Náklady na zakládání mohou představovat pět až patnáct procent celkových nákladů stavby.Jejich výše závisí i od výběru pozemku a jeho svažitosti. V případě svažitých pozemků a území se zvýšeným rizikem sesuvů je třeba nechat si vypracovat geologický profil stavebního pozemku - je třeba vědět, jaké vrstvy zeminy se nacházejí v jeho jednotlivých hloubkách. Důležité je mít i dostatek informací o hladině podzemní vody.
Základy rozeznáváme plošné a hlubinné. Při zakládání rodinných domů se nejčastěji využívají plošné základy, zejména základové pásy a základové desky. Hlubinné zakládání, například pomocí pilot nebo studní, se využívá ojediněle, když se vrstvy únosné zeminy nacházejí ve velkých hloubkách. O konkrétní realizaci základové konstrukce by měl rozhodnout projektant spolu se statikem. Většina rodinných domů je založena na základových pásech. V porovnání se základovou deskou se nespotřebuje tolik betonu. Pásy se neizolují proti zemní vlhkosti, proto jí musí odolávat jejich materiálová báze. Základové pásy se nedoporučuje používat v méně únosných zeminách, kde by musely být nepřiměřeně široké, aby bezpečně roznesli zatížení do půdy. Zde je výhodnější použít základovou desku. V sypčejších zeminách se základové pásy vytvářejí pomocí bednění či bednících tvarovek.
která je silná několik desítek centimetrů. Používá se zejména tam, kde je méně únosná půda nebo se v daném místě nachází spodní tlaková voda. Při zakládání na desce musíme počítat s větší spotřebou betonové směsi s určeným množstvím betonářské výztuže. Nejčastěji se používají svařované sítě z tyčové oceli různých průměrů. Speciálním druhem základové desky je železobetonová vana, která se navrhuje v případě, že je úroveň podlahy v suterénu pod hladinou podzemní vody.
Kromě rozložení zatížení musí základové konstrukce, resp.stěny suterénu dlouhodobě zabraňovat přístupu vody a chladu do objektu. V případě izolace proti vodě rozeznáváme izolaci proti zemní vlhkosti a hydroizolaci proti podzemní vodě.Hydroizolace ovlivňuje kvalitu a životnost celé stavby. Musí být správně navržena a kvalitně zrealizována, čili absolutně vodotěsná. Zabránit přístupu vody do konstrukce můžeme několika způsoby.
Proti vytvoření krátkodobě vzduté vody, například při silných srážkách, třeba vybudovat drenáž.V některých zemích je uzákoněna povinnost pod každou stavbou vytvořit drenážní systém ústící do sběrných šachet.
Na stavbě se realizují technologií kladení jako monolitické nebo prefabrikované. V případě monolitické technologie se dělají z nátěrových stěrkových nebo stříkaných hydroizolačních tekutých hmot. Tloušťka hydroizolačního povlaku proti zemní vlhkosti je přibližně 2,5 mm, proti gravitační vodě asi 3 mm a proti stojaté tlakové vodě asi 4 mm. Ochrannou vrstvu tvoří lehká polypropylenová textilie, která se pokládá do čerstvé vrstvy materiálu a snadno se přitlačí. Na vodorovnou hydroizolaci spodních staveb se používá plastický minerální těsnící tmel, který je po vytvrzení odolný proti tlakovým vodám. Při prefabrikované technologii se povlakové hydroizolace dělají z hydroizolačních pásů, asfaltových nebo plastových - tzv.. fólií. Hydroizolace z asfaltových pásů je klasickou spolehlivou technologií. Nejčastěji se používají asfaltové natavitelné hydroizolační pásy s použitím modifikovaných asfaltů, s nosnou vložkou ze skleněných, syntetických a kombinovaných tkanin nebo rohoží. Nejnovější koncepci představují bezvložkové a samolepicí asfaltové pásy.Hydroizolace z asfaltových pásů na svislé části stěny musí být chráněna, například prostřednictvím geotextilií či tepelně izolačních desek. Pro hydroizolace z plastových pásů se většinou využívají nevyztužené fólie z měkčeného PVC. Zásady jejich aplikace jsou téměř shodné jako u technologie z asfaltových pásů, hlavní rozdíl spočívá v tom, že fólie se na podklad kladou volně a kotví se bodově nebo liniově. Na jejich ochranu se používají geotextilie nebo bezpečnější obklady z polotuhých desek PVC.
Základní složkou těchto materiálů je směs speciálního portlandského cementu, jemně mletého křemičitého písku a různých chemikálií. Po smíchání s vodou a aplikaci formou nástřiku nebo nátěru krystaly proniknou hluboko do struktury betonové konstrukce. Krystalická formace omezí velikost vzduchových pórů betonu tak, že molekuly vody nimi neprojdou. Při realizaci je potřebná vlhkost, proto se aplikuje na čerstvý beton, v případě suchého povrchu je ho třeba navlhčit.Podklad pod nátěry musí být zdrsněn a očištěn vodou. Tento typ hydroizolace lze použít na podzemní a nadzemní části betonové konstrukce. Je zdravotně nezávadný.
Jde o speciální druh betonu, který díky speciálním postupem zajišťuje dostatečnou odolnost proti účinkům tlakové vody. Využívá se při betonových konstrukcích, které jsou dlouhodobě vystavovány vodě a vodnímu tlaku. I při základech z voděnepropustného betonu se však doporučuje suterén zaizolovat jednou vrstvou elastomerbitumenových pásů nebo natřít stěny dvousložkovou spárovací hmotou. Tento postup současně zajistí i parotěsnost suterénu.
Tepelná izolace spodní stavby
Základové nosné konstrukce jsou tou částí stavby, kterou nelze podcenit. Stále přenášejí i občasné zatížení celého objektu do únosné základové půdy, tzv..únosného podloží budovy. Důležité je jejich správné a kvalitní provedení, jakož i zaizolování proti účinkům vlhkosti, podzemní vody a chladu.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu