(kámen, minerální barvy), zejména na místech, která jsou pravidelně omývány dešťovou vodou. Naproti tomu na silikonové a zejména disperzní barvy se se zvyšující se teplotou (oslněním) na povrch přilepují jemné prachové částice. Disperzní barvy také výrazně vážou vodu a vytvářejí tak dobré prostředí na růst a rozvoj řas, plísní a bakterií. Obnova fasád se přitom častěji realizuje přetřením novou vrstvou nátěru než mytím.
V minulosti byl nejpoužívanějším nátěrem na venkově nátěr z hašeného vápna. I dnes je vhodný v relativně znečištěném prostředí. Doporučuje se používat ho na minerální podklady (omítky, přírodní kameny či beton) a při obnově budov, kde se i původně řešila povrchová úprava vápennými omítkami a nátěry. Na vápenné nátěry třeba používat dobře vyhašené a odleželé kusové vápno, ze kterého se získá vápenné mléko a při natírání je potřeba dodržovat technologickou kázeň. Vápenný nátěr lépe drží na drsnějším povrchu. Nátěr řídkou vápennou maltou je finančně nenáročná povrchová úprava, která se aplikuje dvakrát a při aplikaci je nejvýhodnější vlhké počasí.
se může použít i řídká omítková malta, která obsahuje vápno (nahrazeno případně vápenným hydrátem a bílým cementem) a jemný písek (případně křemenná moučka). Je odolná proti opotřebení a dobře propouští vodní páru.Nanáší se na zvlhčený hladký nebo plastický podklad ve dvou vrstvách. Nátěr hustým vápenným mlékem upraví povrch omítky pod konečným barevným nátěrem. Vápeno-disperzní a vápenocementové barvy lze zařadit mezi modifikované vápenné fasádní barvy. Největší nevýhodou vápenného nátěru je, že se mírně sprašuje, což je však v exteriéru spíše výhoda, která přispívá k ušlechtilému vzhledu přirozeně stárnoucího materiálu.
Silikátový nátěr ve třech vrstvách je vhodné nanášet na omítky s drsnějším povrchem. Přidáním disperze (akrylátu) vzniká polymer-cementové mléko, které se vyznačuje dobrou soudržností. Před jeho použitím se doporučuje penetrovat podklad jeho zředěnou disperzí (asi 1: 4). Používání silikátových (cementových) nátěrů na budovy kryté původně vápennými omítkami a nátěry je však diskutabilní, protože silikátový nátěr se pevně spojí s podkladem a není tak prakticky reverzibilní. Silikátové barvy mají i schopnost držet sytější odstíny, ačkoli barevná škála je omezená. Důležité je, aby se používaly na fasády s stejnorodým podkladem (ne na různě lokální opravy z rozdílných období a z různých materiálů), protože jinak by se na nich mohly vyskytnout trhliny.
Latexové nátěry jsou vhodné na betonové konstrukce, avšak nikdy by se neměly používat na tradiční fasády. Nepropouštějí vlhkost, ale ani vodní páru, proto nejsou vhodné do velmi vlhkých provozů ani na zavlhlé konstrukce. Mohou se realizovat i ve více (například tří) vrstvách, přičemž první vrstvu tvoří penetrační nátěr konstrukce a nanáší se štětcem. Další nátěry se mohou nanášet i válečkem nebo stříkací pistolí. Latexové barevné nátěry časem mění odstín.
Podklad pod nátěrem fasád by měl mít následující vlastnosti:
silného větru nebo deště, jinak je třeba lešení obalit. Aby byl nátěr dlouhodobě kvalitní, nesmí teplota podkladu během aplikace nátěru ani během celého zrání (tj. asi 28 dní) klesnout pod +5 ° C. Čerstvě natřenou fasádu lze zatížit po přibližně 4 až 5 hodinách. Silikátové nátěry je třeba natírat bez přerušení, jinak na místě styku suchého a vlhkého nátěru zůstane viditelný pás.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu našeinfo.cz zakázáno.
Fotografie jsou pouze ilustrativní - zdroj fotografií sxc.hu