Jak na mozaiky?
Mozaika je stará ozdobná technika, která v dějinách vstupovala do architektury a výtvarného umění v různých podobách a pravidelně - občas razantněji, občas nenápadně. Současnost mozaice přeje. V koupelnách se využívá barevné působení ploch z různobarevných kousků, i jemná struktura na ozvláštnění jednobarevných povrchů kontrastem formátů.
Barevnost se u mozaiky řídí fyzikálními zákonitostmi jejich míchání a celkový dojem závisí nejen na barevné kombinaci, ale i na vzdálenosti pozorovatele a velikosti mozaikových čtverečků (na podobném principu je založen i pointilistický či impresionistický způsob malby). Mozaikou většinou není obložený celý prostor (i když i takové výjimky mohou dopadnout zajímavě, je to však úkol pro zkušeného architekta) - může zapůsobit na celé stěně, ale také tvořit pruhy, které rozdělí plochu většího obkladu; může být pozadím pro umyvadlo, dá se jí zvýraznit sprchový kout, nika, sokl nebo jiný objemově nebo funkčně vyčleněný prostor.
Její malé rozměry umožňují elegantně obložit i oblé tvary. Kromě materiálu (nejčastěji se používá keramika a neprůhledné, tzv.. Opak sklo, v nabídce jsou i efektní průhledné skleněné mozaiky) se mozaikové kousky liší tvarem, velikostí a barvou. Standardní jsou menší či větší čtverečky, mozaika může připomínat i různobarevné kamínky. Mozaika bývá obvykle nalepená v rastru na přenosový papír nebo nylonové tkaniny s většími rozměry - takové podlepení urychlí a zjednoduší její ukládání.
Nejjednodušší mozaikové čtverce se skládají strojově, specializované firmy však nabízejí i ruční vyskládání originální mozaiky - nepravidelné kousky se mechanicky opracovávají a pak skládají do obrazce nebo motivu. Kromě originálního dojmu je však třeba počítat s podstatně vyšší cenou. Naopak, pokud již vidíte na dno peněženky, ale mozaika vás očarovala, možná se spokojíte s levnější náhradou, takzvanou falešnou mozaikou. Je to v podstatě klasická dlaždice či obkladačka, která svým plastickým povrchem napodobuje strukturu mozaiky. Od pravé ji lze rozeznat při bližším pohledu - spáry mezi jednotlivými obkladačkami se od imitace spár na jejich povrchu přece jen liší.
Keramické mozaiky různých formátů a tvarů mohou být jednobarevné, nebo jsou směsí různobarevných kousků. Při pohledu z dálky pak vzniká efekt míchání barev.
Mozaikou by neměla být obložená celá koupelna - v interiéru by se jí mělo vyzvednout jen to podstatné. Pěkná je kombinace s většími formáty, i barevně kontrastní řešení mívají svůj půvab. Mozaiky mohou do interiéru vnést pestrost barev i kontrast struktur. K jejich výhodám patří to, že jimi lze obložit i obliny a tvary, jaké by se s klasickým obkladem zvládali velmi problematicky. Keramické a skleněné mozaiky se tradičně používají také na obkládání sprchových koutů a podobně, takový intenzivní kontakt s vodou však klade zvýšené nároky na hydroizolaci pod obkladem a na materiál použitý pro lepení a vyspárování obkladu. Plochy vystavené permanentnímu působení vlhkosti je třeba jednou za čas přespárovat.
