Jak na opravu staré dlažby?
Při rekonstrukcích starých budov i při renovaci starších bytů si často klademe otázku: Jak opravit polámané nebo popraskané dlaždice? Nejjednodušší způsob znamená zavolat si stavební firmu, která nám na starou dlažbu položí novou. Díky speciálním tmelům (maltám) je to dnes možné. Ale existuje i jiné řešení - starou dlažbu si vlastnoručně opravíme.
Bez jakékoli úpravy se dá na starou dlažbu položit nová. U tohoto způsobu renovace vzniká problém v okolí dveří, protože nová vrstva zvedne úroveň podlahy a dveře se bez seříznutí nebo alespoň vypodložení kroužky na pantech nebudou dát otevírat. Možnost takového řešení závisí na velikosti vůle mezi horní hranou dveřního křídla a zárubní.
Pokud patříme mezi kutily, můžeme si dlažbu opravit sami. Předem si ale musíme rozmyslet, jak budeme postupovat. Zaměříme se na výsledek, kterého chceme dosáhnout. Oprava se vyplatí zejména tehdy, když se nám dlažba líbí, protože je stará, případně nám připomíná sladké dětství u babičky či honosné hrady, zámky nebo prostě považujeme za zbytečné kupovat 20 m2 nového materiálu kvůli dvěma - třem dlaždicím.
Pusťte se do toho
Dlažbu nejprve pečlivě prohlédneme z takové výšky, jako obvykle čteme. Čupneme si nebo klekneme, vezmeme do ruky fix a křížkem označíme všechny dlaždice, které jsou roztříštěné, prasklé, polámané nebo mají obitou glazuru.
Jako první vybereme dlaždici na nejméně viditelném místě, a to prostřednictvím kladiva a sekáče. Zároveň si najdeme způsob, který nám bude nejvíce vyhovovat i při vybírání ostatních poškozených dlaždic. Pokud je spárovací malta mezi dlaždicemi porušena, málo pevná, můžeme výměnu začít v tomto místě. Maltu z řad dlaždic odstraníme špachtlí - stěrkou, odlamovacím nožíkem, starým šroubovákem, obyčejným nožíkem, dlátkem nebo jiným nástrojem. Pokud jsme spáru dostatečně vydlabali, kladivem silně udeříme na dlaždici a pak prostřednictvím sekáče a kladiva postupně uvolňujeme rozbité kousky. Můžeme použít i bourací kladivo s plochým nástavcem.
Při práci potřebujeme ochranné brýle a rukavice, protože úlomky dlažby jsou ostré. Pokud se nám dlaždice snadno vyloupla, musíme ještě odstranit maltové lože, abychom novou dlaždici mohli vložit do čerstvé vrstvy malty. Nevyplatí se zkoušet lepit nový kus klasickými lepidly nebo "patexem", protože dlažba má na rubové straně určitou strukturu.
Vybranou dlaždici a také příslušné místo si dokonale prohlédneme. Odměříme její přesnou tloušťku, prohlédneme střep ze spodní a glazuru z lícní strany. Přesně odměříme rozměry - šířku a délku neporušených dlaždic a proměříme i tloušťku spár a tloušťku podkladové malty. Pokud nám zůstali v zásobě původní dlaždice, nemáme žádný problém. Poškozené kusy jednoduše vyměníme za nové.
Ze starého ještě starší
Pokud původní dlaždičky nemáme, což je určitě v drtivé většině případů, musíme koupit nové. Na nákup si vezmeme kousek rozbité dlaždice. Musíme se připravit na to, že nedostaneme koupit přesně stejný druh. Máme dvě možnosti: buď koupíme pár kusů dlaždic, které napodobují starou římskou dlažbu - mají na povrchu jemný reliéf (nejasné kontury většinou abstraktního obrázku), nebo si dáme vodním paprskem vyřezat jakýkoliv motiv do dlaždic nejvíce podobným naší staré dlažbě. Tak dostane dlažba starodávný a přitom v současnosti velmi moderní vzhled.
Správný výběr materiálu
Při výběru je na prvním místě velikost dlaždic. Nové kusy musí být stejně velké nebo o kousek větší než původní. Přebytečné části se dají odříznout řezačkou a hrany skosit pilníkem na ocel nebo rychloběžnou gravírovací soupravou. Druhé, co nás zajímá, je tloušťka. Dlaždice nesmí být tlustší, než je tloušťka dlažby i s podkladovou maltou, od níž odečteme dva až tři milimetry na novou podkladovou maltu, zejména v případě, že chceme použít dlaždice z přírodních kamenů. Tloušťka keramických nebo gresových dlaždic není příliš velká.
Při koupi nových kusů dáváme pozor i na strukturu povrchu a barevný odstín, aby se starou dlažbou ladil. Volíme velmi podobné materiály (nejlépe, když mají stejný odstín) povrchově upravené tak, jako by měly patinu.
Shrnutí: Pokud je původní dlažba keramická, pořídíme si náhradní kusy z keramiky se speciální úpravou povrchu (s matným vzhledem, s reliéfem a výstupky, s barevnými šmouhami, navzájem do sebe rozpitými) nebo takové, aby nám se starou dlažbou opticky ladily. Dlaždice koupíme větší nebo stejně velké, jako jsou původní. Pokud je dlažba z gresu, vybereme si gres stejné nebo podobné barvy.
Ze starého nové
Pokud inklinujete k moderním dlažbám, momentálně jsou v trendu různé geometrické vzory vsazené do základní dlaždice. Koupíme si dva nebo více barevných odstínů dlaždic a ve specializovaných firmách si do nich dáme vyříznout vzor vodním paprskem. Nic nám nebrání vytvořit si vlastní erb, který se bude s různými obměnami opakovat. Co se týče rozměrů dlaždic, musíme dodržet původní formát.
Více poškozených dlaždic vedle sebe můžeme nahradit souvislou plochou z menších dlaždiček. Pokud jsme si dali zhotovit "dlažbovou intarzii", těsně před jejím ukládáním nalepíme na rubovou stranu síťku. Dlažbu i s motivem otočíme lícem dolů a na rubovou stranu naneseme vodovzdorné lepidlo, do kterého zatlačíme předem odstřihnutou síťku (používá se k omítání). Pokud bychom takto menší kousky dlažby nespojily, při kladení by se nám jejich povrch "roztančil". Když lepidlo zaschne, můžeme dlaždici osadit.
Před samotným kladením povrch po vysekané dlaždici zameteme a vyluxujeme, případně navlhčíme - polijeme vodou. Pokud ukládáme dlaždice v interiéru, kde je podlahové topení, nebo pokud se jedná o dlažbu v exteriéru, použijeme flexi maltu, která odolává objemové roztažnosti způsobené změnami teplot. Musíme pamatovat na to, že druhý den dlažba ještě není pochozí. Tato malta tuhne a tvrdne mnohem pomaleji. Pokud se jedná o klasickou dlažbu na betonovém povrchu v interiéru, použijeme obyčejnou maltu na dlažbu v kapsách, nebo dokonce tradiční cementovou maltu v poměru 1 díl cementu a 3 až 4 díly písku (závisí na druhu cementu a zrnitosti písku) a vody. Potřebujeme dosáhnout "krémovité" konzistence (s hustou maltou bychom měli problém zatlačit dlaždici na potřebnou výškovou úroveň a při řídké by se nám malta roztékala a dlaždice by se výškově utopila). Na roztírání malty na rubu dlaždice používáme hřeben, který zajistí její rovnoměrnou tloušťku po celé ploše. Při měření jsme si změřili i tloušťku spáry a podle její velikosti si připravíme distanční křížky nebo kolíky. Použití křížků nám velmi zjednoduší vycentrování dlaždice.
Spárování
Možná se to nezdá, ale kromě správného výškového osazení nových kusů je nesmírně důležité spárování a odstín spárovací malty. V minulosti se používal cementový tmel - cement a voda, nebo cementová malta - 1 díl cementu, 1 díl písku a voda. Tyto materiály nedosahovali takovou pevnost jako spárovací malta používaná v současnosti, proto se malta ve spárách často drobila a vypadávala. Pokud máme spárovací maltu porušenou na více místech, je lepší, pokud spáry vyčistíme a celou dlažbu nově zaspárujeme. Pokud je ale velmi tvrdá, pevná a hrozilo by, že by se při čištění odštípnula z dlaždic, pokusíme se daný odstín spárovací malty namíchat. Použijeme nejbližší možný odstín spárovačky, do níž na zesvětlení přimícháme bílý cement, a pro získání tmavšího odstínu pigmenty, určené na malování. Běžně je koupíme v práškové formě, ale lepší jsou v tekuté konzistenci (udrží barevný odstín a ani po letech malta nevybledne). Nezapomínejme, že barevný odstín se neporovnává v mokrém, ale v suchém stavu. Tenkou vrstvičku malty naneseme na papír (schne i z druhé strany) a až po jejím vyschnutí (za několik minut) porovnáme odstíny staré a nové spárovačky. A ještě jedna rada - není šedá jako šedá. I u šedé barvy musíme namíchat správný odstín, protože nové části by z dlažby křičeli - svítili.
Technologický postup
Pokud nová dlažba dokonale ztvrdne (v interiéru a za tepla i exteriéru je to do druhého dne, při nižších teplotách než 15 oC v exteriéru a na podlahovém vytápění až na třetí den), důsledně ji očistíme. Vybereme křížky nebo kolíky, spáry pročistíme špachtlí nebo jiným nástrojem, abychom odstranili zbytky podkladní malty a znovu ji vyluxujeme. Na spáry naneseme spárovací maltu a postupně ji do nich zatlačíme. Používáme gumovou stěrku nebo klasickou ocelovou špachtli. Pracujeme přesně podle návodu na obalu spárovačky a raději s řidší maltou. Aby nám nevznikly bulky při jejím vydělávání, sypeme prášek do vody, nelejeme vodu do suché malty. Vody dáme raději méně a pak hustou maltu zředíme, protože je velmi obtížné odhadnout potřebné množství vody i celkové množství malty. Pokud nepoužijeme spárovačku, namícháme si tradiční maltu z cementu, písku a vody (případně s pigmenty) v poměru 1:1. Je pevnější než čistý cement s vodou (cementová kaše). Po zatlačení malty do spár povrch dlaždic přetřeme mokrou houbou nebo necháme maltu zavadnout a po částečném zaschnutí dlaždice očistíme bavlněným hadříkem. Hadr je třeba často oprášit, proto pokud spárujeme ve vyšších podlažích v obytných domech, volíme si mokrý způsob, abychom nešpinili i k sousedům. Zkontrolujeme, zda někde nevznikly vzduchové bublinky, které ještě vyplníme maltou. I po přečištění houbou a zaschnutí odstraníme z dlažby jemný závoj bavlněným hadříkem. Po posledním důkladném očištění zkontrolujeme vzhled dlažby a můžeme se těšit z dobře vykonané práce.
Tipy a triky
Do nových dlaždic můžeme vložit dekorativní světélka. Musí být bezpečné, odolné proti tlaku od chůze a od přenášení těžkých předmětů, a musí být také odolné proti vodě (vyrábějí se pro napětí 12 V a označené jsou jako IP 68 s kapkami vody). Na trhu jsou různé druhy svítidel, co do velikosti i intenzity osvětlení, a to již od 0,3 W a s průměrem od 4 cm, výškou od 4,2 cm na vnitřní i venkovní použití, dokonce i do garáží (snesou velké zatížení). Přívodní vodič přetáhneme přes vyčištěné spáry a pod dlaždicí sekáčkem nebo bouracím kladivem vysekáme potřebný otvor na těleso svítidla.
Podle počtu členů rodiny můžeme chybějící a popraskané dlaždice nahradit znameními zvěrokruhu, které si zhotovíme sami. Dva odstíny dlaždic pořežeme řezačkou (ne na cirkulárkou, aby nevznikal odpad a aby nebyly patrné stopy řezu), polámeme štípacími kleštěmi a následně slepíme vteřinovým lepidlem. Z rubové strany je podlepíme síťkou a osadíme do malty. Důležité je správné nasměrování motivu, aby dlaždice byla čitelná od vstupu do místnosti. Při tomto řešení můžeme použít i vyřazené polámané dlaždice, které doplníme novým odstínem. Všechny dlaždice musí být stejné tloušťky.
Pokud je dlažba poškozena pouze v jedné části místnosti, můžeme ji nahradit nápisem nebo motivem přes více dlaždic. V tomto případě není nutné dodržet tloušťku původních kusů - výškově je osadíme na menší nebo větší tloušťku podkladní malty.
Autor: Martina Dvořáková
