Jak na pokládání dlažby a chodníku v exteriéru?
Dlažba se většinou ukládá na betonovou mazaninu, nikdy však ne na mokrý beton. Podlaha musí vyzrát. Beton by měl alespoň deset až třicet dnů odpočívat, jinak se může beton smršťovat a dlažba se vyduje. Toto nebezpečí představují i velké plochy. Odborníci u nich doporučují použít profil do dilatačních spár. To znamená, že pokud budeme ukládat dlažbu na plochu větší než 6 x 6 m, bez dilatačních spár se neobejdeme.
Pokud se bude ukládat dlažba v jakémkoliv domě - ať už v panelovém nebo dvě stě let starém domě - nesmí se zapomenout na zvukovou izolaci. Sousedským vztahům rozhodně neprospívá spory pro hluk. Stačí se projít po dlažbě v jehličkových podpatcích a nájemník bydlící o patro níže může mít pocit, že mu nad hlavou prošel regiment vojáků. Některé stavební úřady dokonce výměnu původní podlahové krytiny podmiňují stavebním povolením! Chtějí tak zabránit ostrým sporům, které mezi nájemníky vznikají. Podlahářské firmy proto doporučují použít pod dlažbu zvukovou izolaci, např.. speciální fólii tlustou pět milimetrů.
Někdy je třeba podklad vyrovnat ještě pomocí vhodného přípravku. Místní nerovnosti nesmí přesáhnout 2 mm. Zjišťuje se to pomocí dvoumetrové laťky, kterou položíme na zem, a měříme. Na těchto dvou metrech nesmí být nerovnost větší než 2 mm. Pro vyrovnání nerovností se používají samočinně se roztékající, rychle vytvrzující nivelační materiály. Na ně se pak aplikují speciální lepidla, která nahradily v minulosti běžně používané lepení dlažby do cementu. Při použití cementu byly třeba dlaždice, které dostatečně přijímají vodu, proto se v minulosti dlažba a dlaždice nejprve namáčeli do vody. Dnes se však používají zejména dlaždice s nízkou nasákavostí, proto je pro ně cement nevhodný.
Při ukládání dlažby se nesmí zapomenout, že celkový dojem ovlivňuje zakončení, to znamená keramické sokly. Tyto pásky se vyrábějí ve velikostech odpovídajících formátům dlažby. V jednom balení, jehož cena představuje dvoj-až trojnásobek ceny dlaždic za čtvereční metr, najdeme např.. 42 kusů s rozměry 30 x 9 centimetrů. Z estetického i praktického hlediska jsou keramické pásky nenahraditelné. Při mytí podlahy se totiž člověk nevyhne - ani při použití speciálních mopů - kontaktu se stěnou a ne všude jsou omyvatelné nátěry. Soklové pásky nabízejí výrobci ke všem druhům a barvám dlažby. Jako náhradu lze použít dlaždice rozřezané na odpovídající velikost nebo plastové, hliníkové a mosazné zakončovací profily.
Na čem také záleží
Kromě výběru vhodného designu, barvy a velikosti jsou pro konečný výsledek důležité i použité spárovací materiály a ochranné hrany (profily). Jejich cena se liší podle použitého materiálu. Plastové zakončovací profily stojí přibližně polovinu, co hliníkové s barevným povrchem a mosazné zakončovací profily jsou šestkrát dražší než plastové.
Rozhodně se vyplatí na těchto detailech nešetřit, protože mohou velmi výrazně ovlivnit konečný výsledek. Některé levné typy bílých plastových profilů časem žloutnou. Při kombinaci s bílými obkladačkami bychom si mohli ušetřených sto či dvě stě korun dlouho vyčítat. I tam, kde se může zdát, že na konečném vzhledu obkladu tolik nezáleží (např. v garážích, v domácích dílnách, ve sklepích) je lepší použít nové typy produktů.
Stejně se nevyplácí spárovat dlažbu nebo obkládačky bílým nebo šedým cementem. Časem se začne drobit a zašlape se. Speciální spárovací materiály plní svou funkci mnohem lépe a navíc obsahují i protiplísňové přísady, které brání vzniku plísní.
