Gril na zahradě - mistr každé rodinné oslavy
Postaven v závětří, tak trochu stranou od sousedových oken či fasády, si potichoučku bafá svou dýmku míru na znak vítězství nad zkroceným ohněm. Zahradní krb je mistr každé rodinné siesty spojené s hodováním. Samozřejmě za předpokladu, že má ty správné míry a vhodné místo.
Při zakládání ohně v zahradě,
ať už v otevřeném ohništi, grilu nebo v krbu, je důležitá bezpečnost. Tu je třeba zohlednit při výběru místa. Ještě předtím si však ujasněte, co od krbu očekáváte - zda má sloužit jen na jednoduché grilování, nebo plánujete i pečení chleba a větších kusů masa, což vyžaduje trochu komplikovanější vybavení (pícku na chléb a pizzu, udírna, odkládací plochy, případně dřez s vodou). Když máte vyjasněny priority, které by měly splňovat vaše představy o zahradním stolování a hodování, můžete se začít věnovat tvarem, formě a výběru vhodného místa. Jinak je to ve větší, jinak v menší zahradě. Rozlehlý pozemek bude velkoryse nabízet několik možností, například solitérní umístěný krb nebo začleněn do konstrukce zahradního altánu či přístřešku dostatečně daleko od vlastních oken i fasády sousedova domu. V menší zahradě se krb obvykle přitulí k domu (ideální je, pokud se dá zakomponovat do plánu stavby domu jako stěnový oboustranný, čili vnitřní i vnější krb), případně se uskromní na terase. V každém případě by měl být v závětří - aby jídlo nechladlo příliš rychle a také, aby vaše první gastronomické pokusy pod širým nebem nebyly spojeny se šarvátkou s vyuzení sousedů.
Poskládat či vyzdít?
To je otázka! Jednodušší se jeví první forma - montovaný krb. Je možné ho koupit v podobě stavebnice, kterou si svépomocí podle návodu poskládáte. Deklarované výhody jsou - finanční nenáročnost, jednoduchá montáž a také případná demontáž, pokud ho budete chtít přemístit do jiného zahradního zákoutí. Kvalitní prefabrikáty se vyrábějí z vymývaného betonu s ohništěm chráněným šamotovým obkladem. Můžete natrefit i na nekvalitní betony s menší žárupevností, nevhodně armované, vyrobené z jednoho kusu. Monolitický krb nemá kde uhnout, dilatovat a tak pod vlivem tepla praská.
Při koupi montovaného krbu dbejte na to,
aby měl několik variant na nastavení výšky roštu nad ohništěm, možnost upevnit otočný rožeň či kotlík na guláš, také je důležitá manipulace se žhavým uhlím. Zděné zahradní krby jsou finančně nákladnější a také časově náročnější. Mohou být čistě betonové, ale i kamenné či cihelné. Navzdory tomu, že jde o stavbu, která vyžaduje odborné znalosti (proto se vyplatí obrátit se raději na odborníky), dá se postavit i svépomocí - chce to však řádný plán a správný materiál (najdete ho v kamnářských obchodech) a na finální práce si můžete objednat mistra.
Aby hořel, musí být v suchu
Jednou z častých chyb, která se objevuje při stavbě zahradního krbu, je jeho zakládání. Konečně, jde o stavbu jako každou jinou, která vyžaduje betonový základ do nezámrzné hloubky a dostatečný štěrkový podsyp, který bude odvádět vodu z jeho okolí. Odstraněním savých vrstev se zabrání vydouvání zeminy. Voda nashromážděná v neviditelných prohlubních blízko krbu je nebezpečná zejména v zimě, když zamrzne, dokáže ho nadzvednout a vychýlit do takové míry, že místy připomíná špatně osazený náhrobní kámen. Proto je důležité odvést ji dost daleko. Odulé obklad či opadaná omítka bývají důsledkem vzlínající zemní vlhkosti - tyto nepěkné efekty lze eliminovat použitím fólie.
Fabrika v zahradě?
Aby zahradní krb správně fungoval, musí mít dobrý komín. To je jedno ze základních pravidel, které se nevyplácí zanedbat. Jinak kromě dotěrného kouře riskujete i sousedský spor. Obojí jsou více či méně nepříjemné záležitosti. Ve snaze předejít takovým situacím, se mnozí majitelé krbů rozhodli postavit v zahradě vysoký komín, což není zrovna šalamounské řešení. V praxi totiž selhává. A navíc ani po estetické stránce vašeho "obýváku" nepřidáte na eleganci a půvabu. Spíše naopak.
Dobrý komín
musí být přiměřeně vysoký s dostatečnou světlostí (vnitřními rozměry). Příliš obecné? Tak tedy tady je pár konkrétních faktů. Výška komínu na zahradním krbu by měla být alespoň 220 cm, ideální je 250 cm, aby kouř, když i trochu "spadne", neobtěžoval sedících či stojících lidí kolem něj. Aby vyčnívající komínové těleso nepůsobilo jako malá fabrika, lze jej obložit, když ne obkladem, tak zelení - postačí dvojitý plášť a rostliny připevněné na drátku trochu dál od komína. Podobnou diskrétní službičku dokáže udělat i pergola. Stejně jako při vnitřním, tak při vnějším krbu platí, že by měly být zachovány správné proporce mezi průřezem komína a plochou portálu (místo, kde se přikládá do ohně). Pro toto pravidlo již roky platí poměr 1: 10, čili plocha portálu může být maximálně 10-krát větší než průřezová plocha komína. Další prvky, jako například klapka či sedlo, na vnějším krbu nejsou potřeba.Samozřejmě, to neznamená, že krb už nikdy nebude kouřit, občas si zahraje na kadidlo, nakonec je to v jeho povaze a patří to k atmosféře při ohni.
Krb není odpadový koš
Je to jednoduché - jako palivo je nejvhodnější dobře vysušené dřevo, například dub, buk, jabloň, třešeň; měkkému smrku se raději vyhněte - rychle hoří a přitom ještě i jiskří. Mezi klasiku patří i dřevěné uhlí, ale v poslední době se jako palivo používá plyn (jídlo však nemá tu chuť jako u dřeva). Občas se v zahradě najdou suché větvičky, které je třeba zlikvidovat. Přesto, že krb není odpadový koš, takový zahradní odpad v malém množství mu neublíží. Čeho byste se však jako paliva měli vyvarovat, to je benzín a líh. Kromě druhu paliva je důležité i jeho správné dávkování. Kupované stavebnicové krby a grily totiž nemají takovou žárupevnost jako zděný krb. Zkoušku velkým ohněm nemusí vydržet, proto dodržujte maximální dávku paliva (bohužel výrobci neudávají, kde může hořet plamen a kde pouze doutnat dřevěné uhlí).
