Hlína - vynikající přírodní stavební materiál

V současné době znovu objevujeme hlínu, a to především pro množství dobrých vlastností, které má a kterými na nás příznivě působí. Když si představíme, že do začátku minulého století lidé stavěli domy jen z přírodních materiálů, tak zjistíme, že využití hlíny ve stavebnictví není módní záležitostí, ale návratem k dobrému a zdravému materiálu. Tak, jak upřednostníme bavlněné tričko před syntetickým, tak se lépe cítíme v objektech z hlíny.

bydlení, přírodní stavební materiály, hlína

Asi 1/6 lidí na světě bydlí v hliněných domech,

protože hlína je na mnoha místech snadno dostupným stavebním materiálem, levným díky svépomocné výstavbě. S hlínou se pracuje poměrně snadno, záleží jen na metodě. Když jednou začnete pracovat s hlínou, už nepřestanete, hlína vám přiroste k srdci. Hlína je přírodní materiál, který vytváří pro člověka příjemné a zdravé prostředí. V současnosti, kdy se více přihlíží na energetickou stránku výroby stavebního materiálu, hlína vyhrává na celé čáře, díky své velmi nízké spotřebě energie při výrobě a dopravě. K nesporným výhodám hlíny patří i snadná recyklovatelnost, čili možnost vrátit hlínu přímo do přírody.

Odborníci vědí, že hlína má tolik výjimečných vlastností,

že dokáže být alternativou k mnohým v současnosti běžným stavebním materiálům. Správně navržená hliněná konstrukce může akumulovat teplo nebo chlad, může působit jako větrotěsná vrstva, jako parobrzda nebo jako hmota, která pohltí nadměrnou vlhkost a později ji odevzdá do prostředí.Hlína může sloužit jako nosná konstrukce i jako estetický prvek.Často se používá v kombinaci se dřevem a slámou, protože dokáže ochránit celulózu absorpcí nadbytečné vlhkosti.Zároveň je ochranou proti požárům. Hlína pohlcuje škodlivé výpary a masivní hliněné konstrukce dokážou pohltit nejen hluk (zvuková izolace), ale například i mikrovlnné telefonní signály, takže dochází ke snižování elektrosmogu. Hlína chráněna před dešťovou a vzlínavou vodou lety neztrácí své vlastnosti, je trvalá. A navíc, pokud v ní nebyly příměsi vápna nebo cementu, je opětovně použitelná, stačí ji jen smíchat s vodou.

Co je hlína

Hlína používaná ve stavebnictví je zemina, která se nachází pod horní - humusovou vrstvou půdy a neobsahuje organické látky. Hlína vznikla a stále vzniká zvětráváním hornin a obsahuje částice nebo zrna různé velikosti od jemných jílových (velikost zrn do 0,002 mm), sprašových (velikost zrn 0,002 až 0,06 mm), až po písčité (velikost zrn 0,06 až 2 mm) . Zemina s částicemi většími než 2 mm je již oblázková až kamenitá. U hliněných stavebních směsích je důležitý poměr jílovitých částí se spraše a pískem. Písek a spraše fungují jako plnivo, respektive ostřivo, a jíl plní funkci pojiva. Jílové minerály se liší od spraše a písku tím, že mezi částicemi jílu destičkovitého tvaru vzniká elektrické pole, které drží částice pohromadě - lepí je. Tato elektrostatická síla vzniká mezi záporným nábojem na ploškách destičky a kladným nábojem na hranách. Podle stavby mřížky rozlišujeme tři různé skupiny jílových minerálů: kaolinit, Ilit, montmorillonit.

Recept na dobrou hlínu

Každá hliněná směs vyžaduje jiný poměr jílu, písku a vody.Dostatek jílu je nezbytný, aby se slepil písek se sprašem. V případě, že je mnoho jílu, směs při schnutí praská, protože jíl se na rozdíl od spraše a písku smršťuje. U jádrové omítky však prasklinky nepřekážejí, protože máme jistotu, že směs je dostatečně jílová a dobře na ni chytí jemná omítka s větším obsahem písku. Písek by měl být ostrý, se zrnky různých velikostí. Vlastnosti hlíny, tedy poměr základních složek, se dá určit kromě laboratorního rozboru mnohými jednoduchými zkouškami a metodami, založenými zejména na vizuálním pozorování smršťování nebo podle kontroly elasticity a lesku.

Mezi přísady, které se do hlíny přimíchávají z důvodu vyztužení,

patří vlákniny, jako například krátká stébla slámy nebo konopí. Přísadou sloužící ke zvýšení odolnosti proti erozi dešťovou vodou může být i tekutina z procesu kvašení zelené řezanky nebo kasein, který se používá jako nátěr. V minulosti lidé přimíchávali do směsi zvířecí výměšky, které zejména při kaolinitu mnohonásobně zlepšili pevnostní a ohybové vlastnosti. Přísady mohou zvyšovat i izolační vlastnosti, proto se do směsi přimíchávají odřezky dřeva nebo sláma. Zajímavými přísadami jsou drobné sušené kvítky šalvěje nebo jiných bylinek, které v omítkách působí velmi esteticky a navíc určitou dobu i voní. Přísadou, která může tvořit 5% podílu, může být i přírodní barvivo, kterým lze vytvořit širokou škálu přírodních barev. Změnu barvy omítky lze dosáhnout i bez barviv, a to využitím barevnosti hlíny z různých nalezišť. Správným výběrem různých nalezišť se dá vytvořit barevná škála od bílé, žluté, červené, až po hnědou, přičemž použití písku různé světlosti může tyto barvy zesvětlit nebo ztmavit.

Hlína v nízkoenergetických a energeticky pasivních domech

Hlína je, pro své jedinečné tepelně-vlhkostní vlastnosti, velmi důležitá i při výstavbě objektů s regulovanou výměnou vzduchu, ať už jde o nízkoenergetické nebo pasivní domy. V takových objektech se v zimě a přechodných ročních obdobích počítá i s tepelnými zisky, které vytváří slunce svítící jižními okny dovnitř. Teplo se přes den ukládá do masivních hliněných konstrukcí, ze kterých v noci pomalu sálá do interiéru. Během horkých letních měsíců, zase opačně, hmota hlíny přes den zabezpečuje příjemný chlad. Vlhkostní vlastnosti hlíny umožňují přijímat vlhkost obsaženou ve vzduchu a v případě potřeby ji odevzdávat zpět. Hlína zadržuje během dne vodní páry vznikající při vaření, sprchování nebo vyprodukované dýcháním lidí. Když je vzduch následkem větrání a vytápění suchý, hlína pomalu odevzdává vlhkost zpět do pokoje. Hlína v obvodové konstrukci slouží i jako parobrzda, přičemž je difuzně otevřeným materiálem. Pokud se hlína správně použije, může zajistit i vzduchotěsnost. V tom případě musí být omítka nebo stěna bez trhlin a detaily oken a spojů musí být vyřešeny například pomocí konopné rohože namočené do jílovité hlíny.

Vhodnost hliněných konstrukcí pro nízkoenergetické objekty

Pro stavbu nízkoenergetického domu se často používá hlína v kombinaci s dalšími přírodními stavebními materiály (dřevo, sláma, rákos, vlna atd..), Které mohou ještě zlepšit vynikající vlastnosti hlíny. Volba konstrukce závisí na mnoha faktorech. Mezi nejdůležitější patří dobré vnitřní klima, tj. tepelná pohoda, správná vlhkost, dobré tepelněizolační vlastnosti, akumulace tepla. Volba konstrukcí závisí také na dostupnosti materiálů. 

Ubíjená hlína

Hlína se ubíjí "žábou" do posuvného bednění. Postupně se vytvářejí 10-centimetrové vrstvy hlíny s menším obsahem jílu. Směs musí být při práci mírně vlhká. Taková stěna má podobné pevnostní vlastnosti jako beton. Ubíjená hlína je vhodná pro obvodové stěny, ale i vnitřní akumulační příčky. Stěna tloušťky asi 0,5 m má U přibližně 2 W / m 2 K, takže k dosažení standardu nízkoenergetického objektu je třeba stěnu zvenku zateplit dodatečnou izolací v tloušťce asi 20 cm. Jako izolace se mohou použít například rákosové rohože, dřevovláknité desky nebo rozvlákněná celulóza. Při pěchovaných a zděných stěnách je třeba řešit odstranění tepelného mostu mezi základem, stěnou a podlahou. Nejjednodušší řešení poskytuje zateplení až do nezámrzné hloubky a dobré odizolování podlahy. Ubíjená hliněná stěna působí esteticky zajímavě jako vnitřní akumulační stěna, případně jako stěna mezi domem a zimní zahradou. Své místo si najde i v těch částech domu, které nepatří do izolované a vytápěné části, ale jsou orientovány na slunečnou stranu, jako například představena zimní zahrada, sluneční herna nebo letní kuchyně.

