Jak na keře v zahradě?
Keř je tvar dřeviny charakteristický tím, že nevytváří kmen a korunu, ale rozvětvuje se od země. Nadzemní části - korunu keře - vytváří několik hlavních větví vyrůstajících ze země. Tato skupina dřevin zahrnuje největší počet rodů a druhů, protože sem patří i mnohé vysazené rody, které v domovině rostou jako stromy, ale v našich podmínkách vegetují v menším keříkových tvarech.
Rozdělení keřů
Keře rozdělujeme podle velikosti na nízké, dorůstající do 1,5 m; středně vysoké, rostoucí do výšky 2 až 3 m; a vysoké, dosahující 5 až 8 m. Specifickou skupinou jsou půdo pokryvné dřeviny (do 0,7 m), které se rychle rozrůstají plazícími se větvemi, pokrývající půdu nebo zpevňující svahy.
Působení listnatých keřů
Listnaté keře jsou pro zahrady nejdůležitější kompoziční skupinou s bohatou škálou tvarů i velikostí. Tvarem a hustým větvením se široce uplatňují při vytváření intimity zahradních úprav, do kompozice výsadby vnášejí dynamiku a zajímavost mnoha prvky - květinami, plody, listím, barvou kůry i tvarem. Vysazují se do spojených smíšených i homogenních skupin, jako volně rostoucí i stříhané živé ploty a mnohé jsou působivé i jako solitéry blízko odpočívadel nebo teras. Patří sem druhy celkem nízké až plazivé, ale i velké keře, dosahující v dospělosti několik metrů výšky i šířky. Jsou působivé zejména při kvetení, kdy bývají obsypané květy nejrůznějších barev i velikostí. Většina druhů kvete od časného jara do června, malý počet v létě a na podzim, několik (nepůvodních) druhů však i koncem zimy. Koncem vegetačního období se uplatní barevnými nebo jinak zajímavými plody a podzimním vybarvením listů. Po opadnutí listů však mohou působit barevnou kůrou větviček nebo osobitou stavbou koruny.
Uplatnění listnatých keřů
Kvetoucí keře vyžadují pro dobrý růst a kvetení většinou slunné stanoviště, ale bohatý sortiment keřů umožňuje vybrat vhodné druhy pro jakékoli podmínky. Mnohé druhy snesou suché a chudé půdy i vlhká místa s kyselými půdami, ale i horské podmínky nebo zastínění či znečištěné ovzduší. V menších zahradách a malých prostorách můžeme celou kompozici vegetační složky vytvořit z keřů. Velmi vhodné jsou menší a bohatě kvetoucí druhy a kultivary jako dulovce, tavolníky, mandle nízká i trojcípá, zerav, zlatice, polokřovité pivoňky, trojpuk, azalky, sadové růže, nižší pajasmíny, vajgélie, hortenzie. Vyšší keře se dají použít jako náhrada za stromy, vhodné jsou nízké javory, štědřenec, Ruj vlasatá, škumpa, akát srstnatých, šeřík, magnólie.
Stálezelené dřeviny
Stálezelené keře jsou charakteristické tím, že mají listy téže stavby jako listnaté dřeviny, které na dřevině setrvávají několik let (jako jehličky u většiny jehličnanů). Olistění z kožovitých nebo čárkovitých (vřesovcovité) listů setrvává na dřevině i v zimě. Celkem osobité je působení vřesu a vřesovce, které svými jehličkovitými listy připomínají jehličnany a rozrůstáním vytvářejí velmi specificky působící porost. K domácím stálezeleným dřevinám patří vzácný plazivý lýkovec a nízké keříčky vřesu, vřesovce, rojovník, medvědice, brusinky atd.
Většina mohutnějších stálezelených dřevin pochází z klimaticky příznivějších (přímořských) oblastí, než jsou naše podmínky, s vlhkou mírnou zimou, nebo z chráněných stanovišť. K vyšším zařazujeme neopadavé mahónie, dřišťály, rododendrony, skalníky, bršlen, kalinu, zimostráz, cesmínu, vavřinec, hlohyni. Během celého roku jsou působivé listím drobným i velkým, často lesklými listy tmavě zelené i světle zelené barvy a nejčastěji kompaktním tvarem. Mnohé na jaře kvetou nápadným květenstvím hýřivých barev (rododendrony) nebo působí na podzim i v zimě množstvím červených plodů (hlohyně, růže) zářících mezi zelenými listy.
Použití stálezelených dřevin
Stálezelené keře se výborně kombinují s jehličnany, ale vyniknou i v sousedství dřevin s barevnou kůrou nebo druhů kvetoucích brzy na jaře. Nejlépe působí sdružené ve skupinách umístěných v zájmových bodech kompozice. Jednotlivě ani do skupin listnatých keřů je zpravidla nevysazujme. Nízké, méně náročné druhy vytvářející husté porosty jsou cennými pokryvnými dřevinami jako náhrada trávníku nebo výplň mezi vyššími dřevinami.
Vysazené druhy lze u nás pěstovat v jižních oblastech a chráněných polohách, domácí vřesovcovité a drobnokvěté rododendrony i ve vyšších nadmořských výškách. Většina stálezelených dřevin není odolná proti silnějším mrazům, které se u nás pravidelně vyskytují, škodí jim holomrazy a zimní mrazivé suché větry z východu. Nepříznivé je pro ně i zimní slunce, neboť podněcuje dřevinu k vegetaci, následný noční mráz zpravidla spálí listy i celé větvičky. Vyhovují jim stanoviště polo stinná, chráněná před zimním sluncem a větrem. Vhodná jsou místa na severní straně domu, chráněné skupinou jehličnanů nebo pod hluboko kořenícími řidšími stromy. Plné slunce snesou druhy pocházející ze Středomoří - levandule, zimostráz, hlohyně - a domácí druhy z vysokohorského prostředí. Stálezelené dřeviny potřebují k dobrému přezimování vydatnou zálivku v podzimním období. Protože i v zimě vyžadují dostatek vláhy, která jim při celkovém promrzlém substrátu chybí, jsou vděčné za zálivku během bezmrazného období a zimní přikrývku kořenové soustavy.
