Sádrokarton je moderní stavební materiál. Mohlo by se zdát, že sádru "objevili" teprve nedávno, ale znali ji už staří Egypťané, kteří ji používali při stavění pyramid. Ve středověku ji využívali jako spojovací materiál. V období baroka a rokoka sloužila na různé štukatérské práce. Získávala se z přírodního sádrovce odpařením vody. Koncem 19. století v USA vydali první patent na předchůdkyni sádrokartonové desky. Postupným vývojem sádrokarton nabyl podobu, jak ho známe dnes.
Vyrábí se ze směsi sádry a rozvlákněného papíru nebo skelných vláken. Obalený je speciálním kartonem. Dnes se sádra už nezískává z přírodního sádrovce, ale používá se "umělá" sádra, tzv.. energosádrovec. Ten vzniká jako vedlejší produkt při procesu snižování oxidu siřičitého ze spalin vypouštěných do ovzduší. Energosádrovec obsahuje méně nečistot a radioaktivního záření než přírodní sádrovec.
Velkými výhodami sádrokartonu jsou jeho variabilnost využití a malá hmotnost (kolem 200 až 300 kg/m3). Právě ta ho doslova předurčuje k použití při rekonstrukcích, protože minimálně zatěžuje nosnou konstrukci stavby. Jeho výhodou jsou i nižší náklady na dopravu, neboť je velmi skladný. Je nehořlavý a dokonale recyklovatelný. Působí jako regulátor vlhkosti, protože přijímá nadbytečnou vlhkost z prostředí a v případě potřeby ji vydává zpět. Má velmi hladký povrch, snadno se upravuje. Tenčí desky se dají dokonce ohýbat. Je možné z něj vybudovat užší příčky, čímž se získává větší prostor.
Velkou předností sádrokartonových konstrukcí je suchá a rychlá montáž. Montují se pomocí šroubů na základní konstrukci, která bývá z ocelových profilů nebo ze dřeva. Tato konstrukce se připevňuje na stěny, k podlaze a stropu. Spáry mezi jednotlivými deskami se vyplňují speciálními tmely. Nevýhodou je, že při odstraňování přebytečného tmelu vzniká poměrně velké množství prachu, což je v obydleném prostoru nepříjemné. Do konstrukce příčky se mohou ukrýt všechny instalační rozvody a nemusí se provádět pracné drážkování a vysekávání přestupů.
V případě potřeby lze přidat zvukovou a tepelnou izolaci, neboť sádrokarton přenáší hluk a tepelně neizoluje. Na trhu je k dispozici široký sortiment sádrokartonových desek, profilů, spojovacích a tmelících materiálů, ale nevýhodou je o něco vyšší cena než u jiných stavebních systémů. Podle výrobců se však šetří čas na realizaci až o 50 procent. Desky se vyrábějí s různými vlastnostmi: mohou být obyčejné, vodovzdorné, protipožární či jejich kombinace.
Využití sádrokartonu je opravdu všestranné a různorodé. Použije se zejména tam, kde se vyžaduje minimální zatížení konstrukcí a kde nelze při stavbě použít mokrý proces. Používá se v podkrovních prostorách, tam, kde je podlahová vrstva položena na trámový strop, a také v koupelnách. Sádrokarton asi nejčastěji známe jako podhledové konstrukce, kterými vyrovnáváme nerovnosti povrchů stropů či stěn. Využívá se na vybudování světelného stropu, na překrytí instalací vedených pod stropem. Je vynikající i jako podkladní konstrukce pro plovoucí podlahy. Při stavění nenosných vnitřních dělicích příček je potřeba přihlížet na šířku zárubně a dveří a tu je třeba zohlednit i při budování nosné konstrukce stěny. Dále lze sádrokarton použít při budování instalačních příček, do nichž se skryjí nosné konstrukce a instalace zařizovacích předmětů koupelny. Dá se různě ohýbat a lze z něj vytvářet vlnovky a oblouky. Efektní jsou sádrokartonové předělovací nebo odkládací zídky.
Sádrokarton nachází široké uplatnění při úpravě a rekonstrukci interiérových prostorů. Při komplexní výstavbě se v našich zeměpisných šířkách nepoužívá v takové míře jako například v USA nebo Kanadě.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu