Nechceme vás v tomto článku okouzlovat nějakými designovými novinkami a přesvědčovat vás, že nejlepší kuchyně je černá. Spíše naopak. Chceme vám jen ukázat, jak lidé vařili a jedli ve středověku a proč kuchyň té doby nosí přívlastek "černá".
Brzké středověké jednodušší domy měly otevřený oheň pod nejvyšším bodem budovy. Jelikož se tyto domy skládaly pouze z jedné místnosti, byla oblast kuchyně přibližně mezi vchodem a ohništěm. Namísto krbu a komína měly tyto přístřešky pouze díru ve střeše, kterou mohl unikat kouř.
Z toho vyplývá název černá kuchyně, protože všechno v ní bylo zakouřené a začmuzené. Po čase, když se v obydlích rozšířil komín, těžiště kuchyně se přesunulo ke zdi, a tak vznikaly první krby.
Ještě kolem 10. až 12. století se v evropských středověkých městech stále používalo ohniště s otevřeným ohněm uprostřed místnosti. V bohatých domácnostech se často přízemí používalo jako stáje, zatímco kuchyně byla v prvním patře.
V hradech a klášterech byly obytné a pracovní prostory oddělené. Kuchyně se někdy umístila do samostatné budovy, jenže pak už nemohla sloužit k vyhřívání obytných prostor. V některých hradech byly kuchyně uvnitř budovy určené pro obývání, ale služebníci byli přísně odděleni od šlechty. Měli dokonce vlastní kamenné točité schody, aby mohli šlechtě nosit do horních pater jídlo.
S příchodem komínů se ohniště přesunulo z prostředku místnosti k jedné ze stěn a stavěly se první krby z cihel a malty. Oheň se zapaloval v horní polovině konstrukce, klenba pod ní sloužila k uchovávání dřeva. Kotlíky vyrobené ze železa, bronzu nebo mědi se začaly používat místo keramických kvůli jednoduchosti používání.
Při dlouhodobém používání nádobí z mědi se však objevovaly nemoci - poškození jater, demence, křeče a chvění, což bylo způsobeno uvolňováním jedovatých látek z měděného nádobí. Z tohoto nádobí však většinou jedla jen šlechta, protože poddaní si ho nemohli dovolit. Proto se často v šlechtických rodech projevovala demence.
Středověké černé kuchyně zůstaly po dlouhou dobu běžné, obzvláště na venkovských statcích a obecně i u chudších lidí. Někde se dokonce používaly ještě do poloviny 20. století. Tyto domy totiž většinou neměly ani komíny, jen jakýsi krb s dřevěným krytem pokrytým hlínou, který sloužil na uzení masa. Kouř pak pronikal v podstatě celým domem, ohříval však horní patro a chránil dřevo před napadením škůdců.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu