Osvědčené dřeviny do zahrady
Zahradu vytváříme dlouhodobě zejména pomocí dřevin. Prostor je vždy omezený, proto je do něj třeba vybírat osvědčené dřeviny s více vhodnými vlastnostmi. Žádná zahrada není tak velká, abychom mohli hazardovat s jejich výběrem.
Vhodná velikost, zajímavý tvar koruny, zvláštní barva olistění, pěkné květy, nápadné plody - to vše jsou faktory, které je nejlépe mít zkombinované na jednom stromě či keři. Pokud ho pak upravujeme, zůstává působivý po většinu roku, příp. i celý rok.
Dřevina jako solitér
Solitér je samostatně stojící prvek kompozice, soustředící na sebe pozornost. Má obvykle dominantní postavení, čehož lze dosáhnout umístěním i výběrem, např. celkového kontrastního vzhledu, kterým se odlišuje od ostatního okolí či pozadí. Používáme velikostně, tvarově i barevně odlišné kultivary nebo nápadně kvetoucí dřeviny či druhy s působivými plody.
Převislý smrk ztepilý
Smrk ztepilý (Picea abies) je náš domácí jehličnan. Jedním z nejoblíbenějších vyšších kultivarů je převislý kultivar Inverse, který dorůstá do výšky 5 m (může dorůst až do 10 m). Všechny větve visí (padají) směrem dolů, takže strom vypadá jako zelený sloup. Olistění (jehličky) má svěží zelenou barvu a dřevina je působivá v kompozici v průběhu celého roku zejména svým tvarem.
Smrk potřebuje pro dobrý růst světlé stanoviště. Daří se mu na vlhčích místech, ale je velmi přizpůsobivý a spolehlivě roste i v našich jižních oblastech.
Červenolistý japonský javor
Javor dlaňovitolistý (Acer palmatum Atropurpuraeum) se vysazuje zejména u zahradních vodních ploch, protože je náročný na vlhkost vzduchu. U nás dorůstá do výšky maximálně 5 m a roste především do šířky. Kultivar Atropurpuraeum je červenolistý, tmavě purpurovou barvu si olistění udržuje trvale až do opadávání listů. Roste pomalu, vyžaduje polostín, ale na vlhčí (ne však přemokřením) stanovišti snese i více slunce.
Bíle panašovaný javor jasanolistý
Javor jasenolistý (Acer negundo Variegatum) je kultivar s panašovanými (bílo zelenými) listy, který lze v úpravě použít nejen jako solitér, ale i jako dominantu okrajové skupiny.
Roste nakřivo, dorůstá do výšky 6 m a díky stavbě koruny a světlému olistění působí lehce a vzdušně, čímž zlehčuje kompozici. Je vitální, daří se mu v zahradní půdě, ale olistění se pěkně vybarví i na sušším stanovišti.
Magnólia Soulangova
Magnólia Soulangeova (Magnolia x soulangeana) je zahradní hybrid s typickým časným kvetením, barvou a velikostí nápadných květů. Díky jeho nádheře (nejčastěji jsou růžové barvy, kvetou před pučením listů) je ozdobou každé jarní zahrady. Kvete od poloviny jara do začátku léta (dle vybraného kultivaru).
Dřevina dosahuje výšku 4 m a dorůstá do téže šířky. Nejprve roste pyramidálně, později vytváří hustou kulovitou korunu. Listy s hustou korunou vytvářejí těžší, méně vzdušný celkový vzhled. Stanoviště vyžaduje slunečné chráněné místo (ačkoli jarním květům pozdní mrazíky neublíží), optimální je propustná půda s přídavkem rašeliny. V blízkosti kmene je třeba okopávat opatrně.
Fialovo kvetoucí jidášovec
Jidášovec (Cercis siliquastrum) pochází ze Středomoří a je nejpůsobivější v květu, kdy je obsypaný růžovofialovými květy, které vyrůstají i z kmene. Kvete koncem jara a začátkem léta před olistěním nebo spolu s listy. Působivý jsou i plody, zploštělé lusky s délkou 10 cm. Nejdříve jsou zelené, později růžové, na stromě přetrvávají často i po spadaném listí.
Strom s krátkým kmenem a nepravidelným rozvětvením může dorůst do výšky 7 m, ale obvykle je nižší. Rád má zásaditou půdu, snese suché, příp. skalnaté, ale i světlé stanoviště. Je choulostivější, vhodný do našich jižních oblastí.
