Jak vybrat květináč?
Pěstování rostlin v rozmanitých nádobách bylo oblíbené již ve starověku, jinak to není ani dnes a náš postoj ke květinám v květináčích se zřejmě nezmění ani v budoucnosti. Nádoby se přitom postupně měnily, aby se přizpůsobovaly architektuře a stylu interiérů bytů a na jejich výrobu se začaly používat netradiční a atraktivnější materiály. Rostliny v nádobách jednoznačně patří k interiéru. Vegetační a dekorativní obalové nádoby výrazně přispívají k začlenění vybraných rostlinných druhů do stylu, ve kterém je byt zařízený, a jejich výběr rozhodně nelze podceňovat.
Nezapomeňte, že...
Není květináč jako květináč - ještě stále mnoho lidí nerozpoznává základní typy nádob, které se při pěstování rostlin používají, ale jejich rozlišení je přitom velmi důležité. Jinak bude výsledkem úsilí zbytečné zklamání.
Kromě speciálně upravených nádob na hydroponické pěstování rostlin rozeznáváme:
vegetační nádoby - květináče, do kterých se přímo sázejí rostliny (mají drenážní otvor na spodní části),
a obalové nádoby, do kterých se květináče s rostlinami vkládají.
Vegetační nádoba (květináč), v níž se pěstují rostliny, musí být především dostatečně odolná, ideálně s tenkou stěnou, prostorná pro kořeny pěstovaných rostlin a vybavená přiměřeně velkými drenážními otvory (resp. otvorem - podle velikosti květináče). Rostliny často během svého růstu vyžadují postupně větší průměry květináčů (dracény, palmy, difenbachie), některé druhy (bromélie, kalanchoe, azalky, bramboříky, orchideje) se však dlouhou dobu spokojí s jedním květináčem. A jsou dokonce i takové rostliny, kterým vyhovuje menší květináč bez ohledu na svůj bujný růst (kořeny jsou velmi hustě rozvětvené a zaplňují celý květináč). V posledním případě dokonce platí, že čím menší květináč, tím lépe rostlina kvete (agapant). Do specifické kategorie květináčů lze zařadit i závěsné květináče s integrovanou miskou (podložkou) na zadržování odtokové vody.
Ke květináči patří i přiměřeně velká miska na zachycení odtékající vody - nejlépe ze stejného materiálu, jako je květináč. Misky se však používají jen tehdy, když květináč nechceme vložit do obalové nádoby, která přebytečnou vodu zachytí. I když obalová nádoba slouží i na shromažďování přebytečné vody ze zálivky (je třeba ji pravidelně vylévat), její funkce je zejména dekorativní. Obalový květináč by měl být tak velký, aby skryl vegetační nádobu, přičemž mezi oběma nádobami by měla zůstat mezera alespoň na tloušťku prstu. Aby se květináč s rostlinou v obalové nádobě "neutopil", může se na její dno nasypat vrstva keramzitu.
Barvy a tvary
Vzhled květináče a misky nebo jeho obalu jsou samozřejmě záležitostí osobního vkusu a stylu, v němž je byt zařízen. Trendem současnosti jsou zejména jednobarevné nádoby s jednoduchým a přísně geometrickým tvarem (to platí i o obalových nádobách, i o květináčích). Složitější tvarované nádoby se hodí zejména do rustikálních interiérů.
Výška a šířka květináče by měla být přiměřená výšce a šířce růstu daného druhu zeleně. Běžný je kuželovitý tvar s hrubším horním okrajem, jeho výška se obvykle přibližně rovná jeho průměru. Při pěstování pokojových rostlin se používají i jiné tvary květináčů, které vycházejí z charakteru kořenové soustavy konkrétních rostlinných druhů. Využívají se tak vyšší a užší květináče - pro pěstování palem, jakož i širší a nižší - pro pěstování azalek a kaktusů, nebo téměř miskovité květináče - na rostlinné miniatury.
Pokud si neumíte poradit s výběrem barvy, nic nepokazíte jednobarevnou nádobou. Zkuste se držet jednoduchých zásad:
U pokojových rostlin s okrasným listem je dobré přihlížet k barvě listů - pokud je na nich například i červená, zvolte nádobu této barvy.
Ke kvetoucím rostlinám se hodí nádoby, které ladí s barvou květů.
V obou těchto případech je však univerzálním a osvědčeným řešením bílá.
Z hlíny nebo plastu
Pro všechny pokojové rostliny jsou nejvhodnější vegetační nádoby z pálené hlíny. Mají totiž dostatečně pórovité stěny, které ve volném prostoru dobře odpařují vodu, a pokud jsou zapuštěné ve vlhčím substrátu (rašelině), vnější vlhkost zase nasávají. Substrát v těchto květináčích tedy rychleji vysychá a jen zřídka zde dojde k nežádoucímu přemokření. Nevýhodou květináčů z pálené hlíny je zejména u větších nádob vyšší hmotnost, z čehož vyplývá horší manipulace. Hliněné květináče se i snadno rozbijí a nehezky se zanášejí přebytečnými solemi a vápníkem z vody. Při přesazování se rostlinám v hliněných květináčích hůře oddělují kořeny od stěn, což ztěžuje přesazování a zvyšuje riziko poškození kořenové soustavy.
Většina pokojových rostlin se v současnosti prodává v plastových květináčích, které jsou v porovnání s hliněnými podstatně levnější, i když méně přitažlivé. Samozřejmě, najdou se i výjimky, například z atraktivních moderních barevných plastů. Květináče z plastů jsou lehké, pevné a snadno se čistí, při přesazování se kořeny rostlin dobře oddělují od stěn. Tyto květináče však mají stěny bez pórů, proto v nich substrát hůře vysychá a kořeny častěji postihuje hniloba (rostliny se nesmějí zalévat příliš často).
Slaďte styly a materiály
Nabídka obalových nádob - vkusných i naopak kýčovitých - je dnes opravdu široká. Stále dominují plasty, případně glazovaná keramika, méně se lze setkat s kovovými, lýkovými, drátěnými nebo skleněnými obalovými květináči, které jsou v současnosti v zahraničí v kurzu. Při výběru konkrétní nádoby je třeba přihlížet jednak na druh rostliny, která se (spolu s květináčem) do obalové nádoby vloží, a jednak na styl a barevnost interiéru, kde se nádoba umístí.
Keramické nádoby s jemnými vzory se například uplatní ve starších a ve venkovských interiérech, podobně jako nádoby z kovu. Čistě bílá glazovaná keramika je elegantní a měly by v ní růst zejména známé a nenáročné druhy okrasné listem. Porcelánové květináče s orientálními (čínskými) motivy jsou vhodné do interiérů zařízených v orientálním stylu. Je možné v nich pěstovat pokojový bambus (Pogonatherum paniceum) nebo kamélie (Camelia japonica).
Interiér v orientálním stylu hezky doplní i keramické nádoby s jednoduchými tvary v červené nebo černé barvě (hodí se zejména k rostlinám s neobvyklými růstovými formami). Pestré a vícebarevné obalové květináče vnášejí veselé barvy do dětských pokojů a jednobarevné květináče ze skla či z keramiky, zejména pokud se použijí v geometricky uspořádaných skupinách, mohou být barevným doplňkem každého moderního interiéru.
Košíky a útulnost
Košíky, které navozují příjemnou domáckou atmosféru, jsou jako obaly na květináče oblíbené snad odjakživa a patří k typickým prvkům venkovských a více či méně rustikálních interiérů, ale některé typy se hodí i do moderně zařízeného prostoru. Kromě košíků na samostatné květináče jsou zajímavým tipem košíky určené na skupinové výsadby. Při výběru košíku do konkrétního interiéru je třeba rozlišovat materiály - například výplet z vrbového proutí hezky doplní venkovský interiér, košíky v kombinaci s kovem se hodí k starožitnostem, barevné košíky jsou zase ideální do moderních bytů. Tento typ nádob je vhodné osadit pestře kvetoucími druhy pokojových rostlin (africké fialky, kalanchoe, zvonky).
