Jsou zděné konstrukce ještě aktuální?
Tradičním a nejvíce používaným způsobem výstavby rodinných domů je výstavba z kusových zdicích prvků minerálního původu, respektive z betonu. Svou popularitu tak získaly díky svým vlastnostem (tvárnost, pevnost, odolnost), jakož i díky neomezenému výskytu základních surovin (písek, štěrk, hlína, jíl). V nedávné minulosti se na trhu kromě pálené nebo nepálené cihly objevily nové minerální stavební materiály s pórovitou strukturou nebo na bázi cementu, jakož i pestrá škála betonových výrobků. Nabídka je opravdu široká. Dají se však použít při nízkoenergetické výstavbě?
Cihlové produkty
Cihla patří mezi tradiční stavební materiály a dodnes je nejpoužívanějším stavebním materiálem v České republice. Moderní porézní cihla díky technologickému pokroku dosahuje při zachování pevnostních vlastností, dobrých zvukově-izolačních a akumulačních vlastností i uspokojivých tepelně-technických vlastností. Producenti cihel nabízejí stavební systémy s velkorozměrovými cihlami, kde je zajištěn požadavek na dosažení vysoké produktivity při zdění a snižování spotřeby malty.
Moderní velkoformátové cihlové bloky určené pro obvodové konstrukce se vyznačují velmi dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi, které jsou výsledkem dvoustupňového odlehčení:
Strukturu cihel tvoří speciální mřížka se systémem svislých dutin, které jsou navrženy tak, aby kladly co největší odpor při přechodu tepla. Samotný cihlový střep je odlehčený množstvím jemných pórů, které vznikají v procesu pálení po vyhoření různých odlehčujících přísad přidávaných do cihlové suroviny. Právě tyto póry podstatně zvyšují tepelně-izolační vlastnosti cihel.
Vzniku tepelných mostů zabraňuje moderní systém svislých spojů mezi cihlami, jako je systém pero a drážka. Nevýhodou použití těhto bloků je větší tloušťka zdiva při zachování stejných tepelně-izolačních vlastností jako u jiných stavebních materiálů a s tím související potřeba dodatečného zateplení budovy.
Pórobeton
Pórobetonové tvárnice jsou materiálem, který se velmi rychle rozšířil díky rychlému a přesnému způsobu výstavby. Producenti pórobetonu nabízejí komplexní stavební systémy (nosné tvárnice, U-profily, stropy, omítkové směsi), což zaručuje kompatibilitu všech prvků výstavby, jakož i minimalizaci statických a technických problémů. Stavební prvky se velmi snadno opracovávají - pilují, brousí, frézují a podobně.
Pórobetonové tvárnice jsou lehké a spojují se jen tenkou vrstvou speciální lepicí malty, čímž se redukují mokré procesy výstavby. Pórobeton obsahující póry a kapiláry nejrůznějších velikostí od makropórů (velikost 2 mm) až po gelové póry (velikost 2 nm), díky kterým nosné stěny z pórobetonových tvárnic hrubých od 375 mm splňují doporučení současných tepelně-technických norem. Stejné vlastnosti materiálu ve všech směrech redukují na minimum tepelné mosty v rozích místností, při styku zdiva se základem a stropem. Ochrana pórobetonu před vnějšími povětrnostními vlivy je zajištěna kvalitně zhotovenou omítkou. Ochranu pórobetonového zdiva lze vyřešit i odvětrání fasádou (mezi vnějším obkladem a zdivem je odvětraná vzduchová mezera).
Betonové konstrukce
Beton je směs cementu, písku nebo štěrku, vody a dalších nečistot, která se chemicko-fyzikálními procesy mění na materiál s vlastnostmi podobnými kameni. Cement tvoří 20 až 35% podíl betonu a dodává mu tvrdost a uzavřenost. Přednostmi betonu jsou lehká formovatelnost před zatvrdnutím, vysoká pevnost, dobré statické vlastnosti a dobrá tepelně-akumulační a zvukově-izolační schopnost. Vysoká tepelná vodivost betonu však zapříčiňuje nízké tepelně-izolační vlastnosti, což se projevuje například studeným povrchem stěn.
Při výstavbě nízkoenergetického domu lze beton použít ve formě bednících tvarovek zapouzdření betonem - tzv. ztracené bednění. Betonové jádro přenáší zatížení stavebních konstrukcí a vytváří ochranu před požárem a hlukem. Funkci tepelné izolace přebírá bednící materiál. Existuje několik alternativ, jak se dopracovat k cíli. Jednou z nich je bednění z kombinace dřeva a cementu v podobě štěpkocementových desek s přidáním mineralizačních látek nebo tvarovek na bázi dřevní štěpky.
Dalším řešením jsou polystyrenové tvárnice, které sice mají výborné tepelně-izolační vlastnosti, ale nedokážou dostatečně propouštět vodní páry. Nižší difuze vodních par ve zdivu potřebuje vhodnou kompenzaci moderními způsoby větrání prostor objektu. Mrazuvzdornost a dobrá únosnost vibrolisovaných betonových tvárnic, které jsou zality monolitickým betonem, je předurčuje k použití i při více namáhaných konstrukcích. Oddělení vnitřních příček od obvodových panelů vrstvou tepelné izolace zabraňuje vzniku tepelných mostů. Nezávisle na použitém druhu materiálu stále platí, že ztracené bednění tvořící vícevrstvou zeď musí být dostatečně pevné a bez deformace musí přežít zatížení vlhkou betonovou směsí.
Masivní konstrukce a zdravé obytné prostředí
Soukromí stavebníci stále častěji zohledňují při stavbě svého rodinného domu i vliv materiálů na životní a obytné prostředí. Je všeobecně známo, že škodliviny v obytném prostředí, například i ve formě emisí z ochranných nátěrů na dřevo nebo ve formě formaldehydu, zatěžují imunitní systém a oslabují organismus. Zděné domy nepotřebují žádnou dodatečnou ochranu v podobě konzervačních látek nebo plastových fólií, jsou odolné proti hmyzu a plísním. Dokonce chrání i před elektrosmogem, který vyzařují elektrické spotřebiče.
Domy ze zdících prvků nebo betonu splňují všechny požadavky na zdravé obytné prostředí, a to díky vysoké tepelně-izolační i akumulační schopnosti a vzduchotěsným obalem. Ke zdravému a příjemnému obytnému prostředí přispívají i další pozitivní vlastnosti masivních zděných konstrukcí, například i to, že stavební materiály jako písek, štěrk, hlína vznikají v našem přirozeném prostředí. O jejich pozitivní ekologické bilanci svědčí i procesy, při kterých se získává základní surovina, dále samotná výroba nebo proces odstraňování dožití materiálu, při kterém mohou vznikat nové stanoviště a země s přirozeným charakterem.
Zděné objekty nabízejí více než tepelnou ochranu. Jejich schopnost akumulovat tepelnou energii zajišťuje vyváženou vnitřní teplotu v létě i zimě, protože masivní stěny a stropy dokáží regulovat příjem a výdej tepla. V létě vyrovnávají teplotní rozdíly mezi nocí a dnem, v zimě zase optimálně využívají sluneční energii. Dokáží zachycovat sluneční energii, která během slunečního dne prohřívá okny interiér. Právě toto přispívá ve středoevropském prostředí k příjemnému vnitřnímu klimatu. Navíc obal budovy je vzduchotěsný, takže v budově nevzniká nepříjemné proudění studeného vzduchu nebo průvan.
Budovy ze zděných prvků poskytují i dobrou akustickou ochranu, která Vás určitě ušetří před zbytečnými rodinnými konflikty: neuslyšíte hlučnou hudbu po celém domě a ani ječící děti u Vás nevyvolají pocit, že každou chvíli spadne strop. Masivní zděné stěny a stropy lépe zachycují zvukové vlny, a chrání tak před hlukem vznikajícím uvnitř i vně domu. I v případě požáru poskytují dostatečný čas na odchod do bezpečí.
Masivní konstrukce šetří vaši peněženku
Zděné objekty nevyžadují ochranu ve formě pravidelných ochranných nátěrů, čímž chrání životní prostředí i vaši peněženku. Díky solidní stavební hmotě mají masivní a zděné konstrukce výjimečně dlouhou životnost. Proto je také hodnota zděné nemovitosti při dalším prodeji dostatečně vysoká. Vzhledem k pořizovacím nákladům je jejich roční zhodnocení velmi příznivé. Masivní zdivo a beton jsou nehořlavé, což se odrazí nejen v pojišťovací prémii.
Tepelná akumulace
Akumulační schopnost budovy ovlivňuje zejména ve spojení s pasivním využitím sluneční energie energetickou bilanci objektu. Teplo lze akumulovat ve speciálních cisternách. Dostatečný efekt se však dá dosáhnout i pasivní akumulací tepla ve stavebních konstrukcích - ve stěnách, stropech a podlahách. Proto jsou důležitým prvkem nízkoenergetického domu dostatečně velké skladovací plochy z materiálů, které dobře absorbují teplo.
Tepelná akumulace ve stavebních konstrukcích závisí od vlastností těchto materiálů (například od tepelně-akumulační schopnosti materiálu, od měrné tepelné kapacity - množství tepla, které je nezbytné pro zvýšení teploty 1 kg stavebního materiálu o 1 °C, od akumulační účinné hmoty stavebního prvku nebo od hraniční hloubky stavebního materiálu). Míra účinnosti akumulačních ploch závisí i na jejich velikosti, teplotním rozdílu mezi vzduchem a povrchem akumulující hmoty, času přívodu tepla do akumulujícího prvku a od intenzity slunečního záření.
K nejvhodnějším materiálům na tepelnou akumulaci patří různé minerální zdicí materiály, např. plná cihla nebo železobetonová plocha o maximální tloušťce 20 cm, protože akumulační účinná plocha se od hraniční hloubky 20 cm již téměř nezvyšuje.
