Keramické obklady jsou tenkostěnné obkladové prvky vyrobené z rozmělněné směsi jílu, písku, barviv a ostatních minerálních látek.
Fasádní keramické obklady se upevňují buď suchou cestou na kotvy, nebo mokrým procesem pomocí lepicí malty, který vyžaduje precizní sladění fyzikálních vlastností podkladu, tmelu a nízkonasákavých prvků. Konstrukce musí odolávat extrémním klimatickým vlivům, zejména teplotním šokům a mrazu, které namáhají soudržnost spojů a spárovací hmoty.
Specifickým rizikem je nehomogennost povrchu a vysoký difuzní odpor keramiky, jenž u starších staveb brání odvodu vnitřní vlhkosti. Kondenzace vodních par pod obkladem následně vede k degradaci zdiva a narušení stability fasádního systému.
Pokud je dilatace keramických obkladů výrazně odlišná od dilatace podloží a malta, v níž jsou uloženy, není dostatečně pružná nebo vyztužená, mohou se obklady oddělit od podloží jak v zimních mrazech, tak v letních horkých dnech. Do takto vytvořených trhlin pak vniká voda, která obklad celkem odtrhává a působí destruktivně i na podklad.
Pokud je v něm příliš mnoho cementu, může být důsledkem chemických reakcí mezi cementem a vodou vznik gelu, který silně absorbuje vodu. O zbytek se postará mráz se svými průbojnými účinky. Proto nesmíme zapomenout jednotlivé vybavené vložky plochy rozdělit na menší pole dilatace.
Při výběru venkovního keramického obkladu jsou klíčovými parametry mrazuvzdornost, nízká nasákavost a minimální teplotní i vlhkostní roztažnost, které doplňuje výrazný rubový dezén pro lepší přilnavost. Nejvhodnější variantu představují kameninové a slinuté materiály (např. značky Taurus a Kentaur), jejichž glazura vzniká tavením střepu při vysokých teplotách, což zamezuje jejímu odlupování vlivem počasí.
Mírné barevné odchylky jednotlivých kusů, způsobené složením hlíny a teplotou výpalu, jsou žádoucím estetickým prvkem potlačujícím vizuální jednotvárnost fasády. Výrobce musí vždy deklarovat odolnost proti výkvětům a mrazu, přičemž ideální je volit tvrdé, vysoce odolné prvky s garantovanými technickými vlastnostmi.
Keramické obklady klademe vždy na čerstvé lepicí malty. Při použití obkladů větších než 10 × 10 cm nanášíme maltu na podklad i na rub obkládačky. Nezapomínáme na dilatování větších celků po asi 6 až 8 m (u tmavých obkladů nebo jižní a západní orientaci i méně) dilatační spárou o šířce nejméně 6 mm. Obklad dilatovat i v rozích, koutech, v blízkosti okenních a dveřních otvorů. Dilatační spáry můžeme vyplnit elastickým tmelem.
Keramické obklady se fixují mokrou cestou do malty a betonu nebo suchou montáží pomocí kotev a hmoždinek. Maximální přilnavost u malty zajišťuje specifické drážkování rubu dlaždic, zejména profil „vlaštovčího ocasu“ či systém svislých žeber s průběžnými ozuby.
Vrstvené konstrukce se zmonolitněním dutin umožňují bezpečné osazování velkoformátových prvků bez speciálního kotvení. Suchý proces montáže na kovové nosné díly a hliníkové příchytky je ideální pro kombinaci s fasádními zateplovacími systémy. Tato metoda eliminuje problémy s kompatibilitou materiálů a zvyšuje rychlost realizace u nosných konstrukcí.
Spáry mezi keramickými obkladačkami jsou důležité, protože regulují všechny vlhkostní stavy ve fasádě. Nikdy neklademe fasádní obklad natěsno, protože při objemových změnách vlivem zvyšování teplot by mohlo dojít k napětí a následné destrukci obkladaček.
Ložné (vodorovné) spáry by měly být při malých (do 43 cm2) a středních (do 225 cm2) obkládaček 2 až 5 mm, u středních a velkých (nad 225 cm2) 5 až 10 mm, u styčných (svislých) spár stačí 1 až 2 mm. Spáry mezi jednotlivými obkladovými prvky je třeba vyplnit maltou s jemným pískem, nikdy ne injektážní maltou. Pokud je keramický obklad uložený metodou na sucho, spáry vyplníme vrstvou pružného tmelu.
Neomítané cihelné lícové zdivo zažívá návrat do moderní architektury díky svému nezaměnitelnému estetickému rázu a historické tradici z přelomu 18. a 19. století. Široký sortiment zahrnuje bohaté kombinace barev, povrchových úprav a specifických vazeb vhodných pro obvodové konstrukce i zahradní prvky.
Tento materiál poskytuje projektantům vysokou variabilitu při realizaci kreativních nápadů bez nutnosti další povrchové úpravy. Použití lícových cihel zajišťuje stavbě trvalou vizuální hodnotu a konstrukční autentičnost.
Zděním z lícových cihel - je to klasický způsob realizace, výsledkem je cihlové lícové zdivo. V případě obvodových stěn budov je lícové zdivo součástí tzv.. dvouvrstvých stěn s provětrávanou vzduchovou mezerou. Součástí konstrukce jsou kromě cihel a zdicí malty i zvláštní prvky, jako jsou stěnové kotvy (spony), úložné konzoly, větrací mřížky, těsnění dilatací.
Za předpokladu správného návrhu a kvalitní realizace se tyto obvodové konstrukce vyznačují výbornými tepelněizolačními vlastnostmi díky zabudované tepelné izolaci, nízkými nároky na údržbu, dlouhodobou životností a samozřejmě nezaměnitelným vzhledem. Lícové cihly se používají i na jiné zděné konstrukce, jako jsou ploty, zídky, sloupy a pod;
Lepením cihelných obkladových pásků - je to jednodušší způsob povrchové úpravy do podoby lícového zdiva. Cihelné obkladové pásky se lepí stavebním lepidlem určeným pro lepení keramických obkladů v exteriéru na vhodný podklad. Taková malta by měla být mrazuvzdorná, bez možnosti tvorby výkvětů a dostatečně flexibilní. Výhodou je možnost použití při rekonstrukcích. V poslední době se cihlové obkladové pásky aplikují stále častěji i na kontaktní zateplovací systémy.
Autor: Lenka Kostková
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu