Květináče a sadbové nádoby
Mobilní a stabilní pěstební nádoby jsou nezbytné při pěstování rostlin tam, kde není možné pěstování ve volné půdě nebo je třeba počítat s nutností přesunů osázené květiny.
Nádoby mohou být z různých materiálů, může mít různé tvary i velikosti. Základní podmínkou u materiálu vegetačních nádob je, aby byl špatným vodičem tepla, protože kořenový systém rostlin nesmí trpět silným přehříváním na oslněné straně, a to zejména v letním období. Materiál by neměl být ani průhledný (sklo), jelikož přístup světla k substrátu způsobuje množení nežádoucích organismů a mikroorganismů (např. zelené řasy). Pěstitelské nádoby musí mít ve spodní části jeden nebo více otvorů na odtok přebytečné zálivkové nebo srážkové vody. U přenosných se využívá miska na její zachycení, případně se menší květináče umisťují do větší dekorační nádoby (dvouplášťové nádoby) stejného tvaru s nepropustným dnem. Ve stabilních květináčích se využívá k zachycení přebytečné vody drenážní vrstva nebo se otvor nasměruje tak, aby voda odtékala mimo využívané plochy.
Přenosné
Při výběru přenosného květináče musíme přihlížet k manipulační možnosti a hmotnosti, kterou bude mít nádoba po naplnění substrátem a osazení rostlinami. Výběr podřizujeme i nosnosti plochy, kam nádobu umísťujeme, zejména pokud jde o střechu nebo jinou nadzemní konstrukci a pokud nádobu umísťujeme v určitých bodech.
Stabilní
Stabilní květináče můžeme využít na místech, které chceme mít trvale osázené rostlinami snášejícími i naše zimní podmínky (střešní zahrady, terasy), případně jsou vhodné pro větší rostliny nebo skupiny květin v zimních zahradách. Vhodné jsou i na místě, kde plocha volné půdy na záhon by byla příliš malá nebo by ji ohrožoval intenzivní provoz. Výhodou stabilních květináčů a velkých pěstitelských van je jejich velikost a výška, která umožňuje dostatečnou hloubku vegetačního profilu, vyřešení odvádění přebytečné vláhy, ale i uložení automatického závlahového systému. Nepropustnost vnitřního prostoru se zajišťuje pomocí hrubší (např. jezírková) fólie.
Tvary
Výsadba nádob je nejčastěji kruhová nebo oválná, může být vyšší i nižší: žardiniéry pro vícečetné nízké a středně vysoké rostliny, štíhlé i robustnější vázy a (labilní) amfory pro nízké rostliny jednoho druhu, nejlépe převislé přes okraj nádoby, nebo jednoduché kužely květináčů s hrubším okrajem. Nádoba rovnoměrně se rozšiřující směrem nahoru je totiž nejvhodnější při vybírání kořenové soustavy květiny při jejím nezbytném přesazování do většího prostoru. Jestliže je hrdlo nádoby moc i trochu zúžené, květina se z ní vybírá jen velmi těžko, takže květináč je třeba rozbít, což je zejména při velkých keramických nádobách škoda.
Do silně zúžených vyšších keramických nádob nesednou vyšší rostliny s košatou korunkou, neboť tato kombinace je nestabilní a rostliny se snadno převrátí. Oblíbeným tvarem květináčů je i obrácený jehlan, vycházející ze čtvercového půdorysu nádoby, která se dobře kombinuje ve skupinách. Využívá se u vyšších a prostornějších nádob (např. dřevěných) pro solitérní rostliny větších rozměrů. Tvar sadbové bedničky nebo květinového žlabu na výzdobu okenních parapetů, balkónových zábradlí nebo prostě na postavení ke stěně vychází z obdélníku. Rozměr květináče by měl být nejméně 20 × 20 cm (šířka × hloubka) a jeho ideální délka je 1 m. Při těchto rozměrech lze rostliny vysazovat do tzv. trojsponu, a tak vytvořit dvě řady bohaté květinové výzdoby na balkony nebo okraje teras.
Barvy
Hnědá barva se využívá i u dřevěných nádob, ačkoli zde lze využít i elegantní černou nebo bílou (případně i modrou či zelenou), neboť dřevěný materiál je třeba tak či tak chránit lazurou nebo barvou před vlhkostí. Moderními nezemitými barvami kovových nádob jsou šedé a stříbrné odstíny, které jsou pro tento materiál nejvhodnější, protože odrážejí světlo, plech takže (ačkoli dobrý vodič tepla) se až tak nepřehřívá.
Materiály
V současnosti se na výrobu květináčů a pěstebních nádob využívají klasické i moderní materiály, proto je dobré znát jejich specifické vlastnosti, výhody a nevýhody a přizpůsobit jim výběr druhů a velikosti pěstovaných rostlin.
Květináče z keramiky
Květináče z vypalované hlíny mají stěny střední tloušťky a vyrábí se v neglazované i glazované formě. Nejlepší vlastnosti na pěstování má klasický porézní (neglazovaný) střep, neboť umožňuje kořenovému systému rostlin dýchat. Zároveň však zvyšuje spotřebu zálivkové vody, protože při zalévání vodu nasává i samotný keramický materiál. Navíc, voda zanechává na stěnách keramických květináčů charakteristické výkvěty - mapy (podle její mineralizace či tvrdosti), proto několikrát použitý květináč je vhodné skrýt do větší glazované nádoby. Předností nádob z dvakrát vypalované hlíny je, že nejsou tak porézní a více chrání rostliny před chladem v zimě a úpalem v létě. Tento materiál můžeme bez poškození nechat venku i v našich zimních podmínkách, protože jeho malá nasákavost ho chrání před poškozením mrazem.
