Nadměrná vlhkost zdiva může časem způsobit velké škody
Tvrdí se, že povodeň je horší než požár: dokud před ohněm utečeme, před vodou utéct je nemožné. Vlhkost ukrytá ve zdi rodinného domu sice nepůsobí tak dramaticky, ale je mnohem zákeřnější. Pokud se jí nezbavíme včas, může v konstrukci stavby způsobit závažné škody.
Přiměřený objem vody nebo vodních par ve stěnách stavby není chybou
Problémem je, když se vlhkost viditelně začne projevovat na povrchu stěn, což způsobuje erozi zdiva a porušení statiky stavby. Kromě toho se při odpařování vody spotřebuje velké množství tepelné energie, z toho důvodu stavební konstrukce jakoby ztrácela tepelně izolační vlastnosti.
Vlhkost je zároveň živnou půdou pro růst nebezpečných plísní: objekt se postupně stává neobyvatelným, čímž se snižuje jeho tržní hodnota. Proto je třeba co nejrychleji ze stavby odstranit vodu a zabránit jejímu dalšímu průniku.
Kudy voda proniká
Zemní vlhkost vzlíná kapilárami ze základů do obvodových stěn při absenci vodorovné izolace, zatímco srážková voda proniká trhlinami ve zdivu, netěsnými okny a vadným střešním oplechováním. V interiéru vzniká vlhkost primárně kondenzací vzdušné páry na chladných plochách v nevětraných kuchyních a koupelnách. Další rizika představují poškozené vodovodní a odpadní rozvody, netěsnící topná tělesa nebo agresivní komínový kondenzát. Komplexní ochrana objektu vyžaduje funkční hydroizolaci, účinné větrání a bezchybný stav všech instalací i střešního pláště.
Hlavní příčiny
Vlhkost v objektech zapříčiňují technické závady krytiny, rozvodů a oken, primárně však absentující či poškozená izolace základů v kombinaci s nedostatečným větráním a vytápěním. Ke vzniku přispívají konstrukční vady, stárnutí materiálů, změny hydrogeologických podmínek v podloží i přechod na sezónní užívání objektu způsobující kondenzaci par pod rosným bodem.
Účinná sanace vyžaduje kombinaci přímých metod, jako jsou vkládané izolace, chemické injektáže a elektromagnetické postupy, s metodami nepřímými. Ty zahrnují zejména vzduchové izolační systémy, drenážní odvodnění a aplikaci sanačních omítek.
Vložení mechanické izolace
Vkládání pevných izolací do proříznutého nebo vybouraného zdiva představuje nejúčinnější, ale stavebně invazivní metodu sanace vlhkosti. Cihelné konstrukce se řežou řetězovými pilami, smíšené zdivo kotoučovými či lanovými systémy pro následné vložení fólií a sklolaminátových desek.
Alternativu tvoří zarážení vlnitých nerezových plechů, které vyžaduje rovnou vodorovnou spáru a manipulační prostor jeden metr. U neprořezatelných stěn se izolace osazuje do postupně vybourávaných kapes o šířce maximálně jeden metr, které se následně dozdívají ostře pálenými cihlami. Tyto mechanické postupy garantují úplné přerušení vzlínání vody i za cenu vysoké pracnosti a zásahu do statiky.
Izolační chemické clony
Vodorovná izolace chemickou injektáží využívá tlakové plnění, volné napouštění nebo zmrazené tablety k vytvoření hydrofobní bariéry v navrtaném zdivu. Silikonové látky či expanzní pěny účinně blokují vzlínající i tlakovou vodu a slouží zároveň jako ochrana proti radonu.
Metoda je vhodná pro cihelné a smíšené zdivo s vlhkostí do 10 % a vyniká minimálním stavebním zásahem při zachování kompatibility s historickými materiály. Realizace vyžaduje vysokou odbornost a její životnost dosahuje 8 až 10 let, po nichž je nutné postup opakovat. Celý proces se zakončuje zaplněním vrtů maltou po úplné absorpci účinných směsí.
Vysoušení pomocí proudícího vzduchu
Vzduchové metody vysoušení zdiva fungují na principu oddělení zdroje vlhkosti od konstrukce pomocí větrané dutiny realizované formou štol, soklů, odvětrávaných podlah či anglických dvorků. Pro maximální efektivitu musí být vzduch přiváděn i odváděn přímo z exteriéru, přičemž podzemní kanálky vyžadují dodatečné odvodnění dna a propojení se sokly.
Tato technika dokáže snížit vlhkost materiálu maximálně o tři hmotnostní procenta a její využití je omezeno pouze na prostory bez klenutých konstrukcí a s nízkou hladinou podzemní vody. K nárazovému vysoušení po záplavách slouží specializované teplovzdušné ventilátory zajišťující nucenou cirkulaci vzduchu.
Autor: Martina Dvořáková
