Odvodnění plochých střech
Správné odvodnění plochých střech patří mezi nejdůležitější konstrukční opatření, které přímo ovlivňuje životnost celé střešní skladby i nosné konstrukce budovy. Ploché střechy se sklonem do pěti stupňů jsou náchylné k tvorbě stojaté vody, která dlouhodobě zatěžuje hydroizolaci, podporuje růst mikroorganismů a zvyšuje riziko průniku vlhkosti do interiéru. Podle odborných doporučení a praxe se minimální spád plochy doporučuje na úrovni jednoho procenta, optimálně tří procent, aby voda proudila k odvodňovacím prvkům bez vzniku kaluží. Úžlabí by mělo mít spád alespoň jedno procento.
Nedostatečné odvodnění vede k přetížení konstrukce, protože již sto milimetrů vodního sloupce znamená dodatečné zatížení sto kilogramů na metr čtvereční. Každá plochá střecha musí být navržena tak, aby dešťová voda byla spolehlivě a rychle odvedena, jinak hrozí vážné statické i hydroizolační poruchy. Návrh vychází z výpočtu odtoku podle vztahu Q r rovná se i krát A krát C, kde i představuje intenzitu deště 0,03 litru za sekundu na metr čtvereční platnou pro celé území České republiky.
Porovnejte aktuální ceny a dostupné rozměry odvodnění plochých střech online
Kategorie odvodňovacích prvků pro ploché střechy
Odvodňovací systém ploché střechy se skládá z několika specifických prvků, které se volí podle typu stavby, způsobu využití plochy a stavu konstrukce. Vpusti pro ploché střechy představují základní střešní vtoky pro vnitřní odvodnění a zajišťují gravitační nebo podtlakový odtok do svodného potrubí. Chrliče a pojistné přepady pro ploché střechy slouží k vnějšímu odvodnění skrze atiku nebo jako nouzové řešení při ucpání hlavního vtoku.
Terasové vpusti pro ploché střechy jsou určeny pro pochozí terasy a často disponují pochozími rošty i vyšší únosností. Balkonové vpusti pro ploché střechy se používají na menších plochách balkonů a lodžií, obvykle v menších dimenzích. Sanační vpusti pro ploché střechy umožňují spolehlivé napojení na stávající potrubí při rekonstrukcích díky jazýčkovému těsnění. Tyto prvky musí být dimenzovány podle skutečné odvodňované plochy a musí být vybaveny ochrannými koši proti zanášení nečistotami. Výběr konkrétního typu vždy závisí na skladbě střešního pláště a požadavcích na hydroizolační napojení.
Spádování plochy a zásady dimenzování odvodnění
Spádování střešní plochy tvoří základ funkčního odvodnění a musí být řešeno již ve fázi návrhu nosné konstrukce nebo pomocí spádových klínů z tepelné izolace. Norma ČSN 73 1901 sice nepředepisuje závazný minimální spád, avšak odborná praxe a výrobci hydroizolací doporučují alespoň jedno procento v ploše a jedno procento v úžlabí, aby se zabránilo tvorbě kaluží. Optimální hodnoty se pohybují kolem tří procent. Vtoky se umísťují do nejnižších bodů plochy ve vzdálenosti minimálně půl metru, lépe jednoho metru od atik a prostupů, maximální vzdálenost mezi vtoky nebo od rozvodí nesmí překročit patnáct metrů.
Pro každou vnitřně odvodňovanou střešní plochu je nutné navrhnout nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím, případně jeden vtok doplněný pojistným přepadem. Dimenzování vychází z výpočtu odtoku a kapacity jednotlivých vpustí uváděné výrobci podle ČSN EN 1253. Minimální doporučený průměr vtoku činí sedmdesát milimetrů, spolehlivější je sto milimetrů.
Vnitřní a vnější systémy, gravitační a podtlakové principy
Odvodnění plochých střech se realizuje vnitřně nebo vně budovy. Vnitřní systém využívá střešní vpusti napojené na svislé potrubí vedené dispozicí objektu a je typický pro většinu moderních staveb. Vnější systém odvádí vodu chrliči skrze atiku do svodů po fasádě a uplatňuje se zejména u menších objektů nebo technických staveb. Uvnitř gravitačního systému voda stéká samospádem a potrubí je dimenzováno na částečné plnění.
Podtlakové systémy využívají sifonový efekt, kdy se potrubí zcela zaplní a vzniká podtlak, což umožňuje menší průměry a menší počet vtoků. Podtlakové odvodnění je zvláště výhodné u velkých halových objektů nad patnáct set metrů čtverečních, protože snižuje počet svodů a prostorovou náročnost instalace. Gravitační systém zůstává standardem pro menší a střední plochy. Volba systému vždy zohledňuje velikost střechy, dispozici podlaží a možnosti vedení potrubí.
Napojení na hydroizolaci a kritická místa realizace
Nejspolehlivější napojení střešních vpustí na povlakovou hydroizolaci se dosahuje použitím průmyslově vyráběných prvků s integrovanou manžetou ze stejného materiálu, jaký tvoří hlavní hydroizolační vrstvu. Manžeta se svařuje nebo natavuje, čímž vzniká homogenní spoj. Alternativně se používá sevření hydroizolace mezi pevnou a volnou přírubu. Vtok musí být pevně kotven k nosné konstrukci a tepelně izolován proti kondenzaci a zamrzání.
U vytápěných objektů se doporučují elektricky vyhřívané vpusti se samoregulačním kabelem. Nejčastější příčinou poruch je chybné napojení hydroizolace na těleso vpusti nebo umístění vtoku příliš blízko atiky, kde nelze spolehlivě opracovat detaily. Při rekonstrukcích se osvědčují sanační vpusti s těsnicí manžetou, které se zasunují do stávajícího potrubí bez nutnosti jeho kompletní výměny. Všechny prostupy musí být řešeny systémově a kontrolovány zátopovou zkouškou.
Údržba, nouzové odvodnění a dlouhodobá spolehlivost systému
Dlouhodobá funkčnost odvodnění závisí na pravidelné údržbě a správném návrhu nouzových prvků. Ochranné koše vpustí je nutné čistit minimálně dvakrát ročně, ideálně na jaře a na podzim, aby se zabránilo zanesení listím a jinými nečistotami. Pojistné přepady a chrliče musí být umístěny v takové výšce, aby nedošlo k přetížení konstrukce ani k průniku vody do budovy přes střešní výlezy.
Doporučuje se navrhovat bezpečnostní přepad na všech plochých střechách. V zimním období hrozí zamrzání, proto se u kritických míst používají vyhřívané prvky. Bezpečnostní přepad nebo druhý nezávislý vtok představuje nezbytné pojistné opatření, které chrání konstrukci při ucpání hlavního odvodnění nebo při přívalových srážkách. Dodržování zásad uvedených v ČSN 73 1901 a ČSN 75 6760 spolu s pravidelnou kontrolou zajišťuje, že plochá střecha zůstane suchá a spolehlivá po celou dobu své životnosti.
Autor: Martina Dvořáková
