Jaká jsou kritéria při výběru plastových oken?
Rozmach ve stavebnictví podmínil vývoj nových technologických postupů a používání nových stavebních materiálů. Od poloviny 19. století dřevo začaly postupně nahrazovat jiné materiály, například železo, sklo, ocel. Plast je znám pouze několik desetiletí, vyrábí se uměle, ale díky svým vlastnostem, ke kterým patří zejména dlouhá životnost a dobrá zpracovatelnost, se ve stavebnictví úspěšně prosadil.
Konstrukce
První konstrukce z polymerních materiálů byla vyrobena v Německu. Na základě šetření, pozorování a získávání nových poznatků o materiálech se konstrukce postupně vyvíjela. V současnosti se plastové profily vyrábějí z tvrzeného PVC. Základní výrobní technologií zpracování termoplastů je extrudování. Do naší republiky se dovážejí hotové profily, které se u nás většinou jen montují.
Samotný plastový profil není dostatečně pevný. Pro dosažení požadované stability se okna vyztužují pomocí výztužných profilů. Do vnitřní komory se vkládají hliníkové profily nebo pozinkovaná ocel. U malých okenních otvorů nemusí být výztuž součástí konstrukce. V takových případech na přenos zatížení stačí samotná pevnost plastu. Jednotlivé profily se spojují lisováním, svařováním nebo se lepí. Plastové rámy si po osazení do okenního otvoru zachovají původní tvar. Z plastových profilů lze zhotovit profily různých rozměrů, čímž se vytváří široké spektrum možností.
Rozhodujícím kritériem při výběru je počet vzduchových komor rámu a křídla, který ovlivňuje tepelně technické a zvukově izolační vlastnosti. Nejdříve to byly jednokomorové okenní systémy, které nevyhovovaly z hlediska tepelné izolace. Vývoj postupně směřuje k vícekomorový profilům a moderním profilům s dodatečnou tepelnou izolací. Profily okenních rámů mohou mít dvoukomorovou až šestikomorovou konstrukci. Důležitý je nejen počet komor, ale i jejich tvar a účinné uspořádání v konstrukci profilu. Technicky vyspělé vícekomorové konstrukce v kombinaci s kvalitním systémem těsnění dosahují mnohem lepších vlastností. Zajišťují spolehlivou odolnost proti zatékání, lepší zvukovou a tepelnou izolaci a rychle odvádějí vodu. Dvoukomorový okenní systém tvoří komora z vnější strany, která slouží k odvedení srážkové vody a zlepšuje tepelně technické vlastnosti; druhá komora je umístěna z vnitřní strany konstrukce okna a slouží k vyztužení.
Tříkomorový okenní systém má z vnitřní strany jednu komoru, díky které má konstrukce nejlepší tepelně technické vlastnosti, vnější komoru a vyztužuje se střední komora. Tříkomorové profily jsou základním systémem na výrobu oken. Pětikomorový systém plastových oken je srovnatelný s dřevěnými eurookny. Před účinky vody a vlhkosti lze venkovní plochy plastových oken chránit hliníkovými profily podobně jako při kombinaci dřeva a hliníku.
Těsnění
Tepelnou pohodu v bytě vytváří ideální kombinace teploty, relativní vlhkosti a rychlosti proudění vzduchu v místnosti. Spolehlivé systémy těsnění, zasklívání, odvodnění a větrání umožňují zdravé klima v bytě, zaručují vysokou ochranu proti dešti a vlhkosti a výrazně snižují náklady na topení. Plastové rámy mohou mít středové nebo dorazové těsnění. Upřednostňuje se konstrukce s dorazovým těsněním, protože v porovnání se středovým těsněním se okno velmi jednoduše čistí. Mají velmi dobré zvukově a tepelně izolační parametry. Ke zvýšení účinnosti těsnění a zlepšení tepelně izolačních vlastností se komory u moderních systémů vyplňují například polyuretanovou pěnou.
Větrání
Samotná konstrukce plastových oken je z hlediska vzduchové propustnosti velmi těsná. Profily musí obsahovat větrací systémy, které zajistí prodyšnost pomocí nastavitelné klapky, štěrbiny nebo otvoru. Větrací systémy nesmějí zhoršovat zvukově izolační vlastnosti okna.
Povrchová úprava
K dalším přednostem plastových oken patří estetický vzhled, barevná stálost a minimální péče o okna. Nepotřebují prakticky žádnou ochrannou vrstvu. V minulosti byla bílá barva standardem plastových oken. Výrobci se snažili vyrobit okna i z barevných profilů, ale neúspěšně. Za velmi krátký čas docházelo ke změnám barev. Navíc, u tmavých povrchů byla konstrukce mnohem více tepelně namáhána. Bílé rámy se zase rychle zašpiní. Odborníci usilují o vyvinutí povrchu, který bude odolný proti znečištění a poškrábání. Na základě těchto zkušeností vznikly nové technologické postupy pro úpravu povrchových ploch. Používá se lakování, koextrudace a fólie z měkčeného PVC. Lak může být skoro ve všech barevných odstínech a stříká se na vyhotovený extrudovaný profil PVC.
Fólie se na okenní profil lepí speciálním lepidlem, které se před aplikací ředí a rozpouští. Jednobarevná fólie nebo fólie s jemným vzorem se může použít na povrch profilů jak v interiéru, tak v exteriéru. Mohou se dodatečně pořizovat i na dříve zabudované profily. Takto upravený povrch má velmi dobrou odolnost proti povětrnosti. Současní výrobci nabízejí plastová okna široké škály barev. Paradoxem je, že v nabídce mají okna s imitací dřeva, které jsou, mimochodem, velmi žádané. Také plastová okna vyžadují alespoň malou dávku péče: pravidelně se musí mýt, promazávat kování a průběžně se kontroluje těsnění. Po ztrátě funkcí je třeba okno vyměnit za nové. Stará okna lze recyklovat, aniž se zhoršily vlastnosti materiálu.
Při úplném vyřazení se plastové okno může rozložit na původní surovinu. Plastová okna se uplatňují i při výměně oken na starých historických budovách, kde se kladou vysoké požadavky na funkčnost. Nová okna lze osadit i do původních dřevěných rámů, pokud splňují vyžadovaná kritéria. U pasivních domů se uplatňují profilové systémy vyplněné pěnovým materiálem s prohloubenými zasklívacími drážkami nebo zvýšenou hloubkou rámu a křídla. Vývoj v oblasti plastových oken stále pokračuje. Výrobci se snaží zlepšovat jejich vlastnosti. Trendem dnešní doby je ušetřit náklady na spotřebu energie, jejichž cena neustále stoupá. Další vývoj se tedy zaměří především na zvýšení kvality tepelné a zvukové izolace tak, aby plastová okna byla stále cenově dostupná a přetrvávala poptávka po nich.
Autor: Martina Dvořáková
