Inteligentní elektronická regulace topení - úspora nákladů za topení
Hlavním kritériem při posuzování energetické účinnosti stavby je množství energie, kterou budova spotřebuje na udržení stabilní tepelné pohody vnitřního prostředí. Vedle minimalizace tepelných ztrát dokonalým zateplením a utěsněním obvodového pláště je důležitým způsobem, jak snížit energetickou spotřebu budovy, volba vhodného a správně regulovaného topného systému.
Velmi často jsou vysoké náklady na vytápění způsobené nesprávným nastavením topného systému
a nedostatečnou regulací tepla ve vytápěných místnostech. Důsledkem toho je zbytečné přetápění, resp. výroba přebytečného tepla. Vyspělá regulační technika se proto považuje za nejdůležitější část moderní otopné soustavy vzhledem k hospodárnost, ekologii a komfort obsluhy. Zajišťuje nejen to, aby byly všechny jednotlivé zařízení topného systému dokonale koordinovány, ale i vzájemnou výměnu informací, na základě kterých dochází k optimalizaci činnosti celého systému. Správně nastavená regulace garantuje příjemnou tepelnou pohodu v domě i bez toho, aby do ní bylo nutné často zasahovat.
Prostorová regulace
Jednodušší forma regulace pracuje za pomoci prostorového termostatu. Regulátor teploty, umístěný v hlavní místnosti, snímá teplotu okolí a podle potřeby, v souladu s nastavenými parametry, spíná kotel. Na takových regulátorech obvykle lze nastavit tak teplotu, jakož i časový program vytápění, například denní a noční program, víkendový program a pod. Nevýhodou tohoto systému je, že se nedají navolit různé teploty v jednotlivých místnostech podle jejich specifické funkce, protože optimální teplota jednotlivých obytných prostor se odlišuje. Za nejvhodnější teplotu v obytné místnosti se považuje 20 až 22 ° C, v ložnici by to mělo být jen 16 až 18 ° C. V koupelně je dokonce k dosažení příjemné pohody až 24 ° C, zatímco v chodbě celkem postačuje teplota 15 ° C. Pozor je třeba si dávat i při výběru místa, kam regulátor se senzorem umístíte. Pokud je regulátor v teplé jižní místnosti, může se stát, že severní místnosti se dostatečně nevytopí. Lepší je umístit senzor do chladnější místnosti a v ostatních místnostech regulovat teplotu pomocí termostatického ventilu, který je součástí radiátoru.
Termostatické ventily
Termostatické ventily se v současnosti využívají většinou jako doplněk k centrální regulaci. Termostatická hlavice obsahuje výplň, která se se zvyšující teplotou roztahuje, a tím uzavírá radiátorový ventil. Takovým způsobem lze upravit výkon nesprávně navrženého radiátoru. Termostatické ventily dokáží zohlednit také dodatečné tepelné zisky, a automaticky tak snížit tepelný výstup radiátoru v okamžiku, kdy místnost přesáhne požadovanou teplotu, například v důsledku přímého slunečního záření nebo z důvodu zbytkového tepla z vaření.
Ekvitermní regulace
Mnohem vyšší komfort a také účinnost jako prostorová regulace nabízí ekvitermní regulace. Tento systém využívá jako měrnou veličinu venkovní teplotu, a proto reaguje mnohem rychleji. Samozřejmě, senzory kromě venkovní teploty sledují i teplotu v místnostech a teplotu topného média. Výkon topení se přitom automaticky přizpůsobuje vnějším teplotám na základě nastaveného časového programu a zvolené ekvitermní křivky, která zohledňuje otopnou soustavu a charakteristiku budovy. I při prudkých poklesech teploty je díky tomu zajištěna prakticky konstantní vnitřní teplota. Ekvitermní regulace se obvykle řeší jako součást topného tělesa a dnes je již běžnou součástí moderních modelů kotlů.
Inteligentní regulace
Nejkomfortnější a nejvyspělejším způsobem regulace vytápění je inteligentní elektronická regulace. Díky senzorům, rozmístěným ve všech místnostech, má pod kontrolou teplotu v celém domě, navíc v každé místnosti zvlášť. Mozkem celého systému je centrální obslužná jednotka, kterou lze nainstalovat na kterémkoliv místě v domě. Centrální jednotka zajišťuje výchozí požadavky obyvatel a prostřednictvím kabelového nebo rádiového spojení upravuje nastavení regulátorů v jednotlivých místnostech. Snímače na topných tělesech hlásí skutečné tepelné požadavky centrální jednotce a ta tyto údaje posílá do řídící jednotky kotle.
Systémová regulace
U systémů, ve kterých se kombinuje klasická forma vytápění plynovým kotlem se solární kolektorem nebo tepelným čerpadlem, je regulace o něco složitější. V takovém případě je úkolem regulace zkoordinovat zdvojené funkce hlavních a doplňkových topných zařízení. Při přípravě ohřáté vody za pomoci solárních kolektorů třeba například solární regulaci, která vychází z intenzity slunečního svitu. Při sladění všech systémových komponentů nám dnes pomáhá počítačová technika, která tvoří domácí síť, nebo i napojení přes internet. Součástí vyspělé systémové techniky může být i informační a analytický systém. Ten dokáže diagnostikovat poruchy nebo hlásit upozornění týkající se údržby. Automatická regulace za pomoci inteligentního, počítačem kontrolovaného systému přináší pro uživatele vysoký komfort - jednoduchost a přehlednost ovládání, možnost předprogramování, příp. i ovládání na dálku přes mobilní telefon nebo internet. Zároveň je i zárukou bezchybného, bezpečného a maximálně efektivního fungování celého topného a klimatizačního systému domu, což se odrazí na celkové energetické bilanci domu a finančních nákladech na spotřebované energii.
