Dům ze slámy - tradiční technologie budoucnosti
O konvenčních stavebních technologiích píšeme poměrně často. Koneckonců, představují osvědčený a tradiční způsob výstavby se všemi plusy i minusy. Ekologické dřevěné stavby se také znovu dostávají do centra zájmu odborníků i laiků. Stavět ze slámy však zní jako utopie ... nebo žert. Vždyť, kdo by neznal pohádku o třech prasátkách. Slaměný domeček v ní věru nedopadl zrovna nejlépe.
Stavět ekologicky
Podtitul článku zavání paradoxem, ovšem vychází ze skutečnosti. Sláma, dřevo, proutí, rákosí a jíl byly stavební materiály používané od úsvitu lidské civilizace. V průběhu posledních staletí sláma vymizela asi nejvíce. Opětovné použití tzv. ekologických materiálů souvisí nejen s potřebou úspor energií při provozu budov, ale jejich hlavní použití je tam, kde si investor klade vyšší cíle. Například vytvořit příjemnější a zdravější vnitřní prostředí domu, zmenšit ekologickou stopu, kterou výstavba domu zanechává, ale i jeho likvidace nebo lepší recyklace.
Domy z těchto materiálů mohou mít minimální nároky na neobnovitelné zdroje energií
nebo, protože jsou snadno recyklovatelné, mají dokonce šanci stát se součástí uzavřených bezodpadových cyklů - pokud se bude zemědělství při svém rozvoji orientovat i na jiné oblasti, nejen na tuny obilí a brambor. Mohou se vrátit zpět do přírody a jejich likvidací lze zpět uvolňovat energii slunce vázanou v chemických vazbách a dokonce přitom neprodukovat odpad, ale hnojiva pro zemědělské využití.
Tyto materiály pozitivně přispívají k tvorbě
vnitřního, vnějšího i sociálního prostředí. Představují minimální rizika z pohledu zdravotní závadnosti nebo negativního působení na člověka. Jejich potenciál je i v oblasti stále nepříliš populárního oboru s názvem sociální ekologie. Mají v sobě krásu přírodních živých materiálů, srozumitelných cyklů a zákonitostí a většinou jsou vhodné i pro svépomocnou výstavbu. Mají v sobě cosi těžko uchopitelné, co lze nazvat schopností nebo potenciálem spoluvytvářet teplo domova, osobitost a vědomí toho, co, proč a jak činím v širších souvislostech.Stačí pouze připomenout známou globální nerovnici spotřeby energetických zdrojů na planetě, která přímo vybízí k větší odpovědnosti. To znamená, že 20% obyvatel planety spotřebovává 80% energetických a 90% surovinových neobnovitelných zdrojů. Využívání ekologických materiálů při výstavbě se jeví jako sice nevelký, ale důležitý příspěvek osvícených stavebníků ke zmíněnou nerovnováhu. A navíc přináší investorům i nesporné výhody.
Slaměná technologie - mokrá technologie (americký model)
Tato technologie je poměrně populární ve Spojených státech. Nejstarší známé a zdokumentované stavby ze slámy evropského typu pocházejí z Nebrasky z let 1886, kdy zde postavili školu s jednou místností. Dodnes zde existují funkční objekty ze slámy staré zhruba sto let, takže nejde o žádné dočasné stavby. V Americe se dnes používají postupy, které pracují i se samonosnými stěnami, poskládanými pouze z balíků stažených mezi základ a věnec. V další fázi pak dojde k orabicování pletivem, prošití vázacím drátem a následnému omítnutí. Tento postup byl vyzkoušen i v Čechách, na prvních kurzech stavění ze slámy, které proběhly ve škole obnovy venkova v Libčevsi. V průběhu prvního kurzu se postavily obvodové hrubé stěny vysoké 3,6 m ukončené věncem z prken, se stropem ze slamokartónových desek na stropních nosnících. Stavba zatím zůstala ve fázi výukového torza. První zkušenosti získávali domácí architekti právě spoluprací se zámořskými tvůrci. Skupina architektů z amerického Boulderu v čele s Gregem Frantou poukázala na možnost použití slámy nejen jako ideální izolace, ale dokonce i jako konstrukčního materiálu pro jednoduché přízemní stavby.
Suchá technologie (rakouský model)
Dostavby tělocvičny prováděná ve spolupráci s vídeňskou univerzitou jako demonstrační projekt podpořený z prostředků Evropské unie probíhala odlišnou technologií. Jde o stavbu občanské vybavenosti, tedy o mnohem náročnější objekt z hlediska bezpečnostních předpisů. Balíky slámy jsou uloženy mezi dřevěnými nosníky, vnitřní parozábrana je překryta smrkovými biodeskami a vnější plášť kryjí vodorovná laťování - desky s difuzní závětrnou papírovou fólií. Lehká konstrukce je pro tělocvičnu výhodná, protože se rychle vyhřeje teplovzdušným topením.
Rizika a předsudky - nebezpečí požáru
Obava z hoření slaměných stěn je sice přirozená, ale nejméně oprávněná. Balíky slisované a zabudované do konstrukce mají pro hoření nedostatek kyslíku, stejně jako kdyby stěny byly postaveny z knih. Ty, i když jsou z hořlavého papíru, hoří velmi špatně. Pokusný a výzkumný ústav města Vídně ve spolupráci s Technickou univerzitou Vídeň provedl zkoušku hořlavosti. Na základě výsledků zkoušky splnily testované slaměné balíky s průměrnou hustotou 90 kg / m 3 kritéria třídy hořlavosti B2 (normálně hořlavé) podle ÖNORM B 3800. Přezkoušení stavební části, které se dělalo v rámci tohoto projektu, ukázalo, že omítnutá slaměná zeď z obou stran (uvnitř 2 cm hliněná omítka, venku 2 cm vápenná omítka - obě na nosiči z rákosu, nebo venkovní plášť se závětrným kartonem a deskovým záklopem ) má ohnivzdornost F 90, to znamená 90 minut.
Alergie a plísně
Čistá světlá sláma má velmi nízký alergický potenciál a neobsahuje téměř žádné plísně nebo spóry. Astmatici mají problémy pouze u plesnivé slámy. Po omítnutí přestává být i nepříliš čistá sláma alergický potenciál. Při omítání jílovou omítkou je třeba se vyvarovat příliš mokré směsi, především ve studených a vlhkých ročních obdobích.
Ptáci, hlodavci a škůdci
Napadení slámových balíků živočišnými škůdci není v praxi žádným problémem, je ale široce rozšířeným předsudkem. Surovinu, kterou sláma v převážné míře obsahuje, tj. celulózu, dokáží strávit pouze termiti nebo skot s enzymatickým štěpením celulózy ve složitém trávicím ústrojí. Sláma tedy není pro malé hlodavce a hmyz všech druhů přitažlivá. Zkušenosti z realizace aktuálních staveb ze slámy ukazují, že balíky pro jejich dobrou tepelně izolační schopnost vyhledávají myši jako obydlí (podobně jako jiné tepelně izolační vrstvy). Po dokončení stavby a nahození zdí je zamezen průnik do případných dutin a problém přestává existovat. Sledování ukázalo, že hlodavcům se ve stěně z lisovaných balíků nepříjemně pohybuje, neboť cesty se v materiálu s vnitřním pnutím uzavírají. Aby se minimalizovalo riziko vniknutí myší do balíků slámy v průběhu stavby, platí stejná pravidla jako pro zamezení napadení škodlivým hmyzem: minimalizovat obsah zrna v balících;
- dodržet vysokou a rovnoměrnou hustotu balíků;
- co nejmenší podíl obsahu plevele a jiných rostlin v balících;
- balíky třeba skladovat v suchu (i během stavby);
- stěny třeba co nejdříve a kompletně omítnout.
Slaměné balíky a vlhkost
Hlavním předpokladem je použití suchých balíků slámy! Aby se zabránilo vysoké vlhkosti ve slámových zdech, doporučuje se použít lehké parozábrany (hodnota Sd: 6 - 7 m) na vnitřní straně (při suché technologii). Hliněné omítky na vnitřní straně domu podporují díky svým hydrofobním vlastnostem (přitahují vodu) rozložení špičkových hodnot vlhkosti na delší časový interval a tím plní funkci tzv.. parobrzdy. Aby se mohla vlhkost vznikající v izolační vrstvě opět odpařit, musí být vnější vzduchová izolace, tak povrch fasády otevřený pro difúzi. A to platí nejen pro omítky, ale i pro nátěry. V konečném důsledku jde o to, aby vnikání vodních par do izolace ze strany interiéru bylo minimálně třikrát pomalejší než schopnost odpařování vlhkosti na vnějším povrchu stěny. Běžné navlhutí vzdušnou vlhkostí není pro slámu problém, protože ji dokáže rozvádět v mezibuněčných strukturách.
Sláma doma
To, že americký model funguje, bylo překvapivé zjištění, ale bylo jasné, že ve středoevropském právním prostředí je legálně nerealizovatelný. Použití slámy jako vhodná izolace nebo maximálně jako nenosná výplň je zatím jedině možný realistický závěr. Postupně jsme přidávali další realizace v Ledenicích, Hostětíně, Litoměřicích atd.. Spolu s libčeveskými kurzy jsme prověřili, že o stavění za slámy je pozoruhodný zájem napříč věkovým i sociálním spektrem občanů. V roce 1999 po dlouhých diskusích bylo v ČR založeno a registrováno občanské sdružení Ekodům, které dnes řeší mnohem širší spektrum problémů, než je jenom stavění ze slámy.