Při spárování je třeba dodržovat přibližně dvoumilimetrové mezery. Jen na dlažbě, u níž se počítá s většími nepřesnostmi, můžeme ponechat spáry široké až tři milimetry, protože se zde najdou větší odchylky. Evropská norma, kterou dodržují i naši výrobci, u první jakosti povoluje nepřesnosti v rozpětí pouze od tří do pěti desetin procenta z délky úhlopříčky dlaždice.
Údržba
Dlažba patří mezi nejjednodušeji udržovatelné podlahové krytiny. Někteří odborníci se sice liší v názorech, zda u glazovaných dlaždic je lépe používat jen nějaký speciální přípravek, nebo lněné oleje, ale každá hospodyňka si určitě sama vybere, co jí bude lépe vyhovovat. Na neglazované dlaždice prodejci doporučují použít některý z penetračních voskových přípravků. Pětilitrové balení stačí asi na padesát čtverečních metrů plochy.
Jak se klade dlažba
Způsob ukládání dlažby závisí na jejím druhu, velikosti, způsobu využití, zatížení a propustnosti připravenosti povrchu (z hlediska pronikání dešťové vody). Skladba povrchu se musí přizpůsobit i místním klimatickým podmínkám a kvalitě zeminy.
Velké dlaždice: Kamenné, keramické nebo betonové dlaždice s většími rozměry se ukládají do 5 cm hrubé vrstvy cementové malty. U méně zatížených dlažeb stačí nanést maltu do rohů a uprostřed každé dlaždice.
Nosné podloží tvoří asi 7 cm silná vrstva udusaného i vymývaného štěrku. Spáry mezi dlaždicemi se mohou vyplnit jemným pískem, směsí cementu a písku (v poměru 1: 3), injektážní mazaniny nebo spárovacím tmelem - záleží na druhu dlažby. Při velmi namáhané dlažbě (na parkovištích a pod.) může podloží tvořit 10 až 12 cm silná vrstva jemně armovaného litého betonu. Na pevný konstrukční podklad (například na terase u domu) můžeme dlaždice přilepit tenkou vrstvou speciálního lepidla - tzv.. pokládání do tenkého lože. Podklad se od dlažby oddělí dělicí rohoží, která kompenzuje změny objemu jednotlivých vrstev a zabraňuje praskání a posouvání dlažby. Dlažba z lomového kamene se ukládá do 5 cm hrubé vrstvy stavebního písku na 10 cm hrubém udusaném štěrkovém podkladu. Spáry se vyplňují jemným pískem nebo injektážní mazaninou. Na nepropustných površích se dělají spády se sklonem nejméně 5 cm na každé dva metry. Voda tak z malé plochy volně odtéká do přilehlé výsadby nebo na trávník, z větších ploch se odvádí systémem odvodnění napojeným na trativod nebo kanalizaci. Rychlé odvodnění je důležité zejména při teracové dlažbě na nepropustném podkladu. Existuje zde nebezpečí, že vlhkost prostupující pochůznou vrstvou způsobí tvorbu výkvětů a sníží odolnost dlažby proti mrazu.
Stavba chodníku z dlaždic:
- dobře udusaná zemina
- podkladová vrstva (kamenná a cihlová drť, štěrk a písek)
- písčité lůžko (5 cm)
- položení první řady dlaždic na cementovou maltu, do spár vložte dřevěné kolíky
- po položení zbylých dlaždic se malta nechá zatvrdnout
- po několika dnech se spáry zaplní suchou maltou (složenou z cementu a písku v poměru 1: 3) nebo jemným pískem
Malé prvky a kostky:
Malé dlažební prvky (dlažební kostky, pálená dlažba) jsou poměrně lehké a mají tendenci pohybovat se. Proto se většinou kladou do 2,5 cm hrubé vrstvy cementové malty na utužovaném štěrkovém podkladu, který má tloušťku asi 7,5 cm. Při větším zatížení je tloušťka štěrkového podkladu asi 10 až 12 cm, případně je štěrk možné nahradit 7 až 8 cm silnou vrstvou litého betonu. Podobně pálená dlažba se klade do přibližně 5 cm hrubého pískového lože nebo asi 3 cm hrubé vrstvy cementové malty (na vnějších plochách se doporučuje písečný podklad). Spáry se zaplní suchou maltou (písek a cement v poměru 1: 3). Výjimkou je volně uložená anglická dlažba, při níž se spáry zaplní jen pískem. Drť a říční oblázky se ukládají do asi 3 cm vrstvy suché malty (směs cementu a písku v poměru 1: 3). Nosný podklad tvoří asi 8 cm hrubá udusaná vrstva štěrku nebo směsi štěrku, hlíny a písku. Oblázky se přesypou suchou cementovou maltou a pokropí se vodou. Prorůstání plevelem zabrání vložená voděpropustná fólie.
Stavba chodníku z volně položených dlažebních bloků:
- dobře udusaná zemina
- zpevněný okraj
- zhutněná zemina nebo štěrk (10 až 15 cm)
- písčité lůžko (5 cm)
- dlažební bloky
- bloky se stlačí
- do spár se metlou vmete jemný písek.
Speciální konstrukce:
Zajímavým způsobem se kladou betonové prvky Carpet Stones. Je to patentovaný systém dlažby, který umožňuje téměř neomezenou skladbu dlažebních kostek různých barev. Kostky tlusté 2 až 4 cm se vkládají do obdélníkových konstrukcí o rozměrech asi 118 × 60 cm a propojí drátem. Málo namáhaná dlažba se klade do pískového lože o tloušťce asi 10 cm, velmi zatížena dlažba (vchody do domu, vjezdy do garáží) na betonovou mazaninu. Nejvhodnější výplní spár je říční písek. Po zhutnění dlažba získá pevnost a stabilitu.
Vegetační dlaždice:
Vegetační (zatravňovací) dlaždice z betonu, keramiky nebo plastů se ukládají do písku na nosném štěrkovém podkladu. Mezi lůžko z písku a podklad lze vložit vodopropustnou textilii, která podloží zpevní, zabrání prolínání jednotlivých vrstev a chrání i proti prorůstání plevelem. Otvory v dlaždicích se bez hutnění pojezdem vyplňují až po horní okraj humusovitou ornicí nebo kompostovou zeminou a vyséváme do nich travní směs v množství 10 g/m2. Ve směsi by měly převládat kostřava červená (Festuca rubra) a lipnice luční (Poa pratensis). Po sesednutí by měla být rovina půdy v otvorech asi 2 cm pod okrajem dlaždic.
Dlažba ze dřeva:
Dřevěné špalíky a kostky se kladou do pískového lože, pod kterým je alespoň 10 cm hluboká štěrková drenážní vrstva. Spáry se vyplňují pískem nebo jemným štěrkem. Dřevo je třeba ošetřit impregnací - například máčením v horkém nátěru, v roztoku Skalice, horkého dehtu a pod. Ve specializovaných prodejnách se prodávají špalíky, které již jsou tlakově impregnované. Navzdory důkladné úpravě materiálu má dřevěná dlažba omezenou životnost - podle druhu dřeva a impregnace se pohybuje okolo dvaceti až třiceti let. Jelikož dřevo vlivem vlhkosti mění svůj objem, nedoporučuje se vydlážděnou plochu uzavřít na okraji mezi betonové obrubníky. Okraje můžeme lemovat například nízkými dřevěnými palisádami. Dřevěné desky nebo čtvercové kazety bývají připevněny na kovové konstrukci a kladou se těsně vedle sebe do pískového nebo štěrkového lože.
Údržba není náročná, ale ...
Nároky na údržbu kamenné nebo betonové dlažby závisí na způsobu využití plochy a použité technologii kladení. Například zámková dlažba u zahradního grilu může zpočátku působit pěkně, ale vytékající tuk jí po čase na kráse nepřidá. Spáry v dlažbě z přírodního lomového kamene, které jsou delší dobu zasypány pískem sice rychle odvádějí vodu, ale těžko se zametají.
Výrobci doporučují nové teracové dlaždice po zatuhnutí spárovací hmoty několikrát omýt čistou vodou a napustit vhodným konzervačním prostředkem, který uzavře jejich povrch. Tím se usnadní údržba a prodlouží životnost dlažby.
Keramickou dlažbu obvykle stačí omýt vodou a saponáty. Některé nasákavější druhy - cotto nebo leštěné dlaždice - se musí po důkladném omytí občas napustit konzervačními prostředky.
V rámci péče o venkovní dlažbu je důležitá úprava proti smyku. Dlažba se upravuje například lepením speciálních pásů nebo úpravou povrchu, například stříkáním drťí a pískem. Novinkou je opalování plamenem, při kterém se povrch speče, ale nezanikne jeho struktura.
