a důraz na spodní část kuchyňské linky, to jsou základní charakteristiky moderní kuchyně. V moderní kuchyni dominují spodní skříňky, prostor nad úrovní pracovní linky je co možná nejplynulejší - nejvýraznějšími objekty v části "od pasu nahoru" jsou digestoř a baterie. Aby byla moderní kuchyně kompletní, nízkou horizontální linii kuchyňské linky doplňuje vysoká skříň nebo skříňová stěna na zásoby a vestavné spotřebiče, a také kuchyňský "ostrov" nebo jiná pracovní plocha ve středu místnosti. Stěna za linkou se dnes obkládá velkoplošnými hladkými panely z nejrůznějších materiálů. Panely lze někdy odsouvat a za nimi je vytvořen odkládací prostor jako náhrada momentálně nemoderních avšak praktických horních skříněk (bez kterých se někdy opravdu nedá obejít).
Ačkoli v moderní kuchyni stále vládne kuchyňská linka, její proporce se postupně mění. Výraz linka je odvozen z linie na sebe navazujících kroků při přípravě jídel, které se zhmotnily v linii skříněk a lineární pracovní ploše. Tato linearita je dnes ještě podpořena obecným trendem dominujících horizontál v členění kuchyně. Stále větší důraz se klade na spodní část linky, vodorovnost níž zdůrazňují široké a nízké zásuvky, dlouhé madla a také dezén povrchu skříněk. Horní skříňky většinou nekopírují spodní část linky po celé délce, bývají nízké, z velké části otevřené nebo odlehčené skleněnými dvířky.
Alternativou jsou dvě police nad sebou, přičemž opticky působí buď jako dvě samostatné skříňky (aby se nenarušilo horizontální členění), nebo tvoří sestavu - uzavřená a pod ní otevřená polička, tedy dvě výrazné horizontální linie pod sebou. Na mnoha místech (nebo zcela) však horní skříňky chybí, a tak lépe vyniknou dominanty vystupující nad linii pracovní plochy - digestoř a baterie.
Stěna za linkou se obkládá velkoplošnými hladkými panely z nejrůznějších materiálů. Tyto panely lze někdy odsouvat a za nimi je vytvořen odkládací prostor jako náhrada, praktických horních skříněk (bez kterých se někdy opravdu nedá obejít). Dalším mimořádně oblíbeným prvkem moderních kuchyní je úzký hliníkový rámeček, do kterého bývá v případě horních skříněk vsazeno nejčastěji mléčné sklo, v případě spodních skříněk i dřevo nebo plast. Aby byla moderní kuchyně kompletní, horizontální linii kuchyňské linky doplňuje i vysoká skříň nebo vestavěná skříňová stěna na zásoby a vestavné spotřebiče. Viditelné kuchyňské spotřebiče by měly mít některý z dnes populárních typů kovového vzhledu (největším hitem je hliník).
Spodní část kuchyňské linky je základem celé kuchyně.Nejčastěji bývá rozdělena na dva samostatné celky - téměř klasická linka u zdi a "centrální" pracoviště ve středu místnosti.Do středu místnosti přitom bývají vysunuty ty nejhlavnější kuchyňské pracoviště - varné a mycí centrum (vybavené tak, aby byly hodné svého centrálního titulu i centrální pozice).Nejoblíbenější formou je rozlehlý "kuchyňský ostrov" přístupný ze všech stran, alternativu tvoří výběžek ve tvaru písmene T nebo L.
přičemž právě baterie je dnes tím nejzajímavějším objektem. Z kuchyňských baterií se staly propracované multifunkční vertikály kontrastující s horizontály zbytku kuchyně. Sprška s hadicí ve vysokém spirálovitém stojanu, k tomu zvláštní výtok a více ovládacích páček, jak by člověk předpokládal, to jsou základní znaky, které z kuchyňské baterie dělají objekt hodný dnešní hi-tech kuchyně. Digestoř bývá naproti tomu co nejjednoduššeji tvarovaný, nejlepší nízký a široký se sametolesklým hliníkovým povrchem.
Odkládá se do nich opravdu všechno, a asi na všechno existují důmyslné systémy přihrádek a kolíčků, které vymezí přesné místo pro každý jeden předmět. Přitom, zdá se, platí přímá úměra: čím nižší a širší jsou zásuvky, tím modernější je kuchyň. K dokonalosti ji dovedou madla v podobě tenkých tyčí na celou délku zásuvky (případně na celou výšku skříně). Pracovní deska by měla být jednolitá bez zbytečných výškových skoků, které by komplikovaly čištění a likvidovali univerzálnost využití dlouhé rovné plochy. Nejčastěji používanými materiály jsou kámen, umělý kámen a odolný plastový povrch, lesk jehož je přímo synonymem hygieny.
Pokud vám hypermoderní a supertechnické nadkuchyně opravdu nic neříkají a raději dáte přednost něčemu, co už na první pohled zahřeje u srdce, zařiďte si kuchyň podobně, jako měla vaše prababička. Dřevo natřené matnou krémovou nebo zelenou barvou (může být v duchu ekologického dneška akrylátová), precizně vyřezávané detaily dvířek a římsy, otevřené poličky s háčky na hrnky a na dvířkách skříněk mosazné držadla ve tvaru kuličky nebo obloučku, který připomíná klepadlo na staré bráně. Moderní variací na prapůvodní materiál jsou zásuvky z proutěných košíků, které vypadají opravdu stylově a opravdu domácky (člověk až cítí vůni chleba a dřeva). Akceptovatelný je i anachronismus v podobě kuchyňské linky s tvaroslovím starého kredence, rozhodně by však neměl chybět samostatně stojící příborník, velký dubový stůl s kostkovaným ubrusem a dlažba v barvě pálené cihly. V kuchyni jako od prababičky by měl stát sporák sice u zdi, ale samostatně, může být zakomponován do bloku mírně širšího, jako je varná deska sama a doplněn digestoří, který evokuje komín černé kuchyně nebo krbu.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu