Jak přidělat poštovní schránku?
Přidělání poštovní schránky je maličkost, která rozhoduje o tom, zda vám důležité dopisy dorazí včas a v suchu. Než popadnete vrtačku, vyplatí se promyslet, kde bude schránka dobře přístupná, bezpečná a zároveň esteticky zapadne k domu. Správný postup je klidný, systematický a s pár drobnostmi, které si pohlídáte, zvládnutelný i bez profesionála. V následujících odstavcích projdeme umístění, výběr kotvení, samotnou montáž i údržbu tak, abyste měli hotovo na první pokus.
Začněte výběrem místa, protože právě to určuje pohodlí doručovatele i životnost schránky. Ideální je hladký, pevný a rovný podklad a trasa, kterou se dá dojít bez překážek včetně sněhových bariér, volných psů nebo těžkých bran. Myslete na ochranu před deštěm a sluncem, přístřešek nebo přesah střechy prodlužují životnost a brání zatékání do zásilek. Na bytovém domě lze schránku připevnit na společnou vývěsku, do poštovní sestavy nebo na vnitřní stranu vstupních dveří, vždy ale tak, aby k ní měla doručovací služba přístup bez zvonění. U rodinného domu obvykle funguje umístění u plotu směrem do ulice, aby nebylo nutné vstupovat na pozemek, a aby číslo popisné i jméno bylo čitelné z chodníku. Před vrtem si ověřte místní pravidla, domovní řád společenství vlastníků a případné památkové nebo obecní požadavky, protože nevhodné umístění může znamenat zbytečné předělávky. Zvažte výšku spáry, ve které je vhoz, aby k němu pohodlně dosáhla většina lidí bez ohýbání a aby se zásilky neškrábaly o hranu. Nenechte se svést jen pohledem zepředu, stoupněte si i z boku a vnímejte, zda otevřená dvířka nebudou narážet do kliky, okapu, zvonkového tablo nebo výčnělků. Pokud kotvíte do zateplené fasády, přemýšlejte také o tepelných mostech a případně použijte distanční prvky, které nepřenesou chlad do interiéru. V místě s intenzivním větrem si pohlídejte, aby víko při otevírání nenaráželo do zdi a aby panty měly dost prostoru, jinak se časem vyvyklají. Na rušné ulici zvažte zámek s vyšší třídou bezpečnosti a umístění do viditelného místa, které odradí zvědavé ruce. Je dobré myslet i na budoucnost, nechte si pár centimetrů rezervy pro větší schránku, zvonky nebo kameru, pokud je budete časem doplňovat.
Když máte jasno v umístění, připravte si nářadí a materiál, protože improvizace je nejrychlejší cesta k křivým otvorům a uraženým hranám. Základem je vrtačka s příklepem a sada kvalitních vrtáků do zdiva, do betonu nebo do kovu podle toho, kam budete kotvit. Dále si nachystejte hmoždinky nebo chemickou kotvu, vruty nebo šrouby podle rozteče otvorů na zadní stěně schránky, vodováhu, tužku, metr a maskovací pásku. Hodí se i průrazník nebo tenký hřebík na přesné označení středu otvoru, vysavač či kartáček na vyfoukání prachu z děr a hadřík na otření zdi. Pokud vrtáte do dlaždic, budete potřebovat i vrták do keramiky a trpělivost, pokud do dřeva, sáhněte po spirálových vrtácích a předvrtejte o chlup menší průměr než je vrut. Na zateplené fasády mějte připravené distanční podložky a speciální hmoždinky do izolantu, aby schránka držela a nepromáčkla polystyrén. Těsnicí materiál v podobě neutrálního silikonu nebo butylové pásky a malá sada podložek různých tlouštěk bývají rozdílem mezi dojemnou snahou a montáží, která vypadá i drží profesionálně. Přibalte si i ochranné brýle a rukavice, protože prach a ostře ulomené kousky omítky umí nepříjemně překvapit v nejméně vhodný okamžik. Nezapomeňte na štítek se jménem, případně i s číslem bytu nebo firmy, ať je identifikace jednoznačná a pošťák nemusí hádat. U schránek z tenkého plechu nebo hliníku se hodí gumové silentbloky nebo tenké filcové podložky, které omezí rezonanci a klepání dvířek. Pokud je součástí balení šablona s roztečemi, ušetří vám čas, pokud není, vytvořte si ji z kartonu, přiložte ji na stěnu a zkontrolujte svislici i vodorovnou osu. A do batohu si dejte trpělivost, protože montáž není sprint, ale sada drobných kroků, které na sebe navazují a které stojí za to dělat přesně.
