Levné topení - úspora energií
Dnes se hodně mluví o úsporách energie na vytápění rodinných domů - nejčastěji ve spojitosti se zateplenými obvodovými stěnami či kvalitními okny. Dosažení dobrých tepelně technických parametrů obvodových konstrukcí je však jen první fází na cestě k energeticky úspornému domu. Dalším krokem by mělo být rozumné využití možností současné techniky při jeho vytápění. Vždyť jak by to bylo - chtít šetřit na topení a topením se přitom nezabývat? Současné kvalitně zaizolované domy mají na vytápění zcela jiné nároky než ty, které se u nás stavěly ještě před pár lety, zcela jiné možnosti nabízí i dnešní technika.
Teplo v nízkoenergetickém domě
Nízkoenergetické domy nejsou jen o zateplení. To, že stavba z hlediska tepelných ztrát obvodovými konstrukcemi dosahuje takové parametry, že by se mohla zařadit mezi nízkoenergetické, je sice důležitý, ale jen první krok při řešení problému. Druhou, stejně důležitou částí je i uplatnění různých technických vymožeností, které nám dnešní úsporné topné systémy nabízejí tak, aby konečná spotřeba energií byla opravdu tak nízká, jak je požadováno. Pokud tedy chcete na vytápění dobře zaizolované novostavby utratit co nejméně energie, první, nad čím byste se měli podle doporučení zamyslet, je řízené větrání: U domu zatepleném podle nízkoenergetického standardu tvoří spotřeba energie na větrání asi 40%, z toho lze značnou část ušetřit řízeným větráním s rekuperací. Větrat totiž musíme, a na ohřátí čerstvého, ale studeného vzduchu po vyvětrání je nutná jistá energie. Až 75% z ní přitom dokážeme ušetřit rekuperací, tedy zpětným získáváním tepla z odváděného vzduchu.
Řízené větrání s rekuperací je naprosto nezbytné u energeticky pasivních domů,
tato technika však již existuje i v kategorii nízkoenergetických domů. Zde však, na rozdíl od pasivních budov, ve kterých je takový režim poměrně běžný, projektant nedoporučuje spojovat řízené větrání s teplovzdušným vytápěním: "Toto spojení je vhodné jen pro relativně malé domy s velmi malou tepelnou ztrátou. Pokud jsou totiž dům nebo tepelné ztráty větší, je třeba vyměnit větší objem vzduchu nebo musí mít přiváděný vzduch vyšší teplotu, což může mít nepříjemné důsledky - příliš suchý vzduch, průvan a podobně. Na tepelnou pohodu v interiéru má přitom vliv nejen teplota, ale i proudění vzduchu, jeho vlhkost a podobně. "
Jaký dům je nízkoenergetický?
Nízkoenergetický jedna z kategorií domů dle potřeby energie na vytápění:
• průměrná spotřeba tepla v běžných novostavbách je v našich podmínkách kolem 165 kWh / m² za rok,
• nízkoenergetický dům spotřebuje na vytápění 15 až 50 kWh / m 2 užitné plochy za rok,
• potřeba energie na vytápění energeticky pasivního domu nepřesáhne 15 kWh / m 2 plochy za rok.
V nízkoenergetickém domě se tedy oproti běžnému standardu ušetří asi 60 - 70% nákladů na topení.
Energetický štítek
Budovy zkolaudované po 1. 1. 2008 a ty, které se po tomto datu prodávají či pronajímají, musí mít u nás energetický certifikát. Ním se hodnotí objekt z hlediska spotřeby všech druhů energie a zařazuje do jedné ze sedmi energetických tříd (od A po G, což je znázorněno na energetickém štítku podobně jako jsme zvyklí u domácích spotřebičích), a to od velmi úsporných (A) až po mimořádně nehospodárné (G). Za vyhovující se považují budovy v kategoriích A - C, přičemž klasifikační třída A odpovídá pasivním domem a třída B nízkoenergetickým domem. (Zákon o energetické certifikaci budov, platný od ledna 2006, vychází ze směrnice Evropského parlamentu.)
Potenciál nízkoteplotních systémů
Na vytápění nízkoenergetických a energeticky úsporných domů jsou nejvhodnější nízkoteplotní soustavy - k pokrytí potřeby tepla, která je v takových domech nízká, totiž postačí teplonosné médium ohřáté na nižší teplotu (což je pochopitelně energeticky méně náročné), navíc se v nich s úspěchem dají využít obnovitelné zdroje energie. Problematiku vytápění přitom lze rozdělit na dvě části - zdroj tepla a jeho distribuci. Nízkoteplotní otopné soustavy jsou podle mě cestou, perspektivní i do budoucna. Úsporné zařízení, využívající obnovitelné zdroje energie jako například tepelná čerpadla, jsou totiž efektivně právě v nízkoteplotních otopných soustavách. V oblasti tepelných čerpadel dnes vývoj postupuje opravdu rychle, citelný je i tlak na snižování jejich ceny, takže si myslím, že za 15 - 20 let budou v domácnostech běžným standardem. Samozřejmě, vše je otázkou peněz - rodinný rozpočet stavebníka musí počítat nejen s budoucími provozními, ale i s dnešními pořizovacími náklady. I když momentálně nemáte na nejnovější technologie, je rozumné připravit si na ně prostor a celou topnou soustavu navrhnout tak, abyste ji mohli v budoucnu jednoduše zmodernizovat. Kvalitní kondenzační kotel s regulací dnes stojí zlomek ceny tepelného čerpadla a je i vhodným zdrojem pro nízkoteplotní otopnou soustavu. Za 20 let, kdy bude na konci své životnosti, určitě oceníte, pokud ho budete moci bez problémů vyměnit za zařízení s nesrovnatelně úspornější provozem bez toho, abyste museli zasahovat do zabudovaných rozvodů, otopné plochy v podlaze a podobně. Ty mohou při dnešních materiálech spolehlivě a beze změny fungovat i 100 let. Důležité však je, aby systém byl nízkoteplotní a umožňoval snadnou výměnu zdroje.
Větrání
Výměna vzduchu je potřebná například pro odvod vodních par či CO 2, které se v domě nebo bytě vyprodukují. Dnešní okna - ať už plastové nebo dřevěné eurookna - jsou však natolik těsné, že, na rozdíl od minulosti, již nedochází k výměně vzduchu spárami. A pokud venku není dostatečný rozdíl tlaků (například pokud nefouká a vítr nezpůsobuje rozdíl mezi návětrnou a závětrnou stranou), nepomůže ani otevřená mikroventilace. Pokud nebudete dostatečně větrat, očekávejte problémy způsobené zvýšenou vzdušnou vlhkostí, která se určitě někde projeví - například v podobě orosených oken či plesnivých koutů. Při klasickém větrání však z domu odchází spolu se vzduchem i teplo, a tak se řízeným větráním s rekuperací vyřeší hned několik problémů najednou - budete mít v interiéru čerstvý vzduch, předejdete problémům s vlhkostí a ušetříte velké množství energie. S řízeným větráním třeba počítat již při projektování domu - jsou tu totiž třeba rozvody vzduchotechniky, které by měly být skryty například v podlahách nebo pod stropem. Čerstvý vzduch se obvykle přivádí do obytných místností, kde se lidé nejvíce zdržují, odsává se z koupelny, kuchyně, toalety ..., tedy z míst, kde se vzduch nejvíce znečišťuje.
Dům třeba vnímat jako celek
Pro nízkoteplotní systémy je typické sálavé vytápění - větší část tepla se tedy do interiéru přenese sáláním (typickým příkladem je podlahové vytápění, lze však využít i nízkoteplotní radiátory), a ne konvekcí (prouděním), která převládá při dnes běžných soustavách, pracujících s vyššími teplotami topné vody. Sálavé vytápění přitom lépe funguje ve spojení s těžkými - tepelně akumulačními materiály. Různá schopnost materiálů akumulovat teplo způsobuje, že při stejném způsobu vytápění se odlišné typy domů chovají rozdílně. Například dřevo má na rozdíl od cihel pouze zanedbatelnou schopnost akumulovat teplo. I když je dřevěný dům kvalitně zaizolovaný, třeba v něm topit neustále - když totiž topit přestanete, stavba velmi rychle vychladne. Doporučuje se proto doplnit lehké dřevěné domy i těžké stavební materiály, které mají lepší schopnost akumulovat teplo - například v podobě zděných příček, hliněných omítek, těžkých materiálů v podlahách a podobně. Tím se zpomalí reakce domu na změny teploty a stavba bude lépe spolupracovat s nízkoteplotními topnými systémy, které na výraznou změnu potřeby tepla reagují poměrně těžkopádné.
Teplá voda
K významným položkám v provozních nákladech rodinných domů patří kromě vytápění i příprava teplé vody. Zdroje pro oba tyto systémy se přitom často kombinují. Jelikož obojí souvisí s ohřevem vody, a ten lze zrealizovat několika energeticky úspornými způsoby, je volba nejvhodnějšího režimu otázkou zvážení konkrétní situace a konkrétních možností. Záleží na tom, jaký zdroj energie je k dispozici, na finančních možnostech investora, na tom, kolik lidí bude v domě bydlet ... "Například v jistých klimatických podmínkách a za jistých okolností lze s úspěchem použít solární systémy nejen pro ohřev teplé vody, ale i na podporu vytápění, nejsou však vhodné vždy. Pokud se například staví domek pro dva starší manželé, kteří si chtějí užít klidný důchod někde na venkově, a samozřejmě nechtějí z penze platit vysoké částky za energie potřebné pro provoz domu, bude zřejmě ideálním řešením tepelné čerpadlo. Solární kolektory v takovém případě nemají význam. Jedna věc je totiž zdroj energie, druhá věc je, že pro tuto energii musím mít i vhodný odběr. Solární kolektory budou dostatečně využity v rodinných domech, kde je větší odběr teplé vody - ať už pro bazén nebo pro potřeby větší rodiny. Pokud je chceme používat i na podporu vytápění, je nutné k tomu přizpůsobit i otopnou soustavu - vyřešit například potřebný dohřev nebo chlazení vody z kolektorů, přičemž je třeba zvážit finanční náročnost řešení i výsledný úsporný efekt.
