Jak na venkovní omítky?
Úlohou venkovní omítky je především ochrana obvodových stěn budovy před povětrnostními vlivy. Kvalita omítky přímo souvisí s kvalitou a vzhledem konečné povrchové úpravy vnějšího zdiva. Kvalitní omítka na domě má tedy nejen estetickou funkci, ale plní i úkoly v oblasti tepelné a zvukové izolace.Nezanedbatelná je i její difúzní schopnost, vodoodpudivost a dostatečná pevnost
Omítka obecně
Omítka se skládá z pojiva, plniva, přísad a vody. Pojiva mohou být minerální vápno, sádra, cement nebo organické pryskyřice a disperze na bázi plastů. Plniva, jako písky, kamenné drtě, moučky, perlitové hmoty a jiné, jsou materiály, které spolu s pojivy a vodou vytvářejí hmotu omítky. Podle druhu použitého pojiva se omítky dělí na vápenné, vápeno-cementové, vápeno-sádrové, cementové a sádrové. Podle druhu použitého plniva se rozlišují omítky s drťí, s lehčeným plnivem a textilní omítky. Aplikují se na různé podklady - od dřeva přes zdivo až po beton. Význam omítek je zlepšení povrchu konstrukčních prvků a vytvoření vhodného základu pro aplikaci konečné povrchové úpravy stavby.
Nejdříve se seznamte s podmínkami
Výběr omítky se musí přizpůsobit podkladu. Pouze pečlivý výběr omítky vzhledem k danosti podkladní konstrukce může zaručit její 100-procentní funkčnost. Nejprve detailně zjistěte materiálové složení a kvalitu podkladu (zda má stabilní tvar, jakou má plochost, homogenitu, ložné spáry, a jiné). Nezapomeňte, že před zahájením prací na hrubé stavbě v exteriéru je třeba ukončit všechny mokré procesy v interiéru. Speciální pozornost věnujte vlhkosti zdiva.
Na základě těchto poznatků lze zvolit přísady, které zlepšují parametry omítky, jako jsou vodotěsnost, odolnost proti soli, tuhnutí, mrazuvzdornost, zpracovatelnost, přilnavost k povrchu, disperze, pórovitost atd.. Výsledek bude optimální, pokud jsou v souladu vlastnosti podkladu a omítky. Před samotným začátkem nanášení vnější omítky musí být osazeny háky a objímky odpadních trubek, příchytky požárních žebříků, i ukončeny všechny stavební práce na fasádě (balkony, lodžie). Dodatečné provedení těchto detailů by omítku poškodilo a znehodnotilo.
Skladba vnější omítky
Omítku tvoří více vrstev maltoviny, která se nanáší na povrch zdí a jiných stavebních ploch. Skládá se z postřiků, jádra a štukové vrstvy. Postřik je řídká malta o tloušťce maximálně 5 mm, která tvoří podklad pro jádro. Specialisté kladou důraz na dostatečné vyzrání. Na 1 mm tloušťky se doporučuje počítat s dobou zrání asi 24 hodin. Pokud by postřik nebyl dostatečně vyschlý, oddělí se od podkladu, což později způsobuje vypadávání menších i větších kusů omítky.
Omíkové jádro může tvořit jedna nebo více vrstev, přičemž každá z nich může mít tloušťku maximálně 20 mm. Při aplikaci další vrstvy musí být předchozí vrstva dostatečně suchá a zdrsněná. Až poslední vrstva je rovná a hladká. Na závěr se na vrstvy jádra nanese 3 až 4 mm silná takzvaná štuková vrstva omítky. Během nanášení, tuhnutí a tvrdnutí jednotlivých vrstev nesmí teplota vzduchu, podkladu a materiálu klesnout pod +5 ° C.
Omítka se může nanášet ručně nebo strojově. Ručně se omítka nahazuje zednickou lžící a zahladí se antikorovým hladítkem. Strojní zpracování znamená aplikaci omítacím strojem. Materiál se většinou nastříká ve tvaru housenky.