Kvetoucí keře
Keře - působivé kvetením, ale často i nakloněným tvarem, vůní nebo plody - jsou hlavní skupinou dřevin, kterou můžeme využít při modelování zahradního prostoru.
Voňavý šeřík
Šeřík čínský (Syringa chinensis) se vyznačuje volným, obloukovitým převislým růstem. Patří k vyšším keřům, dosahuje výšky a šířky kolem 4 m. Vonné květy rozkvétají v květnu (kvetou nejdéle tři týdny). Má množství kultivarů zaměřených na barvu květu ve škále od bílé přes růžovou po fialovou.
Nejvhodnější je slunné a teplé stanoviště se středně těžkou, propustnou půdou s dostatkem vápníku. Poměrně dobře snáší sucho a teplo, ale na těžké půdě se mu nedaří.
Včas kvetoucí zlatice (Forsythia)
Zlatice prostřední (Forsythia x intermedia) je keřík, který dorůstá do výšky 2 až 3 m. Její větve, obsypané množstvím žlutých květů (rozkvétají před pučením listů), ohlašují příchod jara. Zlatice (i v češtině se ujal název forzítia) potřebuje dobrou zahradní půdu s dostatkem vláhy a slunné stanoviště. Kultivar spectabilis se vyznačuje bohatým kvetením.
Spolehlivý tavolník
Tavolník Van Houten (Spiraea x vanhouttei) spolehlivě kvete koncem dubna a v květnu bohatými drobnými bílými květy. Keř dorůstá do 2 m, je mimořádně odolný, lze jej vysazovat od nížin po horské oblasti. Nejlepší kvete na slunném stanovišti, jinak nemá žádné zvláštní nároky, proto je oblíbený zejména do skupinových výsadeb.
Pozdě kvetoucí třezalka
Třezalka kalíškatá (Hypericum calycinum) je nízký keřík zajímavý tím, že kvete velkými žlutými květy koncem léta a začátkem podzimu, tedy v době, kdy už kvete jen málo druhů. Dorůstá do výšky 0,5 až 0,8 m, má nakloněný růst, proto se hodí na lemování keříkových skupin a do okrajových poloh.
Stálezelené keře
Vždyzelenými keři lze doplnit skupinovou kompozici plantáží, přičemž je lze kombinovat jak s jehličnany, tak i s listnatými keři.
Všestranná hlohyně
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) je specifickým druhem mezi stálezelenými dřevinami, neboť jí vyhovuje přímé slunce a stanoviště s vápenatou půdou. Dorůstá do 2 až 3 m, je působivá nejen bílými květy, ale i začátkem podzimu, kdy je obsypána oranžovočervenými plody.
Působivý skalník
Skalník vrbolistý (Cotoneaster salicifolius) patří k vyšším stálezeleným Skalníkům, dorůstá do 2 až 2,5 m. Kromě bohatého kvetení se vyznačuje i korálově červenými plody, které setrvávají na keříku až do pozdní zimy.
Rododendron
Rododendron (Rhododendron) je stálezelený keř do polostínu, který potřebuje specifické stanoviště a kyselejší humusovou půdu. Svými velkými květy však dokáže prosvětlit tmavé zahradní kouty.
Výběr stanoviště
Pomalý růst a shazování listů, spící pupeny a slabé kvetení nebo také popálené listy jsou neklamným znaky, že rostlinu jsme nevysadili na správném místě. Dřevinám, jejichž domovem je slunečné a teplé Středomoří, s mírným klimatem i v zimě, jako je např. magnolie (Magnolia) nebo ibišek (Hibiscus), obvykle dobře prospívají chráněná místa. Vhodné stanoviště je před stěnou obrácenou na jih a na místě chráněném před větrem. Tam budou každoročně spolehlivě a bohatě kvést. Podrostové druhy, jako jsou některé kaliny (Viburnum), svída (Swida) a drie (Cornus) jsou vhodné pro vytváření skupin a jejich místo je v polostínu a na vlhké půdě.
Stálezelené listnaté dřeviny, např. rododendrony (Rhododendron) nebo stálezelené kaliny (Viburnum rhytidophyllum), není vhodné vysazovat na slunečná návětrná místa. Zimní slunce a větry zvyšují odpařování vody z listů, které rostlina nemůže v zimním období doplnit pomocí kořenů, neboť půda je promrzlá. Dřevina proto může v zimě na nevhodném stanovišti vyschnout.
Kvalita půdy
Většina druhů bude dobře prospívat a bohatě kvést v lehčí, přiměřeně vlhké a na humus a živiny bohaté zahradní zemině. Důležitá je zejména dobrá propustnost půdy. Těžší udusání, případně stavebními mechanismy utlačené půdy (zejména u novostaveb) neumožní kořenové soustavě dřeviny se rozvíjet a rostlina zde bude živořit. Při náhlém (i krátkodobém) přírůstku vlhkosti půdy dojde pak k odumření kořenové soustavy pro nedostatek kyslíku v půdě. Proto takové půdy je nutné před výsadbou pořádně do hloubky zkypřit a vylepšit přidáním kompostu. Vhodné je i použití zeleného hnojení, tj. pěstování některých rostlin s příznivým vlivem na půdu, např. lupů (Lupinus) nebo facélii (Phacelia) a jeho hluboké zapracování do půdy, zejména na velkých plochách před výsadbou.
Nákup sazenic
Rychle rostoucí keře, jako jsou forzýtie (Forsythia) nebo vajgela (Weigelt), zakoupíme ve školkách za poměrně výhodnou cenu jako volno kořenné rostliny (bez půdního balu). Potřebují ještě výchovný (zkracovací) řez pro vytvoření typického tvaru. Vyšší kvetoucí keře vhodné do solitérních postavení, jak je dřín květnatý (Cornus florida) nebo palieska (Corylopsis), rostou pomaleji, prodávají se s balem a jsou finančně náročnější.
Zdravý jedinec by měl být dobře zakořeněný - s pevným kořenovým balem a nejméně s třemi hlavními výhonky s vlastním větvením. Kůra by neměla být nikde poškozená a výhonky polámané, keř nesmí být napaden chorobami ani škůdci. Druh i kultivar musí být čitelně označeny na jmenovce.
Správná výsadba
Dřeviny vysazujeme na podzim nebo na jaře. Kontejnerované rostliny (s kořenovým balem pěstovaným v květináči) můžeme vysazovat i v létě. Rostlinám s obnaženými kořeny zkrátíme hlavní kořen a odřízneme všechny poškozené části kořenů. Nadzemní části je třeba také přiměřeně zkrátit. Před vlastní výsadbou kořeny dřevin ponoříme na jednu až dvě hodiny do nádoby s vodou. Rostlinám pěstovaným v kontejneru se kořenový bal neošetřuje, ale nadzemní části zkrátíme výchovným řezem u těch, které silně rostou.
Jáma na výsadbu by měla být dvakrát tak široká jako je kořenový bal. Dno jámy zkypříme, aby se zlepšila jeho propustnost, a kyprou vrstvu půdy na dně vylepšíme dávkou kompostu. Pak z kořenového balu odstraníme květináče nebo fóliový obal. Opatrným propícháním bal ještě provzdušníme a utlačené kořeny trochu uvolníme, aby na hromádku zeminy na dně dosedly volněji a rozložené. Keř zasadíme tak, aby byl kořenový krček přibližně na úrovni okolního povrchu půdy. Výsadbovou jámu s dřevinou zasypeme připravenou zeminou a přiměřeně ji utlačujeme nohama tak, aby se rostlina pevně usadila. Nakonec je třeba ji pořádně zalít.
Tvarování rostlin
U většiny kvetoucích dřevin je důležitým pěstitelským úkonem udržovací řez. Odstraněním starších větví si dřevina zachovává dostatečnou schopnost nasazovat nové květiny a nestárne tak rychle. Rostliny kvetoucí na jaře, jako např. forzýtie (Forsythia), vytvářejí pupeny v předchozím roce (na loňském dřevě), proto je třeba prořezat bezprostředně po odkvětu. Naproti tomu dřeviny, kvetoucí v létě se prořezávají v únoru až březnu. U dřevin, které kvetou dvakrát do roka, se řez omezuje pouze na příležitostné prosvětlení koruny. Základním pravidlem je, že každé tři roky je třeba odstranit asi třetinu starých větví. Důležitou podmínkou přitom je neseřezávat všechny výhonky na jednu výšku (jako při střihu živého plotu), neboť vznikne metlovité rozvětvení a typický tvar keře se ztratí. Pomalu rostoucí dřeviny, jako např. magnolie (Magnolia) a vilín (Hamamellis), se nedoporučuje řezat vůbec (odstraňování suchých větví je však nezbytné), protože mají omezenou schopnost regenerace a špatně obrážejí ze starého dřeva.
Autor: Martina Dvořáková
