Lepidla pro lepení tepelných izolací na ploché střeše

Stabilizace tepelněizolačních desek na plochých střechách musí odolávat především sání větru, které je v okrajových a rohových zónách výrazně vyšší než v ploše. Podle technických podkladů se lepení využívá jako alternativa nebo doplněk k mechanickému kotvení a přitížení. Lepidlo zajišťuje trvalé spojení izolace s podkladem z asfaltových pásů nebo jiných konstrukčních vrstev a zároveň umožňuje lepení dalších vrstev izolace mezi sebou.

Správně dimenzovaná spotřeba a rozmístění lepidla vychází z výpočtu zatížení větrem dle ČSN EN 1991-1-4. Nedostatečné množství lepidla v kritických zónách střechy patří mezi časté příčiny odtržení izolačních vrstev a následných havárií střešního pláště. Lepení eliminuje tepelné mosty vznikající kolem kotev a zachovává celistvost parozábrany, protože nedochází k jejímu perforování.

Hlavní typy lepidel pro stabilizaci izolací

Pro lepení tepelných izolací na plochých střechách se používají tři základní skupiny lepidel. Polyuretanová lepidla za studena jsou dnes nejrozšířenější, dále se uplatňují oxidované asfalty nanášené za horka a asfaltová lepidla zpracovávaná za studena. Polyuretanová lepidla se dělí na pěnová s vyšší expanzí a gelová s nízkým vypěněním.

Asfalt za horka (například AOSI 95/35) vyžaduje zahřátí na 130–170 °C a pečlivou práci zejména při lepení polystyrenu. Asfaltová lepidla za studena se uplatňují spíše u specifických materiálů, například u pěnového skla. Volba typu lepidla musí vždy vycházet z kombinace materiálů vrstev, které mají být spojeny, a z požadavků na odolnost proti sání větru. Použití nevhodného lepidla snižuje dlouhodobou spolehlivost celé skladby střechy.

Polyuretanová pěnová lepidla jako nejčastější volba

Jednosložková polyuretanová pěnová lepidla vytvrzují vzdušnou vlhkostí a jsou určena pro trvalé přilepení desek z expandovaného a extrudovaného polystyrenu, PIR, PUR i minerální vlny. Mají vysokou přídržnost k savým i nesavým podkladům s výjimkou hladkých povrchů z polyetylénu a silikonu. Ověřená přídržnost byla prokázána zejména na asfaltových pásech s jemnozrnným nebo hrubozrnným posypem.

Lepidlo zároveň vyplňuje spáry mezi deskami a tím snižuje riziko vzniku tepelných mostů. Polyuretanová pěnová lepidla se stala standardem pro lepení izolací na plochých střechách díky snadné aplikaci za studena, dobré adhezi a možnosti vyrovnání drobných nerovností podkladu. Balení v pistolových kartuších o objemu 750 ml nebo ve větších tancích umožňují přizpůsobit technologii velikosti plochy.

Postup aplikace polyuretanových lepidel

Lepidlo se nanáší v souvislých pruzích o šířce přibližně 30 mm pomocí aplikační pistole. Vzdálenost pruhů se volí podle zatížení větrem v rozmezí 100 až 300 mm, přičemž v okrajových a rohových zónách se hustota zvyšuje. Dózu je nutné před použitím důkladně protřepat. Desky izolace se přikládají na čerstvé pruhy nejpozději do dvou minut a do 20 minut je možné korigovat jejich polohu a vyrovnávat povrch latí.

Následné práce na povrchu izolace jsou možné po dvou hodinách. Rozmístění a množství pruhů lepidla musí přesně odpovídat statickému výpočtu sání větru pro konkrétní objekt a kategorii terénu. Spotřeba jedné kartuše 750 ml se pohybuje od 5,5 do 14 m² podle zvolené hustoty pruhů.

Příprava podkladu a podmínky pro úspěšné lepení

Podklad musí být stabilní, suchý, zbavený nečistot, mastnoty a nesoudržných vrstev. Prašný povrch výrazně snižuje přídržnost. Teplotní rozmezí pro aplikaci se obvykle pohybuje od 5 °C do 35 °C (u některých výrobků od 0 °C). Při nižších teplotách se doporučuje temperovat dózu na 15–25 °C. Povrch se před lepením nevlhčí.

Desky se kladou těsně vedle sebe, u vícevrstvých skladeb se spáry překrývají. Pečlivá příprava podkladu a dodržení teplotních a časových limitů výrobce jsou rozhodující pro dosažení deklarované přídržnosti a dlouhodobé spolehlivosti lepeného spoje. Nevytvrzené lepidlo se odstraňuje speciálním čističem, vytvrzené pouze mechanicky.

Výhody lepení ve srovnání s jinými metodami stabilizace

Lepení polyuretanovými lepidly zamezuje vzniku tepelných mostů v ploše střechy a neperforuje podkladní vrstvy, čímž zvyšuje těsnost parozábrany. Aplikace probíhá bez prachu a s minimální hlučností. Oproti mechanickému kotvení není nutné řešit průchody hydroizolací. Ve srovnání s horkým asfaltem je práce bezpečnější a technologicky jednodušší.

Správně provedené lepení zajišťuje rovnoměrné přenesení zatížení sáním větru bez lokálních oslabených míst, která vznikají při nedostatečném kotvení. Kombinace lepení s doplňkovým kotvením v nejvíce zatížených zónách dále zvyšuje celkovou odolnost střešního pláště.

 

Autor: Martina Dvořáková
 

comments powered by Disqus


Podobné články