Dřevěné podlahy - druhy, montáž, cena
Dřevěné podlahy patří mezi podlahové krytiny, které díky svému příjemnému a přírodnímu charakteru, různorodosti a barevné paletě jednotlivých dřevin, přirozené a originální kresbě vyvolávají v člověku pocit harmonie a tepla.
Dojem tepla vyplývá z nízké tepelné vodivosti dřeva,
kterou tělo při kontaktu s podlahou vnímá jako příjemně teplý povrch. Podlahy ze dřeva jsou vhodné zejména do obytných prostor, kanceláří a jiných objektů s menším zatížením, kde se předpokládá ohleduplné zacházení, aby se co nejvíce prodloužila jejich životnost. Při neohleduplném používání, například když projdeme po dřevěné podlaze v botách s kamínkem a pískem v podrážce, se může povrchová vrstva podlahy poškodit; její ochranná funkce se sníží a utrpí i její vzhled a tím i estetický dojem. Z toho důvodu je vhodnější zvolit do prostor s větším zatížením keramickou nebo laminátovou podlahovou krytinu či jinou podlahu, která má odolnější horní vrstvu.
Nevýhodou jiných podlahových materiálů je,
že se na rozdíl od dřevěné podlahy již nedají po poškození zbrousit. Proto je třeba dobře zvážit, do jakého prostoru dřevěnou podlahu vybíráme, to znamená posoudit, do jaké míry budeme podlahu zatěžovat, jaký bude celkový charakter interiéru (klasický, moderní, retro či historický), v jakém rozmezí v daném interiéru kolísají teploty atd..
Proč dřevěnou podlahu
Je třeba si uvědomit, že první, co při vstupu do místnosti uvidíme, je právě podlaha, která díky své ploše v podstatné míře ovlivňuje vnímání celého interiéru. Jeden z hlavních problémů při výběru podlahové krytiny spočívá především v rozhodnutí, zda chceme podlahu elegantní svojí přirozeností a působící příjemným a teplým dojmem, nebo raději imitaci, která tyto výhody ztrácí, ale z ekonomického hlediska je pro nás dostupnější. To však není vždy pravidlem, protože ceny dřevěných podlah se pohybují od několika stovek do tisíců korun za čtvereční metr. Ceny laminátových podlah jsou za metr čtvereční (bez pokládky) jen o něco níže.
Cenu určuje zejména
kvalita, druh podlahové krytiny, použité materiály a výrobce. Není tedy zcela správné tvrzení, že dřevěná podlaha je drahým luxusem. Jednou z dalších výhod dřevěné podlahy je její pružnost, zejména v případě, kdy se podlaha klade na rošt. Taková montáž šetří klouby a svaly a zamezuje jejich předčasné únavě a opotřebení. Díky moderním technologiím povrchové úpravy dřevěných podlah - lakování a napouštění oleji, se podstatně zvyšuje mechanická odolnost jejich povrchu proti ošoupání a poškrábání.
Podmínky kvalitní montáže
Dřevo jako přírodní, anizotropní a hygroskopický materiál má také své špatné vlastnosti. Při změně vlhkosti (v rozmezí od 0% až do bodu nasycení vláken, tj. asi 28 až 32%) přichází při něm k rozměrovým změnám (vysychání, resp. bobtnání dřeva) v jednotlivých směrech (transverzální - příčný, tangenciální a radiální) procentuálně odlišně . Změny podél vláken jsou zanedbatelné.Největší rozměrové posuny se vyskytují ve směru letokruhů (tangenciálně) a asi poloviční ve směru kolmém na letokruhy (radiálně). Z tohoto důvodu je nutné, aby dřevěné podlahy byly před pokládkou vysušeny na 8 až 12% vlhkosti, v místnosti se musí aklimatizovat minimálně 3 dny a klást při vlhkosti vzduchu 45 až 65%, teplotě vzduchu kolem 20 ° C a vlhkosti podlahového podkladu maximálně 2 , 5% z důvodu prosakování vlhkosti. Při přebírání zboží je proto důležité trvat na ověření a zapsání vlhkosti kupovaného materiálu, stejně před pokládkou ověřit vlhkost podkladu, která nemá překročit 2,5%; jinak by mohlo dojít k prosakování vlhkosti do podlahy a následně k rozměrovým změnám, které by způsobily viditelné spáry, zvednutí podlahy nebo nedostatečné přilnutí k podkladu.
Vlastnosti dřevěné podlahy
Trvanlivost podlahy je úzce spjata s tvrdostí dřeva. Čím tvrdší je dřevo, tím menší je riziko mechanického poškození. Tvrdost dřeva je určena jeho hustotou (pojmem hustota se rozumí podíl mezi hmotou dřeva a jeho objemem). Hustotu dřeva ovlivňuje prostředí, ve kterém strom roste. Dřevo rostoucí ve výše položených oblastech s chladnějším prostředím je hustší, a tedy i tvrdší. Tvrdost dřeva se měří kuličkovou zkouškou podle Brinella a dá se výrazně ovlivnit vhodnou volbou povrchové úpravy. Pokud použijeme lak s vysokou tvrdostí, můžeme do značné míry zvýšit tvrdost povrchu podlahy a zvětšit její odolnost.
Rozdělení našich dřevin podle tvrdosti
- tvrdé - akát, habr, dub, ořech, javor, jabloň, jasan, buk, hruška, švestka,
- středně tvrdé - kaštan jedlý, platan, jilm, líska,
- měkké - modřín, bříza, douglaska, jalovec, olše, teak,
- velmi měkké - lípa, vrba, topol, smrk, borovice, jedle
Díky poměrně nízké tepelné vodivosti dřevěné podlahy
pociťujeme tepelnou pohodu při chůzi naboso. Nízká tepelná vodivost masivní podlahy je však ve srovnání s jinými podlahovinami nevýhodou při použití podlahového topení.
Rozdělení dřevěných podlah
- Palubkové podlahy
- Podlahoviny deskové - základ podlahy tvoří též hoblované desky či fošny, které se kladou bez konstrukčního spoje (na tupý spoj) vedle sebe, přičemž se jedna po druhé přibíjí nebo šroubují k podkladovým polštářům. Ve druhém případě jde o spoj, který se dá snadněji rozebrat. Je to nejjednodušší a nejstarší způsob zhotovení dřevěné podlahy, při němž se využívá především dřevo smrku, borovice, modřínu a jedle.
Povrchová úprava se provádí až na hotové položené podlaze
bez tmelení pomocí vhodného laku nebo oleje a vosku. Je třeba dát pozor na zatékání laku do štěrbin mezi deskami, jednak z důvodu nadměrné spotřeby laku a jednak pro možné slepení jednotlivých prken, které by bylo překážkou rovnoměrného zasychání, a také pro potenciální vznik velkých spár, až prasknutí dřevěné desky v ploše. U této podlahy je třeba počítat s viditelností hlav šroubů, případně hřebíků na jednotlivých deskách. Doporučuje se na každý spoj desky s podkladem volit dva hřebíky s poměrnou vzdáleností od kraje desky, aby se co nejvíce zabránilo konkávnímu či konvexnímu zborcení dílce. Tento problém nastává převážně s řezivem tangenciálním, tedy řezaným mimo střed kulatiny.
Podlahoviny palubové
Palubková podlaha je čtyřstranně opracované deskové řezivo o tloušťce větší než 20 mm, šířkou nejčastěji 80 až 148 cm a délce zpravidla 4 a více metrů. Podlahové palubky se vyrábějí s perem a drážkou a při pokládce se zasouvají do sebe. Následně se skrytě přibíjí na připravený rošt nebo polštáře. Využívá se zejména dřevo smrkové, borové, modřínové, listnatých stromů - javoru, jasanu, břízy, buku, dubu, akátu, ořechu, olše - podle přání zákazníka. Do starých staveb typu selských domů a chat se sahá převážně jehličnaté dřevo, do nových staveb a zatíženějších prostor se klade dřevo tvrdší, jako je dub, jasan, buk a další. Palubky se dodávají bez povrchové úpravy, která se následně provádí pomocí laku či oleje. Další možnou úpravou je tzv.. kartáčování speciálními kartáči k odstranění z povrchu dřeva měkčí letokruh a docílí se tak tvrdší, rustikální povrch podlahové plochy. Palubové podlahoviny se vyrábějí buď se sražením (zkosená hrana na nášlapné straně) nebo bez něj. Kromě našich dřevin se k nám dovážejí palubové podlahoviny z exotických dřevin zejména z Indonésie, Jižní a Severní Ameriky, Číny a Afriky. Při tomto zboží třeba dbát na kvalitu. Dřevo ze stromů uměle vypěstovaných na plantážích má pro použití na podlahové krytiny horší vlastnosti - rychlejší přírůstek jednotlivých letokruhů se odrazí na menší tvrdosti. Palubky se dovážejí převážně s rozměry 15 × 90 × 450 až 1 200 mm nebo 19 × 106 × 450 až 1 200 mm.Nejčastěji jsou druhy jako teak, mahagon, iroko, wenge, jatoba, ipe, merbau, ovangol, bubinga, padauk a cedr.
Parkety
Parkety jsou dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou uspořádanou do různých vzorů, spojené perem a drážkou, nebo pokládané na tupý spoj. V evropské normě (EN 13756 Wood Flooring - terminology) je k definici doplněn ještě parametr udávající minimální tloušťku nášlapné vrstvy - 2,5 mm. Do této kategorie zařazujeme zejména:
- parketové vlysy,
- mozaikové a kazetové parkety,
- lamparkety.
- parketové vlysy (vlysy)
Jde o parketové vlysy s perem a drážkou po celém obvodu. Jednotlivé dílce jsou čtyřstranně frézované. Jako jeden z mála typů podlah jsou přesně definovány normou EN 13226 (ČSN 49 2130). Na základě této normy jsou parkety rozděleny do tří tříd (+ volná třída) podle výskytu charakteristických prvků (běl, suky, zárosty, trhliny, sklon vláken, barevné odlišnosti, dřeňové paprsky atd..).
Třídy se označují
kruhem, trojúhelníkem a čtvercem. Pro každou dřevinu uvádí norma tabulky se seznamem parametrů a povolených hodnot (například velikost a počet suků, zásmolky atd..).Tato norma dále popisuje povolený obsah vlhkosti a geometrické parametry vlysů (nominální hodnoty tloušťky, šířky a délky, povolené odchylky a vzájemné poměry mezi geometrickými parametry). Standardní rozměr parketového vlysu je 22 × 70 × 400, ale na přání zákazníka lze rozměr upravovat, což se projeví na konečné ceně. Parketové vlysy se skládají do různých vzorů - stromečkový, nepravidelný řemen, šachovnice, rybinový, dvojitá rybina a podobně.
Rozlišujeme dva druhy parketových vlysů
- parketový vlys, který má na jedné straně drážku a na druhé pero,
- parketový vlys, který má na obou stranách drážku (pro spojení s perem jiného prvku)
Mozaikové a kazetové parkety
Jde o lamely nebo vlysy malých rozměrů (tloušťka 8 až 12 mm, šířka 30 až 60 mm, délka 10 až 300 mm), které jsou poskládány do rozmanitých vzorů. Mohou se vyrábět jako masivní nebo vícevrstvý typ. Tyto tabule o rozměrech 480 × 480 mm jsou buď z rubové strany opatřeny textilií či síťovinou, nebo z lícové strany krepovou páskou, která se po celoplošném nalepení tabulí (na spoj) na podkladovou plochu zbrousí. Následně probíhá tmelení, broušení a povrchová úprava laky nebo olejovými vosky. Z dřevin se využívají nejen listnaté (dub, jasan, buk, akát, ořech, javor, třešeň), ale i jehličnaté (modřín).
Tabule lze poskládat i kombinací jednotlivých dřevin a tvarů
Běžné vzory jsou nepravidelný řemen, šachovnice atd.. Ze starších podlah můžeme jmenovat také zámecké parkety, jejichž základ tvoří intarzované čtverce složené z masivních dílců, které jsou obvykle spojeny na vložené pero nebo nalepené na tzv.. sendvič. Liší se především použitím různých dřevin, tvarem a barvou. Poskládané jsou do zcela originálních a neomezeně variabilních obrazců. Dnes se instalují většinou do historických objektů a luxusních interiérů, čemuž odpovídá i jejich cena.
Zvláštním typem podlahy je tzv.. průmyslová mozaika
Vyrábí se z lamel úzkých 8 až 20 mm, dlouhých 160 až 420 mm, které se skládají na tupý spoj do pásů hrubých 20 až 22 mm a širokých 160 až 320 mm. Díky malým rozměrům jednotlivých lamel nepřichází k příliš velkým objemovým změnám a podlaha je stabilnější. Tyto podlahy bývaly především součástí průmyslových objektů, ale dnes se s nimi setkáváme i v moderních interiérech; pro architekty jsou přitažlivé svou ojedinělou skladbou, která výrazně oživí celý interiér. Kromě této výjimečnosti je další výhodou možnost vícenásobného zbroušení až do hloubky 15 mm, což podstatně prodlužuje životnost podlahy. Průmyslové podlahové mozaiky z evropských dřevin jsou cenově dostupné (u exotických dřevin je cena většinou vyšší), musíme však počítat se zvýšením ceny o podklad (podlaha je lepena dvousložkovým polyuretanovým lepidlem na připravenou podkladní plochu). Povrch se na přání zákazníka upravuje lakem nebo olejem. Je nutné uvědomit si, jaký efekt chceme dosáhnout. Lakem se zvýrazní textura a jednotlivé odlišnosti jádra a běli olejem docílíme celkového sjednocení jednotlivých lamel. Nespornou výhodou olejové povrchové úpravy je jednoduchá opravitelnost při poškození a snadné tónování potřebných odstínů.
Lamparkety
Jednotlivé přířezy převážně malých rozměrů (10 × 60 × 30 mm) jsou čtyřstranně opracované, bez pera a drážky, fixují se k podkladu lepením na spoj. Často se používají do panelových bytů, a to zejména pro jejich cenovou dostupnost a nenahraditelné vlastnosti přírodního materiálu. Nespornou výhodou je možná záměna laminátové podlahy navržené ve stavebním projektu lamparkety, a to z důvodu stejné tloušťky těchto dvou podlah.
Přehled norem týkajících se dřevěných podlah
- EN 13756 Dřevěné podlahy - terminologie.
- EN 13226 Dřevěné podlahoviny. Parketové vlysy s perem nebo drážkou.
- EN 13488 Dřevěné podlahoviny. Mozaikové parkety podlepené.
- EN 13227 Dřevěné podlahoviny. Masivní lamparkety.
- EN 1910 Parkety a jiné dřevěné podlahoviny a dřevěné stěnové a stropní obklady - stanovení rozměrové stálosti.
- EN 13647 Dřevěné podlahoviny, obklady stěn a stropů ze dřeva - stanovení geometrických vlastností.
- EN 13183-1 Vlhkost vzorku řeziva - Část 1 a 2.
-
ČSN 74 4507 Zkušební metody podlah. Stanovení protiskluzových vlastností povrchů podlah.