Každý podklad se chová jinak a vrtačku je potřeba krotit, ne hnát, jinak se otvor rozmlátí a hmoždinka nebude držet. Do plné cihly a betonu začínejte bez příklepu, s menšími otáčkami a přesným vedením, příklep přidejte až po zavadnutí špičky vrtáku v materiálu, zatímco do duté cihly používejte hmoždinky, které se při dotahování roztáhnou do komůrek. Do pórobetonu fungují speciální spirálové hmoždinky nebo chemická kotva s mřížkovanou pouzdrovou hmoždinkou, která rozloží tah a tlak do větší plochy. Do sádrokartonu je nezbytné najít nosnou konstrukci, a pokud to nejde, použít kovové sklopné hmoždinky, které se za deskou rozevřou jako kotva. Ve staré omítce počítejte s tím, že se bude drolit, proto předvrtejte menším průměrem, otvor očistěte a volte delší hmoždinku, která se opře až o pevné jádro zdiva. U obkladu si pod nalepenou maskovací pásku předvrtejte keramickým vrtákem bez příklepu a teprve po průchodu tvrdou glazurou přejděte na vrták do zdiva. Do dřeva vrtáme bez příklepu, s ostrým vrtákem a vždy předvrtáváme, aby se materiál neštípal, do kovu nejlépe s kapkou oleje a s nižšími otáčkami. Pokud povrch obsahuje kontaktní zateplovací systém, pracujte s distancí, aby schránka neležela přímo na měkkém izolantu, a dutinu mezi distancí a omítkou zatěsněte. Chemická kotva pomůže, pokud je zdivo zvětralé, ale je potřeba respektovat dobu vytvrzení, teprve potom dotahujte šrouby, jinak z pasty vytlačíte pojivo. Vždy kontrolujte hloubku vrtu, a když si nejste jistí, omotejte si na vrták kousek pásky jako doraz a po každém otvoru vysajte prach, protože ten je nepřítel přilnavosti. Těla schránek bývají relativně lehká, ale dvířka při otevření přenášejí páku do vrchních šroubů, proto má význam nepodcenit počet kotev i jejich rozteč. Když je stěna až příliš křivá, pomohou distanční podložky a citlivé dotažení, které vyrovná tělo schránky do svislice a do roviny, aniž byste rozdrtili omítku.
Začněte suchou zkouškou, tedy přiložte schránku na vybrané místo, podržte ji v požadované výšce a zkontrolujte, zda dvířka jdou otevřít na plný rozsah. Vodováhou si vyrovnejte horní hranu a tužkou si na stěnu přeneste polohu montážních otvorů, přičemž kontrolujte svislý střed vůči okolním prvkům. Na křížek lehce klepněte průrazníkem, aby se vrták nezakutálel po omítce, a pak vrtejte podle zvoleného materiálu tak, jak jste si připravili v předchozím kroku. Otvor vyčistěte, vložte vhodnou hmoždinku a vyzkoušejte si nasucho, že šroub jde volně, protože pokud se kouše hned, po dotažení vám stáhne tělo schránky do křiva. Před definitivním zavěšením naneste na styčné plochy tenký proužek neutrálního silikonu, který omezí zatékání a vibrace, ale ponechá možnost schránku v budoucnu sejmout. Přidržte schránku ve dvou, jeden ji přikládá a drží ve svislici a druhý postupně dotahuje šrouby křížem, protože nerovnoměrné dotažení je nejčastější příčinou křivého osazení. Jakmile drží, zavřete dvířka a sledujte spáry, měly by být rovnoměrné a dvířka by neměla drhnout o rám ani o stěnu, případně si pomozte tenkými podložkami pod některé body. Zkontrolujte, že jmenovka je čitelná z veřejného prostoru a že zvonek, kamerka či čtečka nejsou zastíněné okrajem schránky. Vyzkoušejte klíč nebo kód, namažte lehce panty a zámek, a udělejte několik zkušebních vhozů obálek i menšího balíčku, který se běžně doručuje. Pokud montujete na plot, pohlídejte, aby překážky typu šikmé výztuhy nebo drátěné oko nepřekážely v přiložení zadní stěny, někdy pomůže podložka z plastu nebo pás oceli. V případě, že má schránka stříšku, dotěsněte její spoje a přerušené hrany, protože právě tudy se po letech dostává voda a způsobí rez nebo bobtnání dřevěných částí. Na závěr přeleštěte viditelné plochy, setřete přebytek silikonu a uložte si náhradní klíče a návod, abyste za rok věděli, jaký typ zámku a jakou barvu jste použili.
Aby schránka sloužila dlouhé roky, je potřeba jí věnovat pár minut péče každou sezónu a reagovat na drobné potíže dřív, než se promění v závady. Jednou za čas zkontrolujte dotažení šroubů, promažte panty a zámek, vyčistěte odtokové otvory a obnovte těsnění, protože právě tyto detaily rozhodují o tichém chodu, suchých zásilkách a odolnosti proti zlodějům. Pokud se objeví rez nebo odlupující se lak, očistěte místo jemným brusným papírem a přestříkněte retušovací barvou, u nerezu naopak stačí čisticí pasta a měkký hadřík. U zateplené fasády hlídejte případné praskliny kolem distancí a podle potřeby je dotmelte, aby do izolace nezatékalo a aby se schránka pod zatížením nehoupala. Když dvířka klepou, přidejte filcové dorazy nebo malý proužek gumy a upravte zarážky tak, aby se zavřela jistě, ale bez rámusu, což oceníte hlavně v noci. Proti nenechavcům pomůže kvalitní zámek, pevné nýty bez přístupu zvenku a poloha v dosahu pohledu, případně i levná kamera nebo sdílené osvětlení u vchodu. V oblastech se slaným vzduchem nebo u rušných silnic počítejte s častějším mytím, které odstraní usazený prach a sůl, jež zkracují životnost povrchů. Jmenovku pište kontrastně a čistě, ideálně ji vložte pod průhlednou krytku, a když měníte jména nájemníků, dělejte to naráz, ať se doručovatel neztrácí. Se sousedy si ujasněte pravidla pro schránkovou sestavu, volné reklamní materiály a úklid podložek, protože sdílený prostor volá po jednoduchých dohodách. Pokud bydlíte na místě s častými lijáky, zvažte doplnění malé stříšky nebo přemístění schránky o pár centimetrů níž či dál od okraje zdi, kde se tvoří proudy vody. Na zimu promázněte zámek přípravkem odpuzujícím vodu, a pokud zamrzne, nepoužívejte hrubou sílu, spíše klíč jemně zahřejte v ruce nebo použijte odmrazovač na zámky. Jednou ročně si udělejte minikontrolu šroubů, těsnění a roviny, protože včasné dotažení a drobná oprava prodlužují servisní intervaly a šetří nervy i peníze.
Autor: Martina Dvořáková
