Dřevo k výstavbě šikmých střech
Šikmá střecha přenáší zatížení sněhem, větrem a vlastní tíhou krytiny do obvodových stěn a dřevo je v tuzemské praxi nejčastějším materiálem krokví, vaznic, latí i záklopu. Nosné prvky se navrhují podle Eurokódu 5 a ČSN 73 1702, přičemž běžná pevnostní třída jehličnatého řeziva C24 znamená charakteristickou pevnost v ohybu 24 N/mm². Smrk ztepilý převládá díky příznivému poměru hmotnosti, opracovatelnosti a ceny; borovice a modřín se uplatňují tam, kde je vyšší přirozená odolnost proti vlhkosti.
Krov může být klasický vaznicový, hambalkový nebo z příhradových vazníků. Rozhodující je, aby řezivo vstupovalo do konstrukce vysušené a tříděné, protože mokré dřevo po zabudování sesychá, kroutí se a uvolňuje spoje. Bez správně navrženého krovu nemá smysl řešit krytinu ani skladbu tepelné izolace. KVH je délkově nastavovaný masivní hranol, BSH lepený lamelový prvek pro větší průřezy; oba se dodávají hoblované, obvykle s vlhkostí do 15 až 16 procent.
-
Kompletní sortiment dřeva k výstavbě šikmých střech včetně technických parametrů a aktuálních cen
Přehled materiálových skupin dřeva a desek na šikmé střeše
Na šikmé střeše se dřevo neomezuje na trámy a jednotlivé skupiny nelze libovolně zaměňovat. Konstrukční řezivo pro šikmé střechy tvoří sušené smrkové hranoly KVH a lepené BSH, latě a kontralatě. OSB desky pro šikmé střechy jsou velkoplošný záklop z orientovaných třísek ve třídě OSB/3 nebo OSB/4. Překližky a bednící desky pro šikmé střechy dávají hladší a pevnější podklad pod šindel či fólii.
Obkladové prvky pro šikmé střechy zahrnují palubky a prkna na podbití přesahů. Biodesky pro šikmé střechy jsou křížem lepené třívrstvé desky z rostlého dřeva pro záklop i podhled. Cementotřískové desky pro šikmé střechy spojují třísky s cementem a snášejí vlhkost i vyšší požární nároky. Dřevovláknité desky pro šikmé střechy slouží jako nadkrokevní izolace a ztužující vrstva. Nátěry pro ochranu dřevěných prvků na šikmé střeše jsou fungicidní a insekticidní impregnace tam, kde nestačí konstrukční ochrana. Každá skupina plní jinou statickou, izolační nebo pohledovou funkci a volí se podle polohy ve skladbě, vlhkosti a požadované požární odolnosti.
Konstrukční ochrana má přednost před chemickou impregnací
Konstrukční ochrana dřeva má před chemickou impregnací přednost, což uvádějí ČSN 73 1901-2, ČSN 49 0600-1 i Pravidla pro navrhování a provádění střech Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů. Prvky pod doplňkovou hydroizolační vrstvou, tedy krokve a bednění ve vnitřní části skladby, spadají při správném odvětrání do nižší třídy ohrožení a chemická ochrana u nich není nutná. Latě, kontralatě a bednění nad fólií DHV mohou být vystaveny srážkové vodě a řadí se do třídy použití 3 podle ČSN EN 335.
Běžný nátěr nebo krátkodobé máčení se z této polohy smývá na membránu a do okolí, přičemž řada přípravků vyžaduje ještě krycí lazuru a kontrolu po letech, což je u hotové střechy prakticky neproveditelné. Sušené řezivo s vlhkostí kolem 15 procent a funkční větraná mezera pod krytinou jsou proto účinnější než plošná impregnace celého krovu. Žádná platná norma neukládá impregnovat každou lať ani krokev, pokud je konstrukční ochrana provedena dobře.
Bednění a záklop pod krytinou
Záklop neboli bednění podepírá krytinu a přenáší její zatížení do krokví, proto nejde o pouhé přibití prken. Podle Pravidel Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů lze bednění zhotovit z prken, palubek nebo desek na bázi dřeva, nejčastěji OSB. Prkna mají být ostře hraněná, třídy S7 nebo S10, s nejmenší tloušťkou 24 mm, která při rozteči krokví 1,2 m unese i zatížení sněhem.
Mezera mezi prkny nemá přesáhnout 5 mm a zcela vysušená prkna se k sobě nesmějí dorážet natěsno, aby plocha při navlhnutí nebortila. OSB desky se kladou delší stranou kolmo na krokve, na vazbu, s dilatační spárou nejméně 3 mm; pro lehké plechové krytiny se uvádí minimální tloušťka 22 mm. Pod asfaltový šindel je rovinná deska výhodná, protože krytina kopíruje každou nerovnost podkladu, zatímco pod některé plechové krytiny se upřednostňuje prkenné bednění. Tloušťka desky se vždy odvozuje od rozteče krokví, sklonu a tíhy krytiny.
Dřevovláknité desky nad krokvemi
Dřevovláknité desky posouvají dřevo ze role nosné konstrukce do role tepelněizolační a ztužující vrstvy nad krokvemi. Hydrofobizované desky se kladou od okapu ke hřebeni kolmo na krokve, perem nahoru, se spoji na vazbu a zámkem pero-drážka. Součinitel tepelné vodivosti se podle typu a tloušťky pohybuje přibližně mezi 0,041 a 0,047 W/(m·K), objemová hmotnost bývá 145 až 240 kg/m³ a faktor difuzního odporu kolem 5, takže skladba zůstává difuzně otevřená.
Vyšší měrná tepelná kapacita oproti lehkým minerálním vláknům zpomaluje letní přehřívání podkroví a vláknitá struktura zlepšuje vzduchovou neprůzvučnost. Desky při větším sklonu snesou krátkodobou expozici povětrnosti, finální ochranu však tvoří doplňková hydroizolace a kontralatě přišroubované dlouhými vruty do krokví. Tloušťka vrstvy se volí podle požadovaného součinitele prostupu tepla celé skladby, často v kombinaci s měkkou izolací mezi krokvemi.
Vlhkost, profily a trvanlivost zabudovaného dřeva
Životnost dřevěné šikmé střechy neurčuje jen druh dřeviny, ale vlhkost při zabudování, odvětrání a oddělení dřeva od trvalé vody. Latě a kontralatě se v praxi navrhují 40×60 mm z řeziva C24, menší profily jen při menší rozteči krokví. Podbití přesahů se řeší smrkovými nebo modřínovými palubkami tloušťky kolem 14 až 19 mm, u pohledových podhledů i biodeskou, která drží celistvou plochu bez spár typických pro sesychající palubky.
Cementotřísková deska se volí tam, kde je požadavek na nehořlavost a odolnost proti vlhkosti, například u podbití v náročnějším prostředí; reakce na oheň neošetřené cementotřískové desky se uvádí jako A2-s1, d0. Skladba má smysl jen tehdy, zůstává-li dřevo trvale suché, protože napadený smrk, borovici ani modřín nelze na hotové střeše spolehlivě sanovat pouhým nátěrem. Kontrola po dokončení střechy proto sleduje větrací mezeru, těsnost doplňkové hydroizolace a stav spojů, nikoli jen povrchový vzhled řeziva.
Autor: Martina Dvořáková
