Jak udělat poštovní schránku?
Postavit si vlastní poštovní schránku je překvapivě příjemný kutilský projekt, který spojí funkčnost, estetiku a kousek osobního podpisu u vašich dveří. Stačí pár promyšlených kroků, trochu trpělivosti a několik levných materiálů, a získáte schránku, která opravdu vydrží. V následujících odstavcích projdeme umístění, materiály, návrh, samotnou výrobu i montáž tak, abyste se vyhnuli typickým chybám a měli z výsledku radost každý den. Ať už dáte přednost dřevu, oceli, nebo moderním kompozitům, naučíte se postup, který jde přizpůsobit vašemu stylu i rozpočtu.
Nejdřív vyberte umístění tak, aby k němu doručovatel snadno došel a nemusel otevírat branku či obcházet překážky; pohodlná dostupnost zvenčí je vždy zásadní. Přemýšlejte o přístupnosti po celý rok, tedy i v zimě se sněhem, po dešti s blátem a při letních horkách, kdy kovové části mohou pálit. Berte v potaz vítr, déšť i přímé slunce a snažte se schránku chránit přirozeným přesahem střechy, okapu nebo malou stříškou, aby zásilky nevlhly. Důležitá je i viditelnost a jednoznačné označení jménem a číslem popisným, protože špatně čitelná schránka je pro doručovatele zbytečná hádanka. Výšku volte tak, aby otvor pro vhoz byl přibližně v úrovni hrudníku dospělého člověka a aby se klapka otevírala bez narážení do zrcadel, zábradlí nebo klik. Než začnete vrtat, ověřte si místní pravidla a doporučení vaší pošty a SVJ či obce, aby rozměry, výška i způsob montáže odpovídaly tomu, co doručovatelé očekávají. Pokud schránku montujete na plot, zkontrolujte, že po jeho vnější straně nevedou kabely, a že tloušťka prken dovolí spolehlivé ukotvení šroubů. U rodinných domů bývá praktické umístit schránku blízko branky směrem do ulice, u bytových domů je často lepší interiér zádveří s domovním zvonkem a zvětšeným vhozem. Myslete i na prostor pro noviny a menší balíčky, aby se nezkřivily v polovině a neničily obsah při vytahování.
Na materiálu záleží víc, než se zdá, protože určuje trvanlivost, údržbu i to, jak schránka zestárne. Dřevo je teplé, snadno opracovatelné a krásně patinuje, jen musíte počítat s impregnací, lazurou a občasnou obnovou nátěru. Ocel je pevná a bezpečná, ale vyžaduje důslednou antikorozní ochranu, zatímco hliník nerezaví a je lehký, jen se hůře svařuje v domácích podmínkách. Plast a kompozity lákají nulovou údržbou, pozor ale na levné směsi, které křehnou na mrazu nebo blednou na ostrém slunci. Skvělým kompromisem je kombinace: například dřevěné tělo s kovovým rámem vhozu a ocelovými panty, čímž spojíte vzhled i odolnost. Z nářadí budete potřebovat pilu (ruční, pokosovou nebo přímočarou), vrtačku s kvalitními vrtáky do dřeva i kovu, šroubovák, svěrky, brusný papír, metr, úhelník a případně nýtovací kleště. Pokud jde o bezpečnost, pracujte s brýlemi, rukavicemi a pevným upnutím obrobku, protože malý projekt svádí k lehkovážnosti, ale prsty máte jen jedny. U lepidel a tmelů hledejte označení pro exteriér a odolnost vůči vodě D3 či D4, u kovů zvažte zinkový sprej na řezy a spoje. Těsnění klapky a dvířek vyřeší samolepicí EPDM páska, která zároveň utiší bouchání a zlepší vodotěsnost. Na závěr si připravte i drobnosti jako štítek se jménem, průhledné okénko v rámu a jednoduchý cylindrický zámek se dvěma klíči.
Než sáhnete po pile, udělejte si jednoduchý náčrt s rozpisem dílců, směrem vláken a s rezervou na broušení i lak. Rozměry volte tak, aby vhoz bez mačkání pojal běžnou korespondenci A5 až C5 a aby tělo schránky zvládlo dopisy i tenčí katalog, přičemž malá rezerva vám ušetří mnoho zloby. Vhoz může být nahoře, vpředu nebo z boku; horní vhoz lépe chrání před deštěm, čelní se pohodlněji používá, boční šetří prostor v úzkých uličkách. Klapka vhozu by měla mít přesah a magnet či pružinu, aby se sama zavírala a nezvala dovnitř vodu ani hmyz. Do dna navrhněte odtokové otvory a lehký sklon k odtoku, vodě pomůžete i tenkou distanční podložkou, která oddálí dno od stěny nebo sloupku. Vnitřní přepážka nebo mělký košík zadrží poštu, aby při otevření dvířek nevypadla; praktická je i měkká dorazová podložka. Dvířka navrhněte s panty na chráněné straně a s omezovačem otevření, aby si při větru nenatloukla hranu. Zámek postačí jednoduchý, důležitější je slušné usazení protikusu a možnost jemného seřízení, protože dřevo a zdivo pracují. Pokud chcete jmenovku, počítejte s osvětlením z ulice a neumisťujte ji do trasy stékající vody, aby nezůstávala zakalená. Celkový vzhled sjednotíte motivem z vašich dveří nebo plotu: profilace, barva, kování i šrouby mohou hrát ve stejné tónině.