Ubíjená hliněná podlaha

Realizuje se zejména tehdy, když chceme masivní akumulační přírodní podlahu, která umožňuje, aby vlhkost mohla ze spodních vrstev přecházet do interiéru.Je vhodná pro nové domy, stavěné s ohledem na ekologickou stopu. Využití najde i při rekonstrukcích domů, které neměly hydroizolaci spodní stavby. V tomto případě se řeší skladba podlahy se štěrkovým násypem, který přeruší kapilární vzlínání. Na štěrk se nasype vrstva expandované hlíny - keramzitu, která slouží jako tepelná izolace i na pohlcování vlhkosti. Na keramzit se nanese silnější vrstva hlíny, která se napustí lněným olejem. Velmi namáhaný prostor, jako například vchod, může být upraven kamennou nebo terakotovou dlažbou uloženou do hlíny. Důležité je zachovat difuzní otevřenost materiálů.

Nepálené lisované cihly

Pro ​​obvodové stěny jsou vhodné v kombinaci s lehkou dřevěnou konstrukcí nebo kontaktním zateplením. V nízkoenergetických objektech se musí vytvořit mezi dřevěnými stojkami prostor na tepelnou izolaci, například pro foukanou celulózu. Zevnitř se vyhotoví přizdívka z nepálených cihel zděná na hliněnou maltu. Takto vznikne kombinovaná konstrukce s dobrou tepelně izolační, akumulační a hygroskopickou vlastností. I když je zdění pracné, jsou nepálené cihly levnější než pálené a lépe regulují vlhkost.Stěna z nepálených cihel se může nechat bez povrchové úpravy nebo se může omítnout hliněnou omítkou. Stěny z nepálených cihel jsou vhodné na vnitřní nenosné příčky.Nosné obvodové stěny však na základě stavebního zákona vyžadují certifikáty a technická osvědčení. Nepálené cihly, pokud nejsou vystaveny vodě nebo přílišné vlhkosti, zůstávají dlouhodobě pevné a uchovávají si všechny dobré, již zmíněné vlastnosti hlíny. Nepálené cihly najdou své uplatnění i v lehkých dřevostavbách s trámovým stropem s dřevěným záklopem. Pro odizolování zvuku mezi podlažími nestačí pouze lehká tepelná izolace, ale strop je třeba i zatížit. Tehdy je vhodné použít nepálené cihly. Výhodou tohoto řešení je strop s akumulační a hygroskopickou vlastností, který je ekologicky nezávadný, recyklovatelný. Navíc se při jeho výrobě spotřebovalo minimum energie.

Hliněná omítka je nejběžnějším způsobem využití hlíny v domě

Tradiční hliněná omítka má na rozdíl od běžně používaných omítkových směsí mnoho výjimečných vlastností. Hliněná omítka není agresivní na pokožku, netvrdne chemickou reakcí, ale schnutím. Je difúzně otevřená, což znamená, že má schopnost přijímat a vést vodu i vzdušnou vlhkost: Je trvanlivá, přirozeně pěkná, dá se tvarovat, dokonce modelovat a snáší se téměř se všemi stavebními materiály. Hliněná omítka se dá snadno připravit. Nejdříve je třeba si připravit vzorky s různým poměrem písku, podle nichž zjistíme správný poměr pojiva - hlíny a ostřiva - písku. Z vlastního naleziště se doporučuje vyhotovit tři vzorky hlíny s různým podílem písku (2: 1, 1: 1,1: 2). Podle prasklin na vyschlém vzorku omítky zjistíte, zda je třeba přimíchat více jílu nebo písku. Optimální poměr částic v omítce by měl být: 20% jílu a 80% písku různé zrnitosti. Ve směsi se přirozeně nacházejí i spraše, často smíchané přímo s jílem. V případě, že si netroufáme na namíchání omítky, můžeme si zakoupit hotovou omítkovou hliněnou směs v suché formě v pytlích. Třeba ji jen smíchat s vodou a aplikace je už stejná jako u jiných typů omítek.

Hliněná omítka

Hliněná omítka poskytuje širokou škálu povrchů, struktur a modelování, které nám žádná jiná omítka neumožňuje.

Strukturování povrchu

Hliněná omítka zůstává dlouho vlhká a tvárná, čímž umožňuje vymačkání nebo vyrývání různých struktur nebo upravení povrchu houbou, kartáčem či zdrsnění rydlem. Fantazie ani možnosti hlíny nemají hranice. Dokonce znalostí vlastností hlíny dokážeme vytvořit chtěné praskliny, které mají dekorační charakter.

Modelování

Hlína se dá při správném namíchání s vlákninou nanášet až v tloušťce 10 cm, proto lze vytvářet dokonce plastiky a reliéfy. Sgrafito je technika, při které se nanesou na sebe dvě různobarevné vrstvy hliněné omítky. Vrchní omítka se pak speciálními nástroji seškrabává tak, aby se odhalila spodní vrstva. Takto se vytváří dvoubarevný motiv nebo vzor. Jemné stěrky. Některé firmy nabízejí už hotové přírodní hliněné barevné stěrky. Ty se nanášejí ve vrstvě s tloušťkou pouhých 2 - až 3-mm. Jemnou stěrku si můžete i sami vyrobit proséváním písku na velmi jemnou frakci. Na trhu najdete i čistý jílovitý prášek z hlín různé barvy, podle naleziště. Po přidání jemného písku a vody získáte stěrku připravenou pro aplikaci.

