Jak na návrh a řešení komínového systému?
Komínový systém domu předem plánujeme s ohledem na výkon topného zařízení, samotný kotel a druh paliva, který se chystáme použít, protože všechny tyto komponenty jsou součástí jedné soustavy, která odvádí zdraví škodlivé spaliny z obytného prostoru do exteriéru.
Skladba komínového tělesa
Komín je svislá stavební konstrukce, která se skládá z komínového tělesa a průduchů s vybíracím a vymetacím otvorem a sopouchy. Konstrukce je ukončena hlavou. Průduchy, podle průřezu, mohou být kruhové, čtvercové a obdélníkové. Sopouch je otvor, kterým se připojuje topné zařízení k průduchům. Vybírací otvor slouží k vybírání sazí z nejspodnějších částí průduchů. Vymetacím otvorem se průduch vymetá. Komínová hlava aerodynamického tvaru má být vyrobena z nehořlavého materiálu, doporučená je například nerezavějící ocel. Známe jedno-a vícevrstvé komíny.
Standardní třívrstvý komín se skládá z vnitřní, střední a vnější vrstvy. Vnitřní vrstvu tvoří komínová vložka, která je odolná proti chemickým a mechanickým účinkům. Střední vrstva má zejména tepelně izolační funkci. Vnější vrstvou nazýváme i obvodový plášť, který první dvě vrstvy chrání, zvyšuje tepelněizolační schopnost komínu a také plní jeho statickou funkci. Při stavbě komínu upřednostníme takové materiály, které nejsou citlivé na vlhkost, např. plast, ušlechtilou ocel, nerez, keramiku, sklo a podobně.
Vyvarujme se osinkocementových trubek, které jsou nebezpečné a zdraví škodlivé, proto je zakázáno je používat. Na tepelnou izolaci komínu jsou vhodné materiály, které jsou odolné proti požárům (např. minerální vlna). Odborníci doporučují i moderní doplňkové materiály, jako jsou spárovací hmoty, silikony a zvláštní zdicí malty, které mají vysokou tepelnou odolnost a jsou vodotěsné. Obecným znakem kvality komínového systému je odolnost materiálu proti prudkým změnám teplot, kondenzačním kyselinám a korozi. Pokud budete dbát i na kvalitu výstavby a montáže, v celkovém výsledku získáte technickou bezporuchovost a odolnost komínu proti povětrnostním vlivům, jako jsou vichřice, dešťové smršti, sněhové kalamity, mráz a ostré sluneční záření, kterým je komín 24 hodin denně vystaven.
Správný odvod spalin dosáhnete vytvořením tzv. komínového tahu. Ten může být přirozený nebo umělý. Přirozený komínový tah vzniká rozdílem hustot mezi spalinami v komíně a venkovním vzduchem. Umělý komínový tah vzniká vložením spalinového ventilátoru do komínového tělesa.
Komínový systém plánujte včas
Návrh komínové soustavy provádí odborník, který odpovídá za celou projektovou dokumentaci odsouhlasenou posudkem revizního technika (kominík). Plán sestavují na základě přepočtu a musí vyhovovat právě platným normám a vyhláškám. Topný kotel, palivo a komín považujte za součást jedné soustavy, a proto jejich návrh společně zadejte jednomu specialistovi, který je povinen důsledně dodržovat státem určená pravidla a zásady. Například při projektování komínového tělesa se musí dodržovat minimální výústek nad šikmou a plochou střechou, která je stanovena podle vyhlášky č.. 575, která mění vyhlášku Ministerstva životního prostředí České republiky č.. 706/2002 Z. z. o zdrojích znečišťování ovzduší, o emisních limitech, o technických požadavcích a obecných podmínkách provozu, o seznamu znečišťujících látek, o kategorizaci zdrojů znečišťování ovzduší a o požadavcích zabezpečení rozptylu emisí znečišťujících látek ve znění pozdějších předpisů.
Rozdělení komínových průduchů podle průřezu
- úzké - s plochou průřezu do 40 000 mm2
- střední - s plochou průřezu nad 40 000 mm2
- široké - s plochou průřezu nad 202 500 mm2
Rozdělení komínových průduchů podle uspořádání
- průběžné
- poschoďové
- přehrazené se společným sběračem
- společné
V platných technických normách najdete také informace o umístění komínových a ventilačních průduchů, které není možné libovolně střídat. U úzkých a středních průduchů musí mít vybírací otvory minimální rozměry 120 × 150 mm a u průchozích průduchů 450 × 600 mm. Vymetací otvory musí splňovat kritérium minimální velikosti 120 × 250 mm a dno musí mít 800 až 1 200 mm nad podlahou. Cílem těchto pravidel je zajistit ochranu a bezpečnost lidí, technickou bezporuchovost a odolnost celé komínové konstrukce.
Stejně důležitým pravidlům podléhají následující kontroly, měření a odborné přezkušování komínů. První revize komínu, nutná při kolaudaci stavby, je platná jeden rok a obnovuje se pravidelně, jednou ročně. Její součástí je mimo jiné i takzvaná kouřová zkouška (zkouška těsnosti komínu). Po vložkování a pouzdrování komínu je třeba požádat osobu s odbornou způsobilostí o vystavení atestu, bez kterého plynař nemůže schválit zapojení jakéhokoliv plynového spotřebiče do komínu.
Zda je třeba topné těleso vyregulovat a nadstavit, zjistíte, pokud si necháte u komínářského mistra změřit spaliny. Na základě množství oxidu uhelnatého je zjištěno, zda probíhá dokonalé spalování. Pokud ne, servisní technik vám topné zařízení správně nastaví. Takové jednoduché měření vám zajistí úsporu paliva, a tedy i financí. U většiny rodinných domů (s vytápěním do 50 kW) platí, že kontrola a čištění komínu mají být realizovány u tuhého a kapalného paliva každé čtyři měsíce a u plynu jednou ročně, pokud je komín vyvložkovaný. Komínový systém jako celek významně ovlivňuje ekonomiku vytápění. Pokud má být efektivní, dodržujte několik zásadních pravidel. Návrh a řešení komínového systému realizujte na základě odborného přepočtu. Dbejte, aby byl komín plynotěsný a odolný proti spalinám. Úsporu paliva zajistíte tehdy, pokud je systém schopen rychle dosáhnout a udržovat požadovanou provozní teplotu. I díky těmto zásadám dosáhnete hospodárný způsob vytápění a zároveň si zajistíte optimální tepelnou pohodu ve vaší domácnosti.
Autor: Martina Dvořáková
