Levné topení - úspora energií
Dnes se hodně mluví o úsporách energie na vytápění rodinných domů - nejčastěji ve spojitosti se zateplenými obvodovými stěnami či kvalitními okny. Dosažení dobrých tepelně technických parametrů obvodových konstrukcí je však jen první fází na cestě k energeticky úspornému domu.
Dalším krokem by mělo být rozumné využití možností současné techniky při jeho vytápění. Vždyť jak by to bylo - chtít šetřit na topení a topením se přitom nezabývat? Současné kvalitně zaizolované domy mají na vytápění zcela jiné nároky než ty, které se u nás stavěly ještě před pár lety, zcela jiné možnosti nabízí i dnešní technika.
Teplo v nízkoenergetickém domě
Nízkoenergetické domy nejsou jen o zateplení. To, že stavba z hlediska tepelných ztrát obvodovými konstrukcemi dosahuje takové parametry, že by se mohla zařadit mezi nízkoenergetické, je sice důležitý, ale jen první krok při řešení problému. Druhou, stejně důležitou částí je i uplatnění různých technických vymožeností, které nám dnešní úsporné topné systémy nabízejí tak, aby konečná spotřeba energií byla opravdu tak nízká, jak je požadováno.
Pokud tedy chcete na vytápění dobře zaizolované novostavby utratit co nejméně energie, první, nad čím byste se měli podle doporučení zamyslet, je řízené větrání: U domu zatepleném podle nízkoenergetického standardu tvoří spotřeba energie na větrání asi 40%, z toho lze značnou část ušetřit řízeným větráním s rekuperací. Větrat totiž musíme, a na ohřátí čerstvého, ale studeného vzduchu po vyvětrání je nutná jistá energie. Až 75% z ní přitom dokážeme ušetřit rekuperací, tedy zpětným získáváním tepla z odváděného vzduchu.
Řízené větrání s rekuperací je naprosto nezbytné u energeticky pasivních domů,
tato technika však již existuje i v kategorii nízkoenergetických domů. Zde však, na rozdíl od pasivních budov, ve kterých je takový režim poměrně běžný, projektant nedoporučuje spojovat řízené větrání s teplovzdušným vytápěním:
"Toto spojení je vhodné jen pro relativně malé domy s velmi malou tepelnou ztrátou. Pokud jsou totiž dům nebo tepelné ztráty větší, je třeba vyměnit větší objem vzduchu nebo musí mít přiváděný vzduch vyšší teplotu, což může mít nepříjemné důsledky - příliš suchý vzduch, průvan a podobně. Na tepelnou pohodu v interiéru má přitom vliv nejen teplota, ale i proudění vzduchu, jeho vlhkost a podobně. "
Jaký dům je nízkoenergetický?
Nízkoenergetický jedna z kategorií domů dle potřeby energie na vytápění:
• průměrná spotřeba tepla v běžných novostavbách je v našich podmínkách kolem 165 kWh / m² za rok,
• nízkoenergetický dům spotřebuje na vytápění 15 až 50 kWh / m 2 užitné plochy za rok,
• potřeba energie na vytápění energeticky pasivního domu nepřesáhne 15 kWh / m 2 plochy za rok.
V nízkoenergetickém domě se tedy oproti běžnému standardu ušetří asi 60 - 70% nákladů na topení.
Energetický štítek
Budovy zkolaudované po 1. 1. 2008 a ty, které se po tomto datu prodávají či pronajímají, musí mít u nás energetický certifikát. Ním se hodnotí objekt z hlediska spotřeby všech druhů energie a zařazuje do jedné ze sedmi energetických tříd (od A po G, což je znázorněno na energetickém štítku podobně jako jsme zvyklí u domácích spotřebičích), a to od velmi úsporných (A) až po mimořádně nehospodárné (G).
Za vyhovující se považují budovy v kategoriích A - C, přičemž klasifikační třída A odpovídá pasivním domem a třída B nízkoenergetickým domem. (Zákon o energetické certifikaci budov, platný od ledna 2006, vychází ze směrnice Evropského parlamentu.)
Potenciál nízkoteplotních systémů
Nízkoteplotní soustavy představují optimální řešení pro energeticky úsporné domy díky efektivnímu využití obnovitelných zdrojů a nízké energetické náročnosti ohřevu. Klíčovým technologickým směrem jsou tepelná čerpadla, u nichž se v horizontu dvaceti let předpokládá dosažení standardu běžné domácnosti.
Jako dostupný přechodný zdroj aktuálně slouží kondenzační kotel, pokud je systém navržen s ohledem na budoucí modernizaci bez nutnosti stavebních zásahů do distribuce. Kvalitní podlahové rozvody mají životnost až sto let, proto je strategické dimenzovat otopnou plochu jako nízkoteplotní již při prvotní realizaci. Tato připravenost zajistí snadnou výměnu zdroje za úspornější variantu při zachování stávající funkční infrastruktury.
Větrání
Moderní těsná okna znemožňují přirozenou výměnu vzduchu, což při absenci tlaku větru nevyřeší ani mikroventilace. Nedostatečné odvětrávání CO2 a vlhkosti vede k rosení skel, vzniku plísní a znehodnocení interiéru.
Řízené větrání s rekuperací tyto problémy eliminuje, zajišťuje stálý přísun čerstvého vzduchu a díky zpětnému získávání tepla výrazně snižuje energetické ztráty. Instalaci vzduchotechnických rozvodů do podlah či stropů je nutné plánovat již ve fázi projektu. Systém koncepčně přivádí vzduch do obytných místností a odsává jej z míst s nejvyšším znečištěním, jako jsou kuchyně a koupelny.
Dům třeba vnímat jako celek
Nízkoteplotní systémy přenášejí teplo primárně sáláním, což vyžaduje efektivní součinnost s materiály disponujícími vysokou tepelnou akumulací. Lehké konstrukce, zejména dřevostavby, vykazují minimální schopnost udržet teplo a bez kontinuálního vytápění rychle chladnou.
Pro optimální funkčnost a tepelnou stabilitu je proto nezbytné tyto stavby doplnit o těžké prvky, jako jsou zděné příčky, hliněné omítky či masivní podlahy. Tato akumulační hmota účinně kompenzuje pomalou reakční dobu nízkoteplotních soustav a zabraňuje náhlým teplotním výkyvům v interiéru.
Pokud rekonstruujete
Změna otopné soustavy po zateplení staršího domu není striktní podmínkou, pokud stávající zdroj, například kondenzační plynový kotel, disponuje modulací výkonu a ekvitermní regulací. U zastaralých kotlů na tuhá paliva je však úprava nutná, neboť jejich omezená regulovatelnost vede k přetápění a znehodnocení úspor; řešením je výměna zdroje či instalace akumulační nádoby.
Klíčovým prvkem efektivního provozu zůstává osazení termostatických hlavic a celková revize systému odborníkem. Investice do izolace bez přizpůsobení otopné soustavy totiž často nepřináší očekávaný ekonomický efekt.
Autor: Martina Dvořáková
