jak v něm teplo udržet, jak při tom neprodělal, ale spíše ušetřit. Specifický prostor, jakým kuchyně určitě je, však vyžaduje pozornost také v souvislosti s hygienou, která je rovněž ovlivňována způsobem vytápění místnosti. Existuje řada možností a každá z nich má pochopitelně své plusy i mínusy. Nejběžnějším způsobem, jak dostat teplo do prostoru, je u nás stále radiátor nebo konvektor. A přestože i tato metoda má stále své příznivce, ke slovu se stále častěji dostávají novější a sofistikovanější systémy, které navíc blahodárně ovlivňují naše zdraví a celkovou hygienu interiéru. Pokud myslíte na podlahové topení nebo topení zabudované ve stěnách, myslíte správně.
Možná to kdekoho zaskočí, ale podlahové vytápění není vůbec módním výkřikem posledních let. Ba dokonce ani desetiletí. Již ve starověkém Římě proudil ohřátý vzduch v dutinách pod dlažbou a přinášel tak obyvatelům příjemný pocit tepla, hned při prvním dotyku chodidla s podlahou. Není se proto čemu divit, že teplovodní nebo elektrické podlahové vytápění je stále častěji využívanou formou topení. Netýká se to jen novostaveb, ale i rekonstrukcí, pro které je z několika důvodů efektivnější. Zůstaňme při podlahovém vytápění v kuchyni. Ať už si vybereme jako médium teplou vodu, nebo elektrickou energii, v obou případech jde o nízkoteplotní topný systém v porovnání s běžným topením prostřednictvím radiátorů nebo konvektorů.Tím, že teplo v místnosti sálá z velké plochy, nemusí být teplota média tak vysoká. Úsporu energie dosáhneme již snížením teploty v prostoru o 1 ° C, a to přibližně o 6%. Teplotní klima však navzdory snížení teploty bude stejně komfortní. Odborníci tvrdí, že při snížení potřebné teploty vzduchu o tři až pět stupňů klesnou náklady na provoz o 20 až 30%. Změnu klimatu však naše tělo i tak nezaregistruje, takže se budeme cítit, jako kdybychom topili po starém, a přitom šetříme.
Teplovodní podlahové vytápění se realizuje v podlaze rozvodem teplé vody s teplotou nižší než 50 ° C. Povrch podlahy nesmí překročit teplotu 29 ° C. Teplonosné médium je ohřívané většinou kotlem, nejlépe kondenzačním, ale přípustný je i jiný zdroj, například tepelné čerpadlo či solární články. Na metr čtvereční otopné plochy potřebujeme jen 0,5 l vody, protože ta koluje v trubkách s průměrem zhruba 15 mm. Aplikace teplovodního podlahového vytápění je řemeslně velmi náročná, protože nesprávná manipulace při kladení trubek do betonového potěru může být příčinou jejich poškození a oprava po určité době používání je velmi složitá a především nákladná. Důležité je i temperování a odplynění systému. Pro maximální využití musíme zajistit správný tepelný odpor vybrané podlahy, kvalitní mikroodplyňovače a mikroodlučovače kalů a samozřejmě použití kvalitní regulace systému. Už jen z těchto důvodů je zřejmé, že svépomocná realizace není tou nejlepší cestou, jak zajistit 100% spokojenost s novým podlahovým topením.
a na podlahu lze položit většinu krytin.Investiční náklady jsou však při standardním elektrickém systému podstatně nižší. Při provozních nákladech je nutné porovnávat celkovou energetickou bilanci. Co se týče elektrického podlahového vytápění, máme dvě možnosti.Topné kabely nebo topnou rohož. Topný kabel se zalévá hlouběji pod podlahovou krytinu betonovou vrstvou, a proto se uplatní v prostorech, kde si můžeme dovolit zvýšení podlahy o 3 až 5 cm. Uplatnění tak najde častěji v novostavbách. Jelikož není dána vzájemná vzdálenost topných kabelů jako při rohoži, můžeme tak vytvořit různý výkon na čtvereční metr v závislosti na časovém rozpětí vytápěné místnosti. Pokud nepotřebujeme místnost klasicky vytápět, ale jen udržovat určitou teplotu, je systém termokabelů velmi výhodný, protože topné rohože mohou mít trvalý výkon pouze 100 nebo 150 W/m2. Topnou rohož tvoří tenký termokabel uchycený na síťce. Tato technologie je vhodnější do prostorů, kde nemůžeme zvyšovat úroveň podlahy dodatečnou betonovou vrstvou. Celková tloušťka rohože je 2,5 mm, a proto je výhodná zejména při renovacích starších podlah. Napojení topné rohože je možné přímo ze zásuvkového okruhu, který je třeba napojit přes proudový chránič. Rohož jednoduše rozvineme, a protože je samolepící, připevníme ji přímo pod podlahovou krytinu. Velmi snadno ji nalepíme na starou dlažbu a pak na ni přilepíme novou. Jednoduše, uspoříme čas i práci.
nebo na druhé straně náklady na elektrické vytápění. Rovněž musíme brát v úvahu, zda nebude problém se zvýšením podlahy, jak bude reagovat zvolený druh krytiny a v neposlední řadě (a to platí pro oba způsoby), zda nás náhodou ještě nečeká výměna oken, nebo zateplení, které by mohly ovlivnit celkové klima v místnosti . To by totiž určitě komplikovalo nastavený systém vytápění v naší podlaze.
- Pocit tepelné pohody při úspoře energií,
- Teplo se rovnoměrně dostává do celého prostoru,
- Image interiéru nekazí radiátory,
- Nedochází k víření vzduchu a snižuje se případná vlhkost místnosti,
- Lepší hygiena (zvláště v případě kuchyní) nezatěžuje alergiky
- Proudění vzduchu je minimální, neznečišťují se stěny a topná tělesa unášeným prachem.
- Nebezpečí poškození podlahy (vrtáním, manipulací s nábytkem),
- Případná chyba či mechanická netěsnost se dá těžší odhalit a odstranit (používáme pouze ověřené výrobky),
- Riziko špatného nastavení při dodatečné izolaci prostoru zateplením nebo výměnou oken,
- Výše jednorázové investiční náklady, velká tepelná setrvačnost.
Tento způsob vytápění je stále označován laickou stavební veřejností jako "nóbl" řešení.Nedůvěra k novým progresivním řešením nám však často nedovolí vidět jejich výhody a počáteční investice je ve většině případů důvodem pro volbu jiné cesty. Ze zkušeností však všichni víme, že to, co je kvalitní, efektivní a navíc i citlivé k našemu zdraví, prostě musí být finančně náročnější. Princip stěnového teplovodního vytápění je vlastně identický s podlahovým, jen se nachází ve stěnách a ve stropech dané místnosti. Funguje tedy jako velkoplošné topné těleso, jehož médium se ohřívá na teplotu zhruba 35 ° C. Ve stěně pod vrstvou omítky jsou namontovány trubky - měděné nebo plastové, kterými proudí ohřívaná voda. Čím je průměr trubek menší, tím je celý systém vytápění pružnější z hlediska regulace. Prostřednictvím takového topení dokážeme vytvořit prostředí s rovnoměrným rozložením teploty ve svislém i vodorovném směru. Spotřebujeme tak méně energie než při klasickém radiátorovém topení. Navíc (v porovnání s podlahovým vytápěním), stěnovým topným systémem může proudit i studená voda, a pak funguje jako chlazení, které na rozdíl od klimatizace nevíří vzduch. Během horkého léta tak naše kuchyně při vaření nemusí působit jako výheň, ale umožní nám cítit se v ní příjemně navzdory sálajícím spotřebičem a venkovní teplotě, která ohřívá celý interiér. Pokud se však rozhodneme pro stěnové vytápění, určitě musíme přemýšlet o jeho aplikaci ve více místnostech, případně v celém domě, protože v opačném případě by to byl zbytečný luxus. Systém je vhodný pro všechny typy stěn a domů, zásadou je použití na obvodové stěny, tedy na místa, kudy vstupuje chlad, a samozřejmostí jsou dostatečné tepelněizolační vlastnosti stěn.Topení díky malé tloušťce krycí vrstvy omítky 1 - 3 cm rychle reaguje na regulaci teploty, proto je pružnější než podlahové topení. Poskytuje vysoký stupeň tepelné pohody, náklady na regulaci jsou však vyšší.
Autor: Martina Dvořáková
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu