z různých materiálů, mohou mít různé tvary i velikosti. Základní podmínkou u materiálu vegetačních nádob je, aby byl špatným vodičem tepla, protože kořenový systém rostlin nesmí trpět silným přehříváním na osluněné straně, a to zejména v letním období. Materiál by neměl být ani průhledný (sklo), jelikož přístup světla k substrátu způsobuje množení nežádoucích organismů a mikroorganismů (např. zelené řasy). Pěstební nádoby musejí mít ve spodní části jeden nebo více otvorů na odtok přebytečné zálivkové nebo dešťové vody. U přenosných se využívá miska na její zachycení, případně se menší pěstitelské květináče umisťují do větší dekorační nádoby (dvouplášťové nádoby) stejného tvaru s nepropustným dnem. Ve stabilních květináčích se využívá k zachycení přebytečné vody drenážní vrstva nebo se otvor nasměruje tak, aby voda odtékala mimo využívané plochy.
Při výběru přenosného květináče musíme přihlížet k manipulační možnosti a hmotnosti, kterou bude mít nádoba po naplnění substrátem a osazení rostlinami. Výběr podřizujeme i nosnosti plochy, kam nádobu umísťujeme, zvláště pokud jde o střechu nebo jinou nadzemní konstrukci a pokud nádobu umísťujeme v určitých místech. Tehdy je lepší umístit květináč nad nosné sloupy nebo již v projektové přípravě počítat s květináči a konstrukci přiměřeně posílit.
Stabilní květináče můžeme využít na místech, které chceme mít trvale osázené rostlinami snášející i naše zimní podmínky (střešní zahrady, terasy), případně jsou vhodné pro větší rostliny nebo skupiny květin v zimních zahradách. Vhodné jsou i na místě, kde plocha volné půdy na záhon by byla příliš malá nebo by ji ohrožoval intenzivní provoz. Výhodou stabilních květináčů a velkých pěstitelských van je jejich velikost a výška, která umožňuje dostatečnou hloubku vegetačního profilu, vyřešení odvádění přebytečné vláhy, ale i uložení automatického závlahového systému. Nepropustnost vnitřního prostoru se zajišťuje použitím hrubší (např. jezírkové) fólie.
Výsadbové nádoby jsou nejčastěji kruhové nebo oválné, mohou být vyšší i nižší: žardiniéry pro vícečetné nízké a středně vysoké rostliny, štíhlé i robustnější vázy a (labilní) amfory pro nízké rostliny jednoho druhu, nejlépe převislé přes okraj nádoby, nebo jednoduché kužely květináčů se silnějším okrajem. Nádoba rovnoměrně se rozšiřující směrem nahoru je totiž nejvhodnější při vybírání kořenové soustavy květiny při jejím nezbytném přesazování do většího prostoru. Pokud je hrdlo nádoby trochu zúžené, květina se z ní vybírá jen velmi těžko, takže květináč třeba rozbít, což je zejména u velkých keramických nádob škoda. Do silně zúžených vyšších keramických nádob nesázíme vyšší rostliny s košatou korunkou, neboť tato kombinace je nestabilní a rostliny se snadno převrátí. Oblíbeným tvarem květináčů je i obrácený jehlan, vycházející ze čtvercového půdorysu nádoby, který se dobře kombinuje ve skupinách.Využívá se u vyšších a prostornějších nádobách (např. dřevěných) pro solitérní rostliny větších rozměrů. Tvar výsadbové bedničky nebo květinového žlabu na výzdobu okenních parapetů, balkónových zábradlí nebo prostě na postavení ke stěně vychází z obdélníku. Rozměr květináče by měl být nejméně 20 × 20 cm (šířka x hloubka) a jeho ideální délka je 1 m. Při těchto rozměrech lze rostliny vysazovat do tzv.. trojsponu, a tak lze vytvořit dvě řady bohaté květinové výzdoby na balkony nebo okraje teras.
Hnědá barva se využívá i u dřevěných nádob, ačkoli zde lze využít i elegantní černou nebo bílou (případně i modrou či zelenou), neboť dřevěný materiál je třeba tak či tak chránit lazurou nebo barvou před vlhkostí. Moderními nezemitými barvami kovových nádob jsou šedé a stříbrné odstíny, které jsou pro tento materiál nejvhodnější, neboť odrážejí světlo, plech se (ačkoli dobrý vodič tepla) se až tak nepřehřívá.
V současnosti se na výrobu květináčů a pěstebních nádob využívají klasické i moderní materiály, proto je dobré znát jejich specifické vlastnosti, výhody a nevýhody a přizpůsobit jim výběr druhů a velikosti pěstovaných rostlin.
Květináče z vypalované hlíny mají stěny střední tloušťky a vyrábí se v neglazované i glazované formě. Nejlepší vlastnosti na pěstování má klasický porézní (neglazovaný) střep, neboť umožňuje kořenovému systému rostliny dýchat. Zároveň však zvyšuje spotřebu zálivkové vody, protože při zalévání vodu nasává i samotný keramický materiál. Navíc, voda zanechává na stěnách keramických květináčů charakteristické výkvěty - mapy (podle její mineralizace či tvrdosti), proto vícekrát použitý květináč je vhodné skrýt do větší glazované nádoby.Předností nádob z dvakrát vypalované hlíny je, že nejsou tak porézní a více chrání rostliny před chladem v zimě a úpalem v létě. Tento materiál můžeme bez poškození nechat venku i v našich zimních podmínkách, protože jeho malá nasákavost ho chrání před poškozením mrazem.
Nádoby ze dřeva - se vyrábějí nejčastěji svépomocí, z dřevěných latí, přičemž mohou mít tvar žlabu, sudu, velkého kbelíku nebo větší čtyřhranné nádoby s rovnými, případně zešikmenými stěnami. Výhodou tohoto materiálu je, že u nádob větších rozměrů lze jednoduchým způsobem vyrobit nožičky nebo spodní rám, popřípadě v horní části otvory nebo úchyty, které umožní snadnější manipulaci s vysazeným květináčem. Z hlediska tepelně izolačních vlastností je dřevo vhodným materiálem, ve vlhkém prostředí se však zejména měkké dřevo rychle rozkládá, a proto se musí opakovaně impregnovat a natírat vodovzdornými nátěry neškodnými pro rostliny. Před výsadbou je vhodné květináč ještě vyložit fólií, aby se trvale vlhký substrát oddělil od dřevěného pláště nádoby.
V poslední době jsou velmi oblíbené květináče z plastů, protože se vyznačují materiálovou, tvarovou a barevnou stálostí a malou hmotností. V nabídce jsou i klasické tvary velkých rozměrů (vhodné pro solitérní rostliny na terasy) - z keramiky by byly příliš těžké. Tento tenkostěnný materiál se vyrábí ve světle-i tmavohnědých barvách, přičemž světlý odstín je vhodný do teplejších oblastí, protože v létě odráží teplo, zatímco tmavý se hodí do chladných, protože akumuluje teplo.Nevýhodou květináčů z plastů je jejich neprodyšnost, takže kořenový systém rostliny v nich je mimořádně citlivý na přelití a snadno zahnívá, pokud přemokření substrátu trvá déle.
Celokovové sadbové nádoby mohou mít podobu pozinkovaného plechového kbelíku i měděného kotlíku nebo hrnce (s uchy). Stříbřité plechové nádoby jsou v současnosti velmi moderní, jsou vhodné do moderních interiérů i exteriérů. V případě starší nádoby může být problémem odtokový otvor, proto je vhodné využít ji jako vnější (voděodolný) obal na obyčejný hliněný květináč.Kovovou nádobu můžeme použít i na přímou výsadbu, ale kořenový systém rostliny je třeba chránit před přímým stykem s kovovým materiálem tak, že ho oddělíme fólií. Pokud použijeme dvě vrstvy - fólii a geotextilii, přičemž horní geotextilie oddělí substrát a sazenice od spodní fólie s drenážní vrstvou uvnitř, můžeme využít pro přímou výsadbu i kovovou nádobu bez odtokového otvoru.
Drátěné koše se využívají zejména na krátkodobé nebo příležitostné výsadby, sloužící nejčastěji jako závěsné aranžmá na lodžiích, pergolách, pod přístřeškem i v závětří vstupních prostorů.Lehké vzdušné koše se vystelou tvrzeným papírem, jutovinou nebo rašeliníkem, naplní substrátem a vysadí petúniemi nebo jinými bohatě kvetoucími květinami; upevněny do stropu a visící na háku a čtyř řetízcích, umožňují převislým květinám vytvořit osázenou květinovou kouli.
Materiálovou škálu květináčů doplňuje přírodní kámen. Jak výsadbu nádoby totiž lze využít i kamenná koryta a žlaby, používané dříve jako napajedla pro hospodářská zvířata. Výsadba květin jim vdechne život a nové uplatnění. Z kamene se podle historických barokních vzorů dělají i bohatě tvarované nádoby - vázy na podstavcích, které jsou vhodné do větších zahrad nebo na ozvláštnění vstupů. Tyto nádoby jsou tlustostěnné a těžké, dají se přemísťovat pouze prázdné. Na vybrané místo je klademe ještě před výsadbou prázdné, až potom je plníme substrátem a sázíme do nich rostliny. Jsou proto vhodné pro letničkové výsadby (které sezónně obměňujeme) nebo druhy, které mohou přezimovat venku (dřeviny, domácí sukulenty).
Na výrobu zejména větších květináčů se dá použít i železobetonová skořepina z pohledového betonu. Výhodou betonu je jeho pevnost, odolnost, dostupnost a možnost individuálního řešení tvaru pro konkrétní potřebu, nevýhodou je větší hmotnost nádoby. Z litého betonu můžeme vyrobit i žlaby nebo koryta inspirovaných kamennými, ale mohou být i větší, vybavené odtokovými otvory ve spodní části. Pokud má nádoba klasický obdélníkový tvar nebo se jedná o stabilní květináč, nemusí mít ani kovovou výztuž. Litý beton je nejlepší materiál na zhotovení stabilních květináčů, kde oceňujeme individuální tvar podle potřeby plochy a prostoru, jakož i možnost umístění odtokových otvorů při výrobě.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu