Jak na popínavé dřeviny?
Popínavé dřeviny jsou ovíjivé nebo popínavé liány s výhonky dorůstajícími do značné délky. Mají různý vzhled a vzrůst, na jaře jsou velmi rychle zelené, a proto čas jejich krytí během vegetačního období je, ve srovnání s popínavými nedřevnatými rostlinami, nejdelší. Existují i stálezelené druhy, ale ty lze (kromě břečťanu) použít jen v našich nejteplejších oblastech.
Výběr popínavých dřevin
Při výběru popínavých dřevin musíme brát v úvahu především výšku dorůstání, pohybující se od 2 do 15 m, způsob růstu a ovíjení či popínání, ale i mohutnost rostliny, vyjádřenou množstvím a velikostí listů, květů a plodů, ze kterých se odvíjí celková hmotnost dospělého jedince. Vybrat vhodné popínavé druhy si můžeme i mezi nedřevnatými rostlinami (letničky i trvalky), ale největší nabídka je mezi dřevinami, které vydrží na stanovišti nejdéle.
Podle způsobu růstu a přichytávání dělíme popínavé dřeviny na tři skupiny, kterým je třeba připravit i vhodné podmínky (lehké konstrukce) na tažení se za sluncem. Do první skupiny patří druhy s dlouhými výhonky, které se musí k opoře vyvazovat. Sem řadíme především oblíbené bohatě kvetoucí popínavé růže (Rosa s výhonky dlouhými 3 až 4 m), zimolez (Lonicera caprifolium, 3 až 4 m), voňavý jasmín (Jasminum nudiflorum, 2 až 3 m). K opoře přichytíme poměrně volně provázkem nebo lýkovými úvazky tak, aby držely na místě, ale nebyly omezovány v růstu.
Druhy s otáčivým růstem, ovíjivé stonky nebo úponky tvoří samostatnou skupinu, je třeba připravit specifické podmínky, protože rostliny jsou schopny ovíjet se pouze kolem tenkých předmětů. Dřevěnou pergolu a oblouk nebo zděné nosné sloupy je nutné doplnit dráty, provázkem nebo tenkými ocelovými rozpěrami. Do této skupiny patří velkokvěté plaménky (Clematis hybrida, 4 m), vistárie (Wisteria floribunda, 10 m), pavinič pětilistý (Parthenocissus quinquefolia, 10 m), vinná réva (Vitis riparia, 5 až 6 m), aktinídie (Actinidia arguta, 5 až 8 m), podražec (Aristolochia durior, 5 až 8 m), rdesno (Polygonum baldschuanicum, 12 až 15 m).
Dřeviny samo popínavé nebo s přísavnými orgány podpěry přichycují samy, popínají se i po stěnách a zdech, kde mohou částečně rozrušit starší omítky. Patří sem břečťan (Hedera helix, 10 m), bršlen (Euonymus fortunei, 2 až 3 m), přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata, 10 m), hortenzie (Hydrangea petiolaris, 10 m), trubač kořenující (Campsis radicans, 8 m). Stěna či pergola nemusí být porostlá pouze jedním druhem, rostliny můžeme kombinovat z více druhů, ale u některých musíme dbát na zastínění kořenového systému a do růstového otvoru vysadit i vhodné nízké a málo kořenící trvalky.
Použití popínavých dřevin
Popínavé dřeviny jsou vhodné na oživení malých prostor, popínání konstrukcí, pokrytí neestetických stěn a všude tam, kde je nedostatek prostoru. V zahradách používáme méně mohutné (neagresivní) a kvetoucí druhy: růže, plaménky, vistárii, trubač kořenující, zimolez i révu a břečťan. Kromě popínavých svislých konstrukcí se některé dají využít i na pokrytí půdního povrchu na místech (zejména pod stromy), kde by jiné druhy nevydržely.
Autor: Martina Dvořáková
