

Spodní stavba a nutnost hydroizolace

Základy a stěny suterénu musí splňovat důležité úkoly jako rozložení zatížení a zabránění přístupu vody a...
více…

Jaké jsou používané sanační metody k odstranění vlhkosti zděných staveb?

Hlavním úkolem sanačních prací je vytvořit suché povrchy zdiva, podlah, kleneb a stropů, a tím i přiměřený stav...
více…

Jak na sanace střešních plášťů?

Možná znáte tu klasifikaci plochých střech, do níž pronikl černý humor - podle ní se ploché střechy dělí na...
více…

Sanace podzemních garáží

V posledních 25 letech se vyskytly poruchy podzemních garáží, které si vyžádaly vysoké náklady na sanaci. I v...
více…