Česko-rakouský projekt
Realizace tepelné izolace stěn a podkroví v již existujících domech slaměnými balíky na demonstračních objektech vychází z jednoduché úvahy, že neizolovanými podkrovními prostory a stěnami dochází k největšímu úniku energie ve starší zástavbě. Na jednom rodinném domku byla provedena ukázka zateplení severozápadní stěny. Bylo třeba vyřešit detail podezdívky, zabezpečení přesahu střechy a přechod slaměné izolace na nároží. Partneři z Rakouska otestovali a schválili použitelnost balíků od místního farmáře. Ty se pak zabudovali za vynášecí rošt ze střešních latí. Důležité přitom bylo důkladně ucpat všechny mezery mezi balíky. Na rošt se nainstalovalo souvrství ze závětrné fólie, diagonálního deskového záklopu s heraklitem a vápennou omítkou vyztuženou rabicovým pletivem. Výsledek okamžitě zaznamenali majitelé domu i subjektivní. I když ostatní stěny jsou izolovány pouze 30 mm polystyrenem, zateplení této neošetřené a návětrné stěny znamenalo, že den před instalací izolace večer topení zapínalo na plný výkon, zatímco po zaizolování zůstalo v nečinnosti.
Druhý objekt řešil náročnější úkoly,
protože šlo o oddělení vytápěných obytných a nevytápěných skladových místností v rámci původně průmyslového objektu mlýna. Hlavním detailem je řešení zateplení stropu pod podkrovím, kde jsou typické nosné trámy, které je třeba zachovat viditelné. Ve starších chalupách, kde jsou často nízké stropy, není ani možné trámy schovávat do izolace. Rakouští partneři zjistili, že nejvíce energie ve starších objektech uniká právě stropní konstrukcí pod půdou, kde se kdysi na zimu bylo uskladněno seno nebo sláma, které se zde dnes z požárních důvodů (i kdyby ho někdo potřeboval) být nesmí, dokonce ani nad stájí. Po odstranění všech vrstev stropu nad nosnými trámy se nainstaluje roznášecí nosný záklop z vodovzdorných dřevoštěpových OSB desek, které po dotěsnění spár elastickým tmelem a parotěsnou páskou plní i funkci parobrzdy. Protože zateplení stropu se dotýká nezateplených konstrukcí stěn, je nutné na všechna tato rozhraní vložit přechodovou izolaci, bohužel z polystyrenu, protože jinak by zde hrozilo nebezpečí kondenzace vlhkosti a tím i navlhnutí slámy.Potom lze položit vrstvu slaměné izolace a důkladně vyplnit všechny případné mezery, zejména na styku v rozích balíků. Pochozí vrstvu (s průměrnou tloušťkou 70 mm) tvoří mazanina s pojivem z vápenného hydrátu (nesmí se používat cementový potěr, při kterém je nevyhovující difuze vodních par), vyztužená rabicovým pletivem. Mezi potěr a slámu je položena separační vrstva kartonu. Podhled z interiéru tvoří laťové pobití mezi trámy na deskách je jílová omítka na rabicovém nebo rákosovém pletivu.
Oddělení vytápěného prostoru uvnitř stavby řeší dělící příčka,
která má podobnou skladbu jako strop, nosnou část však tvoří laťové žebříčky a konzolky vynášející latě nesoucí vnitřní a venkovní plášť. Projekt umožnil vyvinout a ověřit technická řešení pro izolace vnějších zdí a stěn, vnitřních stěn, stropů, podlah a v další etapě řeší i venkovní zateplení včetně detailů okolo špaletových oken, které je třeba osadit dvojsklem a posunout do roviny izolace. Všechny skladby konstrukcí jsou navrženy tak, aby měly požární odolnost 30 minut, která vyplývá z požadavků stavebního povolení pro oddělování jednotlivých požárních úseků. Zvláštní důraz byl kladen na odstranění všech kondenzačních zón na styku s nezateplenými konstrukcemi.
Quo vadis
Dosavadní zkušenosti ukazují, že sláma jako stavební materiál sice určitě neosloví všechny stavebníky, ale může se stát plnohodnotným stavebním materiálem pro všechny uvědomělé investory s odpovědným přístupem k životu, schopných globálního náhledu i na tak individuální oblast, jakou je výstavba vlastního rodinného domu. Návrat ke dřevu, hlíně, slámě, konopí i pazdeří a jiným materiálem kdysi používaným ve stavebnictví běžně je celosvětový trend, součást ekologického snažení. V České republice je to však běh na velmi dlouhou trať.
