Stavební prvky v zahradě
Zahrada má několik funkcí: estetickou, ochrannou a hygienickou. Zeleň v zahradě pomáhá vytvářet příjemné mikroklima v okolí Vašeho domu. Každá zahrada je jedinečná a neopakovatelná. Při jejím plánování je třeba skloubit racionální a emotivní hledisko, aby vznikl harmonický celek architektury domu, interiéru i řešeného území. Vnější forma by neměla převažovat nad obsahem - důležitá je myšlenka. Proto se doporučuje svěřit návrh zahrady odborníkům. Samouk se snadno může dopustit chyb, které se projeví až s odstupem času.
Projekt zahrady - význam
Vztah mezi sadbou (strom, keř apod.), jeho ekologickými nároky, půdně-klimatickými podmínkami, nadmořskou výškou, průměrnou roční teplotou, výkyvy teplot a expozicí řešeného území je velmi důležitý. Aby vznikla harmonická proměna zahrady během vegetačního období, je třeba sladit kompoziční principy krajinné tvorby (symetrie, asymetrie, gradace, rytmus, vytvoření zajímavých pohledů, průhledů, výhledů) s jednotlivými rostlinami (jejich vzhledem, velikostí, tvarem, texturou a barvou). Výsledkem by měla být dynamická proměnlivost rostlin v prostoru a čase (změny barev listů, dřeva, velikosti, květenství). Všechny tyto požadavky dokáže nejlépe splnit zkušený odborník. Proto prvním krokem k úspěchu jsou konzultace a vypracování projektu zahrady u sadovníka, resp. zahradního architekta. Projekt by měl vznikat souběžně s realizací domu, abychom se vyhnuli zbytečným komplikacím a neplánovaným investicím.
Jak začít
Než se začne budovat komunikační infrastruktura (odstavná plocha pro auta, chodníky, příjezdové komunikace), je třeba pozemek vyčistit od stavební suti a nevhodného podloží pro zahrady (jíl, štěrk) a vyčištěné území doplnit hmotou (zem, substrát). Pokud se v projektu navrhují prvky nadměrných rozměrů (bludné kameny v zahradě a v okolí vodních ploch skalkový materiál), je třeba při práci použít těžkou techniku. V rámci této etapy je třeba podle potřeby oddrenážovat pozemek. Na odvádění přebytečné vody se ve sklonu terénu vykopají rýhy široké přibližně 0,5 m. Rýhy se spojí do jedné nebo více hlavních větví. Drenážní perforované trubky se zabalí do plstěné textilie, zasypou štěrkem s různými frakcemi a zasypou hlínou. Drenáž se svede buď do kanalizace, nebo do předem vykopaných příkopů, z nichž se voda postupně ztratí. Drenážní jámy mají objem asi 1 m3. Tři čtvrtiny jámy tvoří výplň štěrku s různými frakcemi, která se přikryje geotextilií a zasype hlínou.
Pokud plánujete instalovat automatický závlahový systém, je nutné vytvořit průchodky pro zavlažovací potrubí (hrubší zemní trubky) a označit místa pod zpevněnými plochami. Od zdroje vody je třeba položit první zavlažovací potrubí. Nezapomeňte na položení elektrických rozvodů k napojení zahradního osvětlení, vodních čerpadel (jezírko, studna), altánku, užitného zahradního domku. Tyto sítě je vhodné vést na kraji pozemku, aby nedošlo k náhodnému kontaktu při používání kultivačních zařízení nebo při výsadbě.
Oplocení
Přesná charakteristika konfigurace terénu v projektu je důležitá při budování komunikací a oplocení. Oplocení či vstupní brána je nedílnou součástí obydlí a může mít rozmanité podoby. Tvarová rozmanitost pozemků se odrazí až na oplocení. Střídmost a účelovost při výběru oplocení jsou tudíž namístě. K dispozici jsou různé druhy materiálů: dřevo, kov, plast, kámen, cihla, pohledový beton s různými povrchovými úpravami. Vstupní reprezentativní část plotu by měla být kompozičně spjata s celkovou architekturou domu a jeho prvky (např. rustikální vzhled domu se projeví i na zábradlí terasy či lodžie a kování). Podle charakteru předzahrádky můžeme oplocení dokonce zcela vyloučit a její reprezentativní funkci budou plnit komunikační cesty v měkkém prostředí okrasných dřevin.
V městském prostředí se naopak více projevuje snaha o zajištění intimity a ochrany před rušivým vnějším světem. Běžné jsou vysoké zdi či dřevěné ploty, které však někdy působí až klaustrofobickým dojmem. Na jejich změkčení, zejména na malých pozemcích, jsou vhodné popínavé stálezelené rostliny (např. Hedera helix). Vhodnou variantou jsou vzdušné průhledné ploty vymezující hranice pozemku, přičemž malý pozemek se opticky zvětší. Specifickou skupinou jsou vnitřní ploty k zakrytí, oddělení nebo zvýraznění prvků v zahradě. Pocit soukromí nejlépe vytvářejí živé ploty, ať už střižené, volně rostoucí, nebo z popínavých rostlin. Dokonale zapadají do zazeleněného prostředí, dotvářejí celkový ráz krajiny a jsou v harmonickém souladu s ostatními prvky zahrady. Nejlevnější varianta představuje plot z pletiva s plastovou ochranou povrchu, který se uchycuje mezi sloupky. Sloupky se doporučují osadit do zídky podél celého pozemku. Jeho výška musí odpovídat konfiguraci terénu a našim záměrům. Zcela nevhodným prvkem jsou ploty z kovových výlisků.
Komunikace a zpevněné plochy
Souběžně se stavbou plotu může stavitel pokračovat v budování komunikací. Často jde o nemalé plochy. Výběr materiálu, barvy, velikosti, tvaru, povrchové úpravy a způsob kombinování materiálů je vhodné konzultovat s architektem. Zpevněné plochy v rámci jednoho prostoru (pozemku) by měly na sebe navazovat ve všech směrech: od vstupní brány přes chodníky, odstavné plochy, příjezdové cesty až do interiéru zahrady.
Pokud to dovoluje situace, je dobré udělat komunikaci mezi vstupem a domem ve tvaru jemné esovité linie. Dlažba z malých jednotek se hodí na tvarování různých oblých linií a na vytváření mozaiky. Skladbou dlažby lze opticky prodlužovat, zkracovat či rozšiřovat jednotlivé plochy. Velké díly 40 × 20, 40 × 40 nebo 40 × 60 cm se lépe uplatní na velkých plochách.
Terasa
Terasa tvoří přechod mezi interiérem a exteriérem. Její tvar koresponduje s tvarem půdorysu domu. Lze použít i kontrastující kulatý půdorys, případně půdorys ve tvaru kruhového výseku. Velikost terasy je úměrná pozemku a intenzitě využití. Terasa je místem pro relaxaci, zábavu, v letním období se využívá na večerní setkání. Materiály na výstavbu terasy je třeba zvolit velmi citlivě s ohledem na architekturu domu a na funkční (praktické) i estetické vlastnosti materiálu.
Většina teras je orientovaných na jihozápadní až jihovýchodní stranu tak, aby z nich bylo možné vnímat různé průhledy, výhledy, prvky i kompozici zahrady. Terasa se začleňuje do zahrady prostřednictvím schodiště, chodníků apod. Dělícím prvkem mezi terasou a rušivým okolím mohou být záhony stříhaných, volně rostoucích, stálezelených nebo opadavých živých plotů. V bezprostřední blízkosti domu najdeme např. záhon bylinek běžně používaných v kuchyni (tymián, mateřídouška, máta, meduňka apod.) i rostlin, které mají příjemnou vůni (růže, levandule). Součástí teras jsou často i vodní plochy, které zpříjemňují pobyt na terase - vnímáme je nejen zrakem, ale i sluchem. Na dotvoření útulnosti a na ochranu před horkým sluncem během léta výborně poslouží jednoduchá dřevěná pergola obrostlá vhodnými popínavými rostlinami (vistárie) nebo dřevěná stěna. Umělou náhradou jsou výsuvné markýzy či slunečníky. Pergoly jsou dostupné a relativně snadno smontovatelné.
Specifickou skupinou jsou terasy (altánky) vysunuté v zahradě, které lze spojit s užitnou místností na odkládání zahradnického nářadí. Jejich umístění a proporce je třeba přizpůsobit vzhledu zahrady a domu. Je důležité, aby domek nepůsobil uzavřeně a těžkopádné.
Komunikace
Komunikace v zahradě i místo s altánkem by měly nabízet netradiční pohledy na dům i na detaily v kompozici zahrady (zídky, skalky, jezírka, potok, zátiší, různé záhony, skulptury, plastiky). Vzájemné propojení materiálů by mělo působit harmonicky, tvrdé materiály zjemňují právě výsadby rostlin. Typickými materiály na zahradní chodníky jsou kámen s různými povrchovými úpravami (protiskluzovými), cihla, opracovaný beton, sypaný štěrk s různými frakcemi a dřevo.
Pokud máme vybraný materiál na zahradní chodník, např. kamenné pískovcové desky o tloušťce 5 až 7 cm, můžeme je položit i svépomocí. Podle projektu si pískem označíme linii chodníku. Šířka chodníku pro jednoho člověka je 0,75 m. Výkop hluboký 0,2 m uděláme o 5 až 7 cm širší. Štěrkový násyp hluboký 0,1 cm frakcí 8 až 16 mm je třeba zhutnit pneumatickým kladivem nebo vibrační deskou. Potřebné profesionální nářadí si můžeme půjčit v půjčovnách. Takto připravené podloží se zasype pískem s frakcí 0 až 4 mm ve vrstvě 3 až 5 cm. Pomocí vodováhy a nataženého motouzu pak uložíme kamennou dlažbu. Začátečníci by neměli klást kameny polygonálních tvarů.
Podobný pracovní postup platí i pro povrchově upravenou betonovou dlažbu. Na zhutněné podloží osadíme do suchého betonu (směs písku a cementu 4:1, trochu vody) tenké zahradnické obrubníky a dlažbu. Po vyschnutí lůžko vysypeme 5 cm vrstvou písku a celé stáhneme dřevěnou rozpěrkou. Nezhutňujeme ho! Dlažbu ukládáme od okraje, resp. od předchozí položené plochy. Musí být 1 cm nad linií patníků nebo obruby. Každý kus poklepeme gumovým kladivem a spád průběžně kontrolujeme vodováhou. Na závěr celý povrch zhutníme vibrační deskou s gumovou ochranou, abychom ho nepoškodili. Spáry vyplníme suchým pískem s frakcí 0 až 4 mm.
Schodiště
V zahradě často musíme překonávat různé prvky a terénní vlny. Bezpečnou a pohodlnou chůzi nám umožní správně vybudované schodiště. Jako materiál na schodiště se nejčastěji používají: lomový kámen (kamenné bloky a desky), dřevěné trámy, štěrk, cihla a beton.
Schody ve skalce se přizpůsobují celkové kompozici skalky a nemusí sledovat základní principy navrhování schodiště. Na schodiště vybíráme kameny, které mají alespoň jednu stranu plochou a jsou dostatečně těžké, aby byly v štěrkovém úložišti stabilní.
Na pohodlnou chůzi ve svahu nebo skalce je vhodné použít dřevěné trámy (dub, modřín, akát, borovice) s perfektní povrchovou úpravou. Můžeme je uložit příčně do svahu, zapustit do štěrkového lože (aby 2 / 3 byly v zemi) a kraje ukotvit velkými kameny nebo vějířovitě uložit a spojit ocelovými svorkami. Mezistupně vyplníme štěrkem, který slouží jako nášlapná plocha a zároveň trativod. Schody z kamenných kvádrů a desek ukládáme do betonového lože a co nejtěsněji vedle sebe.
Stoupání chodníku by nemělo překročit 10% (tj. 1 m na vzdálenosti 10 m), při zhotovení schodů na terasu je třeba dodržet poměr 2 × výška + šířka schodu = 64 cm. Pro schody v zahradě však volíme výšku 12 až 15 cm. Po pěti schodech se doporučuje vybudovat mezistupeň široký 0,8 až 1 m. Vždy postupujeme zdola nahoru. Každý schod kopeme zvlášť a zapouštíme do svahu.
Modelování terénu
Po dokončení plotu, terasy, příjezdové cesty, chodníků a schodů kolem domu se podle projektu provádí hrubá modelace terénu. Dělají se náspy z ornice uložené na okraji pozemku, dotvářejí se roviny, klesání, stoupání. Celkové převýšení zaměříme pomocí pásma, šňůr a vodováhy. Na kolmé spojnici mezi nejvyšším a nejnižším bodem zaměříme rozdíl. Pak budujeme jednotlivé prvky v zahradě a provádíme stavební práce (chodníky, schody, skalky, zídky).
Monotónnost v zahradě je odstrašujícím aspektem při tvorbě konfigurace terénu. Proto rovinné pozemky proměňujeme různými terénními vlnami, náspy. Ve svazích naopak vytváříme roviny pomocí cihlových, kamenných, dřevěných a betonových zdí. Pokud jsou nároky na pevnost a odolnost zdí velké, doporučujeme použít jako stavební materiál železobeton. Povrch lze dotvořit např. kamenným obkladem, který ladí s architekturou domu a stylem zahrady. Stěna z tzv. kyklopského zdiva je volně uložen kámen (žula, valouny) spojený betonem. Spáry v obkladu lze vyplnit cementovou maltou. Takové zdi jsou poměrně těžkopádné.
Proporcionálně nejestetičtější, ale velmi pracné jsou tzv. suché zídky. Stavějí se z pískovcových, vápencových nebo břidlicových desek s různou tloušťkou. Základ tvoří asi 40 cm hluboký štěrkový zásyp. Jednotlivá patra budujeme ukládáním a vázáním kamenů ve vodorovných vrstvách naplocho. Spojovací hmotou (o tloušťce přibližně 0,5 až 1 cm) bývá hlína nebo písek (0 až 4 mm). Každý kámen zvlášť poklepeme gumovým kladivem. Je vhodné, aby se jednotlivá patra budovala pomocí vodováhy. Kámen vybíráme tak, aby měl přibližně pravoúhlé hrany a ploché úložné a styčné plochy. Sklon je 10% (tj. 10 cm na 1 m výšky) a maximální velikost 1 m. Terén lze rozdělit dvěma suchými zídkami nad sebou, což dynamicky obohatí celkovou kompozici. Výplní suchým zdí je trativod propojen se základem. Surový a tvrdý kámen změkčujeme výsadbou rostlin ve spárách mezi kameny (Phlox subulata, Alisum saxatilis, Iberis tomentosum, Thymus semperfilum, Saxifraga sp.).