Před provedením omítky dávejte pozor na následující skutečnosti: nasákavé podklady předem navlhčete, protože příliš suchý podklad by vyvolal odlučování omítky. Příliš mokrý podklad způsobí stékání hmoty. V případě velkých nerovností podklad vyztužte pletivem nebo síťkou. Doporučený přesah výztuže je minimálně 10 cm. Takto dosáhnete kvalitní vniknutí postřiků do různých spár. Na větší díry použijte výplň z kousků stavebního materiálu, protože příliš silná vrstva omítky nerovnoměrně vysychá, takže vznikají trhliny a praskliny. Na sokly se používají speciální silikátové omítky nebo omítky s obsahem vodního skla.
Z přírodních materiálů se na obklad používají pískovce, břidlice, andezit, travertin, kamení nebo žula. Působivé jsou i mozaikové omítky, které se skládají z barevných kamínků. Dodržováním základních technologických postupů a návodů předejdete zbytečným poruchám, komplikacím i finanční zátěži v budoucnosti.
Bonus navíc
Kvalitní omítka má významný vliv na tepelně izolační vlastnosti obvodového zdiva. Aplikací tepelněizolační omítky můžete zlepšit tepelněizolační vlastnosti zdiva. V zásadě jde o klasický omítkový systém, v němž jadernou omítku tvoří tepelněizolační omítka.
K speciálním omítkám patří i sanační omítky. Sanační omítkové systémy nebo vnější hydrofobizované omítky se používají proti vlhkosti. Umožňují rychlé a stálé odpařování vlhkosti ze zdiva. Jsou vhodné i při sanaci kulturních památek a někdy se do nich přidávají fungicidní přípravky proti tvorbě plísní.
Omítky, známé již ve starověku, prošly významným vývojem. Mezi běžným soukromými dodavateli jsou v oblibě průmyslově vyráběné omítkové směsi - lidově zvané omítky balené do pytlů, které mají několik předností. Patří mezi ně stálá receptura při výrobě i zaručené vlastnosti. Vysokou cenu vyváží úspora času, komfort a kvalita.
Moderní architektura používá omítky jako výrazový prostředek založený na barevné pestrosti a strukturální odlišnosti omítek, proto neváhejte a podívejte se po omítce, která ochrání váš domov a vytvoří příjemný estetický objekt.
Nejčastěji používané omítky
Hrubá vápenná omítka má tloušťku 15 mm a obsahuje plnivo se zrny do velikosti 7 mm. Použitím hydraulického vápna se zvyšuje odolnost omítky proti nepříznivým klimatickým podmínkám. Požadovanou barevnost získáme přidáním barviva přímo do malty nebo povrchovým nátěrem omítky přírodními barvami.
Hladká vápenná omítka se zhotovuje obdobně jako hrubá vápenná omítka. Její povrch se upravuje vyhlazením nebo stříkáním.
Štuková omítka sestává ze dvou vrstev: jádro má tloušťku 8 až 12 mm a povrchová vrstva o tloušťce 3 až 5 mm. Pokud jsou na zdivu nerovnosti, je třeba na ně nejprve nanést vyrovnávací podklad z vápeno-cementové malty a až potom omítku. Jádro štukové omítky se nanáší na navlhčené zdivo nebo na zatvrdlý podklad. Před nanesením štuky se musí povrch jádra zdrsnit. Lícní vrstva se vyhlazuje nebo ozdobne rýhuje, kefuje, odsává a pod.
Jednovrstvá omítka je systém, v němž jsou jádro a štuková vrstva spojeny do jedné vrstvy, čímž se zkrátí čas potřebný na zpracování omítky a na její aplikaci jako přednástřik. Bývá hrubá 15 až 20 mm. Kromě minerálních omítek, obsahujících pojivo ve formě vápeno-cementových hydrátů a plnivo v podobě kameniva, jsou i omítky paropropustné, vodoodpudivé s hlazenou nebo rýhovanou povrchovou strukturou.
