Vždy zelené rostliny
Vždyzelená zahrádka je vytvořena ze stále zelených jehličnatých i listnatých dřevin i trvalek a je působivá po celý rok. Myšlenka celoroční působivosti se využívá v moderních parkových úpravách měst, ale i v extrémních poměrech, které jsou typické pro střešní či atriové zahrady nebo obytné terasy. Vždyzelená zahrádka je charakteristická různými odstíny zelené barvy listů, které zůstávají na dřevinách a rostlinách po celý rok. Největší výhodou této úpravy je efektní celoroční působení spojené s nenáročnou údržbou.
Stálezelenou zahrádku nebo úpravu můžeme vytvořit v jakýchkoli konkrétně vyšších podmínkách, od extrémně suchých až po stinné a vlhké, protože na výběr máme velké množství druhů s vytrvalými jehlicemi, šupinovitý listy.
Stálezelené jehličnaté dřeviny
Mezi stálezelené dřeviny patří především jehličnany s výjimkou opadavého modřínu (Larix), metasekvoje (Metasequoia), Tisovce (Taxodium) a jinanu (Ginkgo). Výběr je mimořádně bohatý a zahrnuje vysoké i nižší stromy, nízké až plazivé keře i kultivary netradičních tvarů nevyskytujících se v přírodě, jako jsou koule, kužely, polštáře, úzké sloupy. Jsou mezi nimi i půdo pokryvné druhy (i kultivary), vhodné i do extrémních, především suchých podmínek, které snesou i chudé půdy. Jehličnany nabízejí i bohatou škálu odstínů zelené barvy, ale také kultivary zelenožluté, šedomodré i bronzové.
Stálezelené listnaté dřeviny
Stálezelené listnaté dřeviny jsou tvarově také bohatou skupinou, která zahrnuje kromě nízkých keřů vřesovištní společenství i vyšší vysazené druhy s většími listy, a také aromatické keře a polokeře ze Středomoří.
Stálezelené druhy vřesovištních rostlin - vřesy (Calluna) a vřesovce (Erica) - vytvářejí porosty působivé svým květem, vřesovce brzy na jaře, vřesy na podzim. Kromě toho jsou dekorativní i svým listím z drobných čárkovitých listů zelené až šedozelenými barvy. Do tohoto společenství patří i nízké stálezelené keříčky andromédky (Andromeda), Bruckenthalie, pernettya, Pierisu a vyšší Kalmia (Kalmia latifolia). Rostliny potřebují speciální stanoviště s kyselým substrátem.
Pestrou škálu barev mohou vnést do stálezelených výsadeb bohatě kvetoucí rododendrony. Tento krásně kvetoucí rod s vždyzelenými i opadavými druhy již dávno vzbudil pozornost šlechtitelů, a proto se kromě botanických a přešlechtěných druhů používá při výsadbách i množství velkokvětých kříženců. Nápadné velké květy s dlouhými tyčinkami jsou v nejrozmanitějších barvách, od žluté přes červenou až po tmavě fialovou. Květy mnoha odrůd jsou i dvoubarevné, případně s odlišným zbarvením či tečkováním uprostřed. Oblíbené jsou zejména fialové kultivary 'Catawbiense grandiflorum', bílý 'Cunningham's White', tmavorůžové 'Roseum elegans' a 'Marianus Koster', tmavo purpurové 'Lees Dark Purple', dvoubarevné 'Blue Boy' i 'Edwin O. Weber '.
K nízkým botanickým druhům patří rododendron tupolistý, rezavý a chlupatý (Rhododendron impeditum, obtusum, ferrugineum, hirsutum), vyšší jsou rododendrony střapcovitý, Ward (Rhododendron praecox, R. racemosum, R. wardii). Rod se vyznačuje rozmanitými barvami květů a rozdílnou výškou keřů, od plazivých botanických, vhodných do skalek, až po vysoké 5 m. Kvetou od dubna do konce května. Vyžadují nevápenatou půdu, kromě nejnovějších typů Inkarho. Jsou to rododendrony roubované na podnože s mohutnější kořenovou soustavou, které tolerují vápenatou půdu.
Paletu vyšších stálezelených keřů doplňují oblíbený, ale pomalu rostoucí drobnolistý zimostráz (Buxus sempervirens), skalník (Cotoneaster salicifolius), trnité dřišťály (Berberis buxifolia, B. candidula, B. julianae, B. verruculosa), lesklolistá mahónie (Mahonia aquifolium), hlohyně (Pyracantha coccinea) s ozdobnými plody, vysoká cesmína (Ilex aquifolium), bílo kvetoucí vavřínovec (laurocerasus officinalis), bršlen fortunei (Euonymus fortunei 'variegatus'), stálezelené kalina (Viburnum rhytidophyllum, V. Pragensis).
Jako půdo pokryvné lze využít nenáročné stálezelené skalníky (Cotoneaster dammeri a C. wardii), plazivý bršlen (Euonymus fortunei 'radicans'), do stínu nízký zimolez (Lonicera pile) a dekorativní Pachysandra (Pachysandra terminalis). Půdu lze pokrýt i popínavých stálezelených břečťanem (Hedera helix). K dalším stálezeleným popínavým rostlinám patří zimolez Henryho (Lonicera henryi).
Stálezelené trvalky, trávy a kapradiny
Stálezelenou zahrádku lze ve spodním patře úpravy doplnit trvalkami a travinami. Mezi stálezelené nízké trvalky patří zběhovec plazivý (Ajuga reptaus), huseník (Arabis caucasica, A. procurrens), trávnička (Armeria), kopytník (Asarum), TARIC (Aubrieta), rožec (Cerastium), karafiát (Dianthus), čemeřice (Helleborus ), Iberka (Iberis), FLOX (Phlox subulata), většina druhů lomikámen (Saxifraga) a rozchodníky (Sedum), doušku materina (Thymus serpyllum), čistec (Stachys Olympica), Bergen (Bergenia), barvínek menší (Vinca minor), k vyšším můžeme zařadit levanduli (Lavandula), juku (Yucca filamentosa). Z trav jsou stálezelené všechny kostřavy (Festuca), většina ostřic (Carex) a bika (Luzula). Nadzemní listy ostatních trav můžeme přes zimu nechat v trsech působit, ale na jaře je třeba je sestřihnout. Ke stálezelenému kapradí patří slezinník červený (Asplenium trichomanes), Žebernatky různolistá (Blechnum spicant), kapradina (Dryopteris), jazyk (Phyllitis), Osladič (Polypodium), papraďovec (polystichum).
Autor: Martina Dvořáková
