Informace o střešních oknech
Střešní okno patří mezi nejméně nápadné prosvětlovací prvky šikmé střechy, díky čemuž minimálně ovlivňuje celkové architektonické ztvárnění domu. Použije se na současných novostavbách s moderními tvaroslovnými prvky, ale i na modernizovaných a revitalizovaných objektech v historických jádrech měst nebo ve venkovských sídlech s regionálními zvláštnostmi. Množství realizovaných příkladů jednoznačně potvrzuje, že střešní okna vyhovují různým architektonickým stylem a slohem.
Střešní okna se stávají výraznějšími prvky střechy, pokud se vertikálně nebo horizontálně sdružují do velkých zasklených ploch, případně při výrazném barevném řešení rámů. Zajímavý střešní prvek může vzniknout spojením střešního okna s výstupní plošinou, což vytváří dojem malé rozhledny.
Střešní okna jsou nejvhodnějším řešením pro zajištění dobrého přístupu světla do podkroví, ale není to jediná možnost. Vítány jsou všechny nápady a promyšlené řešení, díky kterým do obytného podkroví pronikne optimální množství světla. To lze zejména při jižní orientaci regulovat chránící technikou proti slunci, kterou by mělo mít každé okno.
Svislé okno ve štítu
Při zvažování osvětlení podkroví asi každému nejprve napadne udělat otvor ve střeše, ale často se zapomíná na možnosti, jaké nabízejí štítové stěny. Svislé okno ve štítu navíc může architektonicky dotvořit fasádu domu. V interiéru podkroví je estetické i účelné kombinovat šikmé střešní okno se svislým oknem ve štítové stěně, protože místnost je pak osvětlena z více světových stran.
Na druhé straně všechny okenní otvory je třeba umísťovat s mírou, aby se dal v podkrovní místnosti optimálně rozložit nábytek. Moderními technickými prostředky, jako jsou dvojskla, trojskla a kvalitní materiály okenních konstrukcí, lze řešit výplněmi okenních otvorů, které zabraňují nadměrné filtraci vzduchu a přenosu tepla.
Architektonické a výrazové řešení okenních otvorů závisí od vnitřního zařízení i od slohu domu či budovy. Okno ve štítové stěně může být přizpůsobeno tvaru štítové stěny a zastřešení.
Pronikání světla
Do obytných podkroví často proniká přímé světlo, které je možné nasměrovat do spodních úrovní bytu, zejména v případě galerie. Pokud chceme, aby světlo doslova vnikalo z jednoho prostoru do druhého nebo z jedné úrovně bytu do druhé, použijeme na dělicí stěny a prvky interiéru transparentní materiály. Zajímavým řešením je skleněná podlaha na galerii, která světlo pronikající do podkroví přes střešní okna nebo jiné typy okenních otvorů rozptyluje shora do spodní úrovně podkroví. Matné nebo pískované sklo je průsvitné, ale neprůhledné.
Vrstvená skla jsou staticky bezpečnější, ale méně průhledná a používají se na zábradlí, případně podlahy galerií. V současných bytových interiérech se často používají barevná skla, které jsou transparentní, tedy schopná více či méně propouštět světlo. Moderní skleněné výplně střešních otvorů - dvojskla s vnitřní fólií - jsou mnohem důmyslnější, protože izolují prostor od chladu a odrážejí i část slunečního záření. Jejich cena je sice vyšší, ale poskytují dlouhodobou tepelnou pohodu. Zasklené plochy musí mít větrací klapky alespoň v horní části, aby se odvedlo přebytečné teplo. Pokud jsou větrací klapky v dolní části, proudící vzduch zabrání kondenzaci na vnitřní straně skla. Proudící teplý vzduch pronikající ke střešnímu oknu ze spáry nad radiátorem je z tohoto hlediska nejúčinnější.
Hra se světlem je zábavná i objevná a umožňuje propojit jednotlivé prostory vždy novým způsobem. Pronikání světla lze zmírnit záclonami a žaluziemi, které prostoru dodají osobitou atmosféru.
Umístění střešních oken
Z hlediska prosvětlení a funkčního využití podkrovního prostoru se ukazuje, že namísto jednoho velkého okna je lepší zvolit větší počet menších oken, která se dají využít variabilněji. Také spojením několika oken se dá vytvořit efektní zasklená plocha. Světla bývá někdy příliš málo a někdy hodně, proto je dobré regulovat dle potřeby jeho přístup interiérovými nebo exteriérovými stínícími prvky, jako jsou rolety, žaluzie nebo slunolamy.
Nejdůležitější je omezit na minimum skleníkový efekt, který vzniká u oken orientovaných na západ či jih, kde je prostor dlouhodobě vystaven slunečním paprskům. Z tohoto důvodu bývá jižní orientace oken v letním období problémová. Při orientaci oken na východ získáme ranní slunce, při orientaci na západ večerní slunce.
Atypické řešení
Střešní okno může ze šikmé polohy na střešní rovině přecházet do svislé roviny, která lícuje s obvodovou zdí domu. V interiéru tak vznikne jakési zalomené střešní okno, přes které proniká do podkroví dostatek světla.
Dalším zajímavým řešením je zasklení střechy kolem střešního hřebene, díky čemuž se do podkroví dostane hodně světla a prosluní se i hluboké pokoje sahající dovnitř dispozice nebo prostory situované v dispozici bez přímého osvětlení a větrání.
Pár typologických informací
Před umístěním střešních oken v podkroví je užitečné znát jejich technické a estetické vlastnosti. Nejmenší skladebný rozměr osvětlovacího otvoru v šikmé střeše se sklonem větším než 15 musí být alespoň 750 mm, což vyplývá z konstrukce krovu a ze vzájemné vzdálenosti krokví.
Tuto vzdálenost nelze moc měnit, a pokud je třeba zvětšit plochu zasklení, vhodnější je sdružovat křídla nad sebou, zejména v užších místnostech. Se zvětšováním sklonu střechy se zmenšuje osvětlení a pronikání slunce do místnosti. Zvětšením výšky okna se může tento rozdíl vyrovnat.
Dolní hrana šikmého okna musí být ve výši maximálně 1 200 mm a horní hrana minimálně 1 800 mm od podlahy. Tyto parametry výškového osazení vycházejí z maximálního výškového umístění kování okna, na kterou člověk pohodlně dosáhne, jakož i z výšky očí sedícího člověka, který se dívá skrz okno do exteriéru. Doporučená výška osazení okna je důležitá i při větrání, protože vzduch proudící přes okno by měl proudit nad hlavami uživatelů bytu. Při horizontálním i vertikálním sdružování střešních oken do větších ploch může vzniknout nadměrná osvětlenost podkrovních prostor, kterou ještě znásobuje světlá barevnost interiéru.
Důsledky jsou tepelná nepohoda a přílišné pronikání ostrého jasného světla zejména v letním období. Proto musí být okna vhodně stíněná, aby se do podstřešního prostoru dostalo rozptýlené a tlumené světlo.
Střešní okno a vnitřní prostor
Se zvětšováním šířky místnosti se při stejné ploše šikmého okna osvětlená hloubka zmenšuje. Z typologického a světlotechnického hlediska je vhodné místnosti v podkrovích situovat užším rozměrem k obvodové zdi. Aby se z podkrovního prostoru zajistil širší výhled do okolí, umísťují se střešní okna vedle sebe, což rozšiřuje zorný úhel vidění do exteriéru. Využitelnost půdorysu pod střešním oknem je malá. Aby se dalo s oknem manipulovat, nemůže být pod ním interiérové zařízení. Výhodnější je tedy zvětšovat výšku okna, ne jeho šířku.
Ve velkoprostorovém, příčně situovaném bytě mohou střešní okna v obývacím pokoji nebo hale sloužit jako doplňkové osvětlení k základnímu osvětlení, které je realizováno svislými obvodovými vikýři. Přes okno umístěné na návětrné straně střechy může do interiéru vnikat více prachu. Při excentrické poloze okna ve stěně vznikají neosvětlené tmavé kouty a pocit optického rozdělení a malého kontaktu s vnějším prostředím. Více užších oken v jedné místnosti vytváří rovnoměrnější osvětlení.