Barevnost hliněné omítky

Barevnost a strukturu omítky můžeme ovlivňovat základními složkami směsi. Hlína, vytěžená na různých nalezištích může mít různé odstíny (od bílé, hnědé, žluté, šedé až po červenou).Barevné hlíny z různých ložisek světa se dají koupit i v práškové formě. Světlost barvy můžeme ovlivnit barvou písku.Barva bude bledší, pokud přidáme bílý písek, mramorovou drť, případně šamotový prášek, kvarz (bílý křemičitý písek). Další barvy získáme přimícháním přírodních barviv a na vytvoření sytých primárních barev se dají použít i oxidanty. Barevnost se mění i strukturou povrchu, hladký povrch je světlejší než zdrsněný povrch. Pokud chceme hliněnou omítku dodatečně namalovat, vhodné jsou přírodní kaseinové barvy různých odstínů, případně i vápenná barva.

Nanášení hliněné omítky

Hliněná omítka se dělá jednovrstvá - jádrová s tloušťkou od 2 cm až do 8 cm, dvouvrstvá s druhou jemnou omítkou v tloušťce 1 až 2 cm, nebo třívrstvá, pokud se na jemnou omítku nanáší tenká 2 mm hliněná stěrka. V zásadě jsou spodní vrstvy jílovitější a vrchní obsahují více písku. Hlína se dá použít téměř na všechny materiály, ale nejlépe se snáší s přírodními materiály. Stačí zdrsnění povrchu, kontaktní nátěr z řídké hlíny, případně přichycení podkladové juty nebo rákosí.

Hliněná omítka v exteriéru

Jelikož hliněná omítka přidáním vody měkne, při dešti se může vymývat. Proto je potřebný dostatečný převis střechy a vysoká podezdívka. Stěna nejvíce namáhaná větry by měla být vybavena vápennou omítkou nebo dřevěným obkladem, případně přidáním příměsí do hlíny. Nedoporučuje se přimíchávat do hlíny vápno nebo cement, protože se naruší vazby jílu a oslabí se vlastnosti hlíny. Cement je zcela nevhodný, protože povrch se difuzně uzavře, v zimě se bude vlhkost z interiéru shromažďovat na vnější části zdiva pod cementovou omítkou, kde při bodu mrazu bude vlhkost zamrzat a nebude se moci odpařit tak, jako při hliněné nebo vápenné omítce z hašeného vápna .

 

comments powered by Disqus


Podobné články


Nový dům nebo rekonstrukce starého domu?

Rozhodujete se pro koupi domu? Váháte, zda si vybrat novostavbu, anebo rekonstrukci staršího domu? Poradíme vám pozitiva...
více…

Střecha pro nízkoenergetický dům

Střecha pro pasivní či nízkoenergetický dům by měla splňovat určitá kritéria. Již při výběru je třeba...
více…

Chladící stropy - regulace teploty domu již v projektu

Vysoké teploty ovzduší se nepříjemně promítají do teploty naše obydlí. Jak příjemně teplotu bytu zchladit a...
více…

Hrubá stavba - materiál a časový plán

Pokud sníte o rodinném domě, měla by vás zaměstnávat spousta otázek. Pomineme-li finance, které již máte...
více…

Jak správně založit stavbu

Současná oblast stavebnictví nezná termín “nelze”. Postavit dům můžete na jakémkoliv pozemku ( samozřejmě...
více…

Stavba zděných domů

Na základě průzkumů bylo zjištěno, že téměř tři čtvrtiny soukromých stavitelů se rozhodnou pro zděnou stavbu....
více…

Stavba rodinného domu - katalogový projekt

Touha splnit si sen o vlastním rodinném domě dřímá v mnoha z nás. Od první klidné noci strávené pod vlastní...
více…

Okna - kritéria pro správný výběr

Nároky na vlastnosti okna se zvyšují s nároky na bydlení. Už nestačí, aby propouštělo světlo a chránilo před...
více…

Příčky a jejich nejen praktické vlastnosti

Stavební inženýři od nich chtějí aby byly pevné, v některých pří​padech neprůzvučné, občas i tepelně...
více…

Ztracené bednění - rychlá montáž hrubé stavby

Civilizace nás rozmazluje. Chceme šetřit čas, peníze a zejména získat co nejvíce výhod. Namáhat se? Přiměřeně....
více…