Jak omítat hliněnou omítkou?

Šaty dělají člověka a vnitřní omítky zas interiér. Současným lidem často chybí dotek s přírodou; kousek z ní jim do soukromí mohou vnést přírodní omítky. Od povrchu konstrukce hrubé stavby pěkně po vrstvách až po konečnou úpravu se zaskvěl přirozeným vzhledem, spolucítí s ostatními materiály, dýchají, akumulují teplo a při dotyku jsou přátelské.

Pro vnitřní povrchy patří vnitřní omítky se svými specifickými vlastnostmi. Očekává se od nich, že budou co nejvíce odolávat mechanickému poškození, vlhkosti, plísním, hnilobě a přitom se budou tvářit elegantně, udrží si barevnost, nechají si udělat strukturu podle našich představ a zajistí nám akustickou pohodu v interiéru. Nebylo by od věci ani od stěny, kdyby byly i omyvatelné a měli dobré tepelněizolační vlastnosti.

 

Na podiv nebo spíše pro náš užitek svou pověst oprášili omítky přírodního složení. Jejich návrat je podmíněn nejen jejich vzhledem, ale i vlastnostmi, které nás alespoň částečně chrání před civilizačními chorobami. V případě přírodních omítek je to zejména díky bezkonkurenční paropropustnosti. Jejich trvanlivosti svědčí zdrsněný přírodní podklad. Můžete je nanášet na stěnu zhotovenou ze dřeva, pálené či hliněné cihly, z OSB desek, ale i na stěnu s vápeno-cementové omítky. Povrch kamene nebo betonu potřebuje důslednější úpravu: před nanesením první vrstvy omítky musíte na stěnu přichytit kovovou mřížku.

 

Přírodními omítkami neskoušejte omítat staré glejové nebo křídové nátěry, povrchy natřené olejovými nebo plastovými nátěry, kovy, hladké nenasákavé a trvale vlhké podklady. Složení výlučně z přírodních materiálů je pro organismus člověka neškodné; takové omítky neobsahují alergeny, jsou prodyšné, PH neutrální, na dotek nejsou chladné a nepůsobí uměle. V interiéru vytvářejí optimální, zdraví prospěšné klima. Interiérové přírodní omítky jsou alternativou pro ty, kteří upřednostňují tradiční spojení s přírodou a staré techniky zpracování.

 

Než se rozhodnete pro omítku, zjistěte:

  • jaký je podklad (druh, plochost, vypracování ložných spár, vlhkost podkladu),
  • na jaký účel bude místnost určena (obytný prostor nebo koupelna či kuchyně),
  • jaký konečný efekt od omítky očekáváte (barevná nebo přírodní povrchová úprava, hladká nebo strukturovaná a podobně).

Pokud chcete omítat starou zeď, budete ji muset zbavit malířských nátěrů a zdrsnit.

 

Hlína na stěny

Příjemný pocit z bezprostřední blízkosti přírodního materiálu vyvolávají povrchy stěn ošetřené hliněnou omítkou. Pokud se pro ni rozhodnete, neodoláte ačkoli jen vedlejším dotykem, abyste si připomněli její přítomnost na stěnách vašeho domova. Navíc oceníte povrch stěn, který přirozeně filtruje prach, absorbuje škodlivé látky, upravuje teplotu a vlhkost, dokonce přispívá k schopnosti stěny akumulovat teplo. Slovem, hliněné stavební látky vytvářejí živé povrchy. Při jejich výrobě se používají kvalitní hlíny, křemičité písky, len, sláma a konopná vlákna.

Hliněné omítky obvykle obsahují pouze hlínu a písek, žádné chemické látky. Je příjemné dotýkat se jejich povrchu a vytvářet z hliněné omítkoviny plastické obrazce. Pigmentované hliněné omítky dovolují kombinovat různé barevné plochy.

