Hlína - vynikající přírodní stavební materiál
V současné době znovu objevujeme hlínu, a to především pro množství dobrých vlastností, které má a kterými na nás příznivě působí.
Když si představíme, že do začátku minulého století lidé stavěli domy jen z přírodních materiálů, tak zjistíme, že využití hlíny ve stavebnictví není módní záležitostí, ale návratem k dobrému a zdravému materiálu. Tak, jak upřednostníme bavlněné tričko před syntetickým, tak se lépe cítíme v objektech z hlíny.
Asi 1/6 lidí na světě bydlí v hliněných domech,
protože hlína je na mnoha místech snadno dostupným stavebním materiálem, levným díky svépomocné výstavbě.
S hlínou se pracuje poměrně snadno, záleží jen na metodě. Když jednou začnete pracovat s hlínou, už nepřestanete, hlína vám přiroste k srdci. Hlína je přírodní materiál, který vytváří pro člověka příjemné a zdravé prostředí.
V současnosti, kdy se více přihlíží na energetickou stránku výroby stavebního materiálu, hlína vyhrává na celé čáře, díky své velmi nízké spotřebě energie při výrobě a dopravě. K nesporným výhodám hlíny patří i snadná recyklovatelnost, čili možnost vrátit hlínu přímo do přírody.
Odborníci vědí, že hlína má tolik výjimečných vlastností,
že dokáže být alternativou k mnohým v současnosti běžným stavebním materiálům. Správně navržená hliněná konstrukce může akumulovat teplo nebo chlad, může působit jako větrotěsná vrstva, jako parobrzda nebo jako hmota, která pohltí nadměrnou vlhkost a později ji odevzdá do prostředí.
Hlína může sloužit jako nosná konstrukce i jako estetický prvek.Často se používá v kombinaci se dřevem a slámou, protože dokáže ochránit celulózu absorpcí nadbytečné vlhkosti.Zároveň je ochranou proti požárům.
Hlína pohlcuje škodlivé výpary a masivní hliněné konstrukce dokážou pohltit nejen hluk (zvuková izolace), ale například i mikrovlnné telefonní signály, takže dochází ke snižování elektrosmogu. Hlína chráněna před dešťovou a vzlínavou vodou lety neztrácí své vlastnosti, je trvalá. A navíc, pokud v ní nebyly příměsi vápna nebo cementu, je opětovně použitelná, stačí ji jen smíchat s vodou.
Co je hlína
Hlína používaná ve stavebnictví je zemina, která se nachází pod horní - humusovou vrstvou půdy a neobsahuje organické látky.
Hlína vznikla a stále vzniká zvětráváním hornin a obsahuje částice nebo zrna různé velikosti od jemných jílových (velikost zrn do 0,002 mm), sprašových (velikost zrn 0,002 až 0,06 mm), až po písčité (velikost zrn 0,06 až 2 mm) . Zemina s částicemi většími než 2 mm je již oblázková až kamenitá.
U hliněných stavebních směsích je důležitý poměr jílovitých částí se spraše a pískem. Písek a spraše fungují jako plnivo, respektive ostřivo, a jíl plní funkci pojiva. Jílové minerály se liší od spraše a písku tím, že mezi částicemi jílu destičkovitého tvaru vzniká elektrické pole, které drží částice pohromadě - lepí je. Tato elektrostatická síla vzniká mezi záporným nábojem na ploškách destičky a kladným nábojem na hranách. Podle stavby mřížky rozlišujeme tři různé skupiny jílových minerálů: kaolinit, Ilit, montmorillonit.
Recept na dobrou hlínu
Každá hliněná směs vyžaduje jiný poměr jílu, písku a vody.Dostatek jílu je nezbytný, aby se slepil písek se sprašem. V případě, že je mnoho jílu, směs při schnutí praská, protože jíl se na rozdíl od spraše a písku smršťuje.
U jádrové omítky však prasklinky nepřekážejí, protože máme jistotu, že směs je dostatečně jílová a dobře na ni chytí jemná omítka s větším obsahem písku. Písek by měl být ostrý, se zrnky různých velikostí.
Vlastnosti hlíny, tedy poměr základních složek, se dá určit kromě laboratorního rozboru mnohými jednoduchými zkouškami a metodami, založenými zejména na vizuálním pozorování smršťování nebo podle kontroly elasticity a lesku.
Do hlíny se přidávají různé přísady
Hliněné omítky lze obohatit širokou škálou přírodních příměsí, které zlepšují jejich mechanické i izolační vlastnosti. Přidání slámy, konopí či dřevěných odřezků zvyšuje pevnost a odolnost, zatímco látky jako kasein či fermentované složky chrání povrch před erozí.
Tradiční metody využívající organické složky výrazně zvyšují ohybovou tuhost, zatímco bylinky typu šalvěje dodávají omítkám unikátní estetiku a vůni.
Barevnosti se dosahuje buď příměsí přírodních pigmentů do 5 % objemu, nebo citlivým výběrem hlíny z různých nalezišť. Výslednou intenzitu odstínů od bílé po hnědou lze dále korigovat volbou světlosti použitého písku.
Hlína v nízkoenergetických a energeticky pasivních domech
Hlína hraje klíčovou roli v nízkoenergetických a pasivních domech díky své schopnosti efektivně regulovat vnitřní mikroklima.
Funguje jako přirozený akumulátor tepla, který přes den ukládá solární zisky a v noci je sálá zpět, zatímco v létě udržuje v interiéru příjemný chlad. Její unikátní hygroskopické vlastnosti umožňují pohlcovat nadbytečnou vlhkost z vaření či dýchání a uvolňovat ji zpět při suchém vzduchu.
V obvodových konstrukcích hlína vystupuje jako difuzně otevřená parobrzda, která při precizním provedení detailů spojů zajišťuje i potřebnou vzduchotěsnost. Správná aplikace hliněných omítek tak eliminuje riziko vzniku trhlin a zvyšuje celkovou energetickou stabilitu objektu.
Vhodnost hliněných konstrukcí pro nízkoenergetické objekty
Pro stavbu nízkoenergetického domu se často používá hlína v kombinaci s dalšími přírodními stavebními materiály (dřevo, sláma, rákos, vlna atd..), Které mohou ještě zlepšit vynikající vlastnosti hlíny. Volba konstrukce závisí na mnoha faktorech.
Mezi nejdůležitější patří dobré vnitřní klima, tj. tepelná pohoda, správná vlhkost, dobré tepelněizolační vlastnosti, akumulace tepla. Volba konstrukcí závisí také na dostupnosti materiálů.
Ubíjená hlína
Technologie ubíjené hlíny využívá postupné pěchování mírně vlhkých deseticentimetrových vrstev do posuvného bednění, čímž vzniká konstrukce s pevností blízkou betonu. Klíčovým technickým detailem je eliminace tepelných mostů v patě zdiva, ideálně zateplením základů až do nezámrzné hloubky a důkladnou izolací podlahy.
Esteticky i funkčně se materiál uplatňuje zejména u vnitřních akumulačních příček, stěn zimních zahrad či v prostorách orientovaných na slunečnou stranu. Díky své hmotě hlína skvěle vyrovnává teplotní výkyvy v letních i zimních měsících a plní roli pohledového designového prvku.
Ubíjená hliněná podlaha
Hliněná podlaha je ideálním řešením pro masivní akumulační konstrukce s vysokou ekologickou hodnotou a přirozenou regulací vlhkosti. Její uplatnění vyniká zejména u rekonstrukcí bez původní hydroizolace, kde skladba využívá štěrkový násyp pro přerušení kapilárního vzlínání vody.
Jako tepelná izolace a absorbent vlhkosti slouží vrstva expandovaného jílu (keramzitu), na kterou se nanáší finální silná vrstva hlíny. Povrch se pro zvýšení odolnosti napouští lněným olejem, přičemž vysoce namáhaná místa lze doplnit kamennou či terakotovou dlažbou do hlíny.
Celý systém musí zůstat difuzně otevřený, aby umožnil volný pohyb vodních par a zachoval zdravé vnitřní klima.
Nepálené lisované cihly
Nepálené cihly v kombinaci s lehkou dřevěnou konstrukcí vytvářejí ideální spojení vysoké tepelné izolace, akumulace a regulace vlhkosti. V nízkoenergetických stavbách se využívají jako vnitřní přizdívky u izolovaných stěn nebo jako nenosné příčky, které lze ponechat bez omítky či opatřit hliněným nátěrem.
Přestože je zdění pracnější, materiál je levnější než pálené alternativy a při ochraně před přímou vodou si zachovává dlouhodobou pevnost. Významné uplatnění nacházejí v trámových stropech dřevostaveb, kde svou hmotností zajišťují nezbytnou zvukovou izolaci mezi podlažími.
Toto řešení je plně recyklovatelné, energeticky nenáročné na výrobu a přispívá ke zdravému vnitřnímu klimatu bez ekologické zátěže.
Hliněná omítka je nejběžnějším způsobem využití hlíny v domě
Tradiční hliněná omítka vyniká šetrností k pokožce a procesem tuhnutí prostým vysycháním, nikoliv chemickou reakcí. Její vysoká difuzní otevřenost umožňuje efektivní transport vzdušné vlhkosti, přičemž je snadno tvarovatelná a kompatibilní s většinou stavebních materiálů.
Klíčem k úspěšné aplikaci je správné stanovení poměru pojiva a ostřiva, ideálně v poměru 20 % jílu a 80 % písku různé zrnitosti. Vlastní směs se ověřuje pomocí zkušebních vzorků, kdy výskyt prasklin indikuje potřebu úpravy podílu písku či jílu. Pro zjednodušení realizace lze využít i komerčně vyráběné suché směsi v pytlích, které se pro aplikaci pouze rozmíchají s vodou.
Hliněná omítka
Hliněná omítka poskytuje širokou škálu povrchů, struktur a modelování, které nám žádná jiná omítka neumožňuje.
Strukturování povrchu
Hliněná omítka zůstává dlouho vlhká a tvárná, čímž umožňuje vymačkání nebo vyrývání různých struktur nebo upravení povrchu houbou, kartáčem či zdrsnění rydlem. Fantazie ani možnosti hlíny nemají hranice. Dokonce znalostí vlastností hlíny dokážeme vytvořit chtěné praskliny, které mají dekorační charakter.
Modelování
Hlína se dá při správném namíchání s vlákninou nanášet až v tloušťce 10 cm, proto lze vytvářet dokonce plastiky a reliéfy. Sgrafito je technika, při které se nanesou na sebe dvě různobarevné vrstvy hliněné omítky. Vrchní omítka se pak speciálními nástroji seškrabává tak, aby se odhalila spodní vrstva.
Takto se vytváří dvoubarevný motiv nebo vzor. Jemné stěrky. Některé firmy nabízejí už hotové přírodní hliněné barevné stěrky. Ty se nanášejí ve vrstvě s tloušťkou pouhých 2 - až 3-mm. Jemnou stěrku si můžete i sami vyrobit proséváním písku na velmi jemnou frakci. Na trhu najdete i čistý jílovitý prášek z hlín různé barvy, podle naleziště. Po přidání jemného písku a vody získáte stěrku připravenou pro aplikaci.
Autor: Lenka Kostková
