Jaké byly počátky kuchyně a jaký byl její vývoj?
Kuchyni dnes bereme jako úplnou samozřejmost, ale nebylo tomu vždy tak. Není to tak dávno, co se tato místnost definitivně zdomácněla v našich příbytcích: Jak to tedy celé začalo?
Oheň dával život i chuť jídlu
Trošku jsme v titulku článku parafrázovali biblický výrok, který říká, že na začátku bylo slovo. Ale co se historie kuchyně týká, na začátku její historie byl opravdu oheň.
Zcela na začátku, když ještě kuchyň jako taková neexistovala, se vařilo na společném ohni. To se postupem času začalo stěhovat do prostředku obydlí, kde to přestávalo být kmenovou záležitostí a stávalo se to více soukromým.
V místech, kde to podnebí dovolovalo, mohl být oheň i součástí exteriéru, jako tomu bylo například v antickém Řecku. Byly zde převážně stavěny domy atriového typu, tedy s centrálním otevřeným prostorem, kde se v otevřeném vnitřním nádvoří nacházela kuchyně a jídelna.
Samostatné kuchyně měli například bohatí patricijové ve starověkém Římě. Ostatní, chudší občané, se museli spokojit s veřejnou jídelnou, kde se i vařilo.
Když ještě nebyl komín
I když kuchyně v šlechtických domech byly vybaveny celkem luxusně, stále měly jeden problém. V domech totiž ještě neexistoval komín, tak si můžete představit, jaké to muselo být, když kouř byl odváděn středem domu. Kuchyně proto nebyla absolutní součástí domu.
A přišel středověk
Starší středověké jednoduché domy měly otevřený oheň pod nejvyšším bodem budovy. Jelikož se tyto domy skládaly pouze z jedné místnosti, byla oblast kuchyně přibližně mezi vchodem a ohništěm. Jak jsme již zmínili, místo krbu a komínu měly tyto přístřešky pouze díru ve střeše, kterou mohl unikat kouř. Kromě vaření sloužil oheň též jako zdroj světla a tepla pro celou budovu.
Kuchyně v podstatě zůstala architektonickým pokrokem během středověku nedotčená, otevřený oheň byl stále i nadále jako jediná možnost ohřevu jídla. Evropské středověké kuchyně byly temné, zakouřené a špinavé od sazí, z čehož pochází název černá kuchyně.
Ještě kolem 10. až 12. století se v evropských středověkých městech stále používalo ohniště s otevřeným ohněm uprostřed místnosti. V bohatých domácnostech se často přízemí používalo jako stáje, zatímco kuchyně byla v prvním podlaží.
S příchodem komínů se ohniště přesunulo z prostředku místnosti k jedné ze stěn a začaly se stavět první krby z cihel a malty. Oheň se zapaloval v horní polovině konstrukce, klenba pod ní sloužila k uchovávání dřeva.
