Jak utěsnit okna a dveře?
Když se vzpomíná renovace domu nebo bytu, většinou přijde slovo i na výměnu oken. Je to však vůbec potřeba? Nedají se původní okna upravit na standard nízkoenergetického bydlení? Bohužel, odpověď je - ne. Neztrácejte však hlavu, ani taková oprava není k zahození, alespoň na určitý čas.
Okno = větrání?
V každé obývané místnosti se musí měnit vzduch. Spotřebovaný by se měl odvádět a nový čerstvý přivádět. Tato výměna probíhala tradičně netěsnostmi v oknech a dveřích a byla prakticky neřízená. Jenže když foukal venku silný vítr, výměna byla nadměrná a nepříjemná, a naopak, pokud bylo venku bezvětří, výměna vzduchu je nedostatečná a bylo nutné otevřít okno. I v případě, že byt zůstává delší dobu neobydlený (např. během dovolené), netřeba vůbec větrat. Nižší intenzita větrání znamená i nižší spotřebu tepla.
Výměna vzduchu by měla dosahovat hodnoty asi 20 až 50 m3/hod. na osobu. Jelikož v běžných podmínkách je obtížné tuto hodnotu změřit, je třeba vzít v úvahu jiné ukazatele. Především jde o zápach a relativní vlhkost. Relativní vlhkost se dá měřit přímo vlhkoměrem, pach lze rozpoznat při příchodu do nevětrané místnosti (při pobytu se tento indikátor rychle ztrácí). Pro lidský organismus, zejména pro dýchací orgány, je optimální vlhkost v rozpětí 45 až 70%. Pro stavební konstrukce, hlavně starší neizolované domy nebo domy špatně izolované s množstvím tepelných mostů, je nejlepší co nejnižší vlhkost, aby se voda v konstrukcích, nebo dokonce na vnitřním povrchu konstrukce, nesrážela.
Obecně se doporučuje hranice vlhkosti v rozmezí 40 až 50%, neboť tato úroveň je přijatelná z obou hledisek. V dobře tepelně udržovaném domě si můžeme dovolit asi 60% vlhkost. Toto všechno jsou důvody, proč byste se měli před výměnou okna zamyslet i nad způsobem větrání a určit si optimální režim, který bude vyhovovat hygienickým požadavkům obyvatel i stavebním konstrukcím domu.
Proč opravovat původní okna
Asi nejdůležitější důvod jsou finance, protože nová okna, která by měly být velmi kvalitní, jsou poměrně drahá. Častým důvodem, zejména u staveb s historickým nádechem, je i estetická stránka. Původní okna jsou pěkná a je škoda je vyhazovat. Obnovená okna mohou často dosáhnout vyšší kvality než standardní plastová okna nebo eurookna v nižší cenové relaci. I když se renovace starého okna na první pohled zdá stejně složitá jako vybourání starého okna a osazení nového, šikovnější domácí kutil ji zvládne. Výjimku mohou tvořit pouze okna s prohnilým částmi nebo silně deformovaná, kde si oprava vyžaduje rozsáhlejší odborný zásah. V případě potřeby si můžete vypomoci i odbornými firmami, které se na renovaci starých dřevěných oken specializují.
1. krok = výběr skla
Sklo na renovovaném okně by mělo mít co nejmenší ztráty tepla. V minulosti se používala skla jednoduchá, pak se k nim přidalo druhé sklo a později dvojsklo plněné vysušeným vzduchem, kterému někteří chybně říkají izolační sklo, a to přesto, že má stejné vlastnosti jako dvě obyčejná skla za sebou. Nesprávnou cestou se ukázaly i takzvaná vakuová skla, která mají z prostoru mezi skly částečně vysátý vzduch. Tato skla mají jen o málo lepší tepelněizolační vlastnosti než dvě obyčejná skla. Nejvhodnějším řešením se ukázala skla s průhlednou nízkoemisivní vrstvou nanesenou na povrch.
Tato vrstva snižuje přechod tepla přes sklo asi desetinásobně. Soustava dvou skel za sebou, přičemž jedno sklo má takovou vrstvu, dosahuje dvojnásobně lepší tepelněizolační vlastnosti jak lepší takzvané izolační sklo. Při použití nízkoemisivní vrstvy mezi dvěma nebo třemi skleněnými tabulemi se dá použít levnější měkké pokovování této vrstvy. Pokud je však vrstva v kontaktu se vzduchem, jehož teplota se často mění, je potřeba použít pokovování tvrdší, a tedy dražší. Použitím pokoveného skla místo běžné skleněné tabule vnitřního křídla se dá snížit přechod tepla asi o 30%. Při výběru skla určitě natrefíte i na dvojité, respektive trojité skleněné tabule s meziprostorem vyplněným vzácným plynem, který také brání přechodu tepla, například argonem, kryptonem nebo xenonem.
Lepší izolační vlastnosti získáte i zvýšením počtu skleněných tabulí, které mezi sebou vytvářejí volný prostor (vyplněný buď vzduchem, nebo vzácným plynem). Vzniká tak trojsklo (nebo čtyřsklo). Pro zachování hmotnosti skleněné výplně na úrovni hmotnosti dvojskla se dá prostřední sklo vyměnit za fólii. Sklo v kombinaci s fólií se prodává pod obchodním názvem Heat Mirror a dosahuje asi jedenapůlkrát vyšší izolační schopnost než dvojsklo.
2. krok = důležité detaily izolačních skel
I když chemické složení skla, respektive obsah atomů železa ve skle, nemá vliv na izolační vlastnosti skla, dokáže ve velké míře ovlivnit přechod tepla ze slunečního záření do místnosti. Sklo s nízkým obsahem železa se prodává pod různými obchodními názvy, např. jako bílé sklo, solární sklo nebo diamantové sklo, bohužel, na trhu se objevuje spíše ojediněle. U izolačních dvojskel, trojskel a Heat Mirror hraje velkou roli i kvalita distančního rámečku mezi jednotlivými skleněnými tabulemi. Distanční rámeček bývá často z hliníku s výplní silikonovým gelem, z plastu, laminátu nebo z nerezu. U skel, která nejsou alespoň 3 cm zapuštěná do rámu (častý případ právě u renovovaných oken), je nutné zvolit velmi kvalitní rámeček, t. j. laminátový nebo nerezový. Plastové rámečky jsou diskutabilní z hlediska trvanlivosti materiálu.
3. krok = neotvíravé okno
I při renovaci starých oken je dobré zvážit, zda okno chcete v budoucnosti otevírat. Tato, možná trochu netradiční úvaha může do značné míry ovlivnit způsob renovace. Pokud usoudíte, že okno otevírat nebudete (například okna v přízemí, které používáte pro větrání pouze zřídka nebo malé okno vedle dveří a pod.) Je oprava okna jednodušší, levnější a účinnější, protože se dá okno napevno zasklít jedním dvojsklem, ale ještě lépe trojsklem .
Při zasklívání lze postupovat takto: nová dvou- nebo trojskla vložíte do rámu po vybraných křídlech, sklo zatmelíte a překryjete dřevěnými lištami tak, aby bezpečně drželo. Lišty mohou mít zespodu pásek polystyrenu s přesahem na rámeček trojskla. Takto můžete upravit i část okna a zbytek nechat otevíravý (časté řešení i u nových oken). Příčky v okně je třeba ponechat na původním místě, abyste zachovali pěkný vzhled okna.
4. krok = otevíravé okno
Výměna skla v otvíravém okně je rovněž velmi jednoduchá záležitost. Okenní rám však musí být zdravý a otvíravé části nesmí být příliš pokřivené. Mírné zakřivení se dá opravit zabroušením nebo ohoblovaním. Výhodou starých dvojitých oken je i tvar křídla - většinou vysoký obdélník (poměr stran 1: 2,5 až 1: 4), takže panty jsou relativně málo namáhané na ohyb a bezpečně vydrží i několikanásobně vyšší zatížení novým zasklením. V současnosti se standardně používá tloušťka 4 mm, proto se při použití nového dvojskla zvyšuje zátěž téměř trojnásobně. Přesto je otevírání a zavírání takového okna bezproblémové, samozřejmě, pokud jsou panty naolejované.