V interiérech zařízených v orientálním nebo jihoamerickém stylu se uplatní obalové květináče ze španělského rákosu (ratanu), lýka, banánových listů, bambusu, mořské trávy apod. Vyniknou v nich například rozličné druhy palem, dracény, šáchor nebo pokojové bambusy. Nezapomeňte, že košík by měl být důkladně vystlaný plastovou fólii, která chrání košík (i podlahu či nábytek pod ním) před poškozením přebytečnou vodou. Pokud je materiál výpletu trnitý a pichlavý, mohl by poškrábat nábytek, proto by se pod košík měla dát vhodná nenápadná podložka.
Klasiku vyměňte za trendy
Terakotové obalové nádoby se používají především při dotváření středomořského stylu, nebo venkovského domu. No kromě venkovských domů se hodí i do moderně zařízených interiérů, pro které jsou typické dostatek světla a suchý vzduch. Efektní jsou v kombinaci se subtropickými dřevinami (citrusy) a stromečkovými tvary pokojových rostlin. Klasiku v podobě kuželovitých květináčů lze vyměnit i za jiné zajímavé tvary - například moderní koule či čtyřhrany. Zajímavá je i kombinace terakoty s kovem (pozinkovaným plechem).
Barevné terakotové obalové nádoby - především vzory v teplých tónech - poskytují ideální prostor rostlinám dotvářejícím byt v jihoamerickém stylu (kaktusy a sukulenty). Při výběru terakotové obalové nádoby je třeba se vyhnout bohatým ornamentům - pozornost se potom soustředí víc na nádobu než na rostlinu. Zajímavým tipem jsou spíše nádoby s decentní strukturou povrchu. Skleněné, průhledné obalové nádoby na květináče působí v bytech sice poměrně formálně, ale dobře ladí s každým stylem zařízení. Konkrétní použití závisí zejména na tvaru a charakteru nádoby.
V zahraničí jsou oblíbené jednobarevné nádoby se širším horním otvorem. Umísťují se do nich zejména kvetoucí druhy pokojových rostlin (gerbera, kalanchoe) a ze stejných rostlin a nádob se vytvářejí rytmické řady. Do popředí zájmu se opět dostávají i barevné plastové obalové nádoby se zajímavým designem. Podobně jako u skla je efektní použití jedné barvy (případně podobného barevného odstínu) v malé skupině. Plasty a sklo jsou vhodné na obalení květináčů s rostlinami menšího vzrůstu. Na větší druhy zeleně se vůbec nehodí. Nesmíme zapomínat ani na kovové nádoby, které si získaly popularitu i u nás, zejména v moderních bytech. Tradiční materiály jako mosaz a měď doplnily chromované materiály, zinek, hliník a ušlechtilá ocel.
V porovnání s terakotou působí kovové a skleněné obalové nádoby spíše chladným, i když elegantním dojmem a jejich rozmístění v bytě je proto třeba pečlivě zvážit. Při výběru rostlin je nutné v tomto případě soustředit zejména na netradiční a méně známé druhy nebo na ty, které jsou atraktivní svou růstovou formou. Možností, jak zatraktivnit květináč s rostlinou, je asi nevyčerpatelné množství a meze se nekladou ani vlastní fantazii a šikovným rukám. Květináč s rostlinou můžete vložit například do barevného jutového sáčku a nahoru ho převázat lýkem, případně zavěsit drobnou ozdobu. Nebo ho obalte plátem březové kůry či sisalem a vložte do průhledné skleněné nádoby. Výsledek bude jistě zajímavý a především originální.
Autor: Lenka Kostková
