Jak velký žlab do sprchového koutu?
Vybrat správně velký sprchový žlab není jen o centimetrech, ale o tom, jak chcete, aby se vaše koupelna chovala každý den. Délka žlabu, jeho průtok, stavební výška a zvolená dlažba se navzájem ovlivňují a určují, zda bude sprchování pohodlné, tiché a bez louží. Nejdřív si ujasněte, jestli chcete bezbariérový vstup, minimalistický vzhled a vysoký průtok, nebo spíš rozumný kompromis – a podle toho vybírejte délku, průtočnost a konstrukční parametry. V následujících odstavcích projdeme klíčové otázky tak, aby z velikosti žlabu nebyla loterie, ale jistota.
Délka žlabu rozhoduje o tom, jak se voda sbírá a jak bude vypadat rozvržení dlažby. Orientačně platí, že žlab u stěny by měl pokrývat 80–100 % šířky sprchového koutu, aby voda neměla kam utíkat. Pokud má kout 120 cm, je rozumné mířit na žlab 100–120 cm; u centrálního umístění může být kratší, jenže pak musíte počítat se dvěma spády a pečlivým řezáním. Velkoformátová dlažba snese delší žlab, protože minimalizujete diagonální řezy a udržíte vizuální klid. U mozaiky lze použít i kratší žlab a rozdělit plochu do čtyř spádů, což je ovšem více spár a více údržby. Praktické pravidlo: pokud nechcete komplikované spádování, berte žlab co nejdelší, aby sbíral vodu z celé hrany sprchy. Dávejte pozor na instalační délku – rošt dlouhý 100 cm neznamená otvor 100 cm, protože těleso mívá příruby a koncovky. U vstupu do sprchy dává smysl volit delší kus, aby voda nepřetékala do suché zóny a netvořily se mapy před dveřmi. Některé značky nabízejí zkracovatelné profily, jinde vybíráte z pevně daných délek, proto si předem ověřte modulární možnosti. Nakonec myslete i na servis: delší rošt znamená delší přístup k čištění, což v praxi oceníte.
Druhým klíčem je průtok, tedy kolik litrů za minutu žlab bezpečně odvede. Běžná ruční sprcha dává přibližně 8–12 l/min, velká hlavová klidně 12–20 l/min, a dešťové sety umí i víc. Sifony u žlabů mívají nominálně 30–60 l/min, ale to platí při ideálním spádu, čistém košíku a bez zanesení mřížky. Máte-li dvě sprchy běžící současně, sčítejte průtoky a zvažte rezervu, jinak se při delším sprchování objeví voda i mimo kout. Tichému provozu pomáhá větší průměr potrubí a plynulé odbočky místo ostrých kolen, které brzdí proudění. Na papíře to vypadá snadno, skutečnost se však láme na detailech jako výška vodního sloupce v sifonu a propustnost roštu. Bezpečná volba je brát žlab se skutečně změřeným průtokem alespoň o 30 % vyšším, než je součet vašich sprch. Když si nejste jistí, udělejte doma jednoduchý test: během minuty nalijte do koutu 15–20 litrů a sledujte, zda se netvoří „jezero“. Důležitá je také zápachová uzávěra; nízké varianty v podlaze mohou při dlouhém nevětrání vysychat, pomůže suchá membrána jako záloha. Pravidelně čistěte košík na vlasy a rošt – i perfektní žlab bez údržby ztrácí výkon a začne zlobit v ten nejméně vhodný okamžik.