Květináče ze dřeva
Výsadbu nádoby - květináče ze dřeva - se vyrábějí nejčastěji svépomocí, z dřevěných latěk, přičemž mohou mít tvar žlabu, sudu, velkého kbelíku nebo větší čtyřhranné nádoby s rovnými, případně zešikmenými stěnami. Výhodou tohoto materiálu je, že u nádob větších rozměrů lze jednoduchým způsobem vyrobit nožičky nebo spodní rám, popřípadě v horní části otvory nebo úchyty, které umožní snadnější manipulaci s osázeným květináčem. Z hlediska tepelně izolačních vlastností je dřevo vhodným materiálem, ve vlhkém prostředí se však zejména měkké dřevo rychle rozkládá, a proto se musí opakovaně impregnovat a natírat vodovzdornými nátěry neškodnými pro rostliny. Před výsadbou je vhodné květináč ještě vyložit fólií, aby se trvale vlhký substrát oddělil od dřevěného pláště nádoby.
Z plastu
V poslední době jsou velmi oblíbené květináče z plastů, protože se vyznačují materiálovou, tvarovou a barevnou stálostí a malou hmotností. V nabídce jsou i klasické tvary velkých rozměrů (vhodné pro solitérní rostliny na terasy) - z keramiky by byly příliš těžké. Tento tenkostěnný materiál se vyrábí ve světlé i tmavohnědé barvě, přičemž světlý odstín je vhodný do teplejší oblasti, protože v létě odráží teplo a tmavý se hodí do chladných, protože akumuluje teplo. Nevýhodou květináčů z plastů je jejich neprodyšnost, takže kořenový systém rostliny v nich je nesmírně citlivý na přelití a snadno zahnívá, pokud přemokření substrátu trvá déle.
Kovové nádoby
Celokovové sadbové nádoby mohou mít podobu pozinkovaného plechového kbelíku i měděného kotlíku nebo hrnce (s uchy). Stříbřité plechové nádoby jsou v současnosti velmi moderní, jsou vhodné do moderních interiérů i exteriérů. V případě starší nádoby může být problémem odtokový otvor, proto je vhodné využít ji jako vnější (vodo nepropustný) obal na obyčejný hliněný květináč. Kovovou nádobu můžeme použít i na přímou výsadbu, ale kořenový systém rostliny je třeba chránit před přímým stykem s kovovým materiálem tak, že jej oddělíme fólií. Pokud použijeme dvě vrstvy - fólii a geotextilie, přičemž horní geotextilie oddělí substrát a sazenici od spodní fólie s drenážní vrstvou uvnitř, můžeme využít pro přímou výsadbu i kovovou nádobu bez odtokového otvoru.
Drátěné koše
Drátěné koše se používají hlavně pro krátkodobé nebo příležitostné výsadby, sloužící nejčastěji jako závěsné aranžmá na lodžiích, pergolách, pod přístřeškem i v závětří vstupních prostorů. Lehké vzdušné koše se vyloží tvrzeným papírem, jutovinou nebo rašeliníkem, naplní substrátem a vysadí petúniemi nebo jinými bohatě kvetoucími květinami; upevněny do stropu a visící na háku a čtyř řetízcích, umožňují převislým květinám vytvořit květinovou kouli.
Z přírodního i restaurovaného kamene
Materiálovou škálu květináčů doplňuje i přírodní nebo restaurovaný kámen. Jak sadbové nádoby totiž lze využít i kamenná koryta a žlaby, používané v minulosti jako napajedla pro hospodářská zvířata. Výsadba květin jim vdechne život a nové uplatnění. Z restaurovaného kamene se podle historických barokních vzorů dělají i bohatě tvarované výsadbové nádoby - vázy na podstavcích, které jsou vhodné do větších zahrad nebo na akcentované vstupy. Tyto nádoby jsou tlustostěnné a těžké, dají se přemísťovat pouze prázdné. Na vybrané místo je klademe ještě před výsadbou prázdné, až potom je plníme substrátem a sázíme do nich rostliny. Jsou proto vhodné pro letničkové výsadby (které sezónně obměňujeme) nebo druhy, které mohou přezimovat venku (dřeviny, domácí sukulenty).
Betonové
Na výrobu zejména větších květináčů se dá použít i železobetonová skořepina z pohledového betonu. Výhodou betonu je jeho pevnost, odolnost, dostupnost a možnost individuálního řešení tvaru pro konkrétní potřebu, nevýhodou je větší hmotnost nádoby. Z litého betonu můžeme vyrobit i žlaby nebo koryta inspirované kamennými, ale mohou být i větší, vybavené odtokovými otvory ve spodní části. Pokud má nádoba klasický obdélníkový tvar nebo se jedná o stabilní květináč, nemusí mít ani kovovou výztuž. Litý beton je nejlepším materiál na zhotovení stabilních květináčů, kde oceňujeme individuální tvar podle potřeby plochy a prostoru, jakož i možnost umístění odtokových otvorů (i s trubkami) při výrobě.
Autor: Martina Dvořáková
