Jak utěsnit sprchovou zástěnu?
Utěsnění sprchové zástěny je jedna z těch prací, které vypadají nenápadně, ale mají zásadní vliv na komfort, hygienu i životnost celé koupelny. Voda si totiž vždycky najde nejmenší skulinu a z kapky je v tichosti loužička, z loužičky mapa na sádrokartonu a z mapy plíseň. Dobrá zpráva je, že většinu úniků odstraníte důslednou diagnostikou, pečlivou přípravou podkladu a správně zvoleným těsněním – a všechno zvládnete i svépomocí. V následujících odstavcích si krok za krokem projdeme, co, kde a jak utěsnit, abyste po sprše řešili jen ručník, ne kbelík.
Než vezmete do ruky kartuš se silikonem, udělejte si malý “audit” a simulaci provozu: pusťte vodu, spršku namiřte do všech směrů, zkontrolujte kout zevnitř i zvenčí a sledujte, odkud se kapky nebo tenký film vody vydává ven. Zaměřte se na čtyři klasická místa: spoj sklo–stěna, rám–vanička nebo rám–dlažba, spodní hranu dveří a přechod v rozích, kde se setkávají dva profily nebo dvě silikonové housenky. Důležité je vyhodnotit i sklon podlahy ke žlabu nebo vpusti, protože i bez chyby v těsnění může voda stát a přetékat přes prahovou zónu, což pak vypadá jako “únik”. Všímejte si vůlí v pantech a zdvihání dveří při otevírání; u kyvných systémů se mezera mění s polohou a těsnění musí být pružné a vysoké tak, aby pokrylo celý rozsah pohybu. Pokud máte bezrámové sklo, hledejte drobné nerovnosti stěny – i milimetrová “vlna” v obkladu je pro vodu pozvánkou. Teprve když přesně víte, kde voda utíká, můžete zvolit odpovídající typ těsnicího zásahu – jinak jen přemazáváte problém a vytváříte zbytečné vrstvy. Do poznámek si zapište, jaký materiál budete těsnit (akrylátová vanička, smalt, přírodní kámen, glazované kachle, hliníkový profil, tvrzené sklo), protože na něm stojí výběr správného silikonu a odmašťovadla.
Příprava je polovina vítězství: starý silikon vyřízněte nejprve plastovou nebo teflonovou škrabkou, teprve zbytkové “šlíry” opatrně dočistěte nožíkem s novým břitem, abyste nepoškrábali sklo ani vaničku. Zbytky silikonu rozrušte specializovaným “silicone removerem”, nikdy neředidly, která mohou naleptat akrylát nebo zmatnit profil. Podklad následně omyjte čistou vodou, vysušte a odmastěte isopropylalkoholem nebo technickým lihem; na přírodní kámen použijte jen přípravky, které jej neobarví. Hrany, kde poběží housenka, pečlivě vymezte kvalitní maskovací páskou a nechte mezi páskou mezeru o šířce budoucí housenky (typicky 5–8 mm), aby výsledek působil rovně a profesionálně. Pokud těsníte hlubší spáru mezi stěnou a profilem, vložte dovnitř polyetylenový těsnicí provazec (“backer rod”), který určí správnou hloubku a zabrání trojstrannému přilnutí – to je častý důvod praskání silikonu. U porézních podkladů (neglazovaná spára, kámen) zvažte primer doporučený výrobcem silikonu, prodlouží přilnavost a brání nasávání vlhkosti ze spáry. Silikon volte sanitární, neutrálně vytvrzující s protiplísňovou přísadou; kyselinové silikony mohou zareagovat s kovem nebo kamenem a časem zežloutnout. Po přípravě nechte místo v suchu alespoň několik hodin a dejte pozor, aby se dovnitř nedostala pára z horké sprchy, která snižuje adhezi.
Samotné nanášení je spíš o tempu a technice než o síle; kartuš si nejprve “nastřelte” – uřízněte špičku pod 45° a otvor udělejte o chlup menší, než je šířka spáry. Tlačte housenku plynule, bez přerušení, špičkou hubice veďte po obou stěnách spáry, aby se hmota vtlačovala dovnitř, a nejen “seděla” na povrchu. Ihned po nanesení si prst nebo stěrku navlhčete v roztoku vody s kapkou jaru a hladkým, plynulým tahem housenku stáhněte; tlakem sjednotíte profil, vytlačíte vzduch a přebytek odstraníte. Pásku strhněte ještě “za mokra” směrem od spáry, aby hrana zůstala ostrá, a zbytky opatrně setřete papírovou utěrkou bez vláken. Kout a zátěžové spoje těsněte vždy v čase, kdy je zástěna v “klidové” poloze, tedy dveře zavřené, křídlo volně dosedá do magnetů a profily jsou bez napětí. U delších spár je lepší postupovat po úsecích 40–60 cm, abyste stihli uhlazení dřív, než se na povrchu vytvoří “kůže”. Průchodky, vruty a kotvy v profilech překryjte mikrohousenkou (tenkou vrstvou tmelu), která naváže na hlavní spáru – udržíte tak kontinuální hydrobarieru. Nechte silikon vytvrdit po dobu doporučenou výrobcem (často 24 hodin pro sprchové zatížení), během níž se vyhněte jakékoliv vodě i páře, jinak se na povrchu vytvoří skvrny a mikrotrhliny.
Ne všechno vyřeší silikon; u bezrámových i rámových dveří hraje hlavní roli i správné doplňkové těsnění. Na svislé hrany křídel nasaďte nové magnetické pásy, které se k sobě pevně přitáhnou a eliminují “mikroštěrbinu”, přes níž voda uniká během sprchování. Na spodní hranu dveří patří kapková (okapová) lišta se šikmým límcem směrem dovnitř koutu, která převádí stékající vodu zpět; vybírejte podle tloušťky skla (6, 8, 10 mm), aby těsnění neplavalo. Pokud máte bezprahové řešení a voda přesto proniká, zvažte nízký transparentní prahový profil 5–10 mm, který nevadí při vstupu, ale zadrží vlnku vody při intenzivním sprchování. V rozích skel použijte rohové “H” nebo “L” těsnící profily, které se nasouvají bez lepidla; jejich délku řežte jemnou pilkou a hranu začistěte jemným smirkem, aby nedošlo k odštípnutí. U pantů a výřezů pro kování doplňte segmentové těsnící kousky, které přeruší přímou cestu kapek ven; mnoho výrobců nabízí sady přímo k typům pantů. Jakmile mechanické těsnící prvky vyměníte a správně seřídíte, klesne průsak vody i bez nadměrného množství silikonu, který je pak jen finálním pojistným prvkem. Nakonec seřiďte panty a dolaďte přítlak magnetů, aby dveře dovíraly rovnoběžně a bez křížení; špatná geometrie zástěny je častěji problémem než samotná “netěsnost” materiálu.
Finální kontrola a údržba rozhodují o tom, jestli těsnost vydrží rok, nebo deset let. Po vytvrzení udělejte “test konve”: proud vody veďte nejprve na spoje v krátkých intervalech a sledujte, zda se neobjeví kapilární prosakování pod silikonem nebo kolem těsnění – případné mikroúsek opravte hned, než se do něj dostane mýdlový kámen. Nové těsnící lišty a profily jednou za měsíc očistěte od vodního kamene jemným prostředkem s neutrálním pH, agresivní čističe zkracují jejich pružnost a způsobují křehnutí. Po každém sprchování setřete vodu ze spodní lišty a prahové zóny stěrkou; banální zvyk, který snižuje riziko podtékání o většinu. Větrejte – pára kondenzuje v koutech a podporuje plíseň v silikonových spárách, takže pokud nemáte okno, doplňte koupelnový ventilátor s doběhem a udržujte relativní vlhkost dole. Sledujte sezónní “práci” konstrukce; u dřevostaveb a sádrokartonu se mohou mikrospáry měnit s vlhkostí a teplotou, proto se vyplatí po první zimě spáry vizuálně zrevidovat. U akrylátových vaniček kontrolujte dilatační mezeru – pokud se vanička při zatížení hýbe, silikon bude praskat; řešením je doplnění podpěr nebo širší dilatační spára s backer rodem. Jednou za 18–36 měsíců preventivně vyměňte spodní dveřní lištu; je to spotřebák, na kterém stojí většina praktické těsnosti.
Autor: Martina Dvořáková