Začněte vyřezáním bočnic, dna, víka a zadní stěny podle výkresu, dílce si hned popište tužkou a označte směr vláken. Hrany zlehka srazte brusným papírem, aby se nátěr lépe chytal a spoje vypadaly čistěji. Krabici nejprve poskládejte na sucho a zkontrolujte pravé úhly úhelníkem, teprve potom lepte a stáhněte svěrkami, případně pojistěte vruty se zápustnou hlavou. Vhoz vyřízněte přímočarou pilou a doplňte rámeček, horní hrana vhozu má mít malý okapový nos, aby voda netekla dovnitř. Dvířka vyřízněte z čelní stěny nebo připravte samostatně, osazujte je panty s průběžnou oskou či dvěma samostatnými panty a nechte 2–3 mm vůli po obvodu. Před definitivní montáží proveďte „suchou zkoušku“, tedy celé sestavení nasucho na vruty či svěrky, abyste ověřili lícování, vůle dvířek a plynulost klapky. Až potom instalujte zámek, protikus přesně vymezte papírovými podložkami a dvířka seřiďte, aby doléhala bez kroucení. Do dna vyvrtejte dva až tři odtokové otvory výše od hrany, hrany otvorů zaoblete a vnitřek přelakujte, aby se vlhkost nedržela ve vláknech. U plechové varianty si dílce nastříhejte nůžkami na plech, ohněte na hraně stolu přes hoblovku, spoje nýtujte a přelepte tmelem, aby byly vodotěsné. Hrany plechu vždy začistěte pilníkem a přetřete zinkovým sprejem, čímž výrazně prodloužíte životnost proti korozi. Plastové díly nespojovat kyanoakrylátovým lepidlem, ale polyuretanovým nebo epoxidovým, jinak může plast křehnout a praskat. V této fázi dodejte detaily: magnety na klapku, tiché dorazy, průhledné okénko, jmenovku a případnou stříšku, která zakryje spáru mezi schránkou a zdí.
K montáži na zeď si připravte šablonu s roztečí otvorů, vyznačte si polohu bublinkovou vodováhou a předvrtejte menším vrtákem, ať vám hmoždinka nepraskne omítku. Na zeď používejte hmoždinky a šrouby odpovídající materiálu podkladu a dávejte pozor na skryté rozvody, protože chybný vrt bolí víc než zpožděná pošta. Na sloupek použijte pásky nebo objímky, mezi zadní stěnu a sloupek vložte distanční podložky, aby vzduch mohl pod schránkou proudit a dno rychleji vysychalo. Schránku seřiďte do roviny i s ohledem na sklon vhozu, po dotažení šroubů znovu vyzkoušejte klapku, aby nikde nedřela. Spáru mezi schránkou a zdí zakryjte malou lištou nebo pružným tmelem, tím omezíte zatékání i hnízdění hmyzu v dutině za schránkou. Jmenovku vytiskněte kontrastně a voděodolně, ideálně laminujte nebo vložte za průhledné okno, ať zůstane čitelná i po letech. Povrch jednou ročně omyjte mýdlovou vodou, u dřeva obnovte lazuru, u kovu zkontrolujte škrábance a přetřete je barvou, aby nezačala rez. Zámek dvakrát do roka zakápněte grafitovým olejem, klíče nedobrušujte násilím a těsnění klapky vyměňte, jakmile ztvrdne. V zimě odklízejte sníh před schránkou, aby se k ní dalo bezpečně dojít, a v létě myslete na to, že černé povrchy se přehřívají a mohou křivit plastové díly. Pokud máte obavy o bezpečnost, přidejte skryté zesílení dvířek a masivnější protikus zámku, případně malý alarmový kontakt napojený na domácí systém. Ať už je vaše schránka minimalistická nebo zdobená, když respektuje prostředí, dobře těsní a snadno se používá, bude sloužit dlouhé roky a budit přesně ten dojem, jaký chcete.
Autor: Lenka Kostková