V prodeji se již objevily hotové, předem připravené suché směsi určené na přípravu hliněných omítek. Směs se smíchá s vodou a pak to přijde - můžete ji nanést na zdrsněný podklad pokrytý nátěrem z řídké hlíny stejným způsobem jako jinou omítku nebo dokonce strojově (stříkáním). Podkladem může být i juta nebo třtina. Nanášet ji lze jako hrubou jedno-nebo dvouvrstvou omítku v případě, že nejprve je třeba vyrovnat podklad. Ve třech vrstvách to bude tehdy, když poslední vrstvu vytvoří tenká hliněná stěrka. Spodní vrstvy jsou jílovitější, svrchní obsahují více písku. Hlína se spřátelí s každým podkladem kromě betonu a větších kamenných ploch. Pokud se přece jen rozhodnete pro takový podklad, počítejte s tím, že bez kovové mřížky to nepůjde.

Ale pozor! Hliněná omítka se nekamarádí se sádrokartonem. A co tak si ji vyrobit ve vlastní režii? Kromě kuráže potřebujete hlínu z vlastní zahrady smíšenou s vodou, pískem a případně i vláknina. Co oblast, to hlína s jiným specifickým složením. Kromě charakteristického barevného odstínu pro určitou oblast se liší i kvalitativními vlastnostmi. Dejte si svou hlínu otestovat dříve, než se pustíte do práce.

 

Zábava, kterou si můžete užít při modelování hliněných omítek vlastními prsty a vytváření vlastních dekorací, by byla jen obtížně realizovatelná s vápeno-cementové omítky. Kromě toho, že hlína neškodí, můžete ji díky pomalému zasychání modelovat a vytvářet na jejím povrchu struktury nebo grafické motivy podle vlastní fantazie. Náčiní po omítání snadno umyjete vodou. Receptura radí smíchat jílovitou zeminu s pískem a do směsi přidat řezanou slámu nebo konopí. Každá složka má svůj význam: písek není jen plnivem, ale omezuje i smršťování hlíny, sláma tvoří kostru a nedovolí, aby se na omítce objevily trhliny. Jemnou hliněnou omítkovou směs lze dobarvit přírodními pigmenty. Tak vznikne barevná stěrka. Jinou možností je přemalovaní hlíny kaseinovými nebo vápennými barvami.

Hlína je nejkrásnější ve své přirozené podobě v odstínech, odhalující její původ. Vyskytuje se v různých barvách - od žluté až po červenou. Kdo se i v koupelně rozhodne pro hliněnou omítku, zjistí, že díky její absorpční schopnosti se zrcadla neorosí ani po sprchování. Pokud však chcete v koupelně všechny stěny z přírodní omítky, budete potřebovat marockou štuku. Tu voda nesmyje ani na místech v okolí vany nebo sprchového koutu.

 

Informace o hliněných omítkách:

  • V případě, že se rozhodnete pro hliněnou omítku v koupelně, díky její absorpční schopnosti se ani po sprchování zrcadla neorosí. Pozor však na místa v okolí vany či sprchového koutu - voda by hliněnou omítku časem smyla.
  • Povrchy z nepálené hlíny filtrují prach, absorbují škodlivé látky, přirozeně upravují teplotu a vlhkost, akumulují teplo.
  • Každá oblast má hlínu specifického složení, proto se kromě barevných odstínů liší i kvalitativními vlastnostmi. Pokud se chcete pustit do zdění svépomocí, dejte si otestovat kvalitu hlíny.
  • Omítku lze použít zejména v interiérech. Dá se aplikovat i v koupelnách a kuchyních, ale mimo dosah přímo stříkající vody, rozhodně nepatří pod dlaždice.
  • Hotovou hliněnou omítku můžete ponechat bez dalšího nátěru.
  • Pokud budete barvit, tak barvami z hašeného vápna, kaseinovými nebo hliněnými. Nátěry z umělých pryskyřic nevyhovují z technických ani z ekologických důvodů.
  • Hliněná omítka je pružná, reguluje vlhkost, propouští páru a vzhledem ke svému zvláštnímu složení je dostatečně pevná. Přidáním přírodních vláken vzniká efekt česaných vláken, který zvyšuje povrchovou teplotu.
  • Schopnost vyrovnávat vlhkost a pohlcovat pachy pozitivně ovlivňuje klima v místnosti.
  • Umí výborně vyrovnávat vlhkost, a tak se postará, aby stěny byly suché, bez plísní. Během schnutí za nepříznivých podmínek se může dočasně vytvořit plíseň. Hlína je zásaditá, plíseň má ráda kyselé prostředí.

 

Kaseinová mramorová barva?

Jde o krycí nátěr, který upadl do zapomnění v dobách chemicky vyráběných barev. Kasein, přírodní látka obsažená v mléce, se po přidání syřidla vysráží z odstředěného mléka jako odtučněný tvaroh. Chemicky je to velmi složitá směs, biologicky jednoduchá surovina. V práškové formě se přimíchává do barvy s mramorovou moučkou různé zrnitosti a spolu s boraxem vytváří pojivo. Již před tisíciletími lidé věděli, že vápno smíchané s tvarohem je vynikajícím pojivem pro barvy a lepidla. Některé z těchto prací se dodnes zachovaly v kostelech a muzeích. Svědčí to o výborné kvalitě kaseinových barev.

Netoxické zpracování kaseinových barev je dalším důvodem k objevování starých receptů. Použití kaseinové barvy s mramorovou moučkou tónování minerálními a spinelovými pigmenty se osvědčilo na stěnách i stropech, pokud se nanese na hliněné omítky, kámen, beton, drsné vláknité a čistě papírové tapety, sádrokarton, sádrovláknité desky. Kaseinová barva se nanáší malířskými válečky a fasádnickými štětkami nejlépe z přírodních surovin. Nasákavé nebo nerovnoměrně nasákavé podklady se musí ošetřit kaseinovým základem.

Kaseinový nátěr se nesnese se starým glejovým nebo křídovým nátěrem, olejovými nebo latexovými barvami, plastovými povlaky, kovem, zbytky tapetářského lepidla, ale ani s hladkými, nenasákavými a trvale vlhkými podklady. V obytných prostorách můžeme použít i vápenné kaseinové barvy nebo torkretovou omítku. Vápenná kaseinová barva bude pevná a odolná, pokud se natře na alkalický podklad: na čerstvou (1 a 2 dny starou) vápennou omítku. Barva vytvrdne s vápennou omítkou na určitý druh vápence - mramoru, známého jako tzv. Fresko technika. Do vlhkých prostor je vhodná vápenná barva nebo vápenná omítka, ideální je jejich kombinace.

 

Hlazené zvláštní přírodní omítky

Tyto omítky jsou nezaměnitelné, na jejich pořízení je však třeba dostatek trpělivosti, zručnosti i času. Hladký lesklý povrch připomíná svým vzhledem ušlechtilý kámen. Technika nanášení a druh omítky se nejčastěji označují dvěma názvy: tadelakt a stucco lustro.

 

Italský lesk - stucco lustro

Stucco lustro s leskem a transparentností mramoru pochází z Itálie, kde mu již od antických dob říkají jasná nebo benátská štuka. Hlazené fresky odedávna vznikaly vrstvením omítky s malbou, kterou ošetřili olivovým mýdlem a pak vyhladili horkou zednickou lžící. Z antických rukopisů (Vitruvius) je známo, že ve starověku bylo víceleté zrání vápna předepsáno zákonem. Stucco lustro ožilo v moderním interiéru: hladicí technikou se nanese špachtlovací dvousložková látka na vápeno-mramorový základ. Hlavní složkou této látky je dřevem vypálené mramorové hašené vápno, zrající alespoň dva roky. Látka vznikne přímo na místě smícháním prachové složky s tekutou. Čerstvě namíchaný materiál je při zpracování dobře tvárný, dá se snadno tónovat do 10% všemi zemními, minerálními a spinelovými pigmenty v různých barevných odstínech. Jednotlivé složky se mohou dlouhodobě skladovat.

 

Postup nanášení stucco lustro

První vrstvu naneseme natenko a rovnoměrně po celé ploše bez velkého tlaku a necháme asi 10 až 20 hodin vytvrdnout. Díky tomu se vyplní a vyhladí podklad.

