Jak utáhnout kuchyňskou vodovodní baterii?
Volná kuchyňská baterie je nepříjemná už jen tím, jak při každém otočení páky cuká celou deskou a rozkmitá dřez jako gong, ale naštěstí to většinou není na výměnu celé armatury, jen na poctivé dotažení. Než se do práce pustíte, počítejte s tím, že všechno důležité se odehrává pod linkou, v úzkém prostoru a často poslepu, takže trpělivost je stejně důležitá jako klíč. Cílem je stáhnout tělo baterie k desce rovnoměrně tak, aby se neopřela jen o jednu hranu, ale seděla po celé ploše těsnění. Ať už máte dřez nerezový, kompozitní nebo kamennou desku, princip je vždy podobný, liší se jen použité uchycení a přístup k matici.
Na začátku si připravte nástroje a prostor: hodí se lavor nebo miska, starý ručník do skříňky, čelovka nebo baterka, mobil na fotku pro orientaci, nastavitelný klíč, dlouhý dřezový klíč („basin wrench“) a pokud máte výsuvnou spršku, i páska na stažení protizávaží. Vyprázdněte skříňku, abyste měli volné ruce a kolena, položte ručník, ať nešpiníte a máte měkčí podložku, a pod uzávěry vody dejte misku pro případný kapánek. Zavřete rohové ventily teplé i studené, poté krátce otevřete baterii nahoře, abyste uvolnili tlak a vypustili zbytek vody z hadic. Pokud má vaše baterie výsuvnou spršku, sejměte protizávaží z hadice, ať s ní můžete volně manipulovat, případně si hadici provizorně přichyťte, aby se nezamotávala. Nasaďte si čelovku a udělejte fotku spodní strany uchycení, až budete ležet na zádech, snímek vám ukáže, co hmatáte. Těsně před utažením si nanečisto srovnejte tělo baterie shora do ideální polohy – rovnoběžně s hranou dřezu nebo podle spáry obkladu – a pamatujte si orientační „nulu“, k níž se po dotažení vrátíte. Při jakékoli manipulaci dejte pozor, abyste hadice netočili kolem vlastní osy; kroucení se pozná tak, že baterie „pruží“ i po dotažení.
Každá baterie je chycená jinak, ale rozpoznání systému vám ušetří sílu i nervy. Nejběžnější je spodní uchycení: kovový třmen do tvaru U nebo podkova a velká matice, která třmen přitahuje k desce, někdy s mezikusem – kruhovou podložkou. U levnějších armatur může být matice plastová se šestihranem, u robustnějších kovová vysoká matice, do níž se lépe opírá dřezový klíč. Existují i „top-mount“ systémy, kde se dotahuje shora pomocí speciálního šroubu mezi tělem baterie a krycí růžicí, typické pro některé značky a tenké kamenné desky. U většiny pákových jednobodových baterií je otvor jediný, dvouotvorové retro baterie používají dvě průchodky a dvě matice, což znamená dotahovat symetricky. U výsuvných sprch přibývá navlečená hadice a protizávaží; místem tření bývá otvor v dřezu – kontrolujte, zda hadice běhá hladce. Poznat, co přesně máte, jde nejlépe tak, že si spodní stranu prohlédnete prsty a mobilem, určíte počet matic a tvar třmenu, a podle toho zvolíte klíč a směr přístupu. Když tápete, hledejte na těle značku a model – někdy je gravírována zezadu u páky.
Shora si srovnejte baterii do finální orientace, zkontrolujte, že mezi tělem a deskou sedí gumové či vláknité těsnění bez přiskřípnuté hrany a že tělo neviklá na oku hadic. Zespodu nejprve dotahujte rukou: prsty přitáhněte matici nadoraz, ať si sedne třmen i podložky, teprve potom přejděte na klíč. Dřezový klíč nasaďte tak, aby zabíral co nejvíc plochy matice, a dotahujte po malých krocích – čtvrt otáčky, pauza, zkontrolovat shora polohu, případně zlehka pootočit tělem a znovu čtvrt otáčky. U dvou matic dotahujte střídavě, jako kola na autě: pár tahů na levé, pár na pravé, baterie si sedne rovně a těsnění se nestlačí šikmo. Všímáte-li si, že se deska dřezu (hlavně tenký nerez) prohýbá, vložte mezi třmen a desku velkou nerezovou podložku nebo výztužnou ploténku, tlak se rozloží a dotažení bude jistější. V bodech, kde těsnění dosedá na strukturovaný kámen nebo dřevodekor, pomáhá tenký prstenec sanitárního silikonu – jen kolem vnější hrany, aby těsnění lépe dosedlo; přebytek setřete až po zkoušce těsnosti. Finální moment „tak akorát“ poznáte podle toho, že rukou už s baterií neotočíte a těsnění je stlačené rovnoměrně, ale deska se nedeformuje.
Když matice nejde, nesilte ji hned naplno: často pomůže uvolnit napětí třmenu tím, že o půl otáčky povolíte a znovu dotáhnete, rezavé závity se „probudí“. V těsném prostoru pracujte nástroji, které tam patří – dřezový klíč s kloubem, ráčna s dlouhým bitem do duté matice, případně pásový klíč; improvizovaný hasák často sklouzne a strhne hrany. Když se protáčí závitová tyč spolu s maticí, držte shora tělo baterie pevně v ruce nebo si pomozte dřevěným klínkem proti pootočení, ocelový klín nepoužívejte, ať neodřete chrom. U tenkých nerezových dřezů, které „pruží“, pomůže přidat výztužný plech nebo dřevěnou podložku zespoda, baterie pak nekývá deskou, ale opírá se o tvrdou plochu. Jestli baterie i po dotažení stále „chodí“, bývá viníkem unavené nebo zvlněné těsnění; stojí pár korun, výměna je rychlá a výsledek lepší než nekonečné přetahování. Nikdy nepřetahujte tak, aby se gumové těsnění vyvalilo nebo aby šla deska do sedla – zničíte těsnění i dosedací plochu a kývání se vrátí ještě horší. Po dokončení nezapomeňte vrátit protizávaží na hadici spršky do výšky, kde hadice volně jezdí, obvykle pár centimetrů pod spodní hranou sifonu.
Oživení je stejně důležité jako utažení: pomalu otevřete rohové ventily, ať tlak nenakopne ztuhlé spoje, a nahoře nechte chvíli téct vlažnou vodu, aby se hadice odvzdušnily. Zkontrolujte suchým papírem každé spojení i okolí základny baterie – papír hned prozradí i mikrokapky, které okem nevidíte. Zatlačte rukou shora do pákové části a zkuste baterii pootočit; když drží a papír zůstává suchý, máte hotovo. Přebytečný silikon setřete po deseti až patnácti minutách, kdy zavadne a nešmouhuje, šev bude čistý. Po 24 hodinách se ještě jednou vraťte a zkuste matici o chloupek doladit; materiály si „sednou“ a čtvrt otáčky navíc bývá tak akorát rozdíl mezi „drží“ a „drží navždy“. Dobrým pravidlem je kontrolovat utažení při každé větší údržbě dřezu, třeba když čistíte sifon – jakmile si všimnete, že páka při prudkém otevření vody cukne, je čas na čtvrt otáčky klíčem. A nakonec si nechte v sáčku uloženy fotka spodního uchycení, náhradní těsnění a poznámka o použitém klíči – příště bude utažení dvouminutová rutina místo hodinového gymnastického čísla pod linkou.
Autor: Lenka Kostková
