Jaké jsou obvyklé řešení kuchyní?
Aplikací obecné kuchyňské teorie, tedy metody zónování, bramborové metody či principu magického trojúhelníku, a její kombinací s reálnými podmínkami vzniknou teoretické příklady možných řešení. Samozřejmě, variací na téma tvar kuchyňské linky je obrovské množství, ale jako příklad uvedu čtyři nejběžnější, přičemž kromě vlastní neoficiální konečně použiji i oficiální terminologii, uznávanou a používanou ve většině kuchyňských studií.
Jedna jednoznačná
V takzvané jednostranné přímé kuchyni se linka umisťuje podél jedné stěny, tedy doslova a do písmene tvoří linku čili čáru. Pracovní trojúhelník zde nahrazuje úsečka a pohyb po jeho stranách se mění z valčíku na tango bokem, tedy ne chvíli vpřed a chvíli vzad, ale chvíli vpravo, chvíli vlevo. Optimální délka takové linky vypočtená na základě bramborové metody řazení funkčních ploch je přibližně 300 až 360 cm. Pro pohodlný pohyb podél linky potřebujete volný prostor široký přibližně 110 cm, místy jej můžete zúžit pouze na 60 cm, ale musíte počítat s tím, že dva se v takovém úzkém koridoru obejdou jen s problémy.
Jelikož má linka hloubku 60 cm, po krátké logické úvaze vám vyjde, že prostor kuchyně s jednostrannou linkou by měl být široký minimálně 170 cm. Pokud tento prostor ohraničuje pevná stěna, je velmi pravděpodobné, že se sem nevejde solidní stůl a místo na reprezentativní stolování je třeba najít nebo vytvořit jinde. V úzké kuchyni může na operativní stolování sloužit například sklápěcí nebo úzký stůl s hloubkou přibližně 30 cm, za kterým se sedí pouze z jedné strany, většinou čelem ke stěně oproti lince. Tu by bylo škoda nevyužít k umístění mělkých polic, obrázků, závěsných drobností a podobně. Prostor s jednostrannou přímou linkou však lze vyčlenit i z větší obytné místnosti a v takovém případě se může stolování klidně přesunout za onu stísňující hranici 170 cm.
Dvojlinka
V takzvané bilaterální přímé kuchyni lemují dvě části linky - podle mé neoficiální terminologie dvojlinka - dvě protilehlé stěny kuchyně. Pro toto řešení se ideálně hodí prostor dlouhý přibližně 3 metry a široký alespoň 240 cm (2 × 60 cm na dvojlinku a 120 cm pro "tanec" mezi jejími částmi. Varná deska nebo sporák, dřez a pracovní plochy by při tom měly být na jedné straně "hřiště", chladnička a většina odkládacích prostorů, případně i trouba, parní trouba, zabudovaný kávovar a podobně na druhé. V takové kuchyni totiž máte mnohem více místa na všechno - na potraviny, nářadí, práci i nadstandardní přístrojové vybavení. Pomocí dvojlinky prostor dokonale využijete. Takto zařízená místnost patří do kategorie laboratorních kuchyní, tedy kuchyní určených především k práci, a nikoli na stolování.
Pokud je dvojlinka v otevřeném obytném prostoru a jedna její polovina je přístupná z kuchyňské i obytné části, hovoříme o kuchyni ostrůvkové a název oboustranně přístupné části linky se mění na ostrov. Tvarování a rozměry ostrova jsou v porovnání s linkou mnohem volnější. Takzvaný kuchyňský ostrov je v současnosti velmi populárním útvarem kuchyňské geografie, na jeho březích však může ztroskotat loď nejedné hospodyňky. Je totiž velmi důležité, co se bude na takovém ostrově odehrávat, jaké bude mít rozměry, jak bude kuchař při té které činnosti otočený a podobně. Možných řešení je poměrně hodně, proto je hodně i možností na špatné řešení kuchyně s ostrovem.
Při větších kuchyních, tedy už i při dvojlince se jedna část linky často mění na jakousi vestavěnou skříňovou stěnu s vestavěnými spotřebiči, která slouží zejména pro skladování všeho možného. Tento odkládací prostor nahrazují i horní skříňky nad pracovní deskou, které jsou v dnešních moderních kuchyních buď poměrně atrofované, nebo úplně chybí, a to nejen v případě, že je druhou částí dvojlinky kuchyňský ostrov).
Velké L a ještě větší U
Rohová kuchyň nebo kuchyň s L-linkou je velmi oblíbeným řešením, které umožňuje ideálně naplánovat pracovní trojúhelník - poměr rozsahu pracovních ploch a naběhaných kilometrů při přípravě jednoho oběda může být poměrně vysoký (poznámka pro ty, kteří nemají rádi zlomky: to je dobře). Toto řešení je ideální pro většinu průměrně velkých rodin s průměrně kulinářsky založeným obědotvůrcem. V rozevřené části L je skvělé místo na jídelní stůl, Achillovou patou mnoha rohových linek je však roh, jehož důkladné využití je poměrně náročné na přemýšlení i na investice.
I v tomto typu kuchyní může zůstat klasická linka, skládající se ze spodních, případně i horních skříněk a pracovní plochy jen na jedné straně L, druhá strana je bez pracovní plochy a tvoří ji vysoké skříně a vestavěné spotřebiče. Do prostoru mezi dvěma částmi L-linky se kromě stolu často umísťuje i prostorný kuchyňský ostrov s pracovní plochou a varnou nebo mycí zónou, případně oběma.
Kuchyň ve tvaru U nebo kuchyň s U-linkou poskytuje při navrhování "magického" trojúhelníku podobné výhody jako L-linka, ale s dvojnásobným množstvím možností. Zároveň však přináší na rozlousknutí i dvojnásobný počet rébusů v podobě dvou rohů. Důležité při tom je, aby protilehlé strany linky nebyly příliš blízko (jen tak lze rozumně vyřešit rohy a část linky mezi nimi), ale ani příliš daleko, aby se hospodyňka při práci příliš nenaběhala. Optimální je 120 až 180 centimetrů. Toto řešení je oblíbené zejména v otevřených obytných prostorech, kde jedno rameno linky zároveň odděluje kuchyňskou část od části jídelní a obýváku a natolik připomíná kuchyňský ostrov, že nemohu odolat pokušení přiřadit mu název kuchyňský poloostrov.
Autor: Lenka Kostková