Rozměry nového dvojskla (nebo skla Heat Mirror) nemusí na milimetr přesně odpovídat zasklévánému prostoru (při opravě několika křídel zjistíte, že každé křídlo se v rozměrech trochu liší), protože rozměr zaskléváného prostoru se dá v případě potřeby zvětšit. Po vysazení křídla je třeba libovolným způsobem vybrat původní zasklení - bez porušení skla je to velmi obtížné. Pomocí horní frézy a frézy s bočním a dolním odběrem musíte drážku prohloubit tak, abyste nové sklo zapustili alespoň do hloubky 2 mm. Sklo můžete nechat lícované, pak ho je však třeba zachytit dodatečnými přídržnými lištami. (Cena nejlevnejší frézy se pohybuje od 2 000 tisíc korun výše, a proto se její koupě vyplatí při opravě několika oken.
Při opravě jednoho okna je lepší si frézu zapůjčit.) Nevyfrézované rohy a kouty je potřeba upravit ručně dlátem. Osazené sklo by mělo mít na okrajích kousek volného místa, aby byla umožněna dilatace. Proti vypadnutí je potřeba sklo zajistit standardním způsobem - do křídla se zatlačí malé zajišťovací trojúhelníčky. Nakonec je potřeba sklo zatmelit neutrálním silikonovým tmelem.
5. krok = utěsnění okna
Známe několik druhů těsnění - od hliníkových přes samolepicí molitanové, případně pryžové nebo termoplastické pásky až po jedno-či dvousložkové těsnicí tmely. Silikonové těsnění se vyznačují odolností proti teplotám v rozmezí od -60 do +180 ° C, proti povětrnostním vlivům a UV záření, chemickou odolností proti interiérovým látkám a kyselinám a životností minimálně 20 let. Při správné montáži zajistí 50 - až 70-procentní snížení infiltrace vzduchu. Utěsňovat je třeba vždy vnitřní hranu křídla, která je nejbližší k interiéru. U dvojitých oken se utěsňuje vnitřní křídlo.
Dveře je třeba utěsňovat dvakrát - hranu v rohu profilu dveří a druhý roh na vnitřní přítlačné rovině. Zdvojená okna se těsní ve styku s rámem, jakož i vzájemně mezi přišroubovanými rámy. Vnitřní těsnění je důležité proto, aby se nerosilo vnitřní sklo. Těsnění můžete nalepit i na křídlo okna. Tehdy potřebujete nalepovací těsnění z pěnového polyethylenu nebo silikonu. Podle tloušťky mezery je potřeba zvolit i průměr těsnění. Většinou je vhodné použít měkčí těsnění, které se lépe přizpůsobí. Ve speciálních obchodech koupíte i silikonové nalepovací těsnění se dvěma lepícími rovinami k nalepení do rohu profilu okenního rámu. Výhodou nalepovacích těsnění je rychlá montáž, nevýhodou je riziko odlepování. Častá varianta těsnění je natlačení pera na silikonové trubičce do drážky vyfrézované v rohu profilu okenního křídla. Při těsnění je třeba důkladně utěsnit všechny rohy a nezapomenout na utěsnění dvou křídel mezi sebou.
Nový šat pro staré okno a dveře
V případě nevhodného estetického vzhledu starého okna (starý nátěr, nevhodná barva atd.) je třeba obnovit i nátěr. Nejdříve však musíte odstranit celou původní vrstvu nátěru, například broušením, opalováním horkovzdušnou pistolí, nebo pomocí chemických odstraňovačů, případně čpavkovaním.
Bělení dřeva se používá zejména u světlých druhů dřeva, které bylo nějaký čas vystaveno přímým účinkům povětrnostních vlivů. Před nanesením nového nátěrového systému je třeba povrch okna vybrousit dohladka. Povrch musí být čistý, bez zvednutých a roztřepených vláken, hrany jemně zaoblené. Nový nátěrový systém by měl mít několik vrstev, přičemž každá z nich má jinou funkci: napouštěcí (penetrační vrstva), vyrovnávací vrstva, podkladní vrstva a vrchní vrstva.
Výsledek
Ideální renovované okno má pokovené dvou- nebo trojsklo s výplní argonem nebo kryptonem. Vnější rám okna je překryt izolací a vnitřní distanční rámečky jsou laminátové nebo nerezové.
Autor: Lenka Kostková
