Renovace oken a dveří po domácku
Když koupíte starý dům, je samozřejmé, že všechno v něm je staré, s tím počítáte. A také s tím, že budete muset do něj investovat. Ale investice vyžadují nejdříve životně důležité věci, jako elektrické rozvody, plnynové topení, přívody a odvody vody, apod. A najednou zjistíte, že na jiné úpravy a opravy vám finance nezůstaly a začnete přemýšlet, co s okny. Jsou sice staré a oloupané, ale nejsou vykřivené ani vyžrané od červotočů a kdyby se zrenovovaly, mohly by ještě slušně vypadat, ne? A to samé dveře, vždyť krásné dvoukřídlé dveře s maličkými okénky vám je líto vyhodit, takže si při troše fantazie dovedete představit z nich i něco hezkého. A tak se pustíte do toho.
Co k tomu potřebujete? Nám na to stačily: horkovzdušná pistole, vibrační bruska, dřevařský tmel, štětce, barvy, pěkné počasí a chuť do práce. A vážně jsme na tom pracovaly povětšinou ženy: ja se sestrou a moje dvě dcery. Myslím, že starší dcera si bude dlouho při slově dovolená 2008 pamatovat na to množství oken a dveří, ta si na nich "mákla" nejvíce a šlo jí to nejlépe z nás. Muže jsme zavolaly vždy jen když bylo třeba sundat nebo pověsit zpět okna, jinak jsme je nechaly pracovat na jiných, "chlapských" pracích. Takže, jak jsme postupovaly?
Na dvoře jsme si rozdělali staré stoly, na které jsme postupně ukládaly okna. Začaly jsme opalováním nátěrů, těch tam bylo nespočet vrstev. Použily jsme horkovzdušnou pistoli a "špachtli". Velmi brzy přijdete sami na to, jak dlouho a pod jakým sklonem máte pistoli přikládat tak, aby jste jen odstranili barvu a nespálili dřevo. Pokud ji necháte déle přiloženou, spálíte ho a budete ho muset přetírat vícekrát.
Na některá okna, která neměla až tolik vrstev barvy, jsme nepoužily horkovzdušnou pistoli, postačila nám vibrační bruska. Super věcička, opravdu. Dá se snadno uchopit do ruky, prostě se na ni pomocí suchého zipu připevní brusný papír (šmirgl-náhradní se dají zakoupit i samostatně). Tloušťku brusného papíru si zvolíte podle toho, zda chcete obrousit silnou vrstvu, nebo už chcete brousit do hladka. Součástí vibrační brusky je i nádoba na brusný odpad, která se také velmi jednoduše vysypává. Práce s bruskou není náročná, ale střídaly jsme se při ní, protože po čase nás z ní bolely ruce.
Zapomněla jsem zmínit, že jsme renovovali čtvery dveře (z toho jedny dvoukřídlé) a okna ze sedmi pokojů. Okna jsou všechna dvojitá a některá jsou dvou, některá trojkřídlá. Navíc mají i vrchní části na větrání samostatně, takže celkem bylo okenních tabulí a rámů na okna po 42 ks, což se sice nezdá, ale kdo nezkusí, neuvěří, kolik to dá námahy.
Po obroušení vibrační bruskou jsme vytmelily dřevařským tmelem drobné nerovnosti (návod na použití tmelu je na kelímku). Tmel jsme po nanesení urovnaly umělými špachličkami, což byla typicky ženská a precizní práce. Na tmelu je sice napsáno, že se má po ztvrdnutí přebrousit, ale pokud ho pěkně uhladíme špachtlí, není to nutné.
No a začaly jsme nanášet barvy. Zpočátku jsme nakoupily krásnou sněhobílou ekologickou (vodou ředitelnou) barvu. Ale když jsme zjistily, jak se rychle spotřebovává a kolik by nás to stálo použít ji na všechny vrstvy, rozhodly jsme se na základní barvu použít zbytky barev, kterých jsme od kamaráda dostaly plnou bedničku. Byly tam různé odstíny bílé (nikdy by mě nenapadlo, kolik odstínů může mít bílá barva). Ale na základní vrstvu se dá v pohodě použít jiná než sněhobílá, takže jsme využily všechny podarované bílé barvy.
I přesto jsme barvu neustále dokupovaly, protože dřevo barvu vsakovalo jako houba. Sestra nás zásobovala novými barvami téměř denně, protože natírání se nám tak zalíbilo, že dokud nám natřená okna schly, natírali jsme vše kolem (plot, branku a podobně). S prodavačkami v obchodě s barvami si sestra vytvořila téměř kamarádský vztah, ráno ji vítaly s kávou a otázkami, jaké barvy zas jde dokupovat, haha.
No a pak už bylo třeba jen natírat a natírat, zatímco okna, dveře a rámy nebyly krásné sněhobílé. A věřte mi, že jsou. I přesto, že jsou natřeny již téměř rok. Před zimou jsme je okolo rámů ještě utěsnily silikonem a ušila jsem mezi dvojitá okna polštářky, které slouží nejen na ozdobu, ale zároveň i těsní (návod na jejich výrobu bez použití šicího stroje popíšu zvlášť). A s těsněním i se vzhledem oken jsem spokojená.
Vím, že mi budete oponovat, že určitě takové okna netěsní tak jako plastová, nebo jako eurookna a také že je s jejich renovací mnohem více práce. Ano, rozhodně je jednodušší dát si vyměřit, vyrobit a namontovat nová plastová, či dřevěná okna, ale rozhodně je to mnohem větší investice, než si zrenovovat stará.