Druhou vrstvu naneseme stejně natenko, ale po částech (v malých rozptýlených ploškách), na ploše asi 1,5 m2. Potom do meziprostoru naneseme další plošky tak, aby částečně překrývaly předchozí. Pokračujeme, dokud není vyplněna celá plocha. Je důležité, aby spodní plošky byly zavadnuté - jen tak se vytvoří požadovaná struktura. Tam, kde se plošky překrývají, vznikne při zhutnění tmavší, hlubší barevný odstín. Výsledný vzhled závisí na velikosti nanesených plošek a od rukopisu pracovníka. Tlakovým hlazením zavadnuté vrstvy benátskou lžící vzniknou typické světlé a tmavé efekty a lesk. Pokud použijeme horkou lžíci (60 až 80 ° C), můžeme tyto efekty ještě více zvýraznit. Nakonec měkkým štětcem zapracujeme do povrchu hladicí mýdlo, aby se povrch nasytil. Po krátkém zavadnutí stačí stucco lustro "přežehlit" horkou nebo studenou lžící tak, aby dosáhl vysoký lesk. Povrch bude odpuzovat nečistoty a vodu. Chemicky vznikne vodou nerozpustné vápenné mýdlo. V případě, že na ošetřené ploše chcete dosáhnout vysoký lesk, použijte punský vosk.

Vhodné jsou všechny únosné, pevné, nezamaštěné, čisté a samozřejmě odborně připravené podklady. Nejvhodnějším podkladem pod benátské štuky je klasická vápenná omítka. Při tomto složení omítky se použijí i dobré vlastnosti, jako jsou schopnost difúze a odolnost proti plísním a bakteriím. V případě, že se stucco lustro nanáší na hliněnou omítku, výrobci nabízejí speciální směs - stucco lustro na hlínu (Stuccolustro Sonder-masse Lehm). Ta vytvoří mezivrstvy na podkladě, který se předem ošetří kaseinovým základem. Kaseinový nátěr přijde vhod i v případě nových suchých vápenných omítek. Všechny ostatní staré i nové omítky se musí vyšpachtlovat mramorovou vláknitou omítkou. Velmi nasákavé a pískové podklady se musí předem ošetřit kaseinovým základem.

comments powered by Disqus

Podobné články


Omítka a její údržba

Vnější omítka denně odolává nepřízni počasí - od ostrých slunečních paprsků přes déšť, sníh a krupobití...
více…

Profily - PVC, hliník, pozinkovaný plech

Při stavbě či rekonstrukci domu přemýšlíme o mnoha detailech, které v závěru dokreslí konečný vzhled budovy....
více…

Nátěry fasády chalupy

Fasádní nátěrové hmoty se dnes vyrábějí s ​​různými pojivy, např.. akrylátovými, silikonovými,...
více…

Poruchy, které mohou narušit konstrukci chalupy

Poruchy povrchů staveb jsou v posledních letech velmi časté a do popředí vystupují zejména dva druhy problémů -...
více…

Dřevo ochrání teplo, chemie a ekologické oleje

Dřevo je staletí využívaný přírodní materiál. Podmínkou jeho dlouholetého využívání je však chránit ho, ať...
více…

Dřevěné fasády - základní požadavky, údržba a požární ochrana

Výběr vhodného fasádního materiálu a systému konstrukce závisí na tom, na co bude dřevěná fasáda sloužit a...
více…

Kdy jsou vhodné odvětrané fasády?

V současném období se zavěšené provětrávané fasády používají s oblibou z funkčních a estetických důvodů....
více…

Jaké přípravné práce se provádí na omítkách?

Dezinfekce, izolace, odstraňování plísní, zpevňování (penetrace), mydlení, sádrování, odstraňování...
více…

Jaké jsou druhy omítek?

Máme vymalováno. Tato věta obvykle naznačuje, že se konečně přiblížil čas stěhování do nového bytu nebo domu....
více…

Jak na povrchovou úpravu stěn?

Povrchová úprava stěn, to je nepřeberné množství možností. Současným trendem jsou kreativní úpravy stěn, z nichž...
více…