Šikmé střechy
Šikmá střecha je podle běžného stavebního třídění střecha se sklonem vnějšího povrchu větším než 5° a menším nebo rovným 45°. Nad touto hranicí se již hovoří o střeše strmé. Podle tvaru se rozlišují především střecha sedlová, pultová, valbová, polovalbová, stanová, mansardová a pilová. Sedlová střecha je u rodinných domů nejrozšířenější, protože je konstrukčně jednoduchá a dobře odvětratelná.
Pultová střecha má jedinou šikmou rovinu a uplatňuje se u moderních novostaveb i přístaveb. Valbová a polovalbová varianta snižuje účinek větru na štíty. Sklon a tvar střechy musí odpovídat klimatickým podmínkám, zvolené krytině i požadavku na využití podkroví. U nízkých sklonů 5–15° je výběr krytin omezený, u běžných sklonů 30–45° lze použít širokou škálu skládaných i plechových materiálů. Rozdělení podle rozpětí dále rozlišuje krovy do zhruba 12 m a vazníkové či rámové soustavy u větších rozponů.
-
Hledáte kvalitní šikmé střechy za rozumnou cenu? Podívejte se na aktuální nabídku!
Nosná konstrukce a tvary krovu
Nosná konstrukce přenáší vlastní tíhu pláště i zatížení sněhem, větrem a údržbou do svislých částí stavby. Nejčastější jsou dřevěné krovy z řeziva, dále sbíjené příhradové vazníky a lepené nosníky; méně často ocelové nebo železobetonové prvky. Klasický krov je tvarově pružný a při správné údržbě má dlouhou životnost, montáž je však časově náročnější a konstrukce je těžší. Vazníkové soustavy zrychlují výstavbu a hodí se zejména pro střední rozpětí.
Sedlová střecha vzniká spojením dvou šikmých rovin v hřebeni, valbová má zešikmené i štítové strany. Mansardová střecha umožňuje velmi prostorné obytné podkroví, ale je konstrukčně náročnější. Kvalita dřeva, správné kotvení a statický návrh podle sněhové a větrné oblasti rozhodují o bezpečnosti celé střechy. Tvar ovlivňuje i možnost využití podkroví: sedlová a mansardová střecha nabízejí více využitelného prostoru než pultová.
Skladba střešního pláště a větrání
Typická skladba šikmé střechy od exteriéru k interiéru zahrnuje krytinu, latě, kontralatě, pojistnou hydroizolaci, tepelnou izolaci, parozábranu a podhled. U větrané, takzvané studené střechy je mezi izolací a podkladní vrstvou větrací dutina. Teplá střecha tuto dutinu nemá. O volbě rozhoduje typ izolace a požadavek na odvod vlhkosti. Pojistná hydroizolace má být u dvouplášťové střechy difuzně otevřená, aby na jejím rubu nekondenzovala pára.
Větrací mezera musí být průběžná od okapu k hřebeni. Podle ČSN 73 1901 se u sklonu 25–45° požaduje mezera nejméně 40 mm a odpovídající otvory u okapu i hřebene. Nedostatečné odvětrání je jednou z nejčastějších příčin kondenzátu, plísní a poškození krovu. Detaily u komínů, střešních oken a úžlabí musí navázat na pojistnou hydroizolaci i na větrací mezeru, jinak vznikají místa zatékání.
Střešní krytiny a bezpečný sklon
Krytina odvádí srážky a chrání plášť před větrem, sněhem i prachem. Benefitem šikmé plochy je rychlý odtok vody, proto lze používat i maloformátové skládané prvky. Pálené keramické tašky patří k nejstarším průmyslovým krytinám; některé typy lze pokládat již od sklonu okolo 12°, běžný bezpečný sklon drážkových tašek je však vyšší.
Betonové tašky mají podobné požadavky, orientační životnost se uvádí desítky let. Plechové krytiny jsou lehké, zhruba kolem 5 kg/m², a systémově se používají od přibližně 14–15°. Asfaltové šindele se uplatňují od zhruba 12–18° podle systému. Bezpečný sklon konkrétní krytiny stanovuje výrobce a norma ČSN 73 1901; pod touto hodnotou je nutné doplnit zvýšená hydroizolační opatření. V horských a větrných polohách se doporučuje bezpečný sklon ještě zvýšit. Hmotnost krytiny ovlivňuje dimenzi krovu: pálené tašky mají objemovou hmotnost kolem 50 kg/m², proto patří mezi těžké krytiny.
Tepelná izolace a energetické požadavky
Šikmou střechou uniká významná část tepla, uvádí se až kolem 30 % energie z topného systému, u některých zdrojů i více. Izolace se provádí mezi krokvemi, pod krokvemi, nad krokvemi nebo kombinací těchto poloh. Nadkrokevní izolace omezuje tepelné mosty dřevěných prvků krovu. Nejčastěji se používají desky z minerální vlny, PIR či PUR pěny a foukaná celulóza. Minerální vlna dobře vyplní dutiny a zlepšuje i akustiku.
Podle ČSN 73 0540-2 se pro šikmou střechu se sklonem do 45° včetně uvádí požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla 0,24 W/(m²·K) a doporučená 0,16 W/(m²·K); pro pasivní stavby se cílí na 0,15 až 0,10 W/(m²·K). Bez souvislé parozábrany na interiérové straně a správné tloušťky izolace nelze splnit tepelnětechnické požadavky ani zabránit kondenzaci. Ekonomicky odůvodněná tloušťka v obytném podkroví se často uvádí kolem 30 cm ve dvou vrstvách; u nízkoenergetických domů bývá vyšší.
Odvodnění, údržba a typické poruchy
Šikmé střechy se obvykle odvodňují podokapními žlaby do vnějších svodů. Nejmenší podélný sklon žlabů a úžlabí se uvádí 0,5 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se zejména v podhorských oblastech nedoporučují, protože se v nich hromadí voda a sníh. Pravidelná údržba zahrnuje čištění žlabů a svodů, kontrolu krytiny po bouřkách, odstranění mechu a kontrolu větracích otvorů. Zanedbané žlaby vedou k přetékání na fasádu a k zatékání pod krytinu.
V sněhových oblastech je nutná protisněhová ochrana, protože padající sníh a led mohou poškodit majetek i ohrozit osoby. Životnost střechy neurčuje jen materiál krytiny, ale především kvalita detailů, pojistné hydroizolace a pravidelná kontrola nejméně dvakrát ročně. Častými vadami jsou špatně řešené prostupy, chybějící odvětrání a podceněná pojistná fólie. Opravy po neodborné montáži bývají výrazně dražší než správné provedení od začátku.
Autor: Lenka Kostková
