Jak na stromy v zahradě?
Vegetační složkou - zelení dřevin - vytváříme prostorové působení zahrady. Základní hmotu v prostoru, zvedající se nejvýše, vytvářejí stromy.
Dřeviny jsou charakteristické tím, že umí přečkat období nepříznivé pro vegetaci (mrazy, sucho) pomocí přizpůsobených nadzemních orgánů - dřevnatého kmene, koruny i větví a každoročně se obnovujících pupenů. Na jaře a v létě se ve vodivých pletivech kmene, větví i nejtenčích větviček pohybuje velké množství vody transportující živiny. Od konce léta až ke konci vegetačního období, se buňky vodivých pletiv zmenšují, jejich stěny tloustnou, transport vody se snižuje, až zastavuje. Opadavé listnaté dřeviny shazují listy, aby zcela omezily výdej vody. Jehličnaté dřeviny, jejichž listy (jehlice) zůstávají více let, zahušťují vnitřní prostředí pryskyřičnými látkami, odolné proti mrazu více než voda.
Jehličnany
Nejdůležitější skupinou dřevin, velmi vhodnou na vytvoření vegetační kostry zahrady, jsou jehličnany. Mají řadu vlastností, které je k tomu předurčují. Všechny rody a druhy (až na několik opadavých výjimek) se vyznačují krásnou zelení, působivou během celého roku, tedy i v zimě. Jejich stálý vzhled a kompaktní obrys zajišťuje (zpravidla neopadavé) olistění z jehliček (jedle, smrky, borovice, tisy) nebo drobných šupinek (jalovce, cypřiše, túje) a husté větvení již od země.
Jehličnany po celý rok vyvolávají důstojný až statický dojem, nejpůsobivější jsou však na podzim a v zimě. Na podzim tvoří svojí tmavě zelenou barvou příjemný kontrast oproti podzimnímu vybarvení listnáčů. V zimě skrytě a pomalu žijí dále (na rozdíl od nevegetujících listnáčů) a zelení kralují před bílým pozadím zasněženého okolí. Jehličnany se vyznačují stálostí olistění, a tím i celoročně téměř neměnné působivosti. Stále zeleným, zpravidla tmavším zbarvením, s minimálním pohybem listů a větví vyvolávají pocit důstojnosti a vážnosti. Pro (většinou) pravidelný tvar koruny se dobře hodí do blízkosti architektury a jako dominantní prvky i při vytváření kostry zahrady. Skupina jehličnanů se vyznačuje velkou rozmanitostí tvarů a velikostí v rodech od rozložitých stromů (obnovitelných i do výšky přes 30 m) přes keřové tvary až po plazivé druhy. Vyšlechtěna byla i celá řada tvarových kultivarů od sloupovitých přes pyramidální až po převislé (smuteční). Jehličnany se vyznačují i širokou škálou odstínů zeleně od tmavě zelené přes modrozelenou po světlezelené, ale i bohatstvím barevných kultivarů od stříbrných po zlaté až oranžové odstíny.
Použití jehličnanů v zahradě
Jehličnany mají v zahradě velmi široké využití, a to od našich nejnižších poloh po nejvyšší. Ideální jsou na oddělení bydlení od rušné komunikace (zachytí prach a částečně i hluk) i od sousedů. Ve skupinách vhodně dělí zahradní prostor nebo vytvářejí pozadí pro listnaté solitéry či barevné květinové výsadby. Jedle, smrky a borovice dosahují velkých rozměrů, dorůstají do výšky nad 20 m, přičemž mají průměry korun od 5 do 10 m, proto je v zahradách musíme používat velmi opatrně. Ve skupinách se hodí pouze do velkých zahrad, v malých prostorách a předzahrádkách lze použít pouze jejich menší kultivary nebo jiné vhodné druhy jehličnanů.
Vyšší jehličnany se používají zejména k vytvoření skupin, zelených stěn na dělení prostoru, vytvoření tmavšího pozadí pro stromy či plastiky. Vhodné jsou menší a užší druhy smrků, jedlí, borovic, tisu, túje, cypřiše a sloupovité jalovce, do chráněných poloh v teplejších oblastech i cedr, cyprusovec. Na zpestření skupin nebo jako solitéry se využívají i barevné a tvarové kultivary vyšších jehličnanů.
Nižší jehličnany, zejména křovité a poléhavé formy jalovce a cypřišů, se velmi dobře uplatňují na pokrytí svahů, vytvoření homogenních lemovacích záhonů, v blízkosti teras, odpočívadel i vodních nádrží. Některé poléhavé i zakrslé jalovce lze využít na založení vřesoviště, do skupin s travinami, jako pozadí pro skalkové partie a menší lze umístit i v předzahrádkách. Jsou nepostradatelné pro menší a malé zahrady.
Listnaté stromy
Listnatý strom můžeme charakterizovat jako druh opadavých dřevin složený z holého kmene (s výškou 160 až 200 cm) a rozvětvené koruny. V zahradní praxi je tato charakteristika důležitá, neboť existuje řada druhů, které můžeme pěstovat jako stromy i jako keře (s více kmeny). Koruna stromu, její stavba a velikost, je druhově charakteristická. Podle velikosti koruny můžeme stromy rozdělit na druhy s menší korunou, vhodné i do zahrad, a druhy s velkou korunou, které do zahrad nepoužíváme. Duby, buky, lípy, jírovec, platany, topoly, jasany, některé javory a další velké stromy do zahrad nepatří, protože vyžadují prostor o velikosti parku. I některé ovocné stromy (vlašský ořech, třešeň) dorůstají do takových rozměrů, že jejich umístění v zahradě je problematické. Při výsadbě na hranici pozemku se mohou stát i předmětem sousedského sporu z důvodu stínění sousedovi zahrady.
Působení listnáčů
Opadavé listnáče jsou oproti jehličnanům během roku mnohem proměnlivější. Některé jsou zajímavé kvetením, barvou a vůní květů, podzimním zbarvením listů, okrasnými plody a mnoha dalšími hodnotnými detaily (barvou kůrou, trny). Listnaté stromy jsou působivé svým dynamickým hábitem a světlejším listím. Působí lehčím, optimistickým dojmem, koruny jsou většinou vzdušné, výrazný je i pohyb listí. Esteticky jsou mimořádně rozmanitou skupinou, protože v průběhu času bylo vyšlechtěno množství kultivarů. Známé jsou pestrolisté formy s listy jiné barvy než původní druh (červenolisté, žlutolisté), ale i kultivary s listy střiženými či vykrajovanými. Kultivované a modifikované byly i tvary stromů nebo větviček, čímž vznikly stromy s pokroucenými větvičkami nebo se zajímavým vzrůstem, od převislého po vázovitý i sloupovitý.
Použití listnatých stromů
Do zahrady se z okrasných listnatých stromů používají druhy střední velikosti a menší, jako jsou okrasné jabloně, japonské třešně, višně a švestky, cizokrajný hloh, jeřabiny, jasan Mannovou, japonské javory, kultivary břízy, vrb, katalpy atd. Mají zde významné místo, neboť vytvářejí prostorovou zeleň, značně převyšující výšku plotu. Poskytují stín v letním období, proto se hodí k odpočívadlu, do solitérního postavení na trávníku, před kontrastní pozadí i do kouta zahrady, ale zejména na vytvoření rámce zahrady, tedy na zdůraznění jejího obvodu. Při umísťování stromu k domu je třeba postupovat opatrně a mít na paměti velikost stromu v dospělosti. Skupina stromů umístěných ze severní a severozápadní strany však může posloužit i jako větrolam.
Autor: Lenka Kostková