I nejlepší žlab selže, když mu nepomůžete správnou stavební výškou a spádem. Zkontrolujte, kolik máte k dispozici milimetrů od nosné desky po hotovou dlažbu, a porovnejte to s konstrukční výškou žlabu i sifonu. Při rekonstrukcích panelových bytů se často vejde jen nízkoprofilová varianta s horizontálním odtokem, kde záleží na každém milimetru. V novostavbě lze sáhnout po robustnějším těle, které bývá stabilnější a tišší, a současně umožní pohodlný spád okolo 2 % ke žlabu. Spád ale není jen číslo: musí být plynulý bez lomů, jinak u velkoformátové dlažby zůstanou „loužičky“ v místech drobných vln. Příruba žlabu se musí napojit do hydroizolační stěrky přes těsnicí manžetu, jinak voda najde cestu do podlahy a následně k sousedům. Přechod roštu a dlažby vyžaduje přesné srovnání výšky lepidla, aby rošt nelícoval pod nebo nad dlaždici a nezachytával okraje. Na sestavě beton–izolace–lepidlo–dlažba nešetřete časem ani pečlivostí, právě zde vzniká většina reklamačních problémů. Myslete i na revizní přístup: filtr a sifon by měly jít vyjmout shora bez bourání obkladu. A nakonec – před obkladem žlab znovu pečlivě chraňte, stavební prach a zbytky malty jsou pro sifony to, co písek pro ložiska.
Místo žlabu v koutě zásadně ovlivní každodenní komfort i nároky na údržbu. U stěny získáte jednoduchý jednosměrný spád a čistou plochu, což výborně funguje s velkoformátovou dlažbou a minimalistickým vzhledem. U vstupu může žlab pracovat jako „zarážka“ vody a pomoci bezprahovému řešení, musí však přesně lícovat s prahem či skleněným profilem. U centrálního umístění vypadají rošty efektně, jenže znamenají čtyři spády a více řezů, což přidává práci i spár. Rohový žlab bývá řešením v malých koupelnách, ale zpravidla je kratší a mívá nižší průtočnost. Pokud chcete minimum údržby a nejméně spár, dejte žlab ke stěně po celé šířce sprchy a spádujte k němu celou plochu. V rodinách s dětmi nebo při otevřeném sprchování oceníte u vstupu rošt, který chytne kapky ještě před únikem do suché zóny. Kdo sprchový kout používá i k mytí domácích mazlíčků, uvítá delší sběrnou hranu, aby voda neodtékala směrem ke dveřím. U skleněných zástěn pohlídejte polohu kotev a profilů, ať nekolidují s tělem žlabu a přírubou. Před rozhodnutím si naskicujte spády a řezy dlaždic – minuta plánování tady šetří hodiny práce a nervů.
Konečně přichází materiál a vzhled, které z žlabu dělají buď nenápadného pomocníka, nebo designový akcent. Nejuniverzálnější je broušená nerez s kvalitní PVD úpravou, která odolá chemii, škrábancům i vodnímu kameni a dobře se čistí. Chcete-li sladit s černými bateriemi, hledejte výrobcem testovanou povrchovou úpravu, nikoli pouhý lak, který se časem odře. Skrytý „tile-in“ rošt, do něhož vlepujete kousek dlažby, dává minimalistický vzhled, ale vyžaduje přesný řez i pečlivé spády, aby voda nezůstávala na hraně. Dírkované a štěrbinové rošty se liší chováním při zachytávání vlasů; jemná štěrbina vypadá elegantně, zato vyžaduje častější čištění. Vyžádejte si servisní schéma: vyjímatelný košík na vlasy, klíček k roštu a dostupné náhradní díly jsou maličkosti, které po letech rozhodnou o spokojenosti. U dlažeb s výraznou strukturou je praktický rošt se svislým nasáváním, abyste při vyjímání neškrábali hrany. Přemýšlejte i o akustice – masivnější rošt méně cinká, když po něm přejedete sprchovou hlavicí nebo patou. Pokud řešíte rozpočet, vyplatí se investovat do robustního těla a klidně zvolit jednodušší rošt, protože tělo nevyměníte, zatímco rošt lze kdykoli upgradovat. Dlouhá záruka a dostupný servis v místě bydliště jsou poslední filtry, které často rozhodnou, který žlab nakonec skončí ve vaší koupelně.
Autor: Martina Dvořáková