Pokud rekonstruujete
Musí i zateplení a výměnu oken ve starším domě doprovázet změna otopné soustavy?, Je otázka, která se přímo nabízí. Obecně to není podmínkou. Pokud je v domě vhodný zdroj tepla, který dokáže reagovat na jeho sníženou spotřebu - například plynový kondenzační kotel, jehož výkon lze modulovat od 25 do 100%, dokáže řídit teplotu vody dle ekvitermní regulace a ekvitermní křivku umí přizpůsobit reálné potřebě domu, pak se na otopné soustavě nic podstatného měnit nemusí. Většinou záleží na tom, jaký starý dům se zatepluje, protože otopné soustavy zde mohou být velmi různé. Například v domě se starším typem kotle na tuhá paliva bude mít zateplení efekt pouze tehdy, pokud se změní i vytápění nebo pokud neotevřete okna ani při 28 ° C, protože jinak poletí teplo ven oknem a je po šetření. Takže řešení budou různé, případ od případu. Vždy je však nutná vhodná regulace vytápění (třeba termostatickými hlavicemi na radiátorech), která je možná jen při regulovatelném zdroji tepla. U starších kotlů na tuhá paliva to většinou možné není, takže je nutná změna - buď výměna kotle, nebo jeho zapojení do systému s akumulační nádobou, na co je zase potřebný prostor ... A takto bychom mohli pokračovat. Zároveň se zlepšením tepelné izolace staršího domu je tedy dobré nechat si revidovat i topný systém: Není to sice nevyhnutelné, ale je to rozumné, jinak nemusí být výsledek rekonstrukce takový, jaký jste si představovali.
Uplatnění řízeného větrání
a s ním spojené rekuperace je v rekonstruovaných domech složité, ne-li zcela nemožné. Místnosti většinou nejsou dostatečně vysoké na umístění potřebných rozvodů a aby se vzduch rozvedl po celém objektu, je potřebné také množství otvorů v nosných konstrukcích. Často je třeba zároveň změnit i elektroinstalaci, takže takový zásah se vyplatí pouze v případě, pokud byla celková rekonstrukce instalací i tak potřebná. Pokud se vám tedy po výměně oken a zateplení objevily v domě problémy s vysokou vzdušnou vlhkostí, nezbývá vám než se naučit pravidelně a důkladně větrat. Jedině tak totiž dostanete vlhkost z domu. Je třeba se také zamyslet nad tím, kolik vlhkosti v domě produkujete, například množství květů, kterým denně nalijete 5 litrů vody, v takové situaci určitě neprospívá.
Vyvarujte se chyb
Podle odborníka je nejdůležitější vše si předem promyslet, případně si jít podívat vzorový nízkoenergetický dům nebo navštívit známé, kteří v takovém bydlí. Je totiž dobré zjistit, co všechno nové technologie přinášejí. Chcete-li například tepelné čerpadlo, případně i s akumulační nádrží, vzduchotechniku, solární systém ... na všechna tato zařízení budete potřebovat nějaké zázemí. Dům vybavený nejmodernějšími technologiemi potřebuje dostatečně velkou technologickou místnost. Už to není to jen výklenek nebo šatní skříň, které stačily na plynový kotel. Pokud chcete topit levněji, musíte tomu obětovat i nějaký prostor v domě.
Dalším důležitým pravidlem je brát dům od začátku až do konce jako celek,
který musí mít jistou logiku: "Mnohé věci totiž spolu souvisí. Nelze například do rozestavěného domu jednoduše dodatečně přidat podlahové vytápění nebo řízené větrání. Je to zbytečná a nákladná komplikace, často pod stropem nebo v konstrukci podlahy ani není dostatek místa. V domě je i množství dalších rozvodů - centrální vysavač, audio a podobně, a všechny třeba někam skrýt, musí se správně křižovat ... Komfortu, který se od moderního domu očekává, je totiž třeba připravit prostor. A na ten třeba myslet již při projektování domu. Když je hotová hrubá stavba, už se jen těžko něco přidává. Není to jednoduché, a téměř nikdy není výsledek stoprocentní. Většinou dosáhnete jen zbytečně drahý kompromis. Takže rada na závěr zní: Všechno si předem dobře promyslete. Nejdříve dvakrát měřte na výkresech, až potom se pusťte do stavby.
Autor: Martina Dvořáková
