Jak se dělí betonové nosné konstrukce?
Historie
Začátek 19. století přinesl zásadní zlom ve vývoji architektury. Zemědělská společnost se mění na průmyslovou, od manufaktur se přechází k velkovýrobám. Tak vzniká potřeba výrobních objektů, které mají velké nečleněné prostory, vyšší počet podlaží a další prioritou se stává také rychlost výstavby. Proto je nutné hledat nové materiály, své uplatnění zde nachází v prvé řadě kovové konstrukce jako je litina, ocel a velkoplošné sklo. Začíná se zavádět použití cementu a betonu. Na konci 19. stol se u nás pokouší prosadit železobetonová konstrukce, ale zatím se jedná jen o drobnější stavby a samostatné části konstrukce. Teprve začátkem 20. stol. je železobeton více využíván a k jeho největšímu rozvoji dochází až po první světové válce. Ten souvisí s budováním samostatných pevností, které za války sloužily jako ochrana dělostřelectva, kulometných hnízd a jako ubytovací prostory pro vojáky. Nejpoužívanějším materiálem pro jejich stavby byl právě beton a ocel, vznikly tak betonové a železobetonové kupole. Dnes jsou betonové konstrukce běžně používaným stavebním prvkem, jehož výhodou je pevnost, ohnivzdornost, odolnost, tvárnost, trvanlivost a dostupná cena. Naopak jejich nevýhodou je vysoká hmotnost, zvuková a tepelná vodivost (musíme izolovat) a jejich rekonstrukce je velmi nákladná a namáhavá.
Dělení betonových konstrukcí
Podle struktury
- Hutné betony - jsou betony s minimálním množstvím vzduchových pórů a malých dutin, mezery mezi zrny hrubého kameniva malta zcela vyplňuje.
- Mezerovité betony - se vyznačují množstvím dutin a mezer, které nejsou mezi zrny hrubého kameniva maltou zcela zaplněny.
- Pórovité betony - jsou jemnozrnné malty vylehčené velkým množstvím pórů.
Podle statického hlediska
- Prostý beton - používá se pouze pro tlačené prvky (sloupy, opěrné zdi, základové konstrukce)
- Slabě vyztužený beton - jedná se o prvek, jenž je vyztužen ocelovými pruty pod minimální stupeň vyztužení